Kůň v pohodě Díl 12.: Začínáme koně vodit
V tomto díle jsem slíbila věnovat se vodění koně, ale přece jen se ještě zmíním o něčem jiném: ráda bych napsala o tom, JAK vlastně mají dosud získané dovednosti (= především ustoupení na dotyk) vypadat – a jak je vylepšit o nové signály („slůvka“ naší mezidruhové komunikace), aby bylo vodění ještě jednodušší.
1. Vypilovat dosavadní dovednosti
Kůň by měl:
– ustoupit zádí, předkem,
– snížit hlavu,
– zvednout nohy,
– couvnout a popojít dopředu.
HNED, jakmile se ho dotknete (popřípadě klepnete nebo krátce zaťukáte) na naučené místo. Ideální je, pokud na jeden takový dotyk udělá pouze jeden krok požadovaným směrem. Protože ihned, jak začne onen krok dělat, vy se přestanete koně dotýkat, on už druhý krok neudělá. Udělá ho ve chvíli, až vy se ho opět dotknete (ťuknete …). Můžete tak provádět obraty doslova krok po kroku, což vám později zase usnadní další ovládání koně jak ze země (při vodění, na lonži, při práci na dlouhých otěžích …), tak i ze sedla.
Další zdokonalení dosavadních dovedností může jít jiným směrem; nepovažuji ho za nutnost ve výcviku jezdeckého koně, ale může se hodit. Zkuste koně pomocí dosavadních „slovíček“ přimět, aby udělal pohyb a v něm vydržel. Například aby snížil hlavu a podržel ji dole, dokud vy chcete. Poklepejte (dotkněte) se ho za týlem pro snížení hlavy, když ji bude mít dole, držte za týlem položený bičík jako signál, že má v této pozici vydržet. Až bičík oddálíte, má „volno“ – může hlavu zvednout. Podobně cvičte zvedání nohou: klepněte na nohu, a když ji kůň zvedne, přidržte u ní bičík jako zábranu – dokud tam bičík bude, kůň má nohu držet zvednutou (obr. 1).
Samozřejmě myslete na to, že zpočátku kůň vydrží v takové pozici jen chvíli, musíte umět správně odhadnout okamžik, kdy přestat působit – dřív, než půjde kůň proti vašemu signálu, protože už to není schopen „vydržet“. Samozřejmě neustále koně chvalte! Raději chválit více, než je nutné, než méně, než je potřebné!
Můžete si pohrát ještě jinak: Vezměte dvě tušírky, jednou budete koně ustupovat od vás, druhou budete mít připravenou z druhé strany. První ťukněte a nechte koně ustupovat, jakmile chcete ustoupení zastavit, přiložte druhou z druhé strany a držte. Můžete si tak doslova „pinkat“ zádí či předkem koně zprava doleva a zpět. Později se vám to může vyplatit například v situaci, kdy budete potřebovat velmi přesně koně někam zacouvat (aby například nešlápl zadní nohou mimo bezpečnou půdu), když budete potřebovat udělat „půlkroky“, když budete potřebovat zbrzdit koně, který příliš rychle uhýbá nežádoucím směrem apod.
Vidíte, že už s pouhýma dvěma základními slovy (každé ve dvou variantách) dokážete vyčarovat celou škálu různých pohybových situací a cviků. Stačí měnit místo působení, délku a načasování.
2. Slovní povely
Velmi pravděpodobně se vám brzy stane, že – jakožto upovídanému člověku – si nevystačíte pouze s dotyky, ale stále více si budete chtít pomoci hlasem. Přestože to jde i bez toho, považuji hlasové a slovní signály za velmi dobrou komunikační pomůcku, která dokáže ovlivnit pracovní atmosféru a představuje velmi užitečné propojení komunikace při práci s koněm ze země a ze sedla. Z toho důvodu zavádím slovní povely co nejdříve ve výcviku mladého koně (bez problémů je lze používat hned od začátku, kdy koně učíte prvním dotykům).
Obecně hlasem můžete koně povzbuzovat (ráznější, energický tón slov či zvuků) nebo naopak uklidňovat (klidný, táhlý tón). Ale můžete i víc: naučit koně rozumět některým skutečným slovům (či konkrétním a zcela přesným zvukům).
Pro každý úkon má být zvolen jeden konkrétní slovní povel, ideálně tak, aby slovo mělo své charakteristické znění. Já například pro ustoupení zádí používám „ustup“ (s důrazem na „tup“), pro ustoupení předkem „uhni“ (kde je důraz na krátké „ni“), pro couvání používám „zurück“ (důraz na delší „rýýk“), pro pohyb dopředu krátké „jdi“, pro zvednutí nohy trochu pozvolnější „deej“, pro snížení hlavy protáhlé „dooolůůů“. Ať už si ale zvolíte slova, jaká vám budou nejvíce vyhovovat, vždy pamatujte na dvě zásady:
– jeden slovní povel bude po koni chtít jen jeden přesný úkon,
– slovní povel má být vyřčen vždy jako první, pak následuje až dotyk či tlak - pokud chcete, aby se kůň naučil reagovat na pouhé slovo, toto pořadí dodržte.
3. Řeč těla
Abyste koni usnadnili chápání vašich signálů tlakem / dotykem či slovem, můžete si pomoci některými gesty a pohyby. Gesta a pohyby jsou pro koně přirozeným a převažujícím komunikačním prostředkem (jako pro nás slova), takže pro jeho lichokopytnický mozek bude mnohdy snadnější pochopit vaše požadavky, když se u toho „zatváříte“ aspoň trochu jako kůň.
Většinou se využívají gesta pro odehnání koně od sebe: rázné pohyby hlavou, rukama či celým tělem, udělat proti koni klidně i krok, tvářit se u toho „veliký“ a velmi rázný, neohrožený (obr. 2). Pokud máte v ruce bičík, pak ho lze použít jako prodloužení ruky proti koni, v případě potřeby se jím koně dotknout nebo ho dokonce švihnout. Kromě toho, že toto gesto může některým „méně vnímavým“ jedincům vysvětlit, že mají na jemnější signál (například kývnutí hlavou nebo mávnutí rukou směrem ke koni, popřípadě krok ke koni, rytmické kývání bičíkem apod.) od vás odejít či uhnout částí těla, na kterou tímto gestem míříte, může to sloužit i jako jakýsi trest v případě, že se na vás kůň příliš lepí nebo ho potřebujete z jiného důvodu dostat IHNED od sebe. Samozřejmě časem budou uvedené signály stále menší a menší, až bude stačit náznak, třeba ono kývnutí hlavou či rukou. Koně od sebe „odháníte“ například při couvání, ale i při ustupování zádí či předkem a může vám posloužit i později při práci ze země či lonžování (obr. 3, 4).
Ostatně i při nácviku ustupování zádí (obrat okolo předku) je dobré pomoct koni aspoň zpočátku tím, že uděláte jakoby „výpad“ od jeho hlavy k jeho zádi ze strany, třeba si představte, že ho chcete kousnout do stehna.
Pozor!
Osobně ale vůbec nepoužívám a nemám ráda cvik, který bývá charakteristický pro některé techniky přirozené komunikace: využívat ustoupení zádě koně se všemi signály a gesty k tomu, abych si získal jeho pozornost, pro ukončení práce, pro přestávku, jako trest apod. Velmi snadno koně naučíte, že když mu „houknete“ z boku směrem k zádi, on jí uhne a postaví k vám čelem a tak bude stát. Pak ale bude toto provádět vždy, když si bude nejistý, když nebude rozumět vašemu požadavku, když bude ve stresu, když bude něco od vás očekávat (třeba i pochvalu) … Jakmile se dostanete do fáze, kdy budete s koněm pracovat gymnasticky, toto vám celou práci výrazně znesnadní a znepříjemní.
Naučte koně místo toho raději vždy, když si není čímkoli jistý, zastavit tak, jak právě je, a čekat. Nezměnit směr ani držení těla.
Já si ráda s koněm občas hraji hru na „jojo“ (obr. 5, 6, 7, 8). „Výpadem“ (nyní už jen gesty: kývání hlavou a tušírkou zepředu k plecím koně, vzpřímeným postojem a pohybem směrem ke koni) ho přiměju couvat, poté se všemi signály přestanu, aby zastavil, a pak udělám opak – přiměju ho, aby přišel za mnou. Pro přivolání udělám opak gesta pro couvání: lehce se nahrbím, skloním hlavu, nestojím ke koni čelem, ale natočím se ramenem, jako bych ho volala „pojď za mnou“. Dokud ještě kůň neumí přijít na zatahání za ohlávku, lze ho lákat na pamlsek a provázet to slovním signálem „pojď“ a zataháním za ohlávku (viz přerušovaný rytmický tlak / dotyk pro uhnutí od tlaku – kůň uhne od tlaku ohlávky na týl směrem dopředu, k vám). Rychle přivolání pochopí, především tehdy, když ví, že u vás ho čeká něco příjemného.
Jenže tím hra na „jojo“ nekončí. Když si koně volám k sobě, také si určím, zda ke mně přijde úplně nebo zůstane stát na půl cesty. Když jde ke mně, náhle se z postavení „pojď ke mně“ vzpřímím a otočím čelem ke koni, vyrostu, zvednu ruku do gesta „stát“, popřípadě udělám náznakem „výpad“ proti koni. Tím kůň znejistí a většinou zastaví. Je dobré od počátku toto gesto provázet slovním či hlasovým signálem (já na koně hlasitě a ostře zasyčím „ššš“) a na to má kůň udělat doslova „sliding stop“. Když zastaví, vy za ním dojděte a velmi ho pochvalte.
A hrajte na „jojo“ stále dokola: přivolat, zastavit, přivolat, zastavit, zacouvat, přivolat … Dávejte velmi jasné signály, zřetelně odlišujte signál pro couvání, zastavení i přivolání, koně vždy velmi chvalte za správnou reakci. Velmi se vám tato hra v budoucnu hodí, pokud koně doslova reflexně nepodmiňujete na tyto signály, může vám to pomoct v mnoha nepříjemných situacích, kdy budete potřebovat koně z něčeho vycouvat, ihned zastavit či třeba rozejít směrem k sobě.
Pokud potřebujete, aby kůň nejen zastavil, ale i delší dobu stál, prostě se sami uvolněte. Vypněte všechny signály, relaxujte. I kůň se uvolní, bude stát a čekat na váš další signál. Vy ho pochvalte, aby pro něho bylo toto stání ve vaší přítomnosti něčím příjemným, co stojí za to.
Poznámka:
V této fázi výcviku po koni chtějte pouze a jen to, aby udělal daný pohyb hned, v klidu a přesně na patřičný signál. Držení těla, přesné kladení končetin, ohnutí či sestavení, délka kroků apod. v tuto chvíli nemají význam a budou se zlepšovat až později, kdy se budeme učit gymnastiku a nikoli „pouze“ základní komunikaci. Nejdřív musím svému žákovi vysvětlit, co má vlastně dělat, až pak můžete pilovat detaily.
Nyní jste dokonale připraveni na vodění koně a vlastně jste už i bez toho zahájili řádnou práci ze země:
– dokážete rozhýbat potřebné části těla koně potřebným směrem,
– dokážete tento pohyb zastavit,
– dokážete koně udržet stát v nečinnosti,
– dokážete koně poslat couváním od sebe, přivolat k sobě a kdykoli ho cestou k vám zastavit a nechat stát.
Teď už jen udržet koně v přímém pohybu, řídit jeho směr a tempo - čili ho skutečně vodit. O tom zase příště.
