Některé méně obvyklé kombinace barev u papoušků zpěvavých
Chov těchto papoušků je již téměř „technologicky“ propracován a nemá velký smysl se o něm zeširoka zmiňovat. Při dodržení základních chovatelských zásad nečiní odchov žádné větší potíže.
Modrý Papoušek zpěvavý
To, co činí jeho chov zajímavým, je bezesporu možnost vytvářet vzájemným šlechtěním kombinací barev stále nové a líbivé ptáky. Velice žádané v budoucnu budou jistě kombinace, které lze nazvat jako duhová nebo růžová opalinová. Některé z těchto kombinací lze vidět např. u andulek. Andulky již mnoho let nechovám, ale dovolím si citovat názor chovatele „duhových“ andulek – „duhová je tmavomodrý světlekřídlý žlutohlavý opalin“. Proč o tom tady píši, když v úvodu článku je zmiňován papoušek zpěvavý?
Povšimněte si, že tahle andulka je kombinací mimo jiné barvy i barvy modré, ale je zároveň žlutohlavá. Jak je to možné? Tady je potřeba říci, že takový výsledek, to znamená modrá žlutolící, nebo žlutohlavá, je možné získat pouze při křížení modrá × modrozelená mezinárodně uznávaný název je tyrkysová, někdy se jí nesprávně říká i pastel modrá.
Tyrkysoví – částečně modří – papoušci zpěvaví se chovají v evropských chovech již po mnoho desetiletí. Protože tito ptáci vykazují určitou variabilitu ve svém modrém zbarvení, snažili se v minulosti někteří z chovatelů jejich selektivním chovem dopracovat k čistě modrým papouškům zpěvavým – marně.
Čistě modrý papoušek zpěvavý má peří v břišní části zcela bílé, stejně i původně šípkově červená barva kostrče je šedobílá. Důvodem, proč tomu tak je, je stoprocentní ztráta psitacinu. Z tohoto důvodu se neprojeví na jeho tělesném zabarvení žádná z barev jako červená, žlutá anebo oranžová – viz obr. 1. Na rozdíl od modrého samce má tyrkysový samec břicho světle žluté a kostrč světle červenou až téměř růžovou. Vysvětlení nacházíme právě v zachování malého množství žlutého barviva – psitacinu, díky kterému je pozměněna i jeho celková barva opeření, která je příznačně pojmenována jako částečně modrá, nebo taky modrozelená.
• Tyrkysový gen je ve své podstatě heteroalelou modrého lokusu (umístnění) na daném genu. Při genetickém spojení s modrou dochází k značně složitým interaktivním procesům.
• Pro tuhle funkcionalitu existuje několik teorií, které její podstatu osvětlují. Jedna z takových teorií říká, že při spojení tyrkysové a modré dojde vždy ke vzniku nových alel, kdy každá obsahuje i alelu lokusu modré.
• Zdůrazňuje se přitom, že je to právě modrá barva, která má za následek částečné přetvoření – poškození DNA v jiné její části a to díky zvýšené proteinové aktivitě.
• V důsledku této interakce si proto každý lokus vytváří novou mírně upravenou strukturu bílkoviny. Dochází zde ke vzájemnému slučování a přeskupování, a to takovým způsobem, že ani jedna z nových alel již nemá svou původní strukturu.
• Tato zvýšená aktivita heterozygotního genu (dochází zde ke zvýšení funkce proteinů, které vše ovlivňují) je známa jako vzájemné doplnění se. Další z teorií říká, že to vše platí pouze na začátku – při prvním spojení dvou jedinců modré a tyrkysové barvy. Pro získání nové kombinace dvou barev, tj. tyrkysové a modré, je potřeba, aby oba partneři v páru byli geneticky vybaveni oběma již „doplněnými“ alelami. Tento fakt na svých internetových stránkách potvrzuje i jeden známý francouzský chovatel papoušků, který na nich uvádí, že ze spojení modrý × tyrkysová (platí to i obráceně) odchoval vždy pouze zelené ptáky.
• To by ale znamenalo, že ona co-dominance, která platí u jiných papouščích druhů, neplatí v případě tyrkysové barvy u papoušků zpěvavých.
• Jiné autority uvádějí, že ze spojení tyrkysový × modrá se naopak vždy dočkáme odchovů, jejichž zabarvení lze definovat jako meziprodukt mezi oběma původními rodičovskými barvami, výsledný odchov bude snad jen o něco více tmavě modrý. Tento výsledek by byl plně v souladu s co-dominantní dědičností.
• S křížením těchto základních barev nemám osobní zkušenost, kterou bych mohl zde uvést, a proto budu rád, pokud případně někdo další sdělí své případné poznatky. V každém případě je důležité mít tento možný jev dědičnosti na paměti, pokud nám nebudou v chovatelské praxi odpovídat „vypočtené“ výsledky očekávaných barev potomstva se skutečností …
Je obecně známé, že zelenomodré mutace redukují psitacin pouze částečně, tj. asi z 50 až 60 %. V důsledku toho pak dochází ke změně původní sytě žluté na světle žlutou a červené na světle červenou až růžovou – viz obr. 2.
Proto, pokud má váš papoušek zpěvavý zbarvení peří značně modré (nepleťme si se zelenomodrým nebo namodralým), a přesto vykazuje rovněž peří v barvě červené, žluté, oranžové nebo některou z jejich přechodních forem, např. růžovou, není pak tento papoušek modrou mutací, ale je již kombinací nejméně dvou mutací. Vezmeme-li v úvahu, že východiskem pro další vytváření barevných (přitom dobře odlišitelných) kombinací papoušků zpěvavých může být právě zachování sytě modré současně se zachováním alespoň zbytkového množství psitacinu, můžeme směle začít chovatelsky plánovitě vytvářet další zajímavé barevné kombinace.
Oranžová barva
Hned první z barev, o které můžeme uvažovat pro další šlechtění, je oranžová – viz obr. 3.
U všech oranžových jedinců lze vidět, že v místech, kde byl původně žlutý psitacin, je umístněn psitacin oranžový. Lze dále konstatovat, že beze změn jsou jak červená barva psitacinu v kostrči, tak rovněž i barva modrá – viz obr. 4. Jejich barevná sytost, výraznost a celkový rozsah zůstaly v zásadě nezměněny. To všechno nám vytváří velmi dobrá východiska pro další chovatelskou práci při vytvoření barevné kombinace např. tyrkysový oranžový opalinový.
Proto, aby se oranžová objevila na peří viditelně, je nutné, jak jsem se již zmínil, zachovat alespoň zbytek světle žlutého psitacinu, který se následně promění na světle oranžový. V případě šlechtění s opalinovou je pochopitelně výhodnější zařazovat do chovného programu jedince, kteří již jsou kombinací oranžová opalinová – viz obr. 5.
Ztmavnutí peří
Cesta k vytvoření nové barevné kombinace se tak výrazně zjednoduší.
Myslím, že tato fakta lze s využitím vlastní obrazotvornosti využít při případné vizualizaci budoucích chovatelských cílů.
U částečně modrých forem mutací a jejich kombinací se můžeme setkat i se zajímavým účinkem eumelaninu, který způsobuje výrazné tmavější zabarvení černého peří. Při zkoumání, proč tomu tak je, je potřeba vzít v úvahu především strukturu obrysového peří.
To je tvořeno v podstatě třemi hlavními strukturálními útvary - brkem, větví a paprsky s háčky. Jsou to právě háčky, které u modrozelené formy mohou být tvarově pozměněny. Většina chovatelů si zajisté z minulosti pamatuje na potíže s letem, které měli tyrkysoví papoušci zpěvaví. Navíc někdy trpěli přerůstáním rohoviny zobáku a drápů. Příčinu těchto částečně snížených letových schopností lze spatřit právě v peří zelenomodrých (tyrkysových) ptáků, které může být o něco užší a delší, a to vše mimo jiné i z důvodu geneticky pozměněné struktury háčků, která, jak se ukazuje, má příčinnou souvislost s částečným ztmavnutím.
Lze konstatovat, že díky cílevědomému selektivnímu chovu to není dnes již tak častým problémem. Díky tomu jsou dnes běžně chováni v našich chovech jedinci, kteří již dávno nevykazují žádné nevhodné změny v opeření.
Toto ztmavnutí je dobře viditelné především na zelené, modré a samozřejmě černé – viz obr. 6.
Tmavnoucí faktory
Ztmavnutí opeření nelze v žádném případě zaměňovat za tmavnutí na bázi tmavnoucích faktorů. Neexistují zde žádní 1F a 2F ptáci – ale ke ztmavnutí přesto dochází. Za pozoruhodné považuji, že některá z mláďat již v hnízdě vykazují nikoliv sněhobílé, ale značně šedobílé chmýří. Právě tito ptáci bývají po odstavení nejtmavější a lze s nimi geneticky dál pracovat. Velmi dobře lze tento fenomén pozorovat v hnízdě, které je například 100 % opalinové, protože právě mláďata opalinů mají mít prachové peří vždy bílé. Ta z mláďat, která jej mají šedobílé, mají pravděpodobně i odlišnou genetickou dispozici.
Při kombinování ptáků s takto pozměněnou strukturou peří lze odchovat i jedince, kteří vykazují značné fenotypové odlišnosti od standardu – viz obr. 7 a 8. V letošním roce se mně povedlo odchovat zeleného jedince, který má žlutou část břicha pozměněnou na světle zelenou. Rovněž zádové opeření vykazuje větší rozsah tmavějšího zabarvení, než je tomu u normálně zelených papoušků zpěvavých. Bude jistě zajímavé dál sledovat účinky na jiných barevných kombinacích především v kombinaci s modrou.
Světlé formy
Někteří zahraniční chovatelé využívají výše zmíněného tmavnoucího efektu obráceně. Úmyslně zařazují do chovu zesvětlující geny a vytváří tak ojedinělé barevné kombinace nových forem např. s využitím INO genu. Cíleně tak dosahují mimořádně světlých forem se zachováním malého množství psitacinu, což postačuje na projevení se růžové a pozdějšího účinku oranžové. V mém chovu jsou kombinace s INO genem – lutino – viz obr. 9 až 11. Lze ovšem zvážit i cestu s využitím INO na bázi alely Pallid, která je pouze částečným INO.
Myslím si, že obě výsledné formy budou od sebe dobře odlišitelné a budou jistě velice zajímavé. V kombinaci s Pallid lze docílit i odchovů, které se budou svým fenotypovým vzezřením blížit zlatooranžovým s modrými křídly. Cílem mnoha chovatelů je pak odchovat i ptáky oranžové creme albinotické formy, kteří zvláště pak v dobře prosluněné voliéře vynikají svojí jedinečností.
Dalším ze zajímavých chovatelských cílů může být odchov růžových opalinových, o které se již pokouší celá řada renomovaných chovatelů. S využitím všech dostupných znalostí genetiky se to snad časem i povede …
Bude správnou cestou, po které bychom se měli vydat, k jejímu vyšlechtění vzájemná kombinace barev rudoprsý opalinový pallid tyrkysový?
