Kůň v pohodě Díl 10.: Ročci a dvouletci – co potřebují a co ne
Na to není jednoznačná odpověď. S výrostkem, který přišel z pastvin, kde člověka viděl pouze při očkování, korektuře či odčervování, možná bude zpočátku více práce – vynahradí vám ji však nezkažeností a většinou i velkou ochotou a důvěrou. Naopak koník vyrůstající ve stálém kontaktu s lidmi a vlastně od narození neustále (byť velmi lehce) „pracující“, sice vše dobře zná a nic ho nerozhodí, ale může být už za tak krátkou dobu znechucen, přetažen či zkažen. Záleží – jako ostatně vždy – na konkrétní situaci: na odchovu, na koni, na člověku, který s ním manipuloval doposud i na jeho novém majiteli / cvičiteli / jezdci.
Ať tak či tak, nikdy by to nemělo jít do extrémů, aby už mladý kůň nebyl zkažený nebo dokonce trvale zdravotně poškozený. Pokud jste majitelem hříbátka, nikdy se nepřibližte k následujícím extrémům; pokud si pořizujete mladého koně, od jedince vyrůstajícího v podobném prostředí dejte ruce pryč:
1. Kůň vyrůstá „na dvorku“ sám nebo s matkou (nebo třeba jiným starším koněm), zná jen stáj a malý výběh (pokud vůbec). Proč je to špatně? Neměl možnost socializace, může mít problémy s dalšími koňmi i se vztahem k lidem, mohou selhávat některé způsoby práce s ním. Nedostatek pohybu po různorodém terénu, hrátky s vrstevníky mohou způsobit nedostatečný rozvoj jeho pohybového aparátu.
2. Kůň je od hříběte je pravidelně „cvičen“ či „trénován“, často v kruhové ohradě, nebo je lonžován, vyvazován, brzy obsednutý či zapřažený, v nízkém věku už umí mnoho různých cviků a kousků apod. Proč je to špatně? Může být zkažený, „otrávený“, může mít už začínající opotřebování následkem nevhodné či náročné práce, může být rezignovaný nebo naopak se bude pokoušet práci vyhýbat, ať už „lenivostí“ či „bojovností“.
3. Kůň vyrůstá nadivoko, ať už ve stádě na rozsáhlých pastvinách, nebo v omezenějším prostoru, člověk na něho celé měsíce či roky ani nesáhne. Proč je to špatně? v těchto podmínkách není možné zajistit řádnou preventivní péči o koně, je proto velká pravděpodobnost, že ten bude mít nepravidelné postoje a kopyta, může mít poškozený dýchací aparát následkem prošlých infekcí i parazitů, dále může mít problémy s adaptací na „civilizované“ prostředí stáje a běžnou manipulaci (což obvykle s rozumným přístupem brzy překoná).
Do jakého koně by měl člověk jít? Čím by měl vyplnit jeho život od narození do obsednutí?
Život koňského výrostka
Ať už v rodinné stáji nebo v odchovně, mladý kůň by měl vyrůstat ve stádě či skupině koní, ideálně různorodé. Dobré je, když má mezi nimi i dalšího spřízněného „výrostka“ podobného věku, s nímž si může hrát, dokazovat si své schopnosti i bojovat o lepší hierarchické postavení. Někdy tuto funkci zastanou i dospělí koně. Dále je třeba, aby výrostek byl vychováván nějakým dominantnějším dospělým koněm; vhodné jsou k tomu většinou starší klisny, ale někdy i valaši. Takový kůň totiž mladíkovi (mladici) ukáže, jak se má chovat, kde jsou hranice koňské slušnosti, naučí ho, že je třeba se umět podřídit a dodržovat určitý řád. Zároveň dokáže uhlídat, aby se mladí rošťáci mezi sebou nešikanovali. I v lidské školce či škole je nutná učitelka, která děti mezi sebou srovná a bude je skutečně vychovávat. Pokud mladý kůň takto vyrůstá, stane se z něho zvíře socializované, zdravě zvědavé a sebevědomé, které se nebojí hrát si a projevit svůj temperament. Na druhé straně mu nečiní problém se podřídit a poslechnout a nemá potřebu za každou cenu se snažit o sebeprosazení.
Důležité je, aby majitel / ustajovatel důkladně znal složení stáda, charaktery jednotlivých koní i jejich vzájemné vztahy, protože se může stát, že mladý koník do něho nezapadne dobře – prostě má „jinou povahu“. V takové situaci je dobré koníka přestěhovat jinam nebo stávající stádo vhodně rozdělit.
Naprosto běžná by měla být preventivní péče o mladého koně, protože právě v tomto věku (první dva roky života) je nejnáchylnější na nevratné poškození organismu. Má ještě ne zcela vyvinutou imunitu, ta se mu postupně rozvíjí právě tím, jak se jeho tělo seznamuje s různými vlivy prostředí. Velmi často se však stává, že ve věku prvních dvou let koně nejčastěji chytnou různé infekce a ty mohou vážně poškodit jejich organismus (například chřipka, herpesvirus, rhodokoky, hříběcí, ale i kožní plísně, „bradavice“ apod.). Dále trpí parazity, kterým se v pozdějším věku dokážou ubránit (především škrkavky) a kteří právě nyní dokážou napáchat velké škody v jejich těle. Proto je třeba mladé koně pravidelně očkovat a odčervovat a dodržovat přísná karanténní opatření i dobře pečovat o jejich životní prostředí (především pastviny).
Dále pamatujte, že v tomto věku se koním vyvíjejí kosti, šlachy i klouby a je třeba, aby měli přiměřený pohyb po různorodém terénu, rychlý běh i poklidné popocházení, zároveň i dostatek odpočinku. Je třeba jim pravidelně kontrolovat a upravovat kopýtka, protože pouze tak lze zabránit budoucím vážným nepravidelnostem postojů i tvarů kopyt, které mohou vážně poškodit kvalitu využití koně i jeho života. Pohybem po rozmanité pastvině se dobře rozvíjí tvar kopyt zvenčí i zevnitř, zároveň si kůň zlepšuje svoji koordinaci a správně se mu rozvíjejí i jeho pohybové návyky: pravidelný, prostorný pohyb a správné držení těla. Obratnost a šikovnost se do nervové a svalové soustavy „vypaluje“ právě v tomto časném období, stejně tak se posilují šlachy a rozvíjejí i kosti.
Pokud mluvíme o prevenci, nezapomeňte od narození až asi do pěti koni pravidelně kontrolovat zuby – dochází k jejich výměně a pokud se trvalé zuby „umístí“ v čelisti špatně, mohou tropit neplechu po zbytek života.
Určitě se už každý ošívá v židli – protože chce vědět, co vlastně „smí“ s takovým mladíkem dělat. Může ho cvičit? Něco učit? Napojovat? Komunikovat?
Jak pracovat s koňským výrostkem?
V první řadě je třeba zodpovědět na základní otázku: je nutné s mladým koněm pracovat? Jsem přesvědčená, že není. Přesto se velmi hodí, když se udržuje aspoň jeho základní „morálka“ a dovednosti, které se naučil ještě jako hříbě pod matkou. Už proto, že výrazně usnadňují manipulaci s ním a pomáhají mu udržovat povědomí o správném chování mezi lidmi.
Proto je vhodné, když mladý kůň vyrůstá v prostředí, kde má zajištěnou společnost dalších koní, pohyb a zdravotní prevenci, ale i každodenní individuální přístup a manipulaci:
– každodenní nasazování a sundávání ohlávky,
– každodenní vodění koně do a z výběhu,
– každodenní krmení koně jádrem, u toho uvazování či aspoň zavírání do boxu,
– pravidelné čištění a kontrola kopýtek, včetně úprav.
Kůň se naučí v klidu snést manipulaci a dotyky po celém těle, naučí se v klidu jít vedle člověka a nechat řídit tempo svého pohybu, naučí se snášet uzavřený prostor a/nebo omezení pohybu uvázáním. Ať to je sebemíň nepřirozené, jedná se o naprosté základy, které musí ovládat spolehlivě každý domestikovaný kůň.
Vůbec nic se nestane, pokud kůň až do přípravy na odstav nebude umět nic jiného. Někdy to bývá i lepší, protože vyzrálý kůň – i když je silnější – většinou už je i rozumnější a lépe se učí, protože se dokáže lépe soustředit. Na druhou stranu, pokud máte čas a chuť a jste dostatečně zkušení s výcvikem starších koní, můžete začít s mladíkem „pracovat“. To slovo mám schválně v uvozovkách, protože ve skutečnosti to práce nebude. Bude to škola. Nejdříve totiž musíte toho koně naučit číst a psát – jinými slovy, musíte ho naučit, aby porozuměl vašim signálům a správně na ně zareagoval. Budete ho učit první velmi důležitá slůvka, jednoduchá, ale časem na nich začnete stavět velmi složité věty – díky těmto prvním signálům a reakcím totiž bude moct srozumitelně a rychle koně naučit i ty nejsložitější kombinace pomůcek pro náročné drezurní či westernové cviky.
Pokud chcete, aby vám kůň rozuměl, když ho budete pobízet ze sedla, když budete měnit směr jeho pohybu či rychlost, když mu budete chtít „dostat hlavu na kolmici“, učit ho překroky či piafu, rollback nebo sliding stop, vždy se budete odkazovat na tyto úplně první jednoduché reakce. Dá se říct, že na nich spočívá většina všech výcvikových a jezdeckých metod na světě. O co jde? Krátce a stručně o dvě důležité věci, na kterých „to celé stojí“:
1. Kůň se nebojí dotyku a nechá si sáhnout člověkem – jeho rukou, nohou, bičíkem – na kterékoli místo těla, aniž by „hnul brvou“.
2. Kůň na daný signál – tlak nebo určitý dotyk – uhne danou částí těla pryč od předmětu, který onen tlak/dotyk vyvolal – od ruky, nohy, bičíku.
Díky tomu můžete s koněm komunikovat tak, jak je to nejpraktičtější: pomoci dotyků, taktilně. Jako jezdec ze sedla budete tento způsobu komunikace často vychvalovat, jako kočí z kozlíku jakbysmet! Dokážete totiž díky tomu „nastavit“ tělo koně a jeho části přesně tak, jak potřebujete, dokážete přesně ovlivňovat pohyb koně, jeho rychlost i směr. Dokážete ho řídit, mít pod kontrolou – to vše „na myšlenku“.
Dotyk vydržet i na dotyk uhnout – obojí je třeba! Jako příklad uvedu obrat okolo předku o dva kroky: levou holení dáte signál, aby kůň uhnul zádí doprava, ale pravou otěží musíte dát signál, že předek doprava jít nemůže (to by bylo ustoupení na holeň), avšak ani doleva (to by byl obrat okolo středu). Pak musíte dát pravou holení koni signál, že dva kroky stačí a dál už uhýbat doprava nemá. A co teprve, když budete chtít, aby u toho byl ohnutý doleva, měl nos na kolmici a lehce přežvykoval? Pokud se kůň naučí rozumět oněm dvěma základním taktilním signálům a správně na ně reagovat, bude stačit je jen správně nakombinovat!
A pro zajímavost jen upozorním, že tyto dva základní signály nejsou jen základem pomůcek pro komunikaci s koněm; jsou zároveň základem pro budování vašeho vzájemného vztahu:
1. To, že kůň snáší dotyky po celém těle, neuhne od nich, ho učí důvěře.
2. To, že od jiných dotyků naopak uhne požadovanou částí těla (nebo tělem celým), ho učí respektu.
Je vidět, že přístup „tak – a dnes jdeme budovat důvěru, zítra budeme posilovat respekt“ nemá smysl. Pokud víte, jak a proč, pokud to děláte v klidu, důsledně a pravidelně, pokud koně dobře motivujete a správně odměňujete, pak ho prostě „jen“ učte pomůckám – váš vzájemný vztah se přitom bude budovat zcela automaticky!
Příští díl seriálu si proto řekneme, jak naučit koně, aby určité dotyky „snesl“ bez pohnutí a na jiné zase uhnul – a taky to, jak ho naučit, aby uhnul správným směrem a správnou rychlostí tou správnou částí těla.
