Dvakrát zlatý retrívr
Zlatí retrívři jsou sice lovečtí psi, ale ponejvíce bývají domácími miláčky. Najdeme však i takové, kteří nemalou měrou přispívají k ochraně a bezpečnosti nás všech. Jeden z úspěšných zlatých retrívrů se pyšní dalším zlatem na krku, a to v podobě nejcennější medaile z mistrovství služebních psů ve vyhledávání drog. Jiný zase prvenstvím na šampionátu záchranářských psů Integrovaného záchranného systému ČR.
Šampiónem ve vyhledávání narkotik je Cit z Jelení hory, kterého si před devíti roky vybral a pro službu připravil celník Jiří Krtek. Předtím měl osm let skvělého Belgického ovčáka Malinoise, s nímž mimo jiné získal před deseti roky titul mistra republiky ve vyhledávání drog a o rok později stříbrnou medaili na evropském šampionátu v družstvech. A přesto se rozhodl pro plemeno, které nebylo ve službě příliš vyzkoušené. „Zlatý retrívr je především lovecké plemeno, takže bylo zřejmé, že vlohy pro aportování, slídění a čichové práce by měl mít. Výdrž a přivyknutí na dlouhou a náročnou celní práci ve skladech, v dopravních prostředcích či na tržnicích sice nebyly ověřené, ale v tomto směru jsem uvažoval, že je to z poloviny záležitost tréninku,“ vzpomíná psovod.
Hledal klidnějšího
Jiří Krtek je povahou rozvážnější a poklidnější, takže není žádným překvapením, že malinoise považuje za příliš temperamentního: „V sedmi letech už se uklidnil, ale z neznámých důvodů začal ztrácet jistotu, začal být lekavý. A to je pro hledání drog špatné. Při takové práci se totiž musí maximálně soustředit a nesmí ho žádný běžný okolní ruch vyrušovat. Protože v té době jsem zaznamenal podobné změny i u některých dalších belgických ovčáků a nevěděl jsem, zda to je jen shoda náhod, rozhodl jsem se pro změnu plemena. Zlaťák je výrazně klidnější, a to mně vyhovuje.“ Psovod měl také jistotu, že s ním nebude mít problémy pohybovat se mezi cestujícími, kteří jinak mívají občas nepříjemné pocity, když v jejich blízkosti pracuje nebo se prochází pes typického služebního plemena jako Německý ovčák či Malinois. Zlaťáka každý bere jako domácího mazlíčka a jeho přítomnost nikoho nestresuje. „To ovšem nevylučuje, že i takové plemeno může někoho potrápit. Znal jsem případ zlatého retrívra, který pokousal tři lidi. Ale hodně záleží na výchově, vedení psa a samozřejmě na výběru jedince pro služební účely,“ upozorňuje psovod.
Talent
A právě už při výběru měl Jiří Krtek šťastnou ruku. Pes bral svoji štěněčí výchovu jako jednu velkou hru, stejně jako později systematický výcvik. Kromě poslušnosti a tréninku pohyblivosti, obratnosti a odvahy bylo vše založené na hledání oblíbené hračky – míčku. Ten se učil hledat za stále složitějších podmínek, a když ho spolehlivě vyhledával i v pečlivě maskovaných místech, začaly se k němu přidávat vzorky drog ukryté v zavařených fóliových sáčcích. Molekuly všech drog totiž prostupují i tímto vodotěsným obalem. Cit si nejprve zvykl vyhledávat míček podle pachu jedné drogy, pak se přidávaly další, až nakonec dokázal spolehlivě vyhledávat marihuanu, hašiš, heroin, kokain, metamfetamin a k tomu další syntetické psychotropní látky. Zlaťákův talent se projevil i při rychlých návycích na výšky v prostoru a špatné povrchy. Ať už byly kluzké, jako třeba střechy kontejnerů či kamionů, nebo vratké a prohýbající se, což je zase typické při chůzi po přepravovaných balících.
Sólista
Cit se projevil rovněž jako velmi samostatný pes. A protože byl dobře ovladatelný, mohl ho psovod nechat pracovat na volno. A to také byl nakonec typický rys Citovy práce. Páníček ho pozoroval tak z pěti až deseti metrů a do psích „úvah“ zasáhl jedině tehdy, když se snažil vyškrábat na vyvýšené místo či do prostoru, kam to sám nezvládal. Jako třeba do kabiny vozidel, do stánků či buněk na tržnicích. Citovi ve službě neunikla žádná maličkost a o jeho spolehlivosti se celníci denně přesvědčovali několikrát, když mu po ukončení kontroly na nějaké místo ukryli cvičný vzorek drogy. Kromě menších opravdových nálezů našel při kontrole osobního automobilu na dálnici u Lovosic v jednom ze zavazadel 120 tablet extáze. Zásilka byla tak dobře ukrytá, že při běžné kontrole by ji celníci nenašli, psímu čichu však neunikla.
Skvělý jinak
Skvělým čichem se projevil další zlatý retrívr Bady, přestože jeho úloha je dosti odlišná. Jako záchranářský a lavinový pes sice při hledání pohřešovaných nebo zavalených osob také intenzivně využívá své čichové ústrojí, ale při hledání na rozlehlých plochách musí mít navíc dobrou orientaci, ovladatelnost a bezvadnou kondici. Nestačí jen uběhat mnoho kilometrů při pátrání po lidech, ale pro úspěšnou práci musí mít ještě velkou rezervu v kondici. Delší práce nosem je totiž velmi namáhavá a vyčerpávající víc, než se na první pohled zdá. Fakart z Vlčích luk, kterému nikdo neřekne jinak než Bady, patří členu Horské služby Šumava, Tomáši Faitovi. Jako záchranář ví, jak zásadní roli hraje čas, a protože je ze Šumavy zvyklý dbát na orientaci, obojí mu pomohlo k nejrychlejšímu nalezení šesti figurantů pečlivě ukrytých v rozlehlém kopcovitém terénu. V tom byl mezi účastníky předloňského šampionátu v Klánovicích nejlepší, a když jeho Bady prokázal stejné kvality i při práci ve dne, první místo si s přehledem udržel.
Kamarád
Že jsou zlaťáci skvělými kamarády, je dávno známá věc. Bady není výjimkou, ale dokáže něco navíc. Tak jak poslouchá svého pána, stejně tak dokázal pracovat pod vedením jeho jedenáctileté dcery Báry: „Docela mě poslouchá, ale na náročnější zkoušky bych si s ním zatím netroufla. Je doma ke všem vlídný a ve dvaceti měsících už složil nejvyšší zkoušku pohotovostní jednotky Svazu záchranných brigád, dvakrát úspěšně absolvoval kurz lavinových psů horské služby v Krkonoších, byl členem vítězného družstva při atestu IRO v Žatci, byl na plošných a sutinových atestech ministerstva vnitra a měl mnoho dalších úspěchů. Je toho hodně, co se musí se záchranářským psem dělat, proto taťkovi zatím jen pomáhám,“ svěřila se při jednom z tréninků na Lipně žákyně šesté třídy. Bára tak dokumentovala známou univerzálnost tohoto oblíbeného loveckého plemena.
