Kynologie za posledních 20 let
Skončila jsem s chovem před dvěma lety, protože právě ta morálka, zodpovědnost jednotlivců i skupin mi už nedovolovala radovat se z chovu, z výstav a ze zkoušek. Věnuji se o to více veterinářství, alternativní medicíně a sobě. A mám psy jen pro radost.
Tento příspěvek jsem se rozhodla napsat proto, že přibývá nejen psů bázlivých, ale i agresivních a majitelé to chtějí řešit. Žít s bázlivým nebo agresivním psem coby majitel nebo i jako kolega na procházkách je velmi těžké.
Vzhledem k nárůstu cen všeho se zvyšují náklady na odchov psů i prodejní cena. A protože se zákonitě s vývojem doby zvyšuje nemocnost, klesá poptávka po psech. Kupci požadují krásu a zdraví, vyrovnanou povahu, řekněme, že chtějí za své peníze kvalitní zboží, což je přirozené. Z právního hlediska je pes zboží a může se reklamovat. Jenže pes není zboží, není věc z hlediska přírody. A tady vzniká rozpor.
Pokud chovatel, nadšený a zodpovědný, dá do svého chovu a odchovu maximum, není možné, aby tuto částku získal zpět prodejem štěňat, protože obvykle se narodí i štěňata s nějakou exteriérovou vadou. Nikdy nezaručíme péči u nového majitele takovou, aby nevznikly drobné nebo větší zdravotní problémy. Majitel pak často útočí na chovatele. A ještě je někdy podporován veterinárními lékaři, kteří na jednu stranu dělají svou práci, léčí, operují, napravují chybné skusy, nesestouplá varlata, vyoperují dermoidy, zašijí celý vrh s kýlou …, na druhou stranu tím podpoří majitele, aby požadoval zpět část peněz od chovatele, který mu prodal nekvalitní zboží.
Všichni jsme tak přetíženi chemií z prostředí, většina z nás má imunitní problémy, přesto se po psech stále chce, aby neměli žádné kožní či alergické problémy. Kožní projev je prvním znamením přetížení organismu, dostavuje se dříve, než dojde k poruše trávení nebo k astmatu.
Co ale děláme pro správnou imunitu nás nebo zvířat? Velmi málo. Chtít dýchat čistší vzduch, to asi moc nepůjde, ale co budeme jíst, si již můžeme vybrat. Také si můžeme zvolit, jestli se budeme léčit přírodními prostředky anebo antibiotiky.
Velký problém je v tom, že všeobecná anticipační úzkost, se kterou žijeme (pacient se již předem velmi této situace obává a očekává, že ji nezvládne), je stejně nebezpečná jako vibrace mobilů a počítačů. Žijeme v těchto energiích, dotýkají se nás. My i zvířata. Protože není úniku. Je třeba očišťovat tělo, aktivně se snažit pracovat s myslí. A umět se zastavit.
Povaha psa nebo dítěte se zakládá už v jeho rodičích. Geny a vliv prostředí jsou většině lidem pochopitelné, zákonitosti osudu, příčiny a následku neboli karma, to už není každému příjemné, pro každého přijatelné, natož běžné. Stačí si ale připustit vliv genetiky a vliv prostředí, abychom věděli, že bázlivý nebo agresivní pes, který je správně socializovaný a žije v rukou zkušeného majitele, nepůsobí škody a nikdo na něm nepozná tento povahový sklon. Jakmile je ale vrozená dispozice posílená vlivem prostředí, ať u chovatele nebo majitele, rozvíjí se celá škála nepříjemných povahových projevů. Před těmito vlohami neutečeme a nezbavíme se jich, musíme vycházet z toho, co máme, teď a tady.
Zkušený odborník pozná dispozice štěněte už pohledem, ale u majitele, který si kupuje štěně, nepozná podle výrazu v očích nebo podle pohybů dispozice k agresi nebo strachu.
Aby tělo mohlo využít svůj potenciál, je potřeba, aby jeho orgány fungovaly správně, aby jeho energie tekla, kudy má. Dnes je už většině populace zřejmé, že nejsme jen z masa a kostí, ale že máme neviditelný energetický systém.
Energie vnějšího prostředí je v posledních letech dominující energie ohrožení. Je to ohrožení finanční, majetkové, pracovní, které si připouští čím dál více lidí. Méně pak si připouštíme energii zdravotního ohrožení. (Na lásku zapomínají lidé dost běžně, ohrožení životem bez lásky bohužel většině lidí na mysl nepřijde.)
Energie majetkového ohrožení se projevuje nejčastěji na žaludku a střevech, nepravidelnou stolicí, špatnou snášenlivostí některých potravin. U psů se zvyšuje nervozita, při venčení mají opakované stolice, přičemž každá další je řidší. Pes jako nejslabší článek rodiny vychytá obvykle jako první tyto negativní energie a je nejistý, nervózní, má nucení na stolici nebo nesnáší některé potraviny. Nepřechází ještě do útoku, spíš váhá, jak se postavit k druhým psům, případně i k lidem, projevuje se u nich nejistota, nedostatečné sebevědomí, neschopnost se správně vyjádřit a prezentovat se před jiným psem, člověkem. Není tedy ani agresivní, ani bázlivý, je jen nejistý, nervózní. A často trpí poruchou trávení. Doporučuji podávat psovi homeopatika Argentum nitricum 30ch nebo i 200ch – jedenkrát denně po dobu tří až šesti týdnů pět kuliček a majitelům jedenkrát týdně pět kuliček.
Protože štěňata dnes nemají možnost se správně socializovat na velkém prostoru, což je dané zákazem volného pobíhaní psů i celým způsobem života, nerozeznají náznaky sociálního chování. Navíc jsou ovlivněni myšlením majitele, jeho strachy a náladami, které se na psa přenášejí, a on na ně okamžitě reaguje. Energie pána a psa se spojuje a pes pak útočí nebo utíká nebo se brání „ničemu“. Takže se pohybujeme se svými psy vesměs na vodítku, psi na sebe štěkají a útočí, neboť jsou silní, protože na druhém konci vodítka je pán. To, co předpokládá pán, že za rohem je útočný pes, předpokládá i jeho pes a je trvale v napětí. Procházku si nakonec nikdo neužije.
Přispívají k tomu ale i nezodpovědní majitelé, kteří přeceňují poslušnost svých psů a mají je na volno. Navíc nedávají pozor, užívají si své procházky a pes si dělá, co chce. Jako majitelka bulíků jsem byla ohrožována malými útočnými psy, kteří obíhali kolem mých silných a pokoušeli se je zezadu napadnout. Jako nynější majitelka jezevčíků jsem ohrožená velkými psy, kteří odběhnou od svého pána a brzdí pár metrů přede mnou. Můj nynější samec jezevčík se staví do bojové pozice, takže by určitě byl zabit během pár vteřin, kdyby se velký pes včas nezarazil voláním pána. Takže i já jsem ve stresu při venčení psů.
Bohužel nezměníme nikoho, můžeme se pokusit změnit jen sebe. Tím, že budeme skutečně ohleduplní k malým i velkým psům a nebudeme je ohrožovat. Vlastně se vše týká každého z nás. Každý by si měl více věřit, tím si bude více věřit jeho pes.
Pokud se nám opakují úzkostné myšlenky, měli bychom si vzít homeopatika nebo jít k terapeutovi. Musíme začít u sebe, abychom zastavili nárůst poruch chování našeho psa.
Když už se rozhodnete koupit si psa, pak se mu skutečně věnujte alespoň prvních devět měsíců, čímž zásadně změníte jeho chování. Důležitá věc je si uvědomit, co v dnešní době změnit můžeme a co ne. Existují oblasti života a chovu, kde směřujeme vpřed, chceme vše nové, jiné, lepší, používáme k tomu internet, mobil, mikrovlnku a granule a konzervy, nespočet léků … Na druhou stranu trváme na starém, například nůžkovém a zámkovém skusu a dlouhém životě bez zdravotních problémů. Celé chovatelství vnímané tímto způsobem mi připadá nesmyslné. Není tu respekt k evoluci života, není tu respekt k jednotlivci a jeho individualitě. Není tady ale ani respekt k práci někoho jiného. Každý vidí převážně sebe, cítí se ohrožen a podveden. Jak myslíme, tak žijeme, o čem přemýšlíme, to přitahujeme. Zkuste vykročit ze svého bludného kruhu. Každý sám za sebe.
