Pěnice slavíková – Sylvia borin (Boddaert, 1783)
Přesvědčil jsem se právě před chvilkou o tom, že to jednoznačné není, když jsem si na internetu prohlížel fotografie pod heslem Sylvia borin. Několikrát jsem tam nalezl příklad, kdy na fotografii byl zcela jiný pták. Ovšem splést si pěnici slavíkovou třeba s nějakým budníčkem nebo rákosníkem není zase nic nemožného. Také oba druhy těchto ptáků patří do stejné čeledi pěnicovitých a svým vnějším vzhledem se až tak silně neliší. Avšak, pokud jde o stavbu hnízda, chodily pěnice na jinou stavební školu než budníčci nebo rákosníci. Mají hnízda vždy miskovitá, budníčci mají vždy překlenuté budníky, rákosníci pak zavěšená hnízda. Pokud se týká zpěvu, potom si ještě větší hluchoun, než jsem já, může splést pěnici slavíkovou tak maximálně s budníčkem větším. Pozorovatel s hudebním sluchem však nikoliv.
Určení druhu
Určovat druh takhle stejně navenek vypadajících ptáků je složité. Vy víte, že existují různé druhy, musí to tak být, protože se něčím výrazně liší. Nejdůležitějším rozdílem je, jak jsem již řekl, zpěv. Když však ptáka chytíte a držíte jej v ruce, pochopitelně nezpívá. V takovém případě máme vypozorované další znaky, kterými se ptáci liší. Nejčastěji se používá rozdílná délka ručních letek a zúžení vnějších praporů na nejdelších letkách, tak zvaná emarginace. Tohle dohromady tvoří potom křídelní formuli. Ve více než devadesáti procentech případů tohle funguje bez problémů. Čas od času se však objeví případ, kdy tohle nějak nesedí, nefunguje to a nejste schopni bez uzardění říci, co je to vlastně za ptáka. Důležitý je i tvar zobáku, ten však musíte mít již v oku. Abych podpořil představu čtenářů, rozhodl jsem se připojit i několik fotografií našich budníčků, kteří jsou pěnici slavíkové nejen podobní, ale i příbuzní.
Stanoviště
Pěnice slavíková je u nás také poměrně běžným ptákem, avšak ne tak běžným jako pěnice černohlavá nebo pokřovní. Pěnice slavíková dává přednost stanovištím více vlhkým než předešlé druhy. Většinou obsazují místa okolo vody, nějaký ten strom, pod ním keře a také ostružiny, kopřivy. Nejčastěji někde pod hrází rybníka. Neznamená to, že byste se s nimi nemohli setkat i na hustě zarostlé, suché stráni. I tady však je najdeme v blízkosti ostružin. Samozřejmě jsou i výjimky, kdy je najdeme i v chatových oblastech. Já jsem ji třeba fotil v jedné chatové oblasti na Lipně. Bylo to samozřejmě nedaleko vody, ale bylo to něco zvláštního. Lidé si tam postavili chaty, ale s pozemky tady byl nějaký problém. Nebylo to vyňato z lesního hospodářství, a protože tam byl akurátní hajný, nemohli tam porazit jediný smrček, který jim nějak vadil. Hajný je měl spočítaný. Tak, aby jim to nestínilo při snídani, uřízli tomu smrku vrchol, napůl ulomili, aby to bylo jako na větříček, čímž vznikl zajímavý prales. A ptáci si zvykli na lidi, chodili loudit až na stůl.
Fotografování
Asi před dvaceti léty mě tam pozvali. Před tím jsem se pokoušel vyfotit pěnice slavíkové několikrát, ale nepodařilo se. Jsou neobyčejně plaché. Tady jsem našel jejich hnízdo v jednom malém smrčku, což samo o sobě je docela netypické, i když to literatura připouští. Samice měla pod sebou sotva vylíhlá mláďata a musel jsem ji vyhnat z hnízda opatrně prstem. Postavil jsem blízko stan, foťák na stativ a vyfotil ji, jak sedí na hnízdě. Chtěl jsem ji vyfotit, jak sedí na okraji hnízda. Tomu nechtěla rozumět, jak jsem se otočil zády a udělal několik kroků ke stanu, už zase seděla v hnízdě. Musel jsem najmout jednoho místního kluka, aby vždycky nad hnízdem podržel ruku. I tak to byl fofr. Ten kluk byl více než chápavý. Ačkoliv se teprve chystal do školy, uměl číst a počítal rychleji než kalkulačka. Báli se ho všichni prodavači zmrzliny i jiného tovaru, protože bývala ostuda. Co bys ještě chtěl, chlapče? Ještě mi dlužíte čtyřicet haléřů a následoval rychlý výpočet. Lidi rádi stáli za ním ve frontě, protože z toho měli legraci. Nebýt jeho, zase jsem ty pěnice nevyfotil. Říkám to proto, abych zdůraznil, že vždycky se můžete setkat s nějakou výjimkou. Najdete třeba hnízdo na mezi pod drnem, čekali byste strnady nebo bramborníčky a ona je to nakonec pěnice pokřovní. Proč jsem to tenkrát nevyfotil? Asi proto, že film se v té době někdy vyvažoval zlatem.
Rozšíření
Pěnice slavíková je evropským ptákem, ale úplně na jihu kontinentu chybí. Je rozšířena teprve asi od středu Španělska směrem na sever, rovněž osídluje Itálii až od její severní části a chybí i v Řecku. Na severu Evropy chybí jen na poloostrově Kola a od severního Finska je rozšířena směrem na východ až dosti daleko za Ural, podobně jako pěnice černohlavá. Mezi Krymem a Kavkazem je pás, kde chybí, a dále na východ od Kavkazu již rozšířena není. Na takto rozsáhlém území vytváří druh dvě zeměpisné formy, které se od sebe příliš neliší. Na východě jsou ptáci větší. Celou Evropu osídluje pěnice slavíková evropská – Sylvia borin borin (Boddaert, 1783). Boddaert původně zařadil tyto pěnice do rodu Motacilla, tedy mezi dnešní konipasy a lindušky, později byli přeřazeni. Od jihovýchodu evropské části Ruska dále na východ žije pěnice slavíková středoasijská – Sylvia borin woodwardi (Sharpe, 1877).
Tah
Ptáci jsou to tažní, zimují v tropické až jižní Africe a to v širokém pásmu od západního atlantského pobřeží až po příkopovou propadlinu. Podél východního pobřeží zimoviště nejsou. Od nás začínají ptáci odlétat již koncem srpna a táhnou jihozápadním a jižním směrem přes Španělsko a Itálii. Někteří mladí ptáci míří i na západ, jak dokládají nálezy po okroužkování. Po osmi dnech v Holandsku a po devatenácti dnech v Belgii. Ptáci přelétají Saharu a přilétají do oblasti savan v největším množství v první polovině října. Odtud potom pokračují do oblasti okolo Guinejského zálivu. U nás kroužkovaní ptáci byli hlášeni z Maroka, Ghany, Nigeru a Kamerunu. Ptáci k nám přilétají o něco později než pěnice černohlavé a pokřovní. První se objevují až koncem dubna, spíše však až začátkem května. Koncem května pak začínají hnízdit.
Hnízdění
Za hnízdní období se udává květen až červenec. V nižších polohách může hnízdit i dvakrát do roka, ve vyšších polohách se udává pouze jedno hnízdění. I tak je hnízdní doba pěnice slavíkové posunuta více k letním měsícům, než je tomu u pěnice černohlavé nebo pokřovní. Hnízdí jednotlivě, ne v koloniích a velikost hnízdního okrsku, který samci hájí, kolísá podle vhodnosti životních podmínek. Někdy může být jeho plocha pro jeden pár větší než hektar, jindy se na tuto plochu vejde až 9 hnízdících párů. Za nejvhodnější se udávají dubohabrové lesy. I pěnice slavíková má pro stavbu hnízd oblíbenější dřeviny než jiné. Nejčastěji jsou její hnízda nalézána na maliníku, habru, střemše hroznovité a ostružiníku. Hnízdo je typická stavba pěnic, postavené většinou jen z jedné vrstvy suché trávy, je miskovité, tenkostěnné až průsvitné. Hnízdní kotlinka téměř bez výstelky, obsahuje jen jemnější stébla a listy. Staví je obvykle jen samice a stavba jí zabere 3–5 dnů. První vejce se objeví bezprostředně po dokončení hnízda, nejpozději do dvou dnů. Vejce jsou skvrnitá, velmi podobná vejcím pěnice černohlavé, ale všeobecně se dá říci, že skvrny nejsou tak tmavé jako u pěnice černohlavé. Jsou však velmi variabilní v umístění a velikosti skvrn. Netvoří však věneček na tupém konci vejce. Vajec bývá většinou 5, někdy i více. Početnější snůšky bývají na počátku hnízdního období, snůšky z července bývají menší. Jde nejspíš o takzvaná náhradní hnízdění.
Pěnice slavíková hnízdí na celém našem území. Podíváte-li se na mapu rozdělenou na takzvané mapovací čtverce o straně 10 km, poněkud vás zarazí, že prokázaná hnízdění jsou zaznamenaná více v Čechách jak na Moravě. Může to mít více příčin a také i takových, které se skutečným výskytem ani nesouvisí. Dalo by se to shrnout pod celkový pojem lidský faktor. Nalézt hnízdo je v podstatě vždycky náhoda. Když hnízdo naleznete, je prozrazeno a to znamená z pohledu ptáků, že se někde stala chyba. Hnízdo nemá být prozrazeno nikdy. Ale může to znamenat i to, že tato pěnice může být v Čechách přeci jen početnější než na Moravě, protože více hnízd bylo skutečně nalezeno. Nebylo tady tolik příležitostí nalézt pro stavbu hnízda ta skutečně nejskrytější místa, byla o ně větší tlačenice. Je to sice jen čirá spekulace, ale když pátráte po příčinách, musíte brát v potaz všechno.
Početní stavy, kroužkování
Podle mapování se udává početnost pěnic slavíkových u nás na 200 až 400 000 hnízdících párů, přičemž jejich stavy mají být v podstatě stabilní, i když odněkud je hlášen mírný pokles. Třeba z Českomoravské vrchoviny. Stav naší krajiny, která vykazuje stále vyšší známky zanedbanosti, kdy se zvětšují plochy zarostlé keři a všelijakou buření, nikým nesekané, nevypalované, což je vlastně prostředí, které by mělo pěnicím vyhovovat, pročež jejich stavy by se tudíž měly viditelně zvyšovat. Jestliže se tedy viditelně nezvyšují, znamená to nejspíš, že máme asi o přírodě nějaké zkreslené představy.
Kroužkováním ptáků byl zjištěn u pěnice slavíkové nejvyšší věk 5 let, 1 měsíc, 10 dní. To zase není příliš mnoho. Jsou to krátkověcí ptáci, o to víc námahy musí vynaložit, aby se jejich rod na světě udržel. Je pozoruhodné, že tento nejvyšší věk ptáka byl zjištěn opět na stejném místě, kde byl pták kroužkován, totiž v jihočeských Dívčicích. Byl kroužkován 26. 6. 1974 a opět nalezen 6. 8. 1979. Dokazuje to jednak opět věrnost těchto pěnic k místu narození, ale ukazuje to i na význam místa, když lokalita Dívčic právě lépe umožňuje získávat taková data. Tohle místo je totiž místem největšího seskupení kroužkovatelů ptáků u nás, protože tady má ČSO svoji terénní stanici, takovou chatku na břehu rybníka, kde můžete přespat. Taky tady většinou někdo je, má natažené sítě a prolézá rákosí. Navíc okolí je natolik rozmanité, že tady můžete zastihnout velké množství různých druhů ptáků. Takže nejenže se tady množství ptáků okroužkuje, ale také pravidelně kontroluje, což je ještě významnější.
Jména
Pěnice slavíková je v jiných jazycích nazývána většinou jako zahradní. To v našich podmínkách příliš neodpovídá. Například němčina ji zná jako Gartengrasmücke, angličtina jako Garden Warbler a i ruština používá podobné pojmenování, sadovaja slavka. I v češtině se vyskytuje jako synonymum pojmenování pěnice zahradní, pravděpodobně použité při nějakém překladu. Nicméně je Zdeněk Klůz ve své práci „Naše ptactvo v lidovém názvosloví a vědecké terminologii“ zaznamenal. Pojmenování slavíková je široce používáno i v lidovém názvosloví, nejspíše proto, že vnější vzhled ptáka i jeho zpěv do jisté míry slavíka připomínají. Další jména zaznamenaná Z. Klůzem jsou pak tato: Pěnice hluchá, Pěnice obecná, Pěnice slavíková, Pěnice slavíčková, Pěnice slavíková evropská, Pěnice zahradní, Pokřovka pěnice slavíková.
Poznejte pěnice
Pěnice vůbec jsou ptáci, které vidíte jen z dálky, anebo náhodou. Já mám na ornitologa jen takový malý dalekohled, 8×30. To, musím uznat, je mnohdy málo. Taky ovšem nejsem ornitologem, jenom mě to krapítko zajímá. Pěnice vidíte tak daleko, že je v podstatě neurčíte. Jenže já silnějším dalekohledem moc nevidím, nějak to neumím zaostřit a potom, noste nějaký takový kanón na krku. Copak mám bejčí krk, abych nosil takový jho? Pěnici vidíte na nějakých padesát nebo šedesát metrů, jak přiletí do nějakého šípkového keře a potom zmizí v kopřivách. Jen pěnice hnědokřídlé, samci, vyletují při zpěvu do výšky, anebo zpívají z nějaké suché větve ve špičce stromu. Naštěstí jsou pěnice také zvědaví ptáci. Vy ji sice nevidíte, ale ona si vás ze skrytu docela zblízka prohlíží. Když zjistí, že jste v podstatě neškodní, a malinko si zazpívá, můžete být doma. Právě minulou neděli jsem se díval svým divadelním kukátkem na jednu pěnici, jak létá do kopřiv s housenkami v zobáku, a trvalo mi nějakou dobu, než jsem ji viděl po světle. Ano hnědokřídlá, byl jsem spokojen se svým úsudkem. Vtom se ozval z kopřiv kousek ode mne zpěv. Krucipísek, tohle je přeci pěnice vlašská. Hned jsem si to doma přehrál, zase jsem se nemýlil. Přitom jsem za tu hodinu, co jsem tam očumoval, ani jednou vlašku neviděl.
Budníčka od pěnice poznáte již podle tvaru těla a pohybů, když je tedy znáte. Je tady však celý zástup dalších podobných ptáků, kteří na vás mohou vykukovat z kopřiv. Některé z nich bych vám mohl někdy příště i představit. Třeba rákosníky zpěvné. Pro dnešek může stačit, když budete vědět o tom, že nenápadně oblečených ptáků je u nás hodně, ale přitom se i hodně od sebe liší.
