Kůň v pohodě Díl 11.: První skutečný výcvik – první slůvka vzájemné komunikace
Co s tím? Plesknout je (majitele) po rukách a poradit jim, aby si nechali zajít chuť, že času je dost (je to sice pravda … ale vysvětlujte to některým)? Nebo jim raději poradit, jak „pracovat“ s koňským špuntem, aby mu to skutečně něco dalo (tomu špuntovi) a naopak neublížilo? Volím druhou možnost a tady jsou mé rady a postřehy:
Výchozí stav
Vím, že se neustále opakuji, ale v tomto případě mi to nevadí: je stále dokola třeba omílat, že pokud chci mít psychicky vyrovnaného koně s příjemným temperamentem a pevným zdravím, musím mu zajistit co nejlepší a nejpřirozenější životní podmínky:
– co nejdelší pobyt venku,
– ve spřátelené skupince dalších koní odpovídajících preferencí a temperamentu,
– dostatečný rovnoměrný a spíše poklidný pohyb mimo chvíle výcviku či „práce“ a
– v neposlední řadě i konzistentní chování lidí, rutinní manipulaci, pravidelnou preventivní péči.
Splnění těchto podmínek koně (nejen mladého) uklidní, harmonizuje jeho psychiku a vnitřní prostředí organismu, bude udržovat jeho chování v jistých „mezích slušnosti“. Koni i člověku výrazně usnadní život a představuje nepostradatelný základ harmonické spolupráce, která je pro oba radostí a příjemným zpestřením dne. Pokud se při práci dostane kůň do psychického či fyzického stresu (ani ten nejlepší a nejzkušenější cvičitel se tomu nedokáže vždy vyhnout), díky vhodným podmínkám, v nichž kůň žije po zbytek dne, se stresu snadno zbaví a člověku mnohem pravděpodobněji „odpustí“, že toho po něm „tak moc chtěl“ – a odpustí mu i případné chyby, kterých se člověk během „práce“ vůči koni dopustil (věřte, není jich málo!).
Nová řeč
Ať už pracujeme se syrovým mladíkem nebo s koněm, který má za sebou základní výchovu (nasazování ohlávky, čištění, uvazování, základní vodění, zvedání nohou a ochota postát při běžných korekturách), začínáme s výcvikem vždy s prvními slůvky vzájemné mezidruhové (Homo sapiens×Equus caballus) komunikace. Schválně neříkám, že se učíme řeč koní – to není pravda! Neučíme se ji a ani to nedokážeme. Vymýšlíme si řeč novou, novou pro nás i pro koně. My se domlouváme především slovy (a minimálně gesty a mimikou) a koně naopak především gesty a mimikou (a minimálně hlasovými projevy). Naše nová společná komunikace bude ale spočívat na dotycích. Proč? Protože předpokládáme, že jednou sedneme koni na hřbet a budeme ho chtít i přesto řídit. Dotyky budou v tu chvíli to nejpraktičtější – sed a váha, holeně, udidlo (nánosník).
Protože však komunikace prostřednictvím dotyků je nepřirozená pro koně i pro člověka, musíme k ní nějak dospět, abychom ji oba pochopili a dokázali se pomocí ní dorozumět – vést dialog, kdy mohou „mluvit“ oba a kdy musejí oba toho druhého „poslouchat“. Jak toho dosáhneme?
1. Budeme používat některá gesta, kterými se mezi sebou dorozumívají koně. Pomocí nich koni vysvětlíme, co určitý dotyk (= slovo naší nové řeči) znamená.
2. Budeme používat podnětů, které jsou pro koně přirozeně nepříjemné (negativní motivace) nebo naopak příjemné (pozitivní motivace) a pomocí nich opět budeme koni vysvětlovat význam některých dotyků.
3. Budeme používat hlasové projevy (intonaci, slova), které nám usnadní prosadit naši vůli či podpoří gesto nebo dotyk.
4. Budeme důsledně dodržovat principy teorie učení platné pro lidi i jakékoli jiné zvířata s vyšší nervovou činností, tedy i koně.
A začneme s prvními slůvky: „vydrž“ a „uhni“. Na nich to všechno stojí!
První slůvko: „vydrž“
Začněme tím, co je pro vzájemný vztah i komunikaci mezi koněm a člověkem důležitější: aby kůň snesl dotyky po celém těle, vydržel u nich stát nehnutě, nebránil se jim, neuhýbal od nich. Toto se dá nacvičovat už s několikahodinovým hříbětem (a psala jsem o tom v minulých dílech).
Proč?
Hledisko vzájemného vztahu: Kůň se učí člověku důvěřovat. Vidí, že dotyky mu nic neudělají, naopak by měly přinášet příjemné pocity. Považuje člověka nejen za neškodného, ale za příjemného společníka, učí se být rád v jeho blízkosti.
Hledisko praktické práce: Kůň se učí vydržet běžnou manipulaci, od čištění, korektur, vodění, přes nesení výstroje a později i jezdce až po vydržující a omezující pomůcky otěžemi, sedem či holeněmi.
Dotyky, které má kůň „vydržet“, jsou stálé. Položím na koně ruku a nechám položenou (sedlo, šlahoun biče, kamaši na nohu apod.). Nezesiluji dotyk, nezeslabuji. Kůň má stát, držet, dokud dotyk trvá. Protože dotykové receptory po určité době přestávají přenášet informace, kůň „zapomene“, že se ho něco dotýká (že má kolem trupu sedlo, na hlavě uzdečku, ale i na sobě šlahoun biče apod.). I člověk přestává po chvíli vnímat, že má například kolem krku korále - dokud se nepohnou.
Stává se, že kůň se dotyku zpočátku bojí, nebo mu nevěří či neví, že ho má vydržet. Pokud uhýbá, ruka či dotyčný předmět, kterým se ho dotýkám, „jde s ním“. Jakmile kůň zastaví a „drží“, pak dotyk ukončím. Tím mu nejprve vysvětlím, že útěkem před dotykem nic nevyřeší, naopak jeho vydržením dotyk přestane. Samozřejmě následuje velká pochvala (nebráním se pamlskům, jsou vynikající pozitivní motivací, která je především v prvních stádiích výcviku velmi potřebná!). Postupně se bude dotyk prodlužovat i ve chvíli, kdy kůň od něho přestane utíkat (díky tomu, že dotykové receptory přestanou dávat signály mozku, tak vlastně i trvající dotyk „přestane“).
Pozor!
Dotyky, které má kůň vydržet, nesmí být v žádném případě bolestivé, nesmí se jednat o velký tlak, zpočátku se nesmí jednat o něco, co je koni vyloženě nepříjemné, nesmí se měnit jejich intenzita, nesmí se „nechtěně“ přerušovat.
Kůň se musí naučit jen jedno slovo - a to důkladně. Vydrž lehký, neměnný dotyk, kdekoli na těle, jakkoli dlouho. A ideálně se u toho uvolniJ.
Až dokonale zvládnete toto první slovo s různými obměnami, ale se stejným významem (dotýkám se neměně a lehce rukou, bičíkem, jakýmkoli předmětem, sedlovou dečkou, pytlíkem na klacku atd. atd.), můžete koně naučit druhé slovo:
Vydrž pohybující se dotyk. Hlazení, masírování, škrábání – to jsou také dotyky, které má kůň „vydržet“. Tyto dotyky musí být rytmické, ale pomalé a plynulé. Jsou totiž situace, kdy nemůžete pro „vydržení“ použít dotyk stálý – například pokládání podsedlové dečky či sedla, ale i nasedání jezdce apod. Seznamujte koně podle výše zmíněných pravidel s těmito pohyblivými dotyky a chtějte po něm i nyní pouze a jen klidné stání.
Všimněte si, že kůň už zná dvě slova, ale na obě dělá stejnou věc: tato dvě slova jsou sice jiná, ale mají stejný význam. Jako když řeknete pes nebo čokl – pořád je to stejné zvíře. Důležité ale je vědět, že toto pravidlo neplatí naopak! Čili nemůžete po koni nikdy chtít, aby na jedno „slovo“ provedl jednou takovou reakci a jindy jinou; slovo pes je prostě zvíře pes a ne jednou pes a podruhé psík mývalovitý. Toto pravidlo dodržujte vždy, ne jen v prvních fázích výcviku; předejdete mnoha zbytečným nedorozuměním a zmatkům, frustracím koně i sebe, když to kvůli takové maličkosti přestane fungovat. Můžete mít dvacet různých signálů na to, aby kůň například udělal otočku (od zvuku přes slovo, štípnutí na určité místo těla až třeba po speciální mávnutí rukou z desetimetrové vzdálenosti), ale nikdy nesmíte například na písknutí po koni chtít jednou otočku a podruhé zastavení.
Druhé slůvko: „uhni“
Jakmile kůň snese vaše dotyky, začnete s ním doslova manipulovat: začnete mu přikazovat, aby se na váš signál někam pohnul.
Proč?
Hledisko vzájemného vztahu: To, že koni dokážete určitým signálem ovládat tělo, řídit a usměrňovat pohyb, vás staví do pozice nadřízené bytosti - kůň je podřízený. Horsemani říkají, že vy hýbete jeho nohama. Díky tomu ho můžete vykázat ze svého osobního prostoru a tím se „postavit nad něj“. Je zajímavé, že obyčejné cviky na ustupování často výrazně „uklidní“ koně, kteří si zkoušejí vůči člověku svoji dominanci. Často není nutné žádné honění v kruhovce!
Hledisko praktické práce: Uhýbání od dotyků či tlaků je základem všech jezdeckých pomůcek a také jakékoli práce ze země.
Podobně jako „vydrž“ i „uhni“ bude mít dvě základní podoby. Většinou se jako první učí tato:
Kůň na zesilující tlak uhne tělem (částí těla) pryč působícího tlaku. Na první pohled zde vidíte podmínku: tlak se musí zesilovat. Nyní využíváte přirozené reakce koně uniknout před dotykem či tlakem, který je nepříjemný nebo až bolestivý. Je to normální obranný reflex a velmi dobře funguje u dosud nezkažených/mladých koní. Provádí se nejčastěji tak, že se koně dotknete na místo, které chcete nechat uhnout. Tlak zesilujete, můžete v případě potřeby působit ostře (píchat, štípat) nebo silově (tlačit tak, že koni narušíte rovnováhu, což je obvykle snadné u hříbat). Jakmile kůň od tlaku uhne, vy ihned přestanete tlačit, přestanete se koně dotýkat. A samozřejmě ho velmi pochválíte!
Pozor!
Nikdy se nedostaňte do situace, kdy se budete s koněm doslova přetahovat. Klasický příklad je, když chce člověk koně někam „odvléct“ za ohlávku: táhne dopředu a kůň se pověsí do ohlávky a táhne dozadu! Pamatujte si, že tahem za ohlávku se kůň nikdy neučí rozejít dopředu, k tomuto účelu slouží pobídka zezadu. Samozřejmě, i na zatáhnutí za ohlávku můžete koně rozejít, „přivolat“ k sobě, ale tato komunikace už by měla patřit do vyšších tříd, nikoli do té první, v níž se nyní nacházíme.
Zpočátku chceme pouze to, aby kůň nějak uhnul, když budeme vyvíjet na nějaké místo jeho těla zesilující se tlak (dlaní, prstem …). Klasickým příkladem je „ustup“ při čištění provázené tlakem ze strany na záď koně s požadavkem, aby kůň zádí ustoupil od člověka. Je to základ velmi důležitého cviku, který se mladý kůň může a má brzy naučit: obrat okolo předku. Když budete působit ze strany naopak na přední konec koně, a to buď na hlavu (žuchvu), krk nebo plec (nebo vše najednou, podle toho, jak který kůň bude reagovat), chcete po něm, aby od vás ustoupil předkem a dáváte základ cviku obrat okolo zádě.
Ale to není vše: tlakem zepředu na plece koně naučíte couvnout, zezadu na kořen ocasu zase popojít dopředu (i když tady se přimlouvám za druhou variantu slova „uhni“, o které se hned zmíním!), tlakem shora na týl naučíte koně snížit hlavu, tlakem na holeň zvednout nohu.
A máte základy manipulace s koněm! Pamatujte na to, že když chci, aby kůň uhnul nějakou částí těla nějakým směrem, budu vyvíjet tlak na tuto část těla ze směru opačného. Když chci, aby uhnul zádí doprava, tlačím na záď z levé strany apod. Až se dostanete k vodění a lonžování, toto se vám velmi vyplatí!
Druhou variantou „uhni“, kterou je většinou dobré učit koně až poté, co umí uhnout na zesilující se tlak, je působit rytmickým přerušovaným dotykem, který ale nyní bude živý, rychlý, aktivní, rázný … Může se jednat o poklepání, zpočátku spíš delší ťukání, klidně se vzrůstající intenzitou či rychlostí. Později to bude jeden dotyk či lehké poklepání, popřípadě se nebudete muset koně ani dotknout, ale bude stačit, když onen pohyb uvidí (ovládání koně gesty na dálku, což je velmi efektivní, přesto ne nutně potřebné). Zvolte si svůj rytmus, kterým budete koně o uhnutí žádat, ten dodržujte. Zároveň dbejte, aby rytmus dotyků pro uhnutí byl výrazně rychlejší a „aktivnější“, než u dotyků pro vydržení (ten má být pomalejší, vláčnější, hladší). Opět to usnadní vaši komunikaci.
Učte koně na rytmický dotyk uhnout těmi částmi těla, jako v prvním případě. Nejdříve rukou, pak bičíkem, dlouhým bičem. Ale tím to nemusí končit! Pokud kůň dokáže na tento signál uhnout od vás, zkuste, aby uhnul k vám – budete působit bičíkem tak, že natáhnete paži nad jeho hřbet a poklepete ho z druhé strany. Počítejte s tím, že pro koně to bude naprosto „nové slovo“, takže se ho většinou bude učit úplně od píky. A taky počítejte s tím, že kůň je na každou stranu jinak šikovný! Doleva mu třeba půjde ustoupení hladce, zato doprava si zamotá nohy či nebude schopen ukročit. Mějte trpělivost a chvalte ho za každou snahu vám správně vyhovět! V těchto prvních fázích učení po koni chtějte pouze ono uhnutí, nebude vás zajímat, jak a zda kříží nohy (drezurní požadavky) či drží těla, jak uhýbá rychle, či kolik u toho udělá kroků.
Příště budeme pokračovat v prvních slůvkách společné řeči, jen je trochu rozšíříme: řekneme si něco o vodění koně zblízka i zdálky a připomeneme si důležité zásady učení, aby kůň na naše signály neotupěl a aby jim skutečně rozuměl.
