Kůň v pohodě Díl 15.: Dvě otěže
Protože však vodítko bylo až doposud připnuté k dolnímu střednímu kroužku ohlávky, nijak nemohlo po koni chtít přesnější otočení hlavy do strany = sestavení. Tento úkon je však pro ježdění na koni nepostradatelný, pro gymnastickou práci, tedy rozvíjení uvědomování si těla koně, zlepšení jeho koordinace, uvolnění jeho těla, zjemnění jezdecké komunikace a pro naučení dalších potřebných dovedností představuje naprostý základ. Nyní nám už tento způsob připevnění vodítka nebude stačit a my ho musíme změnit. Začneme tedy používat vodítka dvě – nebo přímo otěže – a budeme je zapínat do postranních kroužků ohlávky. Nebo místo ohlávky použijeme uzdění, které přece jen bude k tomuto účelu vhodnější: pro práci bez udidla doporučuji tzv. side-pull nebo obnosek.
Side–pull může mít mnoho různých variant, od provázkového přes westernový až po čistě „anglický“; vždy však má stejný princip a funkci: jedná se vlastně o nánosník, k němuž jsou z obou stran připevněné kroužky, do nichž se zapínají otěže. Side-pull se utahuje stejně jako běžný nánosník u uzdečky, čili tak, aby se pod spodní hranu dolní čelisti vešly dva prsty postavené na sebe. Tahem za jednu otěž tak kůň otočí hlavu za tahem, tedy do strany působící otěže, tahem za obě otěže kůň hlavu skloní – přitáhne k prsům. Samozřejmě pokud je naučený se tahu podvolit a ne s ním bojovat. Tímto způsobem lze koně trochu hrubším způsobem řídit (určovat směr pohybu a jeho rychlost, konkrétně zpomalení či zastavení) či mu upravovat sestavení hlavy a přiuzdění (vyklenutí v týlu = nos se blíží kolmici). Hrubším způsobem proto, že hřbet nosu koně, na který nánosník působí, přece jen je výrazně méně citlivý než jazyk, dásně a pysky (na které působí udidlo) a signály otěžemi na něj nebudou nikdy tak přesné a jemné, jako při působení prostřednictvím udidla. Pro začátek výcviku mladého koně (ale i začínajícího jezdce) nebo pro redrezuru (nápravu zkažených či zrazených koní) je to však velmi vhodné, protože právě díky oné menší citlivosti hřbetu nosu koně nebudou nešikovné ruce jezdce koně tolik bolet a nezničí mu hubu, kterou je dobré si pošetřit na přesnější a citlivější ježdění v pozdějším stadiu výcviku.
Na podobném principu, jako side-pull, pracuje i obnosek, což je vlastně nánosník vykovaný z ohnutého kusu železa vytvarovaného podle hřbetu nosu a obaleného do kůže. Může být dělený (železo se skládá ze tří částí spojených panty, takže ho lze napasovat na koně různých velikostí hlavy), což je v dnešních obchodech častější, nebo nedělený (jeden kus železa, ohnutý přesně podle velikosti konkrétního nosu koně). Nedělený obnosek má na hlavě koně lepší stabilitu a díky tomu koně méně ruší a lze ho používat přesněji a jemněji.
K této práci nepovažuji vhodnou bezudidlovou uzdečku BB – bitless bridle (vynález Dr. Cooka), protože princip jejího působení je jiný a její hlavní výhodou je především spolehlivost v „brždění“ koně bez nutnosti použít udidlo.
Samozřejmě použít lze vše, co pracuje na principu side–pullu: co má funkci nánosníku, je stabilní na nose koně, a lze k tomu připnout po stranách otěže či vodítka. Doporučuji použít pro začátek „ostřejší“ nánosníky, tedy tenčí, tvrdší, a to z jednoho prostého důvodu: tyto nánosníky dávají výrazně přesnější signály nosu koně a lze na ně působit mnohem jemněji a kůň bude signál stále vnímat. Pokud použijete široký plochý side-pull nebo široký a do měkka vypodložený obnosek, kůň bude sotva cítit vaše jemné signály a těžko se bude učit na ně správně, přesně a okamžitě reagovat. Později, až se naučí rozumět signálům, které mu na hřbet nosu „říkají“ prostřednictvím otěží vaše ruce, můžete použít nánosníky měkčí, například pro ježdění do terénu, kde se třeba občas nevyhnete nežádoucímu pohybu svých rukou či neovlivníte vždy sílu jejich tahu. Měkký nánosník pak tyto „chyby“ zmírní, ale kůň už bude naučen mu rozumět a správně reagovat i ve chvíli, kdy mu budete dávat jemné a záměrné signály. Pokud budete koně učit na měkkém nánosníku od začátku, někteří méně citliví jedinci se do něho mohou velmi snadno naučit lehat a může se stát, že místo zjemňování pomůcek budete pouze zesilovat tah a s koněm doslova bojovat.
Pracovat s udidlem pak doporučuji až poté, co se kůň naučí pracovat na dvou otěžích / vodítkách na bezudidlovém uzdění.
Slova, která koni „řekneme“ dvěma otěžemi
Prací ze země na dvou otěžích koně naučíme signály, které budeme později v téměř stejné podobě používat i ze sedla. Zpočátku ho nebudeme učit nic nového, vlastně to budou jen nové „výrazy“ pro něco, co už zná z práce na jednom vodítku:
– odbočení doprava,
– odbočení doleva,
– zastavení / zpomalení / couvání.
Ale tentokrát ho budou provázet nové pojmy:
– otočení hlavy doprava (a s ním i ohnutí krku),
– otočení hlavy doleva.
Zatímco dosud jste s koněm odbočovali doprava či doleva tak, že kůň šel za vámi, nebo četl vaši řeč těla (držení ramen), viděl nebo cítil působit na své plece nebo bok krku bičík, nyní bude odbočovat proto, že vy mu sestavíte hlavu a ohnete krk do nového směru a necháte ho jít „rovnou za nosem“. Jak na to?
Slovo „otoč hlavu a ohni krk“
Nauzděte koně side-pullem (nebo podobným uzděním) a otěže mu dejte normálně přes krk. Nyní ho budete učit, aby na tah za jednu otěž do strany (od koně, tzv. otevření otěže) otočil hlavu za otěží. Kůň už zná podvolení se stálému (zesilujícímu se) tlaku a vy vlastně tahem otěže zprostředkováváte prostřednictvím stabilně upevněného nánosníku tlak na opačnou stranu nosu koně. Díky tomu kůň obvykle rychle pochopí, že má hlavu otočit za táhnoucí otěž.
Poznámka: Je vidět, že první dvě základní slůvka byla skutečně základními: pokud byste totiž táhli do strany za otěž u koně, který nikdy nebyl učen podvolit se tlaku, je velmi pravděpodobné, že by s tahem bojoval. Bohužel taková práce s koněm (mladým i starším) není nijak vzácná a vede logicky ke vzniku celé řady nedorozumění, která stíží až znemožní vzájemnou spolupráci a jakoukoli manipulaci s koněm, včetně ježdění, mění v boj.
Můžete přitom stát před koněm, což je většinou pro první učení tohoto signálu nejpraktičtější. Budete tak stát čelem ke koni, pravou rukou lehce zatáhnete za levou otěž směrem do strany a můžete popřípadě udělat i lehoučký úkrok do směru tahu. Jakmile kůň ohne aspoň trochu hlavu, ihned přestanete táhnout a koně pochválíte. Můžete mít už v ruce nachystaný pamlsek a ještě v tom mírném ohnutí do strany ho koni podat. V tuto chvíli ani trochu nevadí, že kůň třeba také ukročí do strany, důležité je, že ucítíte, že se tahu poddal a hlavu aspoň trochu pootočil. Zopakujte to párkrát (stačí dvakrát, třikrát) na obě strany a koni dejte s tímto cvičením pro tento den pokoj.
Když kůň pochopil váš požadavek z pozice před koněm, můžete zkusit dát stejný signál z pozice, kdy stojíte těsně vedle jeho plece a otěže držíte, jako byste na koni jeli. Kůň bude stát. „Otevřete“ nejdříve otěž na vaší straně a přimějte koně, aby za ní aspoň trochu otočil hlavu. Druhou – vnější – otěž musíte povolit, aby se kůň vůbec mohl ohnout. Opět ihned tah povolte a koně pochvalte, jakmile otočení hlavy provede – ideálně ještě dřív, než udělá úkrok (k čemuž ho to bude svádět). Poté proveďte to stejné s vnější otěží: dejte paži přes hřbet koně a „otevřete“ vnější otěž, aby se kůň aspoň trochu otočil od vás. Pozor přitom na to, že může ukročit přední nohou a šlápnout na vás! Opět povolení tahu a velká pochvala. Postavte se na druhou stranu koně a vyzkoušejte to i z této pozice.
Stačí skutečně malé ohnutí krku! Jakmile to umíte v zastavení, můžete koně v této pozici vedle jeho plece a s otěžemi v rukou jako při ježdění rozejít. Dobré je jít s ním takto podél hrazení, zdi či jakékoli pevné a rovné „stěny“. „Otevřete“ vnitřní otěž a udělejte malý oblouček směrem k vám, popřípadě celý kruh (no, spíš bramboru), pokud kůň signál chápe. Máte první odbočení s ohnutým krkem! A zkuste to udělat s vnější otěží a oblouček neb celý kruh od vás. To už bude trochu těžší a výhodu mají majitelé nízkých koní! Pokud vám to výška koně nedovolí, provádějte zatím obloučky pouze na vás, ale zato veďte koně střídavě z obou stran.
Postupně můžete vyvíjet na otěž výraznější tah a tím jeho hlavu otočíte víc, více ohnete jeho krk a přimějete ho udělat ostřejší obrat či menší kruh.
Po několika takových cvičeních můžete do práce zapojit i druhou otěž, kterou jste zatím jen povolovali. Tím, že ji budete povolovat mírně, čili ji udržíte trochu více napnutou při provádění oblouku / kruhu, můžete řídit velikost ohnutí koně. Zkuste chvíli pracovat na tom, že budete hledat vhodnou míru tahu za „otevřenou“ otěž a vhodnou míru napětí druhé, vnější otěže. Kromě přesnějšího zvládání velikosti oblouku tak koně velmi lehce učíte na to, že „vnější otěž vede“, že koně ohraničuje. Nikdy s ní však nesmíte táhnout dozadu!, vždy ji musíte povolovat, pouze záleží na tom, zda ji povolíte víc nebo méně!
Tímto cvikem jste koně naučili velmi důležitou věc: jakmile „otevřu“ jednu otěž a vyvíjím prostřednictvím ní tah, kůň udělá kroužek. Je to velmi důležitá pomůcka pro případ, až jednou třeba při ježdění s vámi začne kůň utíkat a vy ho budete potřebovat zastavit. Toto stočení na kruh bude pro vás „záchrannou brzdou“, aniž byste koně rvali za hubu a přetahovali se s ním!
Slovo „zastav / zpomal“
Rovnoměrný tah za obě otěže koni říká, že má zpomalit nebo zastavit. Měl by tento signál znát už z práce na jednom vodítku a měl by ho předcházet slovní signál (např. „krook“ pro přechod z klusu do kroku čili zpomalení, „ššš“ pro okamžité zastavení). Zatím to takto stačí – pokud kůň zareaguje spolehlivě a hned.
Vedlejším produktem zpomalování či zastavování na tah otěží u některých koní může být i to, že se tomuto tahu (tedy tlaku nánosníku na hřbet nosu) podvolí natolik, že skloní hlavu nosem ke kolmici (vyklenou týl). Rozhodně o to nesmíme cíleně usilovat, ale pokud je to skutečně jen vedlejší produkt, určitě nás to potěší.
Slovo „couvej“
Pokud stojícího koně potáhneme za obě otěže, za doprovodu slova „couvej“ (či jiného již naučeného povelu pro couvání) a případně poklepání bičíkem zepředu na prsa (což má kůň už taky spolehlivě ovládat), řekneme mu, že podvolení se tlaku nánosníku znamená kromě zpomalení či zastavení i zacouvání - je to vlastně pokračování omezení dopředného pohybu.
Jak má nyní vypadat práce s koněm ze země
Nejdříve bude dobré pracovat na jednom vodítku. Získejte pozornost koně tím, že po něm budete chtít ustoupení jednotlivými částmi těla, rozejití, zacouvání, snížení hlavy a třeba i zvednutí nohou. Pak ho můžete na jednom vodítku chvíli vodit se všemi dosud zvládnutými oblouky a kruhy na obě strany, přechody, klidně i s křížením nohou (celé překroky či ustupování na holeň).
Pak vyměníte uzdění nebo místo jednoho vodítka zapnete otěže a začnete s ohnutím krku (otočením hlavy) na tah (otevření) jedné otěže, pak koně rozejdete a vodíte z pozice vedle plece a držením otěží „jako při ježdění“. Provedete oblouky na obě strany, přechody a zacouvání.
Nezapomínejte dělat přestávky, kdy koně necháte postát s volným vodítkem či otěžemi. Během cca 15–20 minut můžete být hotovi.
Tuto práci můžete kombinovat s voděním přes různé překážky, labyrinty, klády apod.
Manipulace s hlavou koně
Všímáte si, že už umíte koni manipulovat s hlavou a krkem do několika stran – bez ohledu na to, co a jak dělá zbytkem těla? Umíte ze země:
– pomoci tahu za jednu otěž ohnout jeho hlavu / krk do strany,
– pomocí tahu za otěže, tahu za jedno vodítko či tlaku na týl směrem dolů snížit jeho hlavu.
Co nám chybí?
– zvednutí hlavy: to se naučíte koni sdělit prostřednictvím stihlového udidla (o tom si řekneme v příštím díle seriálu),
– vytažení hlavy dopředu: pominu-li vedení líného koně za sebou, kdy táhnete za vodítko a kůň stojí a jen do nekonečna prodlužuje krk, pak se kůň naučí sám aktivně vytáhnout dopředu (a často zároveň dolů) buď na signál udidlem, nebo proto, že se už naučil tzv. „napínat otěže“, čili sám jít za udidlem, za přilnutím (o tom si opět řekneme v příštím díle),
– stažení hlavy dozadu: přestože toho lze snadno docílit tahem otěží nebo vodítka dozadu, nedoporučuji to nikdy praktikovat! Kůň nesmí nikdy mít hlavu za kolmicí – a na kolmici ji dostane tak, že se uvolní a bude správně pracovat. Čili nikdy se o to nepokoušejte žádným tahem, ani otěžemi, ani jinými mechanickými „udělátky“!
Příště si řekneme o udidle; jak koně naučit nosit udidlo a jak jeho prostřednictvím na koně „mluvit“.
