Postavou byl sice kříženec drobnější než jeho matka, ale zase ne tolik, kolik být teoreticky mohl. Na druhou stranu přeci jenom vykazoval znaky důležité pro toto drobné plemeno kanárů. Měl hlavu malou a kulatou a poněkud zaškrcený krk, přičemž zvonohlík má krk silný, hlavu plochou a v poměru k tělu i dost velkou. Prokázalo se, že nejdůležitější znaky plemene jsou značně dominantní a tak cesta pomocí křížení reálná. Avšak zdlouhavá. Najít plodné Křížence může trvat roky, tenhle byl neplodný samec. Mezitím se však podařilo vyšlechtit tyto kanáry do téměř ideální podoby vhodným selektivním výběrem a křížení je zbytečné. Podotýkám, že nynější fife-fancy mají nesrovnatelně lepší podobu.
Kříženec hýla mexického s kanárem
Také tento pták na křížence moc nevypadá. Pokud však hýly mexické dobře znáte, musíte si nakonec přiznat, že to kříženec je. Svou postavou a velikostí připomíná spíše svého otce, tedy hýla mexického. Ti však svou červenou barvu nesou poněkud jinak než Kanár. Pták na snímku s největší pravděpodobností umělým karotenem krmen nebyl. To by odstín červené byl jiný. Takže tu červenou má spíše po matce, kanárovi. Tito hýlové, pokud nejsou umělým karotenem krmeni, červení nejsou. V tom je zřejmě čertovo kopýtko, protože jinak jsou to ptáci ve voliérách snadno odchovatelní. U nás jsou mezi chovateli dobře známí, avšak nikdy se příliš nerozšířili, i když je seženete, třeba v Belgii, velmi lacino. Já jsem je tam kupoval jenom proto, abych je mohl vyfotografovat. Od té doby se mohly ceny sice zvednout, ale nedomnívám se, že nějak podstatně. Proč u nás nejsou tito hýlové příliš v oblibě, je otázkou. Na vině může být i jejich povaha, nejsou někdy příliš snášenliví.