Veleštír obrovský - Pandinus imperator

Největší štíři

Zástupci rodu Pandinus z Afriky patří mezi největší štíry. Rod má 24 druhů, z nichž největší jsou Pandinus gambiensis, dictator, cavimanus a imperator. Díky tomu, že posledně jmenovaný je nejhojněji rozšířen téměř po celé střední Africe, patří mezi nejčastěji chovaný druh v zajetí. Ve volné přírodě dosahuje velikosti okolo 18 cm, v zajetí je jeho průměrná délka menší, zhruba okolo 14 cm. Největší známý exemplář chycený ve volné přírodě pochází ze západní Afriky a měřil neuvěřitelných 23 cm (měřeno bez klepet po špičku ocasu).

Veleštíři žijí v přírodě v početných koloniích a vůči zástupcům stejného druhu nejsou vůbec agresivní. Naopak u nich byly pozorovány sociální projevy, kdy například svlékání absolvují obklopeni dalšími exempláři, kteří je svou přítomností chrání před drobnými predátory. Při svlékání je štír totiž úplně bezmocný a bezbranný a ještě několik dní po svleku, pokud mu pancíř důkladně nezatvrdne, není schopen lovit ani přijímat potravu, natož aby se důkladně bránil.

Volba terária

Tyto údaje by se měly brát na zřetel při koupi terária a zvolit raději větší pro chov většího počtu chovanců (alespoň 3 ks). Pandinus imperátor patří mezi tzv. pralesní druhy, proto jako podklad terária zvolíme asi 10cm vrstvu čisté rašeliny bez příměsí (písek, hlína...), kterou musíme udržovat stále vlhkou. Úkryty zhotovíme z větší kůry a plochých kamenů. Neosvědčilo se do rašeliny zahrabávat PVC trubky z důvodu nepřehlednosti, i když veleštíři je velice rádi využívali. Nezbytností každého terária se štíry je také mělká miska s čerstvou vodou (velice dobrá je petriho miska). Teplota by měla kolísat mezi 20-22 st. C v noci a až 30 st. C přes den.

Štír začíná potravu trávit mimo tělo, což je velmi ekonomické, jelikož nestravitelné zbytky potravy díky tomu vůbec neprojdou jeho organismem a po skončení příjmu potravy je odhodí ve formě malé kuličky. Tyto zbytky je nutné z terária odstranit, jinak začnou ve velmi krátké době plesnivět! Mezi nejčastější potravu patří švábi (oblíbení Blaptica dubia), cvrčci, sarančata, myší holata, obří červi (Zophobas morio) a mouční červi. Dva posledně jmenované někteří chovatelé nedoporučují z důvodu zahrabávání do substrátu, já však s nimi mám velmi dobré zkušenosti. Podle mě to vůbec nevadí. Naopak nekrmím vůbec cvrčky a sarančaty, kteří u jiných chovatelů tvoří až 100 % potravy.

Rozmnožování

Veleštíři dospívají po 7 svlékáních, kdy pohlavní dospělosti dosahuje většina samic, někteří samci již po 6. svleku. Mláďata se rodí v počtu 8 až 30 kusů. První svlékání absolvují malí štíři na zádech matky zhruba 15 dnů po narození. Prvních 15 dnů života tráví na zádech matky a nepřijímají potravu. Matka jim však v této době předává pokožkou vodu a možná i živiny. Po prvním svlékání se osamostatňují a začínají sami lovit.

Toxicky bezvýznamný druh

Přes svou velikost se jedná o toxicky bezvýznamný druh, jehož jed není pro člověka nebezpečný! Pokud se cítí ohrožen mává sice vzduchem svým jedovým hrotem, ale především používá svá klepeta jako štít a schovává za ně nejdůležitější část svého těla a to je hlavohruď. Pokud se k němu přiblíží váš prst, štír vás do něj většinou nebodne (zřejmě ví, že by tím vůbec neublížil), snaží se spíše štípnout útočníka mohutnými klepety, ve kterých mají překvapivě velkou sílu. Těmito klepety rozhodně nedokážou, na rozdíl od raků a krabů, ani proštípnout kůži.