Růst a dospívání drůbeže

Podle dotazů si mnoho chovatelů myslí, že nároky na chov kachen i pižmovek jsou stejné. Proto nemohu nezmínit, že jde o dva rozdílné druhy, jejich předci pocházejí z různých míst, a tak i podmínky chovu se různí.

Kachny a pižmovky

Jen krátce k původu: plemena kachny domácí jsou zdomácnělou formou kachny divoké (rod: Anas), která divoce žije v Evropě, Asii, severní Africe i Americe. Plemeny kachny domácí jsou např. kachny pekingské, čárkované, elsberské, indičtí běžci, kajugy, kampbelky, saské, ruánské, smaragdové a zakrslé.

Divokým předkem pižmovky domácí, známé také jako kachna pižmová, je pižmovka velká (rod: Cairina), pocházející ze Střední a Jižní Ameriky. Známe jedno plemeno v několika barevných rázech - v našem Vzorníku jich je 14. Kachny domácí a pižmovky lze křížit, kříženci jsou ale neplodní.

Průběh růstu se odvíjí od podmínek, ze kterých pocházejí předkové. Kachňata kachny divoké se zpočátku zdržují na vodě, nelétají. Proto ukládají velké množství podkožního tuku, který je má chránit proti podchlazení, má izolační vlastnosti. Nejrychleji rostou v prvních třech týdnech, kdy rychle roste i jejich trávicí ústrojí a v té době jsou velmi žravá, přijímají z 80 % živočišnou potravu. Prsní svalovina se ale rozvíjí pomaleji. Ve třech týdnech obrůstají opeřením, v padesáti dnech začínají létat. Jídelniček dospělých kachen je tvořen rostlinnou a živočišnou potravou v poměru 1:1. Na jaře stoupá podíl živočišné potravy, před zimou zase rostlinné. Dorozumívají se hlasovými projevy.

Kachňata pižmovek rostou zpočátku o hodně pomaleji než např. kachňata pekingská. Tuk se u nich ukládá jen málo, protože jejich předkové pocházejí z teplých oblastí a navíc se nezdržují na vodě, ale v noci hřadují na stromech. Pižmovky vydávají jen syčivé zvuky.

Ustájení

Teplota pod zdrojem by měla být do 5. dne 27 až 30 °C, do 10 dnů 23 až 26 °C, do 20 dnů 18 až 22 °C, od 21. dne stačí 17 °C. V odchovně postačí teplota i o 10 °C nižší.
U kachňat odchovávaných uměle a u těch, která odchovává náhradní kvočna (slepice, krůta), je důležité, aby se do čtyř týdnů nepromočila, protože jejich chmýří není promaštěné, tuková žláza se teprve vyvíjí. Do 3 týdnů je držíme v odchovně. Přirozeně pod kachnou odchovávaná mláďata mají peří zpočátku promaštěné od matky. Suchá podestýlka je ale důležitá v obou případech odchovu. Také kachník by měl být vždy suchý. Důležité je i dostatečné větrání. Relativní vlhkost v odchovně by se měla pohybovat mezi 55 a 70 %. Na růst má příznivý vliv světlo. Pro letní odchovy je světelný den dostatečně dlouhý, jindy je potřebné jej prodloužit na 16 až 20 hodin. Na 1 m2 podlahové plochy kachníku počítáme až 25 kachňat do týdne věku, 20 kachňat do 3 týdnů, 15 kachňat do 4 týdnů a 8 kachňat do 8 týdnů, později 3 až 4 kachny. V suchém výběhu je to na 1 m2 15 kachňat do týdne věku, 10 kachňat do 3 týdnů, 5 kachňat od 4 týdnů.

Kachny žijí v hejnech. Jsou to aktivní a shánlivá zvířata, která zejména v okolí krmítek a napáječek nenechají nic na pokoji. Pokud jim poskytneme výběh, sbírají rostliny, hmyz i slimáky. Na rozdíl od hus se ale většinu času zdržují na vodě nebo v její blízkosti. Na vodu se vypouštějí až od 4. týdne, a to jen pokud je prohřátá (u břehu 18 °C). Na studené vodě by kachňata prochladla, protože ještě nemají dostatečně promaštěné peří. Vodítkem může být opeření spodní části trupu. Ve výběhu musí být zastíněná místa.

Uvádí se i možnost kachňata na vodu navykat, vypouštět zpočátku kachňata na omezenou vodní plochu na 1 až 2 hodiny, kdy teplota vody ani vzduchu nemá být pod 10 °C. Na noc se zavírají v prvních dvou týdnech, pak mohou být ustájena volně. Záleží ale na prostoru, kde kachňata chováte s ohledem na predátory.

Břehy nádrže by neměly být příkré, a pokud jsou, musíme vytvořit výstup z vody tak, aby se zvířata dostala bez problémů ven. U větších ploch je pro kachny zajímavé umístění „plovoucího ostrůvku“. Terén kolem rybníka je vhodný písčitý a propustný.

I kachnám, které nemají přístup na vodní plochu, bychom měli umožnit koupání, postačí vanička, ve které měníme vodu. Pokud kachny nemají dostatek vody k očištění a jsou zablácené, čistí si peří i za cenu toho, že si je oštípají.

Počítat musíme s tím, že kachny zejména v okolí vodní plochy, krmítek a napáječek zdevastují porost, okolí rozblátí, jak hledají zobáky potravu, „vyryjí“ do půdy důlky.

Při odchovu plemen kachen šlechtěných pro maso postačí nižší oplocení. Kvůli své vysoké hmotnosti ztratily schopnost letu. Pokud se stane, že se některá dostane mimo oplocení, drží se u hejna. Odchovávat můžeme společně obě pohlaví, rozdíly v hmotnosti nejsou velké. Až v období po druhém přepeření je dobré kačery oddělit od kachen.

Pižmovky jsou dobří letci, výborně také šplhají. Způsobem života a tím, že přijímají velký podíl zelené píce, se podobají spíše husám. Pižmovky jsou typická pastevní zvířata, která vyžadují velké výběhy.

V drobnochovech je převážná většina odchovů přirozených, pižmovky spolehlivě sedí na vejcích i odchovávají kachňata. Pokud první kachňata odebereme a např. prodáme, mohou sedět i třikrát ročně. Podobně pokud vejce z prvních dvou snášek nasadíme do líhně. Kachňata jsou velmi otužilá a nevadí jim, pokud je kachna odvede na vodu.

Uměle odchovávaná kachňata pižmovek potřebují v prvním týdnu pod zdrojem teplotu 35 °C, teplota se o 2 °C týdně snižuje, až na 18 °C v šestém týdnu. Optimální doba svícení je 24 hodin v prvním týdnu, postupně se doba zkracuje až na 12 hodin v devíti týdnech.

I zde je důležitá suchá podestýlka v kachníku. Pokud máme dostatečně velký výběh, postačí dokrmovat směsí nebo obilními šroty, bramborami, přidáváme vitamínové a minerální doplňky. Pokud výběh nemáme, i zde je možné mladou zelenou píci podávat např. do jeslí.

Při manipulaci s pižmovkami je zvýšené nebezpečí poškrábání chovatele. Někteří kačeři pižmovek mohou být agresivní k jiným druhům drůbeže. Zejména při větší koncentraci zvířat je tu nebezpečí kanibalismu.

Krmení

Kachňata rostou zejména v prvních třech týdnech mnohem rychleji než kuřata. Způsob odchovu vybíráme podle svých možností, ale i podle plemene. Pozor musíme dát na to, aby krmiva nebyla zaplísněná, kachňata jsou na plísně citlivá. V prvním týdnu se doporučuje krmit suchým krmivem, později vlhkou míchanicí. Na vlhčení míchanic je vhodná např. krouhaná červená mrkev, kyška z odstředěného mléka, syrovátka, namočený chléb. Míchanice podáváme jen v množství, které zvířata bezprostředně sežerou. Když nemáme možnost doplňovat pravidelně míchanici a je tu nebezpečí jejího zkysání, raději podáváme suchá krmiva.

Pokud nepodáváme vlhké míchanice, jsou úspornější než sypká krmiva granulované směsi. Mám s nimi velmi dobré zkušenosti, někteří autoři ale uvádí, že kachny lépe přijímají sypké směsi. Ze zkušenosti mohu také napsat, že mladé kachny si poměrně dobře zvykají na změnu v krmení, např. přechod ze sypké směsi na míchanici. U starších zvířat je to přesně naopak.

Kachny, zejména ty, které chováme v menších výbězích bez vodní plochy, přivítají zpestření v podobě řepného chrástu nebo salátu, které ale nepodáváme ve velkém množství. Vhodné jsou různé zbytky zeleniny ze zahrádky, s chutí oštipují i kopřivy zavěšené na plotě. Nemají ale tak silné zobáky jako husy, proto je některé zeleniny – např. mrkev, červenou řepu – lepší mírně tepelně upravit a nastrouhat. Podobně je to u brambor, které jsou ale vhodnější u zvířat určených pro výkrm. Upravenou můžeme ještě posypat šrotem nebo směsí. Podáváme jako míchanice jen v množství, které zvířata bezprostředně sežerou. Ve vodě je pro ně zajímavý především okřehek, řasy, z tvrdého porostu oštipují mladé výhonky. Nacházejí tu plankton, larvy i dospělý hmyz, mlže, plže, pulce žab a drobné rybky. Na rybnících je chov kachen výhodný pro kachny i ryby. Kachny získávají stravu bohatou na bílkoviny, minerály a vitamíny, čistí rybník od rostlin a hnojí jej, takže přispívají k množení planktonu. Dříve se kombinace chovu kachen a ryb využívala hojně, dnes už se ve velkochovech nepoužívá, kachny jsou chovány v uzavřených halách. Kachny, které mají přístup na dostatečně velkou vodní plochu, se dokrmují do 30 dní stáří třikrát, později dvakrát. Podle vydatnosti pastvy můžeme uspořit až 50 % krmiva. Na to, jak je pastva vydatná, můžeme usuzovat podle vyprázdnění krmítek i podle přírůstků.

Po druhém přepeření je potřeba u chovných zvířat většiny plemen redukovat krmnou dávku a sledovat výživný stav, protože zvířata mají tendenci tučnět. Vysoká hmotnost má za následek nemoci pohybového aparátu, otlaky, problémy mohou nastat i později, ve snáškovém období – ztučnělé nosnice začínají jen těžko snášet a nesou málo. Vysoký podíl bílkovinných krmiv by mohl předčasně vyprovokovat snášku, proto se v tomto období omezuje spotřeba krmiva, zařazuje se více objemných krmiv, jako řepa, mrkev, zelená píce (ne brambory) a obilniny s větším obsahem vlákniny – ječmen a oves.

V průběhu celého odchovu by kachňata měla mít k dispozici grit nebo písek, podle složení krmné dávky musíme také doplňovat minerály a vitamíny. Některá masná plemena se k extenzivnímu chovu vysloveně nehodí, protože by nedosáhla požadované hmotnosti ani tělesného rámce. Patří k nim např. kachny pekingské. První tři týdny krmíme směsí pro výkrm kachen VKCH1, po třech týdnech VKCH2, od devátého týdne KCH1. Do devátého týdne se krmí, kolik sežerou, od devátého týdne 160–170 g na kus. Přístup na vodní plochu a do výběhu je při odchovu vhodný.

Na využití krmiva má vliv dostatečné napájení. Zpočátku se využívají kloboukové nebo niplové napáječky, později jsou vhodné niplové, vědrové, závěsné kloboukové nebo průtokové. V prvních dnech, kdy jsou napáječky rozmístěné v odchovně, je důležité zamezit rozstříkávání vody po podestýlce, např. umístěním napáječek na roštech nebo plytkém tácu. Důležité je také udržovat napáječky čisté, kachny do nich nosí zbytky krmiv, které jim ulpěly na zobáku. Pro malá kachňata není vhodná studená voda. Pokud odchováváme na vodě, pro větší kachňata nejsou potřebné napáječky.

Pižmovky stráví mnohem více času pastvou. Růstová schopnost je rozdílná podle pohlaví. Zpočátku potřebují vyšší obsah dusíkatých látek, po třech týdnech využijí kachňata velmi dobře pastvu. Pokud krmíme směsí, na VKCH2 se přechází ve 4. týdnu, na KCH v 11. týdnu života. U kačerů o týden později.

Selekce, určení pohlaví

Mezi osmým a desátým týdnem je vhodné vyřadit nestandardní, méně osvalená i v růstu zaostávající zvířata a porazit je. Kolem desátého týdne dochází k přepeřování a většina živin z krmiva se v tomto období spotřebovává na tvorbu nového peří.

U kachen se kolem desátého týdne se mění hlasové projevy kachen a kačerů. Kačeři vydávají sípavé tlumené zvuky, kachny kvákají. Po přepeření úplném, které začíná kolem desátého týdne věku, jsou už vidět veškeré plemenné znaky – kačeři jsou ve svatebním šatu, nad ocasem se jim vytvořilo stočené peří – kačírek. Je patrné utváření účesů, lící apod. u plemen, pro která je toto typické. Po přepeření můžeme provést další výběr.

U pižmovek se kačer výrazně liší od kachny velikostí. Kačer má v prvním roce hmotnost 4,2 až 4,8 kg, zatímco kachna jen 2,4 až 2,9 kg. Kačeři také později pohlavně dospívají. Na hlavě jsou kolem zobáku červené výrůstky – až bradavičnatost, která je u kačera mnohem výraznější než u kachny a zasahuje až po oči. U tmavých rázů má bradavičnatost příměs černé. Dospělí kačeři mají v zadní části krku zřetelný účes.

Kroužkování

K odchytu můžeme použít háček – zachycuje se jím drůbež za hrdlo. Samotné kroužkování probíhá podobně jako u hus. Velikosti kroužků jsou uvedeny v tabulce.

Velikost kroužků u jednotlivých plemen kachen
1,0*	0,1*	Plemena
22	18	pižmovky
20	20	kachny elsberské
18	18	kachny pekingské americké i kolmé, pomořanské, ruánské, ruánské světlé, saské
16	16	kachny kajugy, orpingtonské, overberžské, selské
15	15	kachny kampbelky
13	13	kachny indičtí běžci, vysokohnízdící létavé
9	9	kachny zakrslé
* čísla v prvním a druhém sloupci udávají průměr kroužků v milimetrech * 1,0 = samec, 0,1 = samice