Zoborožec přilbový úspěšně odchován v České republice

Zoborožci přilboví nejsou častými chovanci evropských zoologických zahrad a jejich chovem se zabývá jen několik velmi zkušených soukromých chovatelů. Chov velkých zoborožců z tropických oblastí patří v Evropě k nejobtížnějším a nejnákladnějším ze všech ptačích druhů. Vysoká pořizovací cena těchto ptáků je totiž jen zanedbatelnou částkou vzhledem k dalším „provozním“ nákladům. Ty představují vybudování dostatečně velké bytelné voliéry s prostorným, téměř celoročně vytápěným zimovištěm, velké množství hlavně tropického ovoce v průběhu celého roku a nezbytný vlastní chov hmyzu a myší. Odchovy těchto zoborožců v zajetí jsou nejen v Evropě, ale i ve světě raritou.

Popis
Zoborožec přilbový – Buceros cassidix (Temminck, 1823, Sulawesi) je 80 cm velký a až 2,5 kg vážící zoborožec. Je monotypický. Někdy je zařazován do rodu Rhyticeros. Patří mezi největší velmi pestře zbarvené zoborožce s vysokou helmicí. U tohoto druhu je dobře patrný pohlavní dimorfismus. Samci jsou o poznání větší než samice, mají mohutnější červeně zbarvenou přilbici a rezavě, či smetanově zbarvené peří na krku a hlavě. Samičky mají přilbici zbarvenou žlutě a peří na krku a hlavě je černé. Mláďata se podobají samcům, ale nemají přilbici ani vrásnění na zobáku, který je zbarven světle červeně.

Výskyt
Zoborožec přilbový se vyskytuje v Indonésii. Obývá stálezelené tropické lesy na Sulawesi a přilehlých ostrovech Lembeh, Muna, Butung a Togian až do výšky dvou tisíc metrů nad mořem. Nejhojnější je však v nížinách. Zdejší plantáže navštěvují až padesátičlenná hejna. Ačkoliv jsou zoborožci přilboví ve své domovině dosud hojní, jejich počty se pomalu snižují. V důsledku odlesňování dochází k úbytku hnízdních dutin ve starých stromech a k poklesu úspěšných hnízdění. Zoborožec přilbový nepatří dosud mezi ohrožené druhy a je zařazen v CITES II.

Potrava
Hlavní potravou tohoto mohutného zoborožce jsou fíky. Uvádí se, že plody některých ze 17 druhů fíkovníků rostoucích v těchto oblastech tvoří až 80 % veškeré potravy. Kromě dalších 52 druhů tropického ovoce si tito zoborožci jídelníček zpestřují jen malým množstvím živočišné potravy. Hmyz, ptačí vejce a mláďata drobných ptáků tvoří v období mimo hnízdění jen necelé 1 % potravní složky.

Rozmnožování
Hnízdění začíná ke konci období dešťů, tak aby mohla být mláďata vyvedena v období maximální hojnosti fíků. V oblastech s fíkovníky bylo pozorováno až deset hnízdících párů na jeden čtvereční kilometr. Hnízdění probíhá v dutinách vysokých stromů. Hnízda zde mohou být až ve výškách nad 50 metrů. Hnízdní dutiny jsou často využívány opakovaně. Dva až tři dny před snesením prvního vejce se samička „zazdí“ v dutině vlastními výkaly. Malá štěrbina je ponechána jen za účelem krmení samcem a odstraňování výkalů. Dvě až tři snesená vejce pak zahřívá asi 32 až 35 dní. Mláďata se líhnou růžová, avšak jejich pokožka velmi rychle zčerná. Asi po sto dnech samice opouští dutinu a pomáhá samci s krmením mláďat. Celý hnízdní cyklus trvá asi 140 dní. Zcela výjimečně pár odchová více než jedno mládě. Většina mláďat je schopná letu ihned po opuštění dutiny, zdržují se však v blízkosti rodičů a jsou dále přikrmována.

Chov a odchov
V České republice je chován jediný pár zoborožců přilbových u soukromého chovatele v jižních Čechách. Letos tento pár zahnízdil a úspěšně odchoval dvě mláďata. Hnízdění započalo na konci zimy. První vylíhlé mládě se začalo ozývat asi čtyřicátý den po „zazdění“ samice. Za dalších devadesát pět dní se samice proklovala otvorem z dutiny a vylétla současně i s prvním mládětem. Dále společně se samcem krmila i druhé mládě v dutině, které vylétlo až za dalších deset dní. Obě mláďata pak rodiče krmili ještě další měsíc, než se potravu naučila přijímat zcela samostatně. Stejně jako v přírodních podmínkách tito zoborožci u chovatele přijímají v průběhu roku téměř výlučně rostlinnou potravu – zralé měkké tropické a naše ovoce. Ad libidum mají speciální komerčně vyráběné granule pro zoborožce a příležitostně hmyz a myší holata. V období hnízdění však potřeba živočišné složky prudce vzrostla. Ke konci hnízdění tak chovatel musel chovnému páru s mláďaty podat více než sto myších holat denně. Pár přijímal pouze živá myšata, která mu musela být předkládána po celý den v pravidelných intervalech. Nyní je mláďatům šest měsíců a pohlavní dimorfismus se u nich dosud nezačal projevovat.