Zdokonalovaná plemena a barevné rázy králíků u nás
Plemeno: zaječí
Regenerovaný barevný ráz: tříslový černý, tříslový modrý
Zkratka: ZaTč, ZaTm
Plemeno zaječí (Za) je starší plemeno králíka vzniklé v 70. letech 19. století v tehdejší Anglii. Předkové tohoto dnešního líbivého plemene ale pocházeli většinou z kontinentu a byli do Anglie dovezeni jako jateční králíci. Byli to větší divoce zbarvení králíci, kteří měli nahnědlou až mírně načervenalou barvu srsti. Právě toto nejspíše učarovalo několika tehdejším anglickým pracovníkům v přístavech natolik, že některé tyto králíky ušetřili jejich jistému osudu a nechali si je.
Postupně se utužovala ohnivá barva srsti a také tělesný rámec a postoj, kdy se do kotců vkládaly různé přepážky pro skákání. Původní název byl odvozen tedy od barvy srsti, která připomínala zajíce, ale postupem času se začal měnit i tělesný rámec králíka, resp. jeho proporce. Z původně zavalitého jatečního králíka se stal doslova „atlet“ mezi plemeny králíků – jeho štíhlou postavu a vysoký postoj s delšími hrudními končetinami si jen tak nikdo patrně nesplete s jiným plemenem. Originální byla barva divoce zbarvená ohnivá (Zadiv), později se však vyšlechtili i albíni – bílí červenoocí (Zabčo) a v poslední době mám zprávy i o zahraničních celočerně zbarvených zaječích. Cílem následujících řádků je popsat průběh šlechtění dalších dvou barevných rázů, a to tříslového černého (ZaTč) a tříslového modrého (ZaTm).
U nás je zaječí znám od počátku minulého století a přes počáteční strasti se v druhé polovině minulého století začal výrazněji rozšiřovat. V současnosti jeho populace u chovatelů u nás již, bohužel, spíše poklesla a nyní kulminuje. Někteří chovatelé Za jsou sdruženi v Klubu chovatelů králíků zaječích, který vznikl již v roce 1957, patrně jako odpověď na tehdejší oblibu plemene.
Zaječí je tedy střední plemeno s hmotností 3,5 až 4,25 kg. Po svých dávných předcích zdědilo vhodné sklony k růstu a i jatečná výtěžnost je (vzhledem k tenčí kůži, menší hlavě …) velmi dobrá. Tělesný rámec je delší, protáhlý a úzký. Tendence k zavalitosti jsou u Za vadami. Hlava je delší, užší a plošší. Pouze u samců je náznak její robustnosti v podobě mírně výraznějších lícních partií, nicméně opravdu je to jen náznak. Uši jsou vzpřímené, těsně u sebe postavené, o délce 12,5 až 14,5 cm. Hrudní končetiny jsou štíhlejší, delší (minimálně 15 cm) a králík na nich má předvést žádaný tzv. vysoký postoj (viz foto). Srst je normální, přiměřeně dlouhá nebo spíše kratší s velmi hustou podsadou. Nyní k barvě králíků. U tříslového černého barevného rázu je základová barva sytě leskle černá s ohnivě červenooranžovými znaky. Tyto zahrnují olemování nozder a skrání, zabarvení mezisaničí, oční kroužky, dvě menší skvrny u kořenů obou uší, menší zátylkový klín, zbarvení prsou, břicha a spodiny pírka (ocasu). Jsou to tzv. divoké znaky, které jsou u divoce zbarvených králíků bílé. K těmto znakům se zde přidávají tříslové pesíky, které vystupují po stranách trupu (boku) zvířete do asi jeho 2/3 výšky. Je to v podstatě stejné jako u tříslového černého králíka (Tč), jehož detailnější popis byl před časem zde uveřejněn. U tříslového modrého barevného rázu je situace analogická, jen s tím rozdílem, že místo základní černé barvy je zde barva sytě tmavě modrá. Barva podsady obou barevných rázů je modrá.
Zaječí tříslový černý byl u nás vyšlechtěn v minulém století př. Karlem Popkem z České Skalice. Spolu s ZaTm byl zařazen do Vzorníku plemen králíků v roce 1994. Po nějaké době však začal být problém s nepříbuznými zvířaty. Z toho důvodu bylo požádáno o šlechtitelský chov, resp. regenerační křížení. U ZaTč mají v současnosti tento statut čtyři chovatelé, u ZaTm pak 3 chovatelé. Mimo tyto držitele statutu šlechtitelského chovu pak chovají ZaTč a ZaTm i další chovatelé ryze čistokrevnou plemenitbou – bez zušlechťování pomocí jiných plemen. Za výchozí plemena pro regeneraci ZaTč byly zvoleny zbytky původních ZaTč a dále tříslový černý (Tč) pro meziplemenné křížení za účelem zkvalitnění tříslové barvy. U ZaTm to pak byli ZaTč, vídeňští modří (Vm), moravští modří (Mm) a opět třísloví, ale již pochopitelně, modří (Tm).
A jak si vedou ZaTč a ZaTm v současnosti? U zaječích tříslových černých je situace na docela slušné úrovni. Použitím meziplemenného křížení s králíkem Tč se výrazně zlepšila intenzita a rozložení tříslové barvy už u druhé generace a třetí generace je i v typu na výborné úrovni. Většina zvířat předvádí požadovaný vysoký postoj a i tělesné proporce jsou shodné s požadovaným typem zaječího. K naprosté dokonalosti chybí jen snad sytější tříslové zbarvení spodiny pírka, ale to jen u některých jedinců. Pročernalá prsa (bez tříslové barvy) jsou velkým problémem u zaječích tříslových, lépe řečeno – již snad bývala. U letošních odchovů (rok 2011) při návštěvě jednoho z chovatelů ZaTč se vyskytují jen výjimečně. Zato u zaječích tříslových modrých je situace, bohužel, zatím horší. Zvířata nadějná pouze v krycí modré barvě. V typu se zatím často objevuje kratší tělo a méně výrazný postoj. Tříslo je velmi světlé až žluté. Velký problém je zatím s absencí očních kroužků (viz foto). Spodina pírka je u většiny zvířat bílá. Zde bude ještě hodně práce dostat se na úroveň ZaTč, nicméně protože se šlechtění účastní více chovatelů, je naděje na zdárný výsledek.
Závěrem jedna zajímavost. Ačkoliv to na první pohled svádí k myšlence, že zaječí (Za) je mezidruhovým křížencem (tzv. leporidem) mezi králíkem domácím a zajícem polním, není tomu tak. U zaječího to byla právě ta tvrdá a dlouhodobá selekce chovatelů, která utvořila současné proporce těla plemene. Spory o původ Za se však táhnou již od vzniku samotného plemene.
