Původ korely a její mutace

Korely obývají celou Austrálii s výjimkou vlhkých pobřežních oblastí. Dávají přednost životu v otevřené a přehledné krajině a rády se zdržují v blízkosti vodních toků, přednost dávají oblastem, kde se pěstuje obilí a kde mají vždy bohatě prostřeno. Základ jejich potravy ale tvoří travní semena, semena plevelů a ovoce. Žijí zpravidla v párech, nejčastěji ale v malých hejnech. Každodenní aktivitu vykonává celé hejno společně. Když se někteří ptáci rozlétnou pryč, aby se třeba napili, ostatní je okamžitě následují. Výjimkou je rozmnožování a odchov mláďat, na kterém se podílejí oba rodiče.

Divoká forma korely
Tělo: útlejší a drobnější než u domestikovaných jedinců.

Opeření: jsou šedé až šedočerné. Chocholka, čelo a tváře jsou žluté. Ptáci obou pohlaví mají oranžové lícní skvrny. Samička má šedou, mírně nažloutlou obličejovou masku, sameček má masku sytě žlutou. Oba mají holé šedé oční kroužky.
Ocasní péra: vrchní a střední ocasní péra jsou světle šedá, spodní strana ocasu tmavošedá až černá. Samička má na spodní straně ocasu žlutou kresbu.

Zobák: má šedou barvu.

Jak se korely dostaly do Evropy
Evropané počali s osidlováním Austrálie až v 18. století. S rozvojem lodní dopravy, tehdy jediného možného spojení, se zároveň rozšiřovaly možnosti přepravy zboží, produktů a zvířat z Austrálie do Starého světa - Evropy. Nyní bylo také možné s sebou přivážet živá zvířata, například korely. První odchov korel se v Evropě podařil v 50. letech 19. století. Protože chov korel nebyl příliš náročný, rychle se rozšiřovaly.

Latinské pojmenování
Odborný název Korely chocholaté zní „Nymphicus Hollandicus“. Pojem „a nymphycus“ pochází z řečtiny a znamená nevěsta a „nymphikos“ nevěstin či dívčí. Své druhové jméno tedy korely získaly nejspíše pro svou štíhlou a jemnou tělesnou stavbu. Druhou částí názvu „Hollandicus“ chtěli vědci naznačit původ ptáka. „Hollandicus“ znamená pocházející z Nového Holandska. Tak se tehdy říkalo Austrálii.

Šlechtění barevných variant
Odchylky v zabarvení peří se u korel objevují i ve volné přírodě. Takoví jedinci jsou však často velmi nápadní ve srovnání se svými divoce zbarvenými příbuznými, a nejsou-li odchyceni lidmi, stanou se rychle obětí svých nepřátel. Vzhledem k tomu, že tato zvířata obvykle dlouho nepřežijí, mají také jen malou šanci se rozmnožovat a svou barevnou odchylku geneticky dále předávat. V lidské péči je tomu jinak. Chovatel provádí selekci, tedy výběr. Může ptáky rozmnožovat cíleně a tím určité znaky podpořit a upevnit, jiné naopak z chovu vyloučit. Tak byla během času i u korel vyšlechtěna nová zbarvení peří, která se od divokého více či méně liší.

Korela šedá
Divoce zbarvené korely jsou šedé, hruď a břicho mohou být světlejší. Chocholka, čelo a tváře jsou sytě žluté. Lícní skvrny jsou u obou pohlaví velké a oranžové. U samečka je skvrna výraznější. Ruční letky jsou bílé. Spodní část zad a nadocasní krovky i střední ocasní péra jsou světle šedé. Vnější ocasní péra a spodní strana ocasu jsou tmavošedé. Zobák je šedý. Duhovka tmavohnědá, nohy šedé. Samičky mají šedou masku a chocholku. Lícní skvrna je matně oranžová, spodní strana ocasních per žlutá, ale silně tmavošedě mramorovaná. Tím vzniká klasická kresba. Na vnitřních letkách křídel jsou žlutobílé skvrny. Mláďata se podobají zbarvením samičkám. Jejich zobák má však tělovou barvu, která se mění asi ve třech měsících. Mladí samečci mají často více žlutých per v oblasti hlavy.

Klub
Český klub chovatelů korel uvítá každého, kdo má zájem rozšířit naše řady a kdo chce pomoci v naší činnosti. Více informací na www.korela-klub.cz nebo na tel. 603 269 636 a 604 711 302. Nejbližší akce klubu je výstava Exota Olomouc a pak už následuje naše 2. klubová výstava, která proběhne opět při výstavě Exotika v Lysé n. Labem.

Standard korely dle C. O. M.

Typ – 25 bodů
Vyžaduje se štíhlá, dlouhá a kónicky se zužující postava. Chocholka a dlouhý ocas zdůrazňují celkovou štíhlost, ušlechtilost a eleganci korely. Prsa nesmějí v žádném případě vystupovat. Hlava je zaoblená, mírně vyčnívá jenom tmavý horní zobák.

Postoj – 10 bodů
Je vzpřímený a s vodorovnou rovinou bidélka svírá úhel 65°. Záda jsou v týlu rovná, bez zalomení a bez vystupujícího kostřece.

Postavení křídel – 10 bodů
Jsou dobře nasazená a přiléhající k tělu, v ramenou nevyčnívají a nekříží se. Jsou dlouhá a mohou překlenovat ocas o 40 mm. Při správném postoji a dobře uzavřených křídlech není vidět kostřec.

Chocholka – 10 bodů
Má být dlouhá a nesmí mít protilehlé opeření.

Barva – 25 bodů
Základní zbarvení samce je šedé, spodní partie bledší, místy s hnědavým nádechem, čelo, chocholka, přední část temene a hrdlo jsou jasně žluté. Lícní skvrny jsou velké a oranžové. Samice má temeno a chocholku tmavě žlutošedé, lícní skvrny bledšího odstínu, kostřec, spodní partie v dolní části a střední ocasní péra bledě šedé s menšími bledě žlutými skvrnami.

Velikost – 5 bodů
Celková délka je 340 mm, z toho téměř polovinu délky těla činí ocas, který měří 160 mm. Křídlo má 170 mm.

Nohy, prsty, drápky – 5 bodů
Nohy jsou šedé. První a čtvrtý prst směřují dozadu, druhý a třetí dopředu, jsou světle šedé barvy s krátkými, tmavými drápky.

Kondice – 10 bodů
Klidný, čistý pták, v dobrém zdravotním stavu.

Použitá literatura: M. Vašíček, Papoušci Austrálie II.