Kůň v pohodě Díl 14.: Vodění jako základ umění
Se svým koněm už dokážeme docela slušně „manipulovat“:
– udělá krok po kroku obrat okolo předku i zádě, čili umíme hýbat odděleně jeho zadníma i předníma nohama a patřičným způsobem postavit jeho tělo do určitého směru,
– jde stálým tempem dopředu a
– vedle člověka umí opisovat na obě strany oblouky a kruhy.
Pokud tyto tři dovednosti spojíte, vyjde vám základ řádné stranové práce – práce na dvou stopách! Ano, klidně už u mladého výrostka, který na sobě ještě nikdy neměl sedlo (natož jezdce) a v hubě ještě nikdy neochutnal chuť udidla. Samozřejmě i nyní musíte pracovat pomalu a systematicky – od jednoduššího ke složitějšímu, protože kombinace těchto tří dovedností už bude vyžadovat nejen vaši komunikační schopnost (kombinovat jednotlivé signály do jednoho komplexu – ze slov udělat větu), ale po koni už bude vyžadovat větší uvědomění si vlastního těla, výrazně jemnější koordinaci a orientaci v prostoru. Postupným zvyšováním nároků se to však naučí i ta největší bambula, jen nesmí člověk ztratit trpělivost nebo nějaký krok uspěchat.
Vodění a stranové pohyby
Na začátek upozorním, že v této fázi výcviku koně budeme všechno dělat na ohlávce a vodítku, nebude nám ani trochu záležet na tom, jak se kůň ohýbá, jak moc jde „šikmo“, jak drží hlavu apod. Jde nám pouze o dvě věci:
1. Nejdříve se musí naučit (pochopit), že nepůjde jen dopředu, ale i šikmo, čili že vlastně má začít nohy křížit – aspoň trochu, aspoň náznakem – a nevadí ani, že se u toho bude „zasekávat“, zpomalovat.
2. Postupně bude zdokonalovat svoji koordinaci a ovládání těla a křížení nohou se stane výraznější a prostornější, bude u toho udržovat stálé tempo.
To je vše – v tuto chvíli víc není třeba, dokonce ani víc po koni nemůžeme chtít, abychom ho nepřetáhli a neznechutili.
Na úvod nácviku stranových chodů, tedy pro rozšíření vašich vzájemných komunikačních schopností, kdy dokážete koni říct, že se má pohybovat více či méně šikmo dopředu, a on vám porozumí, jsou vhodné dva cviky. Já je nacvičuji v pořadí, v jakém je nyní představím, podle situace a individuálních schopností vás či vašeho koně však můžete pořadí přehodit nebo učit koně oba dva cviky souběžně.
1. Střídavé ustoupení předkem a zádí
Pokud kůň umí krok po kroku ustupovat na daný signál předkem a zádí, čili dělat obraty okolo zádě a okolo předku, je poměrně snadné přimět ho, aby ustupoval do boku celým tělem (obr. 1 a 2). Aby dělal takzvané celé překroky. Můžete ho to naučit tak, že ho postavíte kolmo na hrazení (stěnu, plot či nějakou jinou rovnou optickou hranici), vy budete stát před koněm zády k hrazení a čelem k jeho hlavě (tedy naopak, než je na fotkách). Toto hrazení je dobré zpočátku použít, protože kůň snáze pochopí, že nemá jít dopředu. Potom po koni chtějte jeden či dva kroky ustoupení zádí (bičík ze strany na stehno), následně stejným směrem ustoupit jeden či dva kroky předkem (bičík ze strany na plec). Toto budete stále střídat, až ujdete takto vlnivě a „bokem“ určitý kus podél stěny. Samozřejmě zpočátku chtějte po koni jen krátké úseky a velmi ho chvalte. Procvičujte poctivě vždy na obě ruce, velmi brzy zjistíte, že na jednu ruku bude kůň ustupovat hůř, někdy dokonce výrazně hůř. Počítejte s tím, je to takzvaná přirozená křivost a je to naprosto normální jev. Pouze tím, že budete s koněm pracovat symetricky a postupně budete všechny cviky více procvičovat na méně šikovnou stranu koně, můžete začít tuto křivost narovnávat, což je velmi důležité pro pozdější ježdění.
Po určité době zjistíte – a zjistí to i váš kůň –, že ustupovat lze předkem i zádí najednou (a vy budete zároveň s koněm dělat úkroky do strany). Ono střídání úkroku do strany vepředu a vzadu se bude střídat tak rychle, že kůň půjde „oběma konci těla“ najednou. Vy budete držet bič rovnoběžně vedle těla koně, vodítkem ho budete přidržovat kolmo na stěnu, kdyby se kůň chtěl otočit hlavou či krkem do směru pohybu, bič (ideálně dlouhá tušírka, vozatajský obloukový bič, méně vhodný pak lonžovací) bude jako závora, od níž bude kůň ustupovat do strany. Pokud se opozdí předek či záď, dotyk na patřičné místo koni řekne, že si má tímto koncem těla trochu pospíšit. A máte naučené ustupování „na holeň“ – nebo spíš celý překrok.
Později můžete tento cvik provádět v otevřeném prostoru bez ohraničení koně zepředu stěnou či hrazením. Pokud kůň vše dobře zvládá, můžete zvýšit náročnost cviku: nebudete stát před koněm, ale vedle něho, jako byste ho vodili. Z této pozice budete koni dávat známé signály pro ustoupení do strany směrem od vás.
Nakonec můžete – ale nemusíte - naučit koně, aby takto ustupoval k vám: bičík povedete přes jeho hřbet, aby se dotýkal jeho vnějšího stehna či plece a kůň dělal překroky na vás. Pozor jen na své nohy!
Při celých překrocích nespěchejte! Kůň se může kopnout nebo si šlápnout kopytem na končetinu, proto mu dopřejte čas, aby si své nohy „nezauzlil“.
Tip:
V tuto chvíli už je naprosto důležité, abyste začali pomůcky bičíkem správně časovat. Dotyk na patřičné místo má přijít ve chvíli, kdy kůň zvedá nohu, kterou půjde křížem do strany.
2. Na kruhu záď ven
Druhé cvičení je trochu dynamičtější, protože při něm velmi často budete po koni vyžadovat velmi živý pohyb dopředu a do strany. Kůň už umí na vodítku chodit po malých kruzích. Udělejte s ním tedy jeden či dva malé kruhy za sebou, například okolo kuželu, a poté za zachování pohybu vpřed po koni chtějte tušírkou ze strany na stehno, aby ještě k tomu ustoupil zádí ven, čili vnitřní zadní nohou došlápl směrem dopředu a ven pod své tělo. Aby se vám to podařilo – a aby kůň pochopil, co vlastně má dělat – musí dotyk či klepnutí tušírkou přijít právě ve chvíli, kdy kůň zvedá vnitřní zadní nohu. Zpočátku možná bude užitečné, když koni přitom trochu stáhnete hlavu do kruhu, takže ho vlastně postavíte lehce našikmo. Zpočátku chtějte jeden či dva kroky s takto sestavenou zádí ven, postupně budete nároky zvyšovat a dokážete s koněm takto našikmo opsat klidně celý malý kruh. Položili jste základy první řádné „dovnitř pleci“, což je nejdůležitější drezurní cvik na dvou stopách vůbec!
Pokud zvládnete ty dva základní stranové cviky, můžete pokračovat dál:
Zvětšování a zmenšování kruhu
Veďte koně na kruhu, dotykem ze strany na plec ho přimějete ustoupit předkem ven z kruhu a tím kruh zvětšit, dotykem ze strany na stehno zase ustoupí z kruhu zádí ven a tím, že se postaví šikmo a vy už po něm dále nebudete chtít stranový pohyb, kruh zmenší (obr. 4 a 5).
Ustupování na holeň podél stěny
Od předchozích cviků není daleko k další dovednosti: ustupování na holeň podél stěny, taková předzvěst dovnitř plece. Koně povedete po obvodu jízdárny (ne kruhové ohrady!), asi metr od stěny. Bičíkem ze strany na stehno mu dáte signál, aby ustoupil zádí ven, ke stěně, popřípadě mu pomůžete trochu tím, že jeho hlavu lehce stočíte dovnitř. Necháte ho pokračovat takto podél jízdárny šikmo (kříží nohy), krok co krok se dotknete stehna koně bičíkem ve chvíli, kdy bude zvedat vnitřní zadní nohu. Začněte opět s pár kroky a potom koně hned vyveďte na malý kruh, protože toto postavení k tomu přímo vybízí. Časem můžete tyto dva cviky střídat: z rohu malý kruh > ustupování na holeň až do poloviny dlouhé stěny > malý kruh > ustupování na holeň na konec stěny > malý kruh z rohu.
Ustupování na holeň na diagonále
Pokud kůň umí ustupovat na holeň podél stěny a na kruhu, nebude mu to činit velké problémy i v prostoru – na diagonále. Jen ke všemu, co už umí, přibude prostorová orientace. Nejlepší je začít tak, že povedete koně podél stěny jízdárny. Uprostřed krátké stěny odbočíte do jízdárny a namíříte si to na střed následující dlouhé stěny (postavte si na daná místa kužely, pokud nemáte jízdárnu označenou drezurními písmeny). Vlastně „useknete roh“. Přitom budete po koni chtít, aby předkem i zádí šel do strany, od vás. Tentokrát to ale nebudou celé překroky, jak jste ho učili v prvním cvičení, protože kůň zároveň půjde i dopředu. Bude to tzv. ustupování na holeň, kdy kůň bude vnitřníma nohama šlapat dopředu a do strany, takže je bude křížem pokládat před vnější nohy.
Vidíte, že zatím stále jen chodíte s koněm v kroku, vodíte ho, a přitom už dokážete dělat prvotní práci na dvou stopách. Dokážete si ho „kutálet jako kuličku“ do všech stran; pokud budete šikovní, může dělat poloviční překroky i směrem k vám - i když já osobně bych si tuto možnost nechala na později, až budete koně vodit zezadu.
Různé pozice při vodění
A jsme u toho. Nemusíte koně vést jen na úrovni jeho plece! Zkuste se pomalu od koně vzdalovat – voďte ho například tak, aby od vás udržoval vzdálenost na délku bičíku (bičíkem ho přimějete, aby se od vás vzdálil, když se dostane příliš blízko) (obr. 6). Ale zkuste se také přesouvat dozadu! Veďte koně tak, že půjdete vedle jeho zádě. Opět ho budete muset bičíkem hlídat na vnitřní pleci, aby se nestočil do jízdárny. Pokud máte problém udržet svého koně v požadovaném pohybu z této pozice, nechejte si toto vodění zezadu na dobu, až povedete koně na dvou otěžích.
Klus a přechody
Pokud koně dobře ovládáte v kroku, není od věci začlenit do výcviku i klusové pasáže. Zpočátku to bude pouze jen naklusání a přechod zpět do kroku. Pro naklusání si zvolte jeden signál; může to být třeba rázný povel „klusss“, mlasknutí či jakýkoli jiný zvuk nebo slovo, dobré je, aby bylo ráznějšího charakteru, protože má koně povzbudit do rychlejšího pohybu. Ihned následuje signál bičíkem, čili dotyk, klepnutí, poklepání, popřípadě zpočátku i švihnutí za záď, podobně jak tomu bylo při rozejití do kroku. Může pomoct, pokud člověk sám začne klusat a výrazně u toho zvedá kolena – pro koně je to zřetelný signál, odlišitelný od kroku. Když se podaří koně rozklusat, nesmíte ho brát vodítkem zpět. Nevadí, když místo slušného klusu vyskočí dopředu, vyběhne nebo udělá jiný prudší pohyb – nekárejte ani netrestejte ho za to! Naopak pochvalte, že udělal něco víc než jen obyčejný krokový krok. Musí pochopit, že teď se půjde rychleji než krokem – až toto pochopí, může chápat, že tento rychlejší pohyb má také určitý řád.
Nechejte koně udělat třeba jen pár klusových kroků, během nichž ho můžete chválit doslova nadšeným hlasem (který ho zároveň udržuje v aktivním pohybu). Potom přejděte zpět do kroku. Signály budou opět velmi podobné těm, které jste používali pro zastavení, jen zvolte jiné slovo či zvuk a svoji řeč těla používejte mírněji. Místo ostrého „ššš“ například konejšivě říkejte „kroook“, sami zpomalte, bičík dejte před koně jako závoru nebo se koně dotkněte zepředu na prsou či zatáhněte za vodítko. Když přejde do kroku, všechny signály přestanou a vy koně moc pochvalte.
Naklusání a znovu zpomalení do kroku procvičujte často, vždy po krátkých úsecích a ne příliš dlouho. Stačí párkrát za hodinu a koni dejte pokoj nebo přejděte k jinému cvičení.
Postupně, když bude naklusání spolehlivé, můžete klusové úseky prodlužovat, začít dělat v klusu i oblouky, kruhy, osmičky. Můžete také koně učit z klusu zastavit (klidně až „sliding stop“) a ze zastavení vyklusat.
Nemusím říkat, že i v klusu je třeba vést koně z obou stran.
Prozatím je ještě výcvik koně v plenkách a nemá smysl po něm chtít prodloužení a zkrácení klusu (samozřejmě upravit tempo, pokud příliš spěchá nebo se naopak fláká, je třeba); bylo by to pro koně příliš složité. Stejně tak nemá smysl koně učit při práci ze země cválat: mladý kůň si nedokáže udržet rovnováhu v pomalém cvalu a rychlejší cvalové tempo zase zcela logicky nezvládne vodicí člověk.
A na závěr malá rekapitulace toho, co už s koněm umíme:
– zlepšit jeho pozornost hrou na „jojo“,
– v kroku vést koně z obou stran, dělat oblouky, kruhy, vlnovky,
– řídit pohyb jednotlivých částí těla koně, čili obrat okolo předku i zádě, snížení hlavy a zvedání jednotlivých končetin (především předních),
– provádět v kroku ustupování na holeň na kruhu, podél stěny i po diagonále,
– zvětšovat a zmenšovat kruh tím, že kůň se ustoupením předku či zádě postaví šikmo k obvodu kruhu a udělá „spirálu“,
– vést koně z větší vzdálenosti (na délku bičíku), popřípadě z pozice vedle jeho zádě,
– provádět přechody zastavení - krok - klus - couvání,
– v klusu procházet rovné úseky i oblouky, kruhy či vlnovky.
Zatím pracujeme s koněm na jednom vodítku, které je většinou zapnuté do dolního kroužku ohlávky, nacházejícího se uprostřed pod bradou koně. V dalším díle si řekneme, jaké výhody nám přinese práce na dvou otěžích – nebo na dvou vodítkách připnutých k ohlávce po stranách.
