Coton de Tulear

Protože neexistují o tomto bílém psíkovi žádné průkazné záznamy až skoro do poloviny 20. století, asi jedinou indicií k poodhalení jeho historie je název. Historie plemene Coton de Tulear, psíka z Madagaskaru, neexistuje prakticky téměř žádná, i když samozřejmě nějakou má.

Kouzla s pojmenováním

Madagaskar (neboli Malgašská republika) je překrásný ostrov v Indickém oceánu, nacházející se asi 400 km od jihovýchodního pobřeží Afriky naproti Mosambiku. Až do roku 1960 byl tento ostrov s názvem Mosambik součástí francouzské kolonie. Pak se však odtrhl a byl nově pojmenován Malgašskou republikou. Je to čtvrtý největší ostrov a upoutá svou různorodou krajinou a podnebím. Můžeme se zde setkat jak s deštnými pralesy, s chladným horským podnebím, tak na jihu ostrova se nacházejícími písečnými dunami. Dlouhá staletí zde byla rýžová, banánová a bavlníková pole. Proto také cotonka můžeme nezřídka najít pod názvem madagaskarský bišonek nebo malgašský bišonek. V USA jej nazývají jednoduše „Malagasy“.

I když byly snahy v českém jazyce o prosazení překladu názvu madagaskarský nebo malagašský bišonek, bavlňáček, bavlníček, či dokonce „bavlníkový pes z Madagaskaru“, zažilo se pojmenování coton, celým názvem Coton de Tulear. Tento exotický název neskrývá nic jiného než popis místa vzniku. Slovo coton znamená bavlna, a to proto, že se nacházel u plantáží s bavlnou, ale možná také i proto, že jeho srst bavlníkový květ – bílý se žlutavým až hnědým nádechem, barvou i strukturou – připomíná. Druhá část názvu popisu označuje město, které je přiznáno cotonkovi coby „místo zrodu“. Jednalo se o přístavní město nebo také kraj Tolary, francouzsky Tuléar.

Jak se na Madagaskar dostal

Jak již bylo předesláno, Coton de Tulear patří mezi plemena bez minulosti. Jistěže nějakou minulost má, ovšem nepodloženou, minimální a opředenou jen historkami a dedukcemi. Jak se tento psík dostal na Madagaskar, nikdo neví. Předpokládá se, že připlul či doplaval na Madagaskar kolem 15. až 18. století, a nebyl tedy původním psem. Vysvětlení se nabízí několik, ale nejčastější verze jeho objevení se na tomto krásném ostrově jsou dvě. Ale kdo ví, jestli i nejpravděpodobnější.

Jedna popisuje jeho hrdinský čin a zároveň zázrak, kdy z nedaleké ztroskotané lodi, údajně pirátské, se na začátku 16. století zachránili pouze dva členové posádky. Byli to bílí psíci, kteří doplavali až na pobřeží Tulearu.

Jiná se přiklání k tomu, že se do Madagaskaru dostali společně s obchodníky a jejich artiklem, přičemž se jednalo o obvyklého bišonka ze Středomoří, příbuzného dalších bišonků, jako například kadeřavého a havanského bišonka a samozřejmě i maltézského psíka. Zde se pak různě křížil až do dnešní podoby. Za jeho přímého předka se považuje Coton de Réunion, bišonek nacházející se na sousedních ostrovech Réunion a Mauricius. Coton de Réunion je považován za samostatné, dnes už vyhynulé plemeno, ale není pochyb o tom, že stál za vznikem a vývinem cotona, jakého známe dnes.

Královský pes

Mnoho lodí plulo kolem Madagaskaru a často projížděly ze západní Indie do Mosambiku. Jednalo se o velmi dlouhé plavby a pro zlepšení nálady, k lovu myší a krys a z několika možných dalších důvodů se s nimi plavili i malí živí pejsci. Tito údajně byli darováni na Madagaskaru i místnímu králi, který si je hned oblíbil.

A tak se plemeno Coton de Tulear může pyšnit dalším označením, a to „Královský pes“. Zde jsou však rozpory o tom, jak tento titul získal. Jednou možností je, že mu byl udělen u španělského královského dvora, nebo mu byl udělen francouzskou šlechtou, která zde žila v koloniálních dobách ostrova. Cotonek byl tak oblíbený, že až do konce 19. století bylo zakázáno ho vlastnit někým neurozeným. O jeho chov se starali mezi roky 1710 až 1883 králové dynastie Merina a nedovolili chov nikomu jinému než vysoce postaveným domorodým osobám. Tento zákaz trval až do konce 19. století. Ale pozor. Koncem 20. století byl z důvodu malého počtu jedinců v Malgašské republice opět na čas obnoven. Opravdu. Ve druhé polovině 20. století byla jeho celosvětová popularita tak vysoká, že se na Madagaskaru stal vzácným a tamní úřady zakázaly jeho vývoz. Až o několik let později jej opět znovu povolily, ale pouze na oficiální povolenku úřadu. Dodnes je celosvětově, tedy i v zemi původu, spíše vzácným a málo chovaným plemenem.

Malý neznámý

Toto plemeno bylo až do 70. let 20. století prakticky neznámé. První oficiální standard plemene Coton de Tulear byl vyhotoven v roce 1969, schválen FCI v roce 1970 a od února 1971 je toto plemeno uznáno Mezinárodní kynologickou federací. Tehdy byl zároveň založen i první oficiální klub. Do Evropy přicestoval poprvé v roce 1977, a to do Francie. A například do USA se dostal až koncem 90. let 20. století. První cotonky k nám importovala majitelka chovatelské stanice „Modrá písnička“ v 90. letech 20. století, která se však nyní věnuje jinému plemeni.

Zatím není uznán všemi mezinárodními kluby. Například American Kennel Club, Nový Zéland Kennel Club nebo australský Kynologická unie jej zatím nezařadily mezi „uznaná plemena“. Problémem jsou údajně neshody klubů a dva existující standardy na americkém kontinentě. Na Madagaskaru byl dlouho oblíben. Ovšem zajímavostí je, že zde sloužil jako pracovní pes, nikoli společenské plemeno. Údajně byl lovecky veden a využíván na lov ptáků. Dokonce byl prezentován i tak, že se za společenského psa nehodí. Přesto byl v místě svého zrodu natolik oblíben, že se v roce 1974 objevil i na poštovní známce. Následně však jeho obliba začala upadat.

Stejně jako Boloňský psík, lvíček, Havanský psík, bichon á poil frisé a maltézský psík patří do skupiny bišonků, respektive barbichonů. Všichni mají velice podobnou historii a někteří i předky, nebo se vzájemně křížili. Vesměs vznikli ve Středomoří, mají prapředky ve středověku a až na několik výjimek je u nich běžná bílá srst. Údajně byl také přikřížen bedlington teriér a motýlek (malý kontinentální španěl). Ovšem ani na to neexistují žádné průkazné materiály.

Také se hovoří o Tall Coton, což je plemeno, jakási odnož u nás uznaného Coton de Tulear, která se objevuje ve třech barvách. Jak již bylo řečeno, coton nemá jediný standard a jsou země, kde nejen že není ještě uznán, ale chová se v různých variantách velikostních i barvách srsti. Také povahově, zejména temperamentem, se může výrazně různit.

Přesvědčivý optimista

Je hravý, veselý a nikdy nemá špatnou náladu. Rozhodně to není ani ve stáří žádný morous. Naopak, často se o něm mluví jako o antidepresivním pejskovi. Díky své přátelské, milé a přizpůsobivé povaze se hodí na canisterapii a především v zahraničí bývá za tímto účelem viděn v domovech důchodců, v dětských domovech a sanatoriích. Neustále má dobrou náladu a nenechá si ji nikdy a nikým kazit. Je velmi dobrým rodinným psem, který si rozumí s dětmi. Je to typický, něžný, společenský pes.

Celé své rodině je věrný a nemá tendence se upínat na jednu osobu. Tedy uznává všechny její členy. Má rád přítomnost své rodiny, a protože i rád cestuje, nemusí být problém brát ho všude s sebou. Stejně jako většina psů ani on nemá rád samotu a chce všechno dělat se svou rodinou. Někdy může trpět výraznou úzkostí z odloučení, i když se jedná jen o několik hodin. Proto je vhodné na občasnou samotu navykat již malé štěně.

Nebývá problematické povahy, celkem snadno se učí a vychovává, a tak je vhodný i pro začátečníky. Jeho výchova není těžká, ale nesmí se odkládat. Učí se rychle, ale jako většina plemen i on potřebuje důslednost. Je bystrý, velice chápavý, ale je potřeba ho vychovávat a učit disciplíně co nejdříve, bez váhání již od dvou měsíců. Někdy je trochu svéhlavý, ale výborně se u něj osvědčila metoda „škola hrou“. Zpravidla není zapotřebí při výchově ani zvyšovat extrémně hlas, stačí důslednost a opakování správného vzorce chování.

Má rád návštěvy, protože je to vítaná změna, a může projevovat své klaunské schopnosti. K lidem, i cizím, nebývá odtažitý ani nedůvěřivý. Ovšem zpravidla štěkotem ohlásí každou návštěvu a děj, který mu je podezřelý.

Coton de Tulear se snadno přizpůsobí každé rodině bez ohledu na to, zda je aktivní, početná apod. Dokáže proležet dlouhé dny na gauči a stačí mu kromě několika venčících rychlovek jen jedna půlhodinová procházka denně. Ale stejně tak rád a bez problémů absolvuje celodenní výlet na horách třeba i v nepříznivém počasí. Ovšem potom dát srst do pořádku není zrovna otázkou půlhodiny.

U některých jedinců se někdy mohou probudit lovecké sklony. Neznamená to sice, že se nám bude toulat po lese, ale že bude mít tendence lovit hraboše. K domácím mazlíčkům se umí chovat vzorně, jen je nutné je seznamovat pod dohledem a sledovat jejich vzájemné reakce. Se psy se cotonek také rád kamarádí a zpravidla nevyvolává rvačky. Soužití více psů v jedné domácnosti mu nečinní žádný problém.

Většinou je středního temperamentu, někdy až bouřlivé povahy, čiperný a zvídavý. Nebývá to však na škodu, je dobře ovladatelný a přizpůsobivý. Pro své povahové vlastnosti se hodí např. pro dog dancing (tanec se psem) nebo obedienci (poslušnost). Jeho rychlosti, obratnosti a vytrvalosti je vhodné využít v agility nebo flyballu. Většina cotonků miluje běhání s míčkem a za míčem, tak proč ho v tom nepodpořit a jeho elán nesměrovat do těchto aktivit. Jeho doménou jsou i cirkusácké kousky, rád se chová jako klaun, chodí po zadních a poskakuje. Umí krásným způsobem projevovat radost a neustále vybízí k různým hrám.

Má rád volnost. Na zahradě se v první půlhodince vyřádí a pomalu neví, co dřív, následně jej to přestane bavit a začne vyhledávat těsnou přítomnost svého pána, i kdyby to bylo v domě u televize.

Bezesporu zdravé plemeno

Coton je celkově poměrně zdravé plemeno. Dědičné nemoci u tohoto plemene jsou spíše výjimkou a nejsou známy výrazněji se opakující defekty na zdraví. V zahraničí se sporadicky objevují zdravotní problémy se srdcem, játry a oční choroby, ovšem na našem území takové problémy nejsou zatím známy. Stejně jako u snad všech plemen se mohou objevit problémy s čéškou na pánevních končetinách.

Toto plemeno se dožívá běžně 15 let, a to ve vysoké vitalitě. Nejsou velkou výjimkou ani 17- nebo 18letí jedinci. Většinou se rodí ve vrhu hodně štěňat, a to 4 až 6. Chov samotný nebývá problematický.

Češu, češeš, češeme

Za touto krásnou a nadýchanou srstí se skrývá obrovské množství práce a trpělivosti. To by si měl uvědomit každý, kdo si chce dlouhosrstého cotonka pořídit. Kdybychom se chtěli zmínit o jeho srsti ve zkratce, tak se zde objeví jen: „téměř žádný střih nůžkami a jen česat, česat a česat“. Ovšem cotonka dělá cotonkem nejen povaha, ale i srst. A taková srst rozhodně není bez práce. Kdo se jednou rozhodne pro cotonka, měl by s častým, skoro každodenním pročesáváním srsti počítat. Na pročesávání se používají různé kartáče a hřebeny a srst je nutné pečlivě pročesávat nejpozději jednou za tři dny. Ale časově méně náročné je česání každodenní, nebo alespoň ob den. Srst se totiž snadno zacuchává, plstnatí a lehce se do ní zamotají větvičky, listí, jehličí a dlouhá tráva. Také prašné prostředí cotonkovi rozhodně neprospívá. Tomuto psíkovi nevadí snad žádné prostředí, povrch či počasí, sníh dokonce zbožňuje, ale srst v ne zcela ideálním prostředí pak dá opravdu hodně práce.

Srst na krku a na kohoutku se češe na pěšinku, záda a bedra pak češeme směrem dozadu, tedy pěšinka již zanikne. Na česání a celkovou péči je nutné zvykat pejska již od štěněčího věku. Tehdy rozčesávání nezabere ještě mnoho času, neboť je srst krátká a až do zhruba 8. měsíce věku se necuchá. Je to období, kdy temperamentní štěně učíme být v klidu jen pár minut a časový interval věkem stupňujeme, i když pomalu ještě není co rozčesávat. Srst rozčesáváme na všech místech těla. Největší opatrnosti by se mělo dostat na citlivých místech, aby se pes nezačal česání a celkové úpravy bát. Zejména kolem čumáku, na packách a u třísel se to pejskům vůbec nelíbí.

Za nejtragičtější období v česání (a to právem) je považováno období dospívání a přelínávání štěněčí srsti na dospěláckou, což je období mezi 9. až 18. měsícem. Protože srst téměř nelíná – nepouští chlupy volně do prostoru, jednotlivé uvolněné chlupy zůstávají pospolu s ostatními chlupy na těle, a pokud není srst co nejdříve vyčesávána, způsobuje nekonečné zašmodrchání. A když k tomu přičteme ještě reakci psa, který v takovém mládí ještě nemůže být zvyklý na velkou intenzitu péče o srst, je to období s nutností pevných nervů a nekonečné časové investice. Toto období je u cotonků rozhodně nejnáročnější, ale pokud ho přečkáme bez újmy na srsti, můžeme si oddychnout a věnovat se dále srsti s menší intenzitou.
Udělejte všechno pro to, ať nikdy zacuchanou srst nestříháte. Pokud se vám ji nedaří ani po několika hodinách dát česáním do pořádku, zvolte ještě jednu možnost, a to svěření psa do rukou psích kadeřnic. Pokud ani ony si však s ní neporadí, ostříhání pejska se nevyhnete. Srst cotonků roste velice pomalu a každé vystřihnutí chuchvalce srst na dlouhou dobu poznamenává. Chuchvalce je nejlepší nejdříve prsty roztrhat a pak se postupně snažit o rozčesávání kousek po kousku. Před každým i sebemenším zásahem nůžkami zapřemýšlejte, zda by to přece jen alespoň částečně nešlo jinak.

Názory na způsob úpravy, rozčesávání a používání typů hřebenů či kartáčů se mírně různí, ale mnohem více se různí názory ohledně koupání. Obecně vzato by se neměl často koupat. Ovšem tento pojem je velmi diskutabilní. Někdo řekne, že stačí 2× až 3× ročně, jiný, že koupel každé 3 až 4 týdny neublíží kvalitě srsti a usnadní její úpravu a česání, a to zejména v období dospívání. Mimo jiné rozhodně platí, že záleží, v jakém prostředí pes žije. Každý si však musí vyzkoušet, co jemu a jeho cotonkovi nejvíce vyhovuje, stejně tak jaké značky šamponů, kondicionérů a rozčesávačů používat. Existují ověřené a doporučované přípravky, které čas strávený s údržbou srsti zkrátí na i tak časově náročné minimum, přičemž srst zůstane ve vysoké kvalitě. Rozhodně na psí kosmetice nešetřete a vyzkoušejte kvalitní značky pro dlouhosrsté a bílé psy. Uvidíte, že se to vyplatí. Na trhu jsou k dostání i kartáče a hřebeny přímo určené na zacuchanou srst. Opravdu pomůžou, a pokud rozčesávačem postříkáte nejen srst, ale i tento kartáč, zpravidla je rozčesávání ještě snadnější.

Srst se neupravuje střihem jako např. u bischon frisé, jen se lehce zastřihne do úhledné, upravené formy. Nůžky zpravidla použijeme jen na vystříhávání dlouhé srsti na tlapkách mezi polštářky, kde se v létě nejvíce drží nečistoty, prach a bláto a v zimě se tvoří zledovatělé kuličky, které jsou psovi velice nepříjemné.

Lze konstatovat, že toto plemeno postrádá psí zápach, a to i po koupeli. Jedná se o plemeno hypoalergenní, vhodné i pro astmatiky a většinu alergiků.

Někdy se srst dostane do katastrofální kondice, například u fen po štěňatech. Pak je některými chovateli doporučen olejový zábal neboli naložení srsti do oleje. Zní to až pekelně, ale nejedná se o nic jiného než použití vhodné psí kosmetiky a cílené a dobře načasované ošetření srsti. Zpravidla tento olej není mastný tak, jak si představujeme. Nešpiní oblečení ani koberce. Avšak pozor. Nikdy nepoužívejte olejové procedury před výstavou, neboť srst následně působí zplihleji a nemá potřebnou strukturu. Navíc se srst při použití olejové koupele rychle špiní. Olej ze srsti se vymyje při následném použití vhodného, přímo k tomuto účelu určenému šamponu. V olejovém zábalu nikdy nenechávejte pejska déle než týden, jinak místo pomoci bude tato procedura spíše ke škodě.

Nepostradatelné koupání

Před koupáním je nutné srst pořádně rozčesat, protože sebemenší zcuchání se po koupání zacuchá ještě více. Navíc se v dredech drží šampon a velmi těžko se vyplachuje. Při aplikaci šamponu se srst spíše masíruje, aby se co nejméně zašmodrchala. Totéž platí při sušení. Vysušením srsti důkladným třením chlupy ještě více zašmodrcháme. Proto srst pouze do ručníku vymačkáváme.

Po opláchnutí šamponu je dobré použít balzám pro snadnější rozčesávání srsti nebo alespoň kondicionér. Je však pravdou, že po použití balzámu srst na čas ztratí typickou kvalitu. Proto se před výstavou balzám nepoužívá a psa koupeme 2 až 3 dny před samotným vystavováním.

Pokud máme fén s velkým výkonem, dokonalé sušení srsti trvá přibližně hodinu a půl. Srst se nesmí fénovat horkým vzduchem. Je potřeba střídat studený a vlažný vzduch, aby pejskovi nebyla zima.

Srst cotonka má určitou samočisticí schopnost. Proto koupání z důvodu špinavé srsti není nutné tak často, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Zbarvení srsti

Momentálním trendem v zahraničí je prosazovat celobílá štěňata. Ovšem to je velká chyba, protože pak nejen dochází ke ztrátě variability cotonků, ale také k možné ztrátě pigmentu. Ne že by se jednalo přímo o různobarevné plemeno, ale štěňata se často rodí bílá s většími či menšími barevnými znaky. Bílá barva v srsti však převládá. Časem se šedé a krémové znaky zcela ztrácejí nebo alespoň blednou do velmi ředěného odstínu barev. V dospělosti pak cotonek vždy působí jako bílý.