Odchov pyrury žlutoprsého (Pyrrhura hypoxantha)
Podmínky chovu
Chov těchto ptáků vyžaduje několik málo základních podmínek, aby byli ptáci spokojení a popřípadě se podařil i nějaký odchov, což by však měla být až druhotná snaha chovatele. Jedná se především o ochotu chovatele krmit opravdu pestrou skladbou potravy. Především mnoha druhy zeleniny a ovoce, zeleného krmení, klíčeného a máčeného zrna, květy a podobně. Co se týče chovného zařízení, pokud jsou pyrurové letněni od jara do podzimu ve venkovních voliérách, přes zimu mohou být i v chovných boxech kolem jednoho metru dlouhých. Zdá se mi, že v takto menším prostoru si dokonce více všímají budek a je větší šance na odchov. Přirovnal bych to k chovu Papouška senegalského, kdy se na hnízdění ptáci přesouvají často do menších prostor, aby měli zájem o hnízdění. Jedná se ovšem jen o můj názor a nikomu ho nechci vnucovat. Pokud jsou především prostorové možností neomezeny (což u mě jsou), jako optimální chovné zařízení se mi jeví metr a půl dlouhý zálet a dva metry dlouhý venkovní výlet, kde se ptáci mohou slunit. Samozřejmě pokud možnosti dovolí, venkovní výlet může být i delší. O mnoha papoušcích a také pyrurech se traduje, že jsou to spíše šplhavci. Opak je však pravdou, a pokud jsou pyrurové ve větším prostoru, dokážou velmi bravurně a svižně létat a velice rádi toho využívají. Nyní letním pohromadě pár pyrurů žlutoprsých, pár pyrurů rudohlavých a pár pyrurů červenobřichých ve voliéře 3,5 metru dlouhé a je opravdu krásné vidět jejich svižný let. Co se týče soužití společně mimo hnízdění, u mě to prochází, ale určitě se mi jeví lepší mít každý pár zvlášť i mimo hnízdění, což také plánuji do budoucna. V mém chovu každý den pyrury rosím vodou, druhy, jako jsou pyrurové červenobřiší, rudohlaví a mí noví chovanci pyrurové černotemenní brazilští, si rosení naprosto užívají a vystavují se ihned prvním kapkám vody, které na ně aplikuji z rozprašovače na květiny. Pyrurové žlutoprsí se u mě jako jediní neradi rosí, v takovém případě by se pták neměl nutit a neměl by být kropen „na sílu“, postačí velká miska s čistou vodou a pyrurové se vždy okoupou podle vlastního přání. Rosení má výhodu především v tom, že udržuje velmi podstatně správnou funkci peří, které je krásně uhlazené a funkční, a také se ptáci na chvíli zabaví péčí o svůj šat, což je pro ně velmi přirozená a domnívám se, že i na psychiku působící činnost.
Krmení
Přesto, že je mnoho pyrurů velmi vášnivými jedlíky a ochutnají snad veškerou potravu, kterou vidí poprvé, najdou se mezi nimi občas i výjimky, jako například moji pyrurové žlutoprsí. Ze začátku u mě pojídali jenom směs semen, jablka, mrkev, kukuřici, pampelišku a míchanici. Stálo to hodně trpělivosti, každodenní vyhazování nejrůznějšího ovoce, mixování ovoce na menší kousíčky, aby jednou ochutnali a naučili se jíst i něco nového. Samozřejmě chápu, že i mezi papoušky se občas vyskytnou větší konzervativci, kteří přijímají opravdu omezené spektrum potravy, přesto jsem přesvědčen, že se mnoho ptáků dá „zlomit“ a naučit na opravdu pestrou stravu. Výsledkem takového snažení je fakt, že již nějaký čas u mě tito pyrurové přijímají hrušky, meruňky, broskve, bobule vína, rybíz, angrešty, ryngle, švestky, mango, granátové jablko, papriku, rajče, brokolici, kapustu, saláty, okurky, hrášek, cibuli, červenou řepu, kanadské borůvky, květy afrikánu, mátu, sedmikrásky, dlouhé trávy a jejich semena, pampelišku, jeřabiny, hloh, šípek a mnoho dalšího. Co se týče semen, podávám všem pyrurům po celý rok klíčenou nebo máčenou směs. Suchou směs zrnin podávám maximálně dvakrát do týdne. Při podávání klíčené směsi musíme mít však na vědomí fakt, že směs může za nějaký čas začít kvasit, proto je vhodné podávat raději i dvakrát denně menší množství než takové, které ptáci hned nezkonzumují a které může obzvláště v horkých letních dnech začít kvasit. Nyní, když jsou ptáci venku, řeším krmení tak, že ráno před dalšími povinnostmi dne podávám trochu klíčeného a ovocně-zeleninové směsi, kterou ptáci zkonzumují během krátké doby. Poté během dne dostanou ještě jednou klíčenou směs a zelenou složku potravy. Klíčená směs musí být velmi pečlivě připravena a proplachována a musí se zásadně podávat do naprosto čistých misek. Největší chybou je podávat klíčené společně v misce s ovocem, kvůli menšímu počtu misek, co se musí každodenně umývat. Urychlíte tímto způsobem kvašení směsi a můžete si zadělat na závažné problémy vašich chovanců. Proto i misky s klíčenou směsí a ovocem by měly být od sebe co nejvíce vzdáleny, aby ptáci nezatahovali kousky ovoce a zeleniny do klíčené směsi, což velmi rádi a bravurně předvádí.
Odchov
Přípravy na hnízdění u těchto pyrurů byly u mě velmi zdlouhavé, všechno začínalo mnohodenním kontrolováním boudy samcem, který ji zkoumal snad všude, kde mohl. Jak bylo vše v pořádku, začala boudu navštěvovat i samice, která začala ihned škrábat a upravovat dno, což trvalo několik dní. Tento znak je opravdovou zárukou, že s největší pravděpodobností se samice podnese. Poté se konal každodenní scénář. Po podání krmení se oba ptáci přišli najíst, poté ihned zmizeli v boudě, ze které se ozývaly velmi podivné skřehotavé zvuky, domnívám se tedy, že páření probíhalo stejně jako u mých pyrurů červenobřichých přímo v boudě. Mnoho chovatelů doporučuje hodně hluboké budky, mně se odchov podařil v boudě třicet centimetrů vysoké. Jsem přesvědčen, že pokud jdou ptáci do toku a chtějí hnízdit, tak hloubka budky nehraje až takovou roli. Po neustálém rosení budky, ve které samice seděla na vejcích, se začaly po nějakém čase ozývat hlasy mláďátek. První hnízdění dopadlo s výsledkem tří vyklubaných mláďat, z nichž jedno rodiče zabili. Proto jsem kontroloval zbylá ptáčata až při kroužkování a poté velmi vzácně. Po úspěšném odstavu mladých se chystal pár znova hnízdit. Další hnízdění mně umožnilo krásný pohled na čtyři zdravé a statné ptáčky, které jsem odebral k ručnímu dokrmení, aby mohl jít chovný pár odpočívat ven na slunce a užívat si léta. Mladé jsem dokrmoval kvalitní směsí a vyrostli z nich krásní ptáci, kteří byli daleko vybarvenější než jejich rodiče, což se mně stávalo i u ručního odchovu agapornisů. Osobně zastávám názor, že ručně dokrmení jedinci mohou být bezproblémově zařazováni do chovu, pokud nebyli extrémně fixováni na člověka. Totiž i pyrura odchovaný pod rodiči, pokud je velmi ochočován a fixován na člověka, nemusí mít zájem o hnízdění se svým ptačím partnerem a naopak ručně dokrmený jedinec, který je dobře socializován se svým druhem, může být perfektní rodič.
Oblíbenost pyrurů se v poslední době o něco zvýšila. Domnívám se, že je to především tím, že lidé poznávají více informací o těchto zajímavých ptácích, kteří mohou být výborným společníkem doma nebo zajímavým druhem do chovatelských voliér. I když si dokážou pyrurové opravdu vášnivě zařvat, především když je okolo voliér někdo cizí, pořád je můžeme označit za méně hlučné jihoamerické papoušky ve srovnání s aratingami, ary či amazoňany. Tito nádherní papoušci mě opravdu okouzlili a jsem velmi rád, že nejsem jediný.
