Český teplokrevník

Nejrozšířenější a nejběžnější plemeno na našem území, se kterým se setkáváme na závodech drezurních, parkurových i v jezdeckých oddílech. Poměrně krátká doba šlechtění je příčinou variabilnější tělesné stavby a všech typů zbarvení.

Historie
Chov koní nebyl na našem území za dob Rakouska-Uherska nijak řízen, teprve patent Marie Terezie z roku 1763 stanovil, že chov koní bude řízen a podporován. Za vlády císaře Josefa II. byl vydán v roce 1789 Dekret o chovu koní. Řízení chovu koní bylo předáno armádě a v sídlech pluků byly zřizovány „hřebčinské“ (hřebčí) stanice. Jejich účelem bylo zajištění dostatečného počtu koní pro armádní účely. Zpočátku šlo o teplokrevné klisny, které byly připařovány polokrevnými hřebci, později se přidávala mohutnější plemena (oldenburské a východofríské), aby výslední koně byli využitelní zejména pro zemědělské práce. Na území ČR byli chováni koně ovlivnění zejména oldenburskými plemeníky, kteří byli oblíbeni jako koně všestranně užitkoví díky své mohutnosti, kostnatosti a mírnějšímu temperamentu. O rozšířenosti a oblibě oldenburské krve v té době svědčí fakt, že do roku 1950 bylo v našem chovu zařazeno do plemenitby po čistokrevných oldenburských importech 257 hřebců. Na vývoji ušlechtilejšího moravského teplokrevníka se ve větší míře podíleli plemeníci rakousko–uherských polokrevných kmenů, konkrétně kmeny Furioso, Przedswit a Shagya arab.

Na vybudování podoby dnešního ČT měla největší zásluhu tři stáda: kladrubské, netolické a albertovské.

Kladrubské stádo
Základem byly clevelandské klisny a polokrevné klisny z Piberu a Radovce, jako hřebec zde působil Furioso (bez čísla) z mezöhegyeského hřebčína, Przedswit VII a Shagya X–R. Koně byli středního rámce a menší mohutnosti, tím však nevyhovovali zemskému chovu. Proto došlo v roce 1924 k importování 34 oldenburských klisen za účelem zmohutnění stáda, dále byla použita hannoverská krev a stádo se rozdělilo na ryzí (zde působil zejména Przedswit a Gidran, jejich potomci byli souladnější) a hnědé (zpočátku nejednotné), působil zde zvláště Furioso VII a Przedswit II, v poválečné době pak hannoverští hřebci Alarm a Diktant, působil zde i syn trakénského hřebce Quoniama Quoniam II. Po čase byla obě stáda sloučena.

Netolické stádo
Jeho základem byly kořistní a vojenské klisny, také část klisen ze zemského chovu. Účelem chovu byla produkce výkonného vojenského jezdeckého koně. Působili zde zejména polokrevní 1119 Furioso XI a 1645 Furioso – 2 (polokrevníci kladrubského chovu). Když došlo v padesátých letech ke zrušení vojenských jezdeckých složek, chovatelé se museli zaměřit na produkci těžšího teplokrevníka, který by mohl být více využíván v zemědělství. Ke zmohutnění byli použiti oldenburští hřebci, dále pak Furiosové a následně hřebci německých teplokrevných plemen.

Albertovské stádo
Zdejším cílem chovatelů byla produkce ušlechtilých jezdeckých koní. Chov ovlivnili zejména plemeníci Furioso XIV, Przedswit III a Star of Hannover III. V 50. letech byl chov přizpůsoben požadavkům zemského chovu, aby koně byli mnohostranně užitkoví. Od konce 60. let byli výrazně používáni trakénští hřebci - Quoniamové (I, II, III). Časem převládl ve šlechtění požadavek na jezdecké koně se sportovní výkonností a selekčním kritériem se staly všestranné a sportovní výkonnostní zkoušky, kterých se účastnili koně ze všech tří jmenovaných chovů. Koně z tohoto chovu se výrazně uplatnili ve sportovních soutěžích, a to skokových, drezurních a v soutěžích všestrannosti.

Popis plemene a využití
Hlava je suchá, s výrazným okem a klidným výrazem, s výraznými nozdrami. Krk je štíhlý, dostatečně dlouhý, na trup široce nasazený. Stavba těla je korektní a harmonická, tělo je dobře osvalené, bez zjevných geneticky podmíněných vad, kratší obdélníkové, přiměřeně velké, harmonických tvarů, má přiměřeně dlouhý výrazný kohoutek, středně dlouhý pevný hřbet, široká dobře osvalená bedra, dobře nasazený a nesený ocas, korektní postoj a zaúhlení končetin, přiměřeně široký a hluboký hrudník. KVH klisen je 161 až 167 cm, KVH hřebců 162 až 170 cm, jedná se o koně středního rámce s živým temperamentem a vyrovnanou povahou.

Končetiny mají mít pravidelný postoj s dobrými kopyty, žádoucí je chod s vyšší akcí a velkou prostorností, elastický a energický pohyb končetin, výrazný posun od zádě s výrazným zapojením hřbetního svalstva a zádě. Nejběžnějším zbarvením jsou hnědáci a ryzáci, méně se vyskytují bělouši a plaváci, vzácně vraníci. Český teplokrevník by měl mít klidnou vyrovnanou povahu a dostatek temperamentu. Je vhodný pro všechny druhy jezdeckého sportu (tj. drezuru, parkury, všestrannost a také vozatajské ježdění). Často využívaný je pro běžné jízdárenské či rekreační ježdění a turistiku, dobře splňuje i roli hiporehabilitačního koně.

Chovný cíl
Český teplokrevník se stále šlechtí, cílem jeho chovatelů je dle SCHČT „ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví je vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplín FEI a je dobře využitelný i pro běžný jezdecký, rekreační a vozatajský sport“.

Dnes v plemenitbě mohou být využívána i další plemena bez zvláštního souhlasu, za podmínky splnění stejných kritérií platných pro českého teplokrevníka, jsou to: anglický plnokrevník, angloarab a jedinci arabského původu, belgický jezdecký kůň, dánský teplokrevník, francouzský jezdecký kůň, Furioso, holandský jezdecký kůň, kůň Kinský, moravský teplokrevník, všechny varianty německého jezdeckého teplokrevníka, polský kůň, slovenský teplokrevník chovaný na území ČR, slovenský teplokrevník, švédský teplokrevník, trakénský kůň. Ostatní plemena, která nejsou vyjmenována a odsouhlasena RPK, není možno použít.