Shetlandský pony
Historie
Jak již jeho název vypovídá, jméno dostal po Shetlandských ostrovech vzdálených asi 160 km na severovýchod od Skotska, ležících na stejné severní délce jako Grónsko. Nepříznivé severské podmínky a nekvalitní pastva tak daly vzniknout velice odolnému plemenu. Původ poníků neznáme, ale zřejmě zde žili již od počátku našeho letopočtu. Ve 2. a 3. století se zřejmě na chovu podepsali i koně Keltů. Na maličké postavě se podepsalo velice nehostinné podnebí a málo potravy. Shetlandi tak mají v kohoutku pouze kolem 90 až 102 cm. Ve své domovině byli využíváni jako soumaři i tažní koně, těžkým údělem byla práce v uhelných dolech. V roce 1847 vznikla velká poptávka v dolech po těch pracantech a mnozí z koní, kteří sfárali do dolů, již nikdy neviděli slunce ani zelené pastviny. Později se stal oblíbeným jezdeckým koněm pro děti (malá velikost u nich nevzbuzuje takový respekt a je také lépe ošetřovatelný než velký kůň). Vidět jej můžeme i v zápřeži a v cirkusech. Bohužel i dnes je často vidíme jako pouťovou atrakci, kdy mnoho hodin musejí chodit v malém kruhu s vyvázanou hlavou a vozit děti.
Popis plemene
Hlava by měla být malá a souměrná. Uši malé a vztyčené, směřující dopředu. Čelo má být široké, s výraznýma, tmavýma, inteligentníma očima. Krk je dobře nasazen na lopatku, kohoutek je méně výrazný. Tělo je silné, s prostorným hrudníkem a má silná a osvalená bedra. Záď je dlouhá s dobře nasazeným ocasem. Fundament je krátký, silnější, důležitý je korektní postoj končetin, kopyta jsou malá, kulatá, dobře tvarovaná. Barvy shetlandů: hnědáci, vraníci, ryzáci, bělouši a povoleni jsou i strakoši, nesmějí to však být skvrnití bělouši (tygři, hermelíni). V zimě mají dvojitou srst s pesíky, které odpuzují déšť a udržují kůži poníka kompletně suchou i v nejhorším počasí. V létě jim narůstá krátká srst, která by měla mít krásný lesk. Žíně by měly být vždy dlouhé, rovné a bohaté. KVH je v průměru kolem 102 cm. Jsou velmi inteligentní a živí, někdy však mohou být tvrdohlaví – zde je potřeba správného vedení ze strany majitele a chovatele. Jsou velmi vitální (mohou se dožít i třiceti let), odolní a skromní. U jedinců zařazovaných do chovu se dbá také na jejich charakter.
Využití a chov
Shetlandi se vyvážejí do celého světa, využívají se i ke křížení a tak v Severní Americe ovlivnil společně s hackneyem, arabem a anglickým plnokrevníkem menšího vzrůstu vznik amerického shetlanda a s appaloosou zase vývoj amerického ponyho. V Argentině se shetland podílel na vzniku miniaturního plemene falabella. V současné době se plemeno shetlandský pony dělí do dvou typů – na standardní a mini typ. Standard plemene však platí pro oba stejně. Standardní pony nesmí ve věku tří let přesahovat výšku 105 cm, ve věku čtyř a více let výšku 107 cm. Mini typ má výšku do 87 cm. Chovným cílem je harmonický, charakterově vyrovnaný a všestranně použitelný pony, dlouhověký, nenáročný, dobře krmitelný, zdravý, bez vad postojů, končetin a chodů, bez hrubých exteriérových vad. Povaha má být klidná, s ochotou k práci pod sedlem i v zápřeži. Mini typ směřuje k miniaturizaci, avšak při zachování souladného exteriéru a zdraví. Mini shetlandi se nehodí jako jezdečtí koně ani pro děti, ale nacházejí využití v zápřahovém sportu dětí i dospělých (při chovatelských přehlídkách jsou vypisovány speciální soutěže, kdy poníci závodí v lehkých dvoukolých bryčkách). Dětmi oblíbené soutěže jsou pak klání s poníky na ruce a samozřejmě chovatelské přehlídky. Zřejmě nejpočetněji je toto plemeno zastoupeno v Holandsku, kde často plní funkci „živé sekačky“ a můžeme je vidět u každého domku.
