Polské zelenonožky
Zařazení: lehká plemena středoevropského typu (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina F3).
Původ: velká forma – Polsko.
Kroužek: kohout 18 mm, slepice 16 mm.
Vznik plemene
Zelenonožky jsou původním krajovým plemenem, které bylo zušlechtěno na přelomu 19. a 20. století. Před první světovou válkou byly zelenonožky symbolem vlastenectví polských zemědělců. Pro chov byla selektována pouze zvířata se zelenými běháky. Jejich první standard pochází z roku 1923.
V šedesátých letech minulého století se počet chovaných slepic významně snížil. V současné době se zelenonožky na polské dvorky zase vracejí, běží i projekt pro zachování plemene slepic polské zelenonožky. Podporuje se návrat k tradičním metodám pěstování a chovu, využití pastvy a omezení používání medikamentů v chovu.
Zelenonožky se chovají také v malých i středně velkých zemědělských podnicích, zejména v ekologicky významných oblastech pro produkci ekologických potravin a pro agroturistiku, kde nesporně zaujme atraktivní koroptví zbarvení.
Plemenné znaky
Polské zelenonožky jsou menšího až středního rámce, barva jejich kůže je žlutá. Trup je zaoblený, nepříliš dlouhý, ocas částečně rozevřený nasazený pod úhlem 45 až 50°.
Středně velkou hlavu zdobí listový, středně velký hřeben, praporek sleduje linii týla, ale nepřiléhá k němu. Hřeben slepice se neklopí. Patří k výjimkám mezi lehkými plemeny, co se týče barvy ušnic, ty jsou červené.
Zajímavým znakem je tmavě zelená barva běháků.
Nejčastější exteriérové vady
K nejčastějším exteriérovým vadám patří kolmo nebo naopak nízko nesené ocasy, sevřené nebo úzké ocasy, odchylky ve zbarvení běháků nebo v utváření hřebenů.
Barevné rázy
Vyskytují se pouze v koroptvím rázu.
Užitkovost
Snášejí 160 vajec s bílou až krémově zbarvenou skořápkou. Minimální požadovaná hmotnost násadových vajec je 56 g. Některé zdroje uvádějí, že vejce zelenonožek mají nižší obsah cholesterolu, to ale nebylo potvrzeno.
Maso zelenonožek je velmi chutné. Prý dokonce chutnější než maso bažantů, protože je měkčí a má plnější chuť. Chovatelé doporučují polévku nebo dušené maso, údajně je nezapomenutelné.
Specifika chovu
Zelenonožky jsou shánlivým, odolným a otužilým plemenem. Jsou nenáročné na krmení a velkou část si ho jsou schopny obstarat samy. Dobře využívají pastvu. Potřebují ale dostatečně velké výběhy, chované ve voliérách ztrácejí na kondici, je zde také větší pravděpodobnost, že onemocní nebo podlehnou zlozvykům (např. oštipování peří).
Pokud mají omezený výběh, nesmíme zapomínat, že potřebují velkou denní dávku zeleného krmení a malé množství zrnin. Chovatelé doporučují podávat směs hrubých šrotů pšenice, ovsa a ječmene, zelené krmení a zbytky zeleniny, v zimě krmnou řepu a seno, vojtěšku a jetel. Využijí i vařené brambory nebo strouhanou mrkev a kuchyňské zbytky. Dají se i ochočit tak, že budou zobat z ruky.
U mnohých převládá instinkt hřadování na stromech a keřích.
Vyznačují se vysokou odolností proti nízkým teplotám.
Zahraničí
Uznány jsou v Polsku, na Slovensku a v České republice. U nás se vyskytují velmi zřídka. V Polsku byla vydána brožura polské zelenonožce (Zielononóżka kuropatwiana rodzima rasa kur w gospodarstwach wiejskich, Dolnośląskia Fundacja Ekorozwoju).
