Kůň v pohodě Díl 13.: Není vodění jako vodění
Takové, které je součástí tzv. práce ze země a při němž velice přesně ovládáte rychlost a směr pohybu koně, jeho vzdálenost od sebe a časem držení těla koně a svalové napětí jeho svalů včetně kvality chodů. Dnes tomuto umění položíme základy; řekneme si, jak navázat na to, co jsme s koněm dosud dělali, a postoupit ve výcviku o schůdek výš.
Začněme pro jistotu krátkým shrnutím toho, co byste se svým koněm už měli umět. Ostatně – výcvik má probíhat krok po kroku, promyšleně, postupně a systematicky. Nebojte se psát si na papír poznámky, co chcete umět, co umíte a jakými kroky tyto dva rozdíly překlenete! Dobrá atmosféra při práci, důvěra koně ve vás totiž nespočívá v tom, že svého čtyřnohého přítele „milujete“ nebo že si ho nejdřív „napojíte v kruhovce“ či se budete snažit „mluvit koňskou řečí“ – spočívá právě ve vašem umění přesně a správně nadávkovat jednotlivé výcvikové lekce a kroky.
Co už umíme
– na stálý nebo pohyblivý dotyk či tlak kůň „vydrží“,
– na odpovídající naučený dotyk/klepnutí/poklepání nebo zesilující tlak kůň ustoupí, a to jednotlivými částmi těla (především zádí nebo předkem) či celým tělem (couvne nebo popojde dopředu),
– ve spojení s tlakem/dotykem/ťuknutím apod. reaguje správně i na odpovídající slovní/hlasové signály a na signály gestem/pohybem těla,
– dokáže provádět požadované pohyby na odpovídající signály krok po kroku (= nespěchá do cviku), čili na jeden signál udělá jeden krok požadovanou částí těla požadovaným směrem,
– dokáže během požadovaného pohybu na signál zastavit,
– dokáže klidně stát a čekat, zatímco člověk dělá něco jiného (obchází ho apod.),
– zná bičík a jeho pobízecí funkci (= dotyky či ťukání nebo tlak bičíkem pro vyvolání výše uvedených reakcí),
– zná vodítko působící skrze ohlávku na jeho hlavu a respektuje ho jako pojítko se svým člověkem (netrhá se z vodítka, nepřetahuje se s člověkem, respektuje to, že když dojde na konec vodítka a ono ho „nepustí“, zastaví nebo se vrátí zpět k člověku apod.).
Umíte? Spolehlivě? Tak jdeme vodit!
Rozejít – zastavit
Při vodění, které je součástí práce ze země, používám poněkud nezvyklé držení vodítka a bičíku: vodítko mám v ruce, která je od koně dál, bičík v ruce, která je ke koni blíž (viz obrázky). Díky tomu mám velmi dobré pole působnosti, kamkoli bičíkem na koně dosáhnu, aniž by mi vodítko překáželo nebo bych se musela různě kroutit, a navíc jsem už připravená na přechod k lonžování nebo k vodění na dlouhých otěžích.
Než ale s voděním začnete, na vhodném místě, kde je aspoň trochu prostoru (nejlépe před stájí, na jízdárně, v hale), nejdříve si s koněm procvičte již známé ustupování na dotyk/tlak. Obraty okolo předku, zádě, snížit hlavu, couvnout, udělat krok dopředu – to vše z obou stran. Těmito cviky si také získáte jeho pozornost. Nyní můžete přejít k řádnému rozejití a následnému zastavení: dejte koni signál pro vykročení a sami se dejte vedle něho do pohybu. Začněte v pozici vedle plece koně, pokud však kůň má problém, můžete se posunout více dopředu (motivujete koně, aby šel za vámi) nebo naopak dozadu (jste ho schopni lépe pobídnout dopředu dotykem zezadu na záď, jak je naučen). Sami musíte zjistit, co je pro vašeho koně v tuto chvíli nejjednodušší na pochopení, a postupně se během následujícího období výcviku budete dostávat do výchozí pozice vedle jeho plece. Zde již vidíte, že skutečnost, že máte dostatečně dlouhý bičík (delší tušírka, cca 120–130 cm dle velikosti koně) a držíte ho v ruce blíže ke koni, vám usnadní dotknout se ho šlahounkem zezadu na záď. Můžete bičík držet ze strany (pozor, abyste mu nedali signál ze strany na stehno, což znamená „ustup zádí“), nebo shora a dotknout se ho na kořen ocasu (obr. 1). Toto je dobré koně naučit, až budete chodit na dlouhých otěžích (ale i při ježdění či zapřahání!), pomůže vám to.
Pro rozejití koně dodržujte již osvědčený sled signálů:
1. hlasový povel – jak ho máte naučený: „pojď“, mlasknutí či jinak;
2. pohyb těla – vykročení, zhoupnutí, ukázání rukou (s bičíkem) na záď (bez dotyku) apod.;
3. vlastní taktilní signál, čili naučený lehký dotyk, ťuknutí na záď (zezadu nebo shora), lze i potáhnutí za vodítko apod.;
4. pokud kůň nezareaguje hned, signál je třeba zdůraznit: zesilující tlak/opakovaný dotyk (ťukání) a postupně lze přejít až v nepříjemný dotyk/tlak (např. švihnutí bičíkem);
5. po uposlechnutí IHNED se vším přestat (také ztichnout a zaujmout neutrální držení těla!) a jen jít vpřed;
6. ujít pár kroků a zastavit, velmi pochválit a odměnit (lze chválit hlasem či hlazením i během chůze).
Pozor!
Když se kůň rozejde, nesmíte mu v tom bránit, ani nevědomky! Může se stát, že povyskočí na zesílený signál dopředu, vy ho však nesmíte stáhnout vodítkem zpět! To musí být vždy dostatečně volné (prověšené) a dlouhé (abyste ho mohli popustit).
Pár dalších tipů:
Pokud kůň nevykročí, nejlepší je vrátit se zpět ve výcviku a znovu zopakovat a dopilovat ustupování na signál (tedy i vykročení vpřed).
Pokud kůň vykročí, ale pak zastaví, většinou stačí vše zopakovat a o to více chválit za správné reakce. Kůň musí pochopit, že teď už to nejsou jen krok či dva, ale že má pohyb dopředu udržovat. Pro hříbě či mladého koně je silným motivem vykročení vodicího koně.
Někdy si lze pro vykročení pomoct zataháním za ohlávku do strany, ne přímo vpřed. Tím koni narušíte rovnováhu a on musí nohou ukročit, aby ji zachytil. To vy samozřejmě ihned odměníte pochvalou či pamlskem.
Ze začátku nenuťte chodit koně dlouho jedním tempem. Líní koně z toho budou otráveni a budou se loudat nebo zastavovat, příliš aktivní nebo nervózní koně mohou začít zbytečně spěchat či utíkat. Těmto situacím předcházejte. Rozejděte koně, udělejte pár kroků či ujděte krátký úsek, a dokud kůň jde stále hezky, zastavte ho a velmi pochvalte.
A jsme u zastavení (obr. 2). To ale už kůň přece zná! Máte signál či dokonce několik signálů, které jsou pro něho spolehlivým příkazem „stůj“. Upozorňuji, že umět spolehlivě zastavit koně patří mezi ty nejdůležitější požadavky na jeho ovládání!
Takže jak zastavit?
1. Slovní signál, který má být už sám o sobě velmi důrazný (já používám ostré a jasné „ššš“);
2. signál gestem, například zvednutí ruky s vodítkem, často také pomůže, když se otočíte proti směru pohybu a zároveň zvednete ruku s vodítkem, můžete před nos koně strčit položený bičík či jím mávnout;
3. taktilní signál, tedy zatahání za vodítko, poklepání bičíkem na nos nebo plece (což je signál pro couvnutí, do kterého kůň může klidně přejít).
4. Jakmile kůň zastaví (může i lehce couvnout, někdy je dokonce výhodné koně naučit na signál „ššš“ ihned zastavit a udělat krok dozadu, protože tím se toto zastavení ještě spolehlivěji napodmiňuje), ihned přestanete vysílat jakékoli signály, ztichnete, uvolníte držení těla, přestanete se koně dotýkat.
5. Co nejdříve po zastavení následuje pochvala – pohlazení, pamlsek, podrbání apod. Nebojte se být skutečně viditelně rád, nadšený, MOC chválit … Kůň má vědět, že udělal něco velmi dobrého (obr. 3).
Nezapomeňte střídat vodění – tedy i rozcházení a zastavování – zprava i zleva!
Nejlepší způsob, jak se něco naučit, je to procvičovat. Nejdříve proto na příjemném místě, kde kůň není příliš rozptylován, začněte s nácvikem přechodů: zastavit – rozejít - zastavit – rozejít. Ideální je ohrazený obdélníkový prostor, třeba jízdárna nebo malý výběh, kruhovou ohradu bych nedoporučovala, protože na ní nejdete podél hrazení rovně a neprocházíte rohy. Kůň má jít rovně, když chcete, aby šel rovně – protože až budete chtít, aby šel do oblouku, dáte mu pro toto zase nějaké další signály!
Oblouky, kruhy, vlnovky
Pokud jste procvičili dobře rozcházení a zastavování, koně motivovali převážně pozitivně (pochvala, pamlsek, pohlazení, poškrábání, přátelský tón hlasu i přátelské a radostné chování), velmi pravděpodobně vás bude spolehlivě následovat. Nebude pro něho ani problém, aby odbočil doprava, když vy odbočíte, či udělal společně s vámi kroužek. Pojďte to ale lépe vypilovat – dělejte tyto obraty promyšleně a připravte se na další – složitější – fáze práce ze země.
Samozřejmě můžete používat hlasové signály (takové „čehý“ a „hot“ se rozhodně neztratí ani u jezdeckého koně), převážně však budete využívat své řeči těla (postoj a pohyby) a také signálů, které kůň zná už z nácviku uhýbání na dotyk/tlak.
Oblouk „na vás“ (tedy doleva, pokud vedete koně z levé strany) můžete po koni chtít následujícím způsobem (obr. 4):
1. Upozorněte ho jeho jménem nebo třeba slůvkem „pojď“ či jiným signálem, který koni říká, že vás má následovat (viz hra na jojo).
2. Pozměňte svoji pozici těla tím, že vy sami se výrazně natočíte do požadovaného směru – oblouku: vysunete rameno blíže ke koni výrazně dopředu, jako by se od koně odvrátíte zády.
3. Zatáhněte (jednou, zpočátku možná i víckrát – přerušovaně) za vodítko směrem k sobě (doleva), aby se mu doleva otočila i hlava.
4. Udržujte pozici těla po celou dobu, kdy opisujete oblouk, možná bude vhodné trochu zpomalit, aby vám kůň stačil (on má udržovat stálé tempo) – přece jen opisuje větší oblouk než vy.
5. Zpočátku bude možná pro některé koně obtížné nezůstat pozadu, proto se spokojte s malým obloučkem – jen několik kroků.
6. Opět jděte rovně – narovnejte ramena a dívejte se před sebe.
7. Po pár krocích koně zastavte a velmi pochvalte.
Při provádění oblouku „od vás“ (tedy doprava, když vedete koně zleva) musíte být už trochu šikovnější. Nyní totiž půjdete vy po vnější kružnici a musíte si pospíšit, abyste koně nestáhli svojí pomalostí zpět. Postup je podobný jako u oblouku „na vás“, jen je – především na začátek – vhodné včlenit ještě jeden signál: dotyk/tlak na plec, aby s ní kůň před vámi uhnul. Takže:
1. Upozorněte koně, že bude změna z kroku rovným směrem (jméno, popřípadě už slovní povel „uhni“ pro uhnutí předkem).
2. Vytočte výrazně rameno vzdálené od koně dopředu a vykročte směrem k hlavě koně – tak se mu částečně postavíte do cesty a zároveň si „nadběhnete“ při opisování většího kruhu.
3. Především na začátku nacvičování tohoto cviku použijte tlak/dotyk na plec nebo krk, aby kůň od vás ohnul – tedy zahájil oblouk. Můžete také předpažit ruku s vodítkem nebo ruku s bičíkem, ukázat koni bičík ze strany hlavy jako „závoru“, popřípadě s ním kývejte.
4. Tady se zpočátku spokojte aspoň s jedním krokem od vás – přestaňte na koně působit a velmi ho pochvalte.
5. Postupně po koni chtějte stále více kroků v tomto obratu, až bude schopen takto opsat celý kruh.
Časem také bude kůň sledovat už vaši samotnou pozici vůči jeho pleci – když se natočíte rameny a vyjdete novým směrem (od koně nebo ke koni), sám si bude udržovat vzdálenost od vás a zahájí oblouk.
Pokud zvládnete jednotlivý oblouk, procvičujte kruhy, později kruhy střídejte a dělejte vlnovky. Střídejte i stranu, z níž koně vedete. Měňte i poloměr oblouků či kruhů. Můžete si po jízdárně rozestavět kužely, stojany nebo jiné předměty, které vám obraty opticky usnadní. Můžete trénovat i mezi stromy. Kombinujte obraty se zastavením a vykročením.
Co jste se naučili?
Nyní už dokážete manipulovat se stojícím koněm – dokážete ho „naštelovat“ dle potřeby, srovnat mu záď nebo předek, přimět udělat krůček dopředu či dozadu. Například aby stál ve čtverci nakresleném na zemi. Také ho dokážete řídit na ruce v kroku doprava i doleva v různých obloucích či kruzích, stále si přitom udržujete pozici vedle jeho plece (z obou stran), dokážete ho zastavit a rozejít dle potřeby.
Možná to vypadá velmi primitivně, ale toto jsou skutečně velmi důležité základy jakékoli další práce. Pokud toto nebudete umět na 100 %, počítejte později s problémy. A naopak – pokud se později vyskytnou jakékoli problémy, vždy se vraťte k těmto základům.
Ještě poznámka k výstroji
Vodit koně můžete na čemkoli – od stájovky přes provázkovou ohlávku až po uzdečku. Osobně upřednostňuji zpočátku provázkovou ohlávku, ta bohatě stačí pro tyto základy. Později – když už koně učím stranovému působení vodítka – používám sidepull nebo obnosek a nakonec uzdečku. Ale o tom se budeme bavit později.
Zpočátku také na koně nedávám nic jiného, žádné sedlo či obřišník. Nepotřebuje ho. Tato část výstroje přijde také až později.
Vodítko je lepší delší, lze použít i lonž. Určitě nepoužívejte „panik karabinu“, často se stává, že se rozepíná, aniž byste za ni zatahali. Někdy, především u koní, kteří mají tendenci příliš spěchat, lze použít řetízkové vodítko protažené stájovou ohlávkou a omotané okolo nánosníku. Jeho působení je přesné a spolehlivé, pokud však měníte stranu, z níž koně vedete, musíte ho přepnout. Pokud však s koněm pracujete skutečně systematicky od začátku, není toto „ostřejší“ vedení nutné.
Pro toto vodění používám obyčejnou jezdeckou tušírku – ideálně tu delší, 120 či 130 cm dlouhou. Záleží samozřejmě na velikosti koně.
Příště budeme pokračovat s voděním: přidáme si další obtížnost, a to jak směrovou, tak i rychlostní, a zjistíme, že vodit koně není nutné jen z pozice vedle jeho plece.
