Korela perlová

V postavě jsou shodné s původně zbarvenými korelami. Hlava je o něco světlejší než u šedých korel. Záhlaví je šedivější, skvrny na příuší jsou oranžově červené. Chocholka u kořene na čele žlutá s tmavými stvoly, jinak šedá, u samců více žlutošedá. Týl šedivý se světlejším lemováním. Záda šedá se světlejšími tečkami. Kostřec je žlutý s šedým lemováním. Prsa světle šedá se žlutými tečkami, břicho šedé bez skvrnitosti. Celý ocas je žlutý, jen vrchní krovky ocasní mají tmavé špičky. Stvoly ocasních per jsou tmavé, z poloviny žluté. Křídelní krovky šedé se světlými tečkami. Zrcadlo je bílé, zobák tmavý. Nohy masové barvy s tmavými drápky. Oči tmavé.

Zbarvení

Tento druh vybarvení je u celé řady domestikovaných ptáků. Okraj pera zůstává tmavý, vnitřní plocha ztrácí barvivo a zůstává bílá. Kropenatost slepic a holubů vzhledem k délce domestikace nikoho nepřekvapuje. Velkou senzaci však vzbudilo perlové vybarvení u papoušků. Perlové korely se vyskytují přibližně od šedesátých let. V Německu byly odchovány v roce 1967, k nám se dovezly v roce 1973. V témže roce se odchoval jeden exemplář u chovatele A. Brázdy v hnízdě přírodních rodičů. Po korelách následovaly andulky, u kterých se perlová mutace vyskytla hned u tří chovatelů v Austrálii v letech 1977 až 1978.

U nás chované první kusy korel měly jen drobné světlé tečky na šedém podkladu per. Dalším zušlechťováním se dosáhlo intenzivnějších bílých skvrn a hovořilo se pak o šupinatých korelách. Konečným výsledkem byly lemované korely, které měly každé pero zřetelně vybarvené a silně lemované. Dnes standard přísně eviduje jen perlové, šedé a skořicové korely a nepřipouští žádné přechodné formy.

Zvláštností perlových korel je také to, že zatímco u samic je zbarvení neměnné, u samců se postupně ztrácí. U některých samců hned při prvním přepeření, u jiných postupně třeba i několik let. Ale i přebarvení samci přenášejí na potomstvo vlohy pro perlové zbarvení.

Zbarvení tohoto typu je vázáno na pohlaví.

Perlové mutace

Ještě se musíme zmínit o mutaci, která působí na světle velice dekorativně a která vznikla kombinací lutino×perlová. Při tomto křížení docílíme 50 % samců šedých štěpitelných na perlové a lutino a 50 % samic lutino. Sestavíme-li z odchovaného potomstva další kombinace, můžeme odchovat mutaci lutino perlovou:

1,0 šedý štěp. na lutino a perlové × 0,1 perlová

dostaneme mimo jiné 12,5 % samců perlových/lutino perlové a 12,5 % samic lutino perlových.
Chceme-li odchovat 1,0 lutino perlový, sestavíme následující kombinace:

1,0 perlový/lutino perlový × 0,1 lutino

Dostaneme mimo jiné 25 % samců lutino/lutino perlové a 25 % samic lutino perlových.
Další kombinace bude:

1,0 lutino/lutino perlové × 0,1 lutino perlová

25 % samců lutino/lutino perlové
25 % samců lutino perlových
25 % samic lutino
25 % samic lutino perlových

Je nutno dodat, že 1,0 lutino perlový ztrácí po prvním přepeření perlování jako všichni perloví samci a pak je k nerozeznání od čistých lutino.

Křížením perlových se strakami se podařilo odchovat perlové straky. Stejně tak se podařilo odchovat i bělohlavé perlové jak v šedé, tak i ve skořicové barvě.

Nové mutace

Je samozřejmé, že by každý chovatel chtěl, aby právě v jeho chovu vznikla nějaká nová mutace. Cílevědomý výběr a křížení existujících barevných odchylek nám umožňuje experimentovat. Je nutné udržet každou nově vzniklou odchylku od normálního zbarvení. Vyskytne-li se v chovu taková odchylka, musí být první snahou chovatele získat od rodičovského páru největší možný počet mláďat, aby se tak zvýšila pravděpodobnost výskytu dalšího odlišně zbarveného potomka. Pokud se nám toto nepodaří, použijeme pro sestavení chovného páru normálně zbarvené sourozence nebo zpětné křížení, to znamená jednoho z rodičů a příslušníka F1 generace. Ptáky, které získáme od takto sestaveného páru v F1 generaci, křížíme mezi sebou, a pokud skutečně jde o mutaci, je téměř jisté, že mezi potomky z tohoto křížení, tedy v generaci F2, získáme mláďata s nově vzniklou odchylkou. Tímto způsobem byly například získány perlové korely.

Korely jsou velmi slibným chovatelským materiálem. Dosavadní mutace ukazují, že v budoucnu lze velmi pravděpodobně získat zcela černé ptáky, různých typů změn ve zbarvení jednotlivých per a ani rozšířené červené zbarvení není jen utopií. Svědčí o tom i dnes ojediněle se vyskytující korely s nepravidelnými velkými červenými skvrnami na příuší, zasahujícími často až ke kořeni chocholky.

Jednou z největších předností moderního chovatelství je právě skutečnost, že místo dřívější držby ptáků se dnes chovatelé věnují aktivní tvůrčí práci a experimentování.

Chovatelé korel mají již speciální klub, ve kterém se najdou chovatelé, kteří novým zájemcům poradí a poskytnou i výchozí materiál pro jejich vlastní chov. Tímto klubem je nedávno založený Český klub chovatelů korel se sídlem v Benešově, jehož úkolem je sjednotit chovatele korel a zkvalitnit chovy v České republice, chovat korely, které se budou přibližovat standardu, kroužkovat a vystavovat. Uvítáme každého, kdo má zájem rozšířit naše řady a v této činnosti nám pomoci. Více informací na www.korela-klub.cz nebo na tel.: 603 269 636 a 604 711 302.

Použitá literatura: M. Vašíček, Papoušci Austrálie II;

J. Dienstbier, Korely – Cizokrajní ptáci v klecích.