Růst a dospívání drůbeže
2. Japonské křepelky
Japonské křepelky jsou známy ve dvou typech – masné a nosné, nejčastěji se chovají divoce zbarvené, ale barevných rázů, ať už těch, které jsou uznané, nebo nově vznikajících, je daleko více.
Nosné křepelky snesou průměrně 300 vajec o hmotnosti 9 až 10 g, snáška začíná ve věku pěti týdnů, masné japonské křepelky snášejí 220 vajec o hmotnosti 12 až 16 g, snášet začínají v šesti týdnech.
Ustájení
Kuřátka po vylíhnutí umístíme ve vyhřáté odchovně, v prvních dnech můžeme zmenšit prostor např. kruhem z lepenky, který později odstraníme. Na podlahu je v prvních dnech vhodná vlnitá lepenka (lze nahradit novinami), později hobliny.
V prvních dnech po vylíhnutí jsou kuřata křepelek velmi citlivá na teplo, nemají dostatečně vyvinutou termoregulační schopnost a potřebují stálou teplotu nad 30 °C. První týden se doporučuje teplota 35 až 37 °C, druhý týden 30 až 32 °C, třetí týden 25 až 27 °C, u starších křepelčat 20 až 22 °C. V příliš teplém prostředí se zvyšuje spotřeba vody a snižuje se využitelnost krmiva.
Velikost podlahové plochy na křepelku se u různých autorů liší. Orientačně u křepelek nosného typu počítáme do 14 dnů věku s 28 cm2 na kus, od 14 do 28 dnů 56 cm2 na kus, od 28 do 42 dnů s 84 cm2 na kus, v dospělosti 100 cm2 na kus. U masných křepelek je potřeba místa o 70 % vyšší. Při nedostatku prostoru se může ve skupině projevit kanibalismus.
Pro křepelky do šesti týdnů je u klecí nebo voliér vhodná velikost pletiva nebo vzdálenost drátů 5 mm, pokud jsou na podlaze umístěné rošty, oka budou mít průměr 4 až 5 mm. U křepelek starších než šest týdnů by oka pletiva neměla být větší než 25×25 mm, pletivo musí být i v horní části voliéry. Na dno klece je vhodný rošt o velikosti ok 1×1 cm, výška klece by měla být 25 až 30 cm. Při použití roštů vypadává trus na trusný tác posypaný hoblinami nebo pilinami, popř. pás. Klece mohou být umístěny ve více patrech. V klecích počítáme na jedno dospělé zvíře nosného typu plochu 150 cm2, u masného typu 250 cm2.
Vlhkost vzduchu při odchovu má být 60 až 70 %.
Důležitý je také světelný režim při odchovu. Platí, že čím je světelný den delší, tím rychleji křepelky pohlavně dospějí. První dva týdny se doporučuje svítit 24 hodin, pak 12 hodin.
Křepelky se jako většina drůbeže rády popelí. Postačí tác s hlínou, popelem nebo pískem.
Výživa a krmení
Zejména v prvních dnech musí mít křepelky snadný přístup k vodě a krmení. První dny je možné krmivo sypat na papír, později použijeme krmítka. Voda k napájení nesmí být, podobně jako u kuřat, studená. V prvních dnech jsou vhodné mělké kloboukové napáječky, po prvním týdnu mám dobrou zkušenost s niplovými napáječkami.
Křepelky jsou náročnější na obsah živin v krmné dávce. Prof. Ing. J. Zelenka, CSc., uvádí na 1 kg krmiva do tří týdnů stáří obsah 12,1 MJ MEN, 245 g dusíkatých látek, 14,1 g aminokyseliny lyzinu a 8,4 g sirných aminokyselin, u starších křepelek 12,5 MJ MEN, 195 g dusíkatých látek, 11,5 g lyzinu a 8,4 g sirných aminokyselin.
V prvních třech týdnech odchovu je vhodná kompletní krmná směs pro krůťata. Pokud máme k dispozici kompletní směs pro kuřata nebo obilní šroty, je potřebné je doplnit bílkovinným krmivem. Vhodné je natvrdo uvařené nadrobno nasekané vejce, tvaroh, kyška, osvědčilo se mi podávat syrovátku.
Ze zelených krmiv můžeme podávat salát, listy pampelišky, žebříček, popř. mladou trávu.
Preventivně se mohou použít antikokcidika. Nedoporučuje se podávat zbytky, mohou způsobit průjmy a jiné problémy.
Určení pohlaví
Křepelky brzy pohlavně dospívají, a proto pokud je chováme ve skupině, je dobré oddělit co nejdřív kohoutky od slepiček, aby nedocházelo k šarvátkám a kohoutci zbytečně neobtěžovali slepičky. Pokud toto opomeneme, může se stát, že zvířata budou mít odřené až zkrvavené hlavy a záda. Pokud necháme postižené zvíře ve skupině, ostatní křepelky jej budou stále obtěžovat, což může končit i úhynem.
Živá hmotnost samečků je o něco nižší než u samiček. Podle toho je ale rozdělení velmi nepřesné. Na pohlaví můžeme usuzovat i podle chování dospívajících jedinců. U jednodenních kuřat se ve velkochovech může aplikovat japonská kloakální metoda. U divoce zbarvených křepelek a jim příbuzných rázů můžeme kohoutky od slepiček odlišit po přepeření podle zbarvení peří na prsou, u slepiček jsou prsa „tečkovaná“. První peří mají obě pohlaví stejné. Jistě rozlišíme pohlaví, pokud jemně zatlačíme na kloaku – u kohoutků se objeví bílý výron spermatu.
Dospělé japonské křepelky je vhodné chovat jednotlivě v klecích, drobnochovatelé je ale často mají ve voliérách ve skupinách. Hejno je dobré sestavovat najednou a později už nepřidávat další zvířata, protože ostatní křepelky by je atakovaly. Křepelky mají tendenci „šikanovat“ také zvířata, která jsou jinak zbarvená, poraněná apod.
Pokud máme křepelky ve venkovní voliéře a teplota klesne pod 18 °C, měli bychom je přestěhovat do vnitřních prostor. Dospělé křepelky snesou i nižší teplotu, pokud mají sucho a nejsou v průvanu, ve voliéře i přezimují. V době, kdy jsou v chladu, ale nebudou snášet, popř. jen minimálně. Vejce křepelek chovaných v chladnějších podmínkách jsou ze zkušenosti chovatelů menší.
