V čísle 6 zpravodaje Fauna píše pan Exner o zavěšování budek a o odchovu papoušků ve venkovních voliérách. Zmiňuje se, že mu jeden chovatel sdělil, že zavěšuje budky v únoru a že nemá žádné ztráty. Považuji to za nesmysl a myslím, že by tento chovatel neměl ostatní takto informovat. Má-li k té venkovní voliéře ještě uzavřený prostor, je ovšem situace jiná.
Chovám papoušky více než 30 let v teplejších podmínkách skoro na jihu Moravy. Měl jsem uhynulá mláďata s plnými volátky u penantů, rozel pestrých, žlutolících i u andulek, když samice v noci zůstaly mimo budku. Jeden rok až v květnu přišel náhlý mrazík, který z andulek přečkaly jen malé, na kterých samička seděla a potom ty již opeřené.
Neopeřené uhynuly chladem. Protože papoušci pocházejí z teplejšího prostředí, nikdo nemůže vědět, kdy zůstane samička na noc mimo budku. Poslední tři roky jsem přezimoval andulky ve venkovní voliéře, která byla z 50 % kryta dřevěnými stěnami a z 50 % folií zcela bez ztrát, ale bez budek. Andulky po zavěšení budek do 14 dnů snášejí, mladí se líhnou skoro za tři týdny, nejméně týden trvá, než se všechny vylíhnou, což činí dohromady šest týdnů.
Proto nedávám budky dříve než koncem března nebo začátkem dubna. Kdyby samička přestala mláďata předčasně zahřívat, byla by už polovina května. To už skoro v každém případě mláďata noc přečkají. Jestli se náhodou podaří ve venkovních voliérách v horších podmínkách mláďata odchovat, nelze z toho dělat pravidlo, je to zbytečné riskování.