Latam vlaštovčí (Lathamus discolor)

Anglicky: Swift Parrot. Německy: Schwalbensittich. Výskyt - patří mezi tažné druhy. Vyskytuje se v jihovýchodní Austrálii, odkud migruje až do Tasmánie, kde hnízdí.

Rozlišení pohlaví

U dospělých ptáků zpravidla není těžké pohlaví rozlišit. Obecně řečeno, samec je zbarven daleko výrazněji než samice. Odstín zelené barvy je daleko výraznější, zářivější. Ohbí křídel je kobaltově modré, stejně tak i modrá barva na čele je výrazná. Červené znaky na hlavě a kolem zobáku jsou jasně sytě červené, nezřídka červená zasahuje i na hrdlo, u některých samců je i na hrudi. Důležitým rozlišovacím znakem je červená barva zespodu na ocase – zatímco u samců je ocas jasně červený, u samiček je barva zespodu na ocase buď bělavá, nebo světle zelená, nikdy však červená. Podle mého názoru je možné pohlaví odhadnout i podle barvy duhovky – zatímco samec má jasně žlutou světlou duhovku, kde je zřetelně odlišená černá zornička, u samic je duhovka tmavě hnědá a zornička není odlišena – toto jsem však zaznamenala pouze u několika párů, které jsem mohla pozorovat ať už u sebe, nebo u svých přátel, nemám to nijak podložené a ověřené u většího počtu jedinců.

Oproti výše uvedenému, samičky jsou zbarvené matně zeleně, jejich barva není tak výrazná a „tvrdá“. Modré znaky na hlavě a na křídlech jsou minimální nebo někdy úplně chybí, rovněž červené znaky nejsou tak rozsáhlé jako u samců. Drobný poznatek – červená pod zobákem je u samce opravdu jasně sytě červená, kdežto u samic je spíše růžová až bělavá.

U mláďat je pochopitelně rozlišení pohlaví složitější. Mladí jsou zbarveni nevýrazně stejně jako samice, oproti nim však mají oranžový zobák, černé oko (bez světlé duhovky) a celkově matné nevýrazné zbarvení téměř bez červených a modrých znaků. Dospělí ptáci mají zobák barvy rohoviny.

Hlasitost

Latamové mají příjemně znějící hlas, který se podobá například zvuku rozel. Oproti rozelám jsou však daleko častěji v pohybu a veškerou činnost doprovázejí hlasovým projevem, stejně jako každé nenadálé vyrušení. Jejich hlas tedy není nepříjemný ani tak hlasitý, aby obtěžoval sousedy, o to častěji ho však uslyšíme.

Náročnost

Domnívám se, že latamové nepatří mezi zvlášť náročné papoušky. Jejich problém je jiný – jsou to ptáci dosud málo známí mezi chovatelskou veřejností, málo chovaní a zřídka zastoupeni v chovech. Doprovází je pověst ptáků náročných na krmení. Není to však tak docela pravda.

Snášenlivost

Velkou výhodou těchto papoušků je právě jejich snášenlivost. Lze je chovat v hejnu stejného druhu, i když názory na to se poněkud rozcházejí. Nikdy nedojde k tomu, že by se ptáci vzájemně napadali. Protože jsou však velmi zvědaví, může se stát, že si navzájem budou prolézat hnízdní budky a tím se rušit při hnízdění a ohrožovat zdárné výsledky odchovu. Není to však pravidlem a sama znám chovatele, kterému ptáci hnízdí společně bez problému, ale naopak i chovatele, který nakonec musel ptáky rozdělit po párech. Domnívám se, že velmi záleží na dostatku prostoru, a také na tom, že by pohromadě měly být drženy minimálně tři páry. Pokud chováme jen dva páry, vzájemné rozmíšky nebudou brát konce.

Latamové neubližují ani ostatním ptákům, nejsou agresivní, nutno však poznamenat, že jsou velmi zvědaví, aktivní, hraví až drzí. Na to bychom měli brát ohledy při sestavování společenstva ve voliéře. Sama chovám latamy společně s korelami a musím říct, že korely jsou z nich občas „div živé“, protože svou klidnou a tichou náturou jsou pravým opakem latamů.

Při sestavování hejna bychom měli také brát ohledy na potravní nároky jednotlivých druhů. Teoreticky lze chovat tyto papoušky například s neofémami. Latamové však potřebují bohatou stravu plnou ovoce, zeleniny, klíčeného zrní, kdežto neofémám prospívá strava spíše chudá na živiny s minimem šťavnatého krmiva. Na podobný problém jsem narazila například i tehdy, když jsem měla ve voliéře latamy a aymary šedoprsé. Zatímco latamové potřebují nízkotučnou směs zrní tvořenou především prosem, aymarům naopak vyhovuje strava bohatá na energii s množstvím semence, nigeru a podobně. Je pochopitelné, že v takovém případě žádný kompromis nevymyslíme.

Klimatické podmínky

Latam vlaštovčí je druh původem z Austrálie stejně jako například rozely. Bez obav je tedy můžeme chovat celoročně venku bez přitápění. Samozřejmě za předpokladu, že mají k dispozici suchý záletový prostor, kam nefouká, neprší a nesněží. Mráz jako takový jim nevadí.

Chovatelské zařízení

Velkou předností těchto ptáků je jejich slabý zobáček. Nemusíme se bát, že by rozebrali voliéru ze dřeva a slabšího pletiva.

Jak už naznačuje jejich štíhlá postava s dlouhými křídly, patří mezi výborné letce. Skvěle se budou cítit, dostanou-li možnost k prolétnutí. Myslím si však, že současná populace papoušků už nutně nevyžaduje voliéry o délce pěti metrů a více, jak se můžeme dočíst ve starší literatuře. Znám i případy, kdy papoušci úspěšně odchovali mladé v bednové kleci o délce něco málo přes metr. Osobně bych doporučila chov ve voliérách alespoň dvoumetrových, už proto, že mají sklony k obezitě a v menším zařízení snadno ztuční.

Na hnízdní budku jsou zcela nenároční, a když budou chtít, zahnízdí v čemkoliv. Jako základ poslouží budky o něco větší než pro andulky, o velikosti základny asi 15×15 cm a výšce okolo 25 cm. Je možné, že upřednostňují budky větší. Například můj chovný pár si pro zahnízdění vybral budku určenou původně pro rozely, o rozměrech 25×25 cm a výšce 50 cm! Zde už měla samička dost velké problémy se vstupem do hnízda a naopak s vylétnutím, přesto mladé úspěšně odchovali.

Krmení

O krmení latamů se toho již napsalo mnoho. Existuje mnoho zaručených návodů, jak tyto ptáky krmit, a mnoho receptů na bohaté krmné směsi o mnoha komponentech podobné jako pro lorie. Domnívám se však, že toto už je minulostí.

Základem je kvalitní krmná směs o složení podobném jako pro andulky. Měla by obsahovat především proso, lesknici, oves a drobnější semena, s minimem semen olejnatých, jako je slunečnice – jak už bylo řečeno, latamové mají sklony k tloustnutí. Zrní bychom měli co nejčastěji podávat máčené nebo naklíčené. V zimě to může být pochopitelně problém, já sama však od jara do podzimu suché zrní nedávám vůbec.

Důležitější než u jiných papoušků je pravidelné podávání vaječné míchanice, a to i mimo chovnou sezonu. Pokud nám je ptáci budou brát, je dobré nabízet i hmyz, alespoň moučné červy. Můžeme zkusit i různé směsi pro hmyzožravé ptáky nebo hmyz sušený.

Nedílnou součástí krmné dávky je samozřejmě i ovoce a zelenina. Já to dělám tak, že denně napíchnu na větve ve voliéře polovinu jablka a pomeranče a k tomu podávám do misky drobnější ovoce, zvláště přes léto jahody, maliny, rybíz a podobně, velmi oblíbené je hroznové víno. Samozřejmě můžeme využívat i sezonní plody přírody, jako šípky, jeřabiny a zejména hloh, který ptáci milují. Fantazii se meze nekladou. I mezi latamy se najdou ptáci konzervativní, kteří mohou naše snahy delší dobu bojkotovat. Mám však vyzkoušené, že po pár dnech zvědavost zvítězí a ptáci nové ovoce ochutnají. To se nám u jiných druhů papoušků nemusí podařit nikdy anebo to aspoň nejde tak snadno.

Zelené krmení by také nemělo chybět – pampeliška, ptačinec žabinec, klasy trav, klasy obilí v mléčné zralosti, květy vratiče, celé rostliny šťovíku, lebedy nebo pelyňku i se semeny …

Z dalších doplňků potravy lze doporučit různé kašičky – ať už komerčně prodávanou směs (nektar) pro lorie, kterou stačí rozmíchat ve vodě, anebo různé lipánky, dětské přesnídávky nebo třeba piškoty namočené v džusu. Ptáci je mají velmi rádi, jen si na ně musí zvyknout. Zejména nektar pro lorie je velmi vhodný už kvůli vysokému množství vitaminů, o které je obohacen.

Chybět samozřejmě nesmí minerální doplňky ve formě gritu, sépiové kosti, vaječných skořápek nebo staré omítky. Zvláště samičky před snáškou tyto doplňky vyhledávají ve velkém.

Shrnuto a podtrženo – latamové jsou papoušci, kteří pestrou stravu milují a uvítají ji. Jsou zvědaví a rádi vše nové ochutnají, i když možná budou pár dní váhat, než se k tomu odhodlají. Oproti ostatním australským papouškům vyžadují větší podíl šťavnatého krmení – ovoce, zeleniny a dalších komponentů, vzhledem ke své velikosti jsou schopni zkonzumovat ho překvapivě hodně, pokud jim ho poskytujeme neomezeně. Počítejme s tím, že jako všichni papoušci s ním hodně plýtvají, proto je výhodné spíše podávat větší kusy, které musí ozobávat, než malé kousky z misky, které s oblibou vyhazují na zem. Rozhodně se však nemusíme bát, že bychom celé dny trávili přípravou jejich krmiva, zvláště v dnešní době, kdy jsou běžně dostupné komerčně vyráběné směsi - vaječné směsi, směsi pro hmyzožravé ptáky nebo nektar pro lorie. Také bych je nepřirovnávala k loriům, skutečně nepatří k tak vyhraněným potravním specialistům jako oni. Vzhledem k výše uvedenému bych se však přimlouvala za to, abychom u těchto papoušků tak striktně nerozlišovali období klidu a chovnou sezonu a pokud možno jim dopřávali co nejpestřejší stravu po celý rok.

Dovolila bych si na závěr ještě jednu poznámku. Všimla jsem si, že u nás v ČR bývají mnohdy k vidění latamové nevýrazně vybarvení, s matným až skoro šedavým zbarvením, s minimálním rozsahem červených a modrých znaků. Takto vybarvenou samičku jsem získala do chovu a zpočátku nechtěla přijímat nic jiného než suché zrní a jablko. Naopak na chovatelských setkáních ve Zwolle (Holandsko) můžeme spatřit latamy, kteří barvami jen hrají a zejména u samečků červená barva nezřídka zasahuje až na prsa a břicho. Navíc západní země jsou považované za chovatelské velmoci a je známo, že místní chovatelé svým svěřencům dopřávají jen to nejlepší. Jednoho takového samce jsem si z Holandska přivezla a tento pták okamžitě suverénně konzumoval veškeré předkládané ovoce, zeleninu a další dobroty. Nabízí se tedy myšlenka, že pestrost a kvalita nabízené stravy má vliv na vzhled opeření a jeho zbarvení, zvláště pokud jsou ptáci krmeni stejným způsobem po několik generací?

Hnízdění

Jedná se o malé papoušky, kteří začínají hnízdit již v prvním roce života. Zdá se, že sestavit chovný pár není velký problém a ptáci hnízdí s tím partnerem, kterého jim chovatel dodá. Ideální samozřejmě je, pokud již na podzim dáme do jedné voliéry dvě mláďata, která spolu mohou vyrůstat, zvyknou si na sebe a následující rok pak společně zahnízdí. Takto jednoduše se podařilo sestavit chovný pár i mně. Upozornila bych jen na jednu věc – pokud chceme, aby nám ptáci zahnízdili již následující sezonu v prvním roce života, je nezbytné obstarat si ptáky z prvního jarního hnízdění. Latamové totiž mohou hnízdit vícekrát za sezonu a samozřejmě že mláďata z podzimu se do chovu na následující rok nehodí. Určitým úskalím může být rozlišení pohlaví u mláďat, ale pokud si můžeme vybrat z několika jedinců, mělo by se to podařit 

Průběh námluv a hnízdění je podobný jako u jiných australských papoušků, zejména u rozel. Prvotním impulzem pro začátek toku je samozřejmě prodlužující se den na jaře a zvyšující se teplota. Sameček se začne před samičkou předvádět, čepýří peří, roztahuje křídla a „spouští“ je na bidlo, rychle pohybuje ocasem ze strany na stranu, vzpřímený a s nataženými nožkami rychle běhá po bidle a hlasitě se ozývá. Samička mu dost dlouho vzdoruje a ulétá před ním. Všimla jsem si, že – alespoň u mého páru – do budky chodí především samička, sameček jen velmi zřídka nebo vůbec ne, zato však samičku v budce pečlivě střeží a celý den svědomitě vysedává v okolí budky. Samice si také dost dlouho budku vybírá a připravuje ke snášce, musíme být proto trpěliví. Moji ptáci například začali tokat a ozývat se již s prvními jarními slunečními paprsky na konci února, poté jsem si všimla, že se krmí. Páření jsem však nepozorovala nikdy. Teprve v dubnu začala samička navštěvovat budku, trávila tam celé dny, ale první vajíčko se objevilo až o více než měsíc později, teprve na začátku května.

Pak už je průběh hnízdění zcela totožný s jinými papoušky. Snůška obsahuje zhruba 4 až 6 vajec, která samička zahřívá sama zhruba 3 týdny. Konkrétně moje samička sedí velice pevně, budku prakticky neopouští, a i když budku otevřu a chci zkontrolovat snůšku či mláďata, tak neuletí a naopak svůj odchov brání. Mláďata rostou poněkud pomaleji, než bývá zvykem u podobně velkých ptáků. Jsou hustě obrostlá téměř černým prachovým peřím, což vypadá docela zvláštně, vypadají jak plyšová. Kroužkujeme klasicky ve stáří asi 7–10 dní, kdy se jim začínají otevírat oči, kroužkem o průměru 4,5 mm.

Z budky vylétají poněkud později, asi ve stáří 5 až 6 týdnů, ale už dlouho před vylétnutím z budky vykukují a vyhlížejí rodiče přilétající s potravou. Na druhou stranu, jakmile už se odhodlají z budky vylétnout, okamžitě létají perfektně, dobře se ve voliéře orientují a nenarážejí slepě do stěn voliéry jako třeba mladé korely a rozely. Nevím, zda je to pravidlem, ale mnou odchovaná mláďata se okamžitě po vylétnutí z budky nastěhovala do misky s krmením a od prvního dne se snažila krmit sama, nejistě se přehrabovala v klíčeném zrní a vaječné směsi a snažila se ochutnávat. První dny po vylétnutí ještě hlasitě žebrají po rodičích o krmení, ale i toto velmi rychle ustane a domnívám se, že už po 7 až 10 dnech jsou již zcela samostatná.

Podle mého názoru takto brzké osamostatnění je způsobené především tím, že rodiče se ještě před vylétnutím mladých z budky začali zajímat o další hnízdění. Samička už opět trávila většinu dne zalezlá v budce (v jiné budce, než ve které byla stávající mláďata) a sameček nevěděl, zda dřív krmit omladinu nebo pečovat o svou partnerku.

I po osamostatnění můžeme mladé ponechat ve voliéře s rodiči. Rodiče je nepronásledují, a to ani poté, co mláďata dospějí – jak už bylo zmíněno, u latamů není problém jejich společný chov v hejnu. Někteří chovatelé se setkali s tím, že se mláďata i po opuštění budky do budky vracela, čímž rušila samici, která už tam mezitím seděla na nové snůšce. Domnívám se, že je to způsobené spíše malým prostorem a nedostatkem budek, sama jsem se s tímto nešvarem nesetkala.

Denní činnost

Latamové jsou velice příjemní obyvatelé voliér. Jak už bylo řečeno, jsou téměř neustále v pohybu, neustále něco objevují, zkoumají. Jakmile jim do voliéry přinesu nějaké krmivo či pochoutku, okamžitě to jdou prozkoumat a ochutnat a nevyhýbají se ani složitým pohybovým kreacím (pro oblíbené jablko se klidně zavěsí i hlavou dolů). V tomto se velmi podobají loriům, kteří se také celý den nezastaví.

Jak už bylo řečeno, jsou to výborní letci. Dokonale manévrují a kličkují, to poznáme zejména, když se je budeme snažit chytit.

Lze říci, že pokud k latamům přistupujeme pomalu a klidně, nechají nás přiblížit se a můžeme je pozorovat třeba při krmení. Jsou však neustále ve střehu – při sebemenším nečekaném pohybu nebo zvuku se snadno vylekají a okamžitě odletí do bezpečí. Obecně jsou spíše neklidní a plaší. Od člověka si stále udržují odstup.

Jsou to práci svým způsobem drzí a sebevědomí i vůči ptákům podstatně větším. Svoje práva si hájí, nejsou však agresivní – spory řeší jenom křikem, nedochází k žádnému krveprolití. Typickým příkladem je spor o oblíbené krmení. Pokud se u misky sejde latam s korelou, tak dlouho křičí a snaží se korelu zastrašit roztahováním křídel, případně i sekáním zobáku do prázdna, až to korelu přestane bavit a uletí.

Jejich živý naturel se projevuje i po stránce hlasové. Latamové jsou slyšet opravdu často, křikem oznamují prostě jen radost ze života. Jejich hlas ale není nepříjemný ani tak hlasitý, aby někoho obtěžoval.

Velice rádi se koupou, daleko častěji, než je běžné u jiných australských papoušků. Sprchování nebo koupel v dešti ale nevyhledávají. Na zemi se zdržují spíše vzácně, nanejvýš tam sešplhají pro kousek krmiva.

Mutace

U těchto papoušků se již objevilo několik mutací. Jde především o mutace, které mírně mění základní zelenou barvu – nejčastější je chována „místy“. Tito ptáci jsou – laicky řečeno – „jinak“ zelení než normálně – jejich barva je spíše žlutozelená, podobná třeba skořicově zeleným neofémám modrohlavým. Podobnou mutací je „faded“, která opět zesvětluje a mění základní zelenou barvu. V literatuře se objevují zmínky i o ptácích s tmavým faktorem (tedy tmavě zelení a olivoví) a dokonce o mutaci lutino.

U některých latamů se přirozeně objevuje více červené barvy, než je obvyklé – červená barva z okolí zobáku je rozšířena až na prsa, případně i na břicho. Toho si samozřejmě všimli chovatelé mutací a pečlivým výběrem se podařilo vyšlechtit jedince, kteří mají celou spodinu těla červenou – od zobáku po ocas. Takoví ptáci jsou k vidění na holandských internetových stránkách.

Věk

Věk těchto papoušků je úměrný jejich velikosti, lze předpokládat, že při dobré péči se v průměru dožijí 10 až 15 let.

Cena

Cena těchto papoušků se již delší dobu drží na podobné úrovni. Nejsou to ptáci vysloveně módní a už vůbec ne chovaní ve velkém měřítku. V průměru se jejich cena pohybuje okolo 1 500–1 700 Kč. Samečků je více, proto je někteří chovatelé nabízejí levněji, naopak cena chovné samičky se může vyšplhat až na 2 000 Kč.

Zdravotní potíže

Pro tyto ptáky nejsou typické žádné zdravotní problémy. Doporučuji věnovat zvýšenou pozornost hygieně chovného zařízení, jelikož latamové hodně plýtvají se šťavnatým krmivem a také se často koupají – vlhko a zbytky potravy samozřejmě představují ideální podmínky pro rozvoj nejrůznějších plísní.