Bojí se střílení a bouřky
Určitě mne chtěli zastřelit
Máme tříletého psa Německé dogy Sama. Je odmalička venku na zahradě a vždycky tam byl spokojený. Má vyhřívanou zděnou boudu, po celé zahradě své pozorovatelny, odkud vidí na lidi procházející po ulici i na psy u sousedů – celý den má co sledovat. Jenže v poslední době ho děsí střelba a ohňostroje.
Dokud byl Samík štěně, ničeho se nebál. Když slyšel vzdálenou střelbu, tak jen zvědavě poslouchal a občas štěknul. Ale před rokem měl soused oslavu narozenin a dělal velký ohňostroj. Sam byl v té době na zahradě. Nejprve štěkal, ale pak se snažil utéct pryč. Vytrhal díru do pletiva a dostal se na sousední zahradu. Chytila jsem ho, až když zdolával další plot. Byl velmi vyděšený a odmítal se vrátit domů, protože to bylo směrem, odkud slyšel a viděl ohňostroj. Od té doby, když slyší ohňostroj, střílení nebo dělbuchy na procházce, má tendenci utéct pryč. Ze zahrady se cpe do domu a tam si vleze pod stůl. Je úplně ztuhlý strachem. Největší problém je v prosinci, kdy se z blízkého sídliště denně ozývá práskání bouchacích kuliček a petard. Vloni pár dní před Vánocemi odmítal chodit za tmy na procházky, nechtěl být ani na zahradě. To se změnilo až na konci ledna, když napadl sníh a nebyla taková tma.
Nevíme, co máme dělat. Samík nejraději tráví dny venku. Bohužel se s různými zvukovými i světelnými efekty pyrotechnických „hraček“ setkáváme kdykoliv během roku a já nevím, co všechno by se mohlo stát, když je sám na zahradě. Proto když někam odjíždíme, raději ho zavíráme doma. Jenže tam trpí horkem, a venku pak zase zimou.
Letos v létě začal Sam reagovat i na bouřku, které si dřív nevšímal. Neděsí ho sice tolik jako ohňostroje, dlouho pozoruje oblohu a zkoumá, co je to za zvuky, ale pro jistotu jde také radši domů a skončí pod stolem. Nerada bych, aby se u něj vyvinula na bouřku obdobná reakce jako na ohňostroj. Dá se s tím něco dělat?
Nepříjemné je, že se Sam tolik vyděsil na vlastní zahradě, kterou do té doby považoval za bezpečné místo, za svoje útočiště. Postupně se k velkému strachu z ohňostroje samotného přidal i strach ze tmy a nakonec i z bouřky; to znamená, že došlo ke generalizaci strachu a k propuknutí paniky i v případě, že se žádný ohňostroj daleko široko nekoná. Stačí, když jsou podobné okolnosti jako tenkrát, kdy se vyděsil poprvé: tma a pobyt venku, popřípadě hromy a blesky.
Jestli si Sam připadá bezpečněji doma, bylo by dobré zbudovat mu průlez alespoň do zádveří, popřípadě do garáže, aby mohl být přes den venku, jak je zvyklý, ale aby se zároveň dostal snadno do bezpečí, kdykoli se vyděsí zaslechnutím výstřelu nebo přicházející bouřkou.
Venku doporučuji ohlávku pro těsnější a jemnější kontakt s rukou paničky. Pro snazší manipulaci i ve chvílích, kdy se Sam poleká, je nutné denně radostnou formou, ale důsledně procvičovat základní prvky dobré ovladatelnosti, především přivolání a chůzi u nohy, popřípadě posazení nebo položení. Musí vzniknout naprosto spolehlivý podmíněný reflex na jasně formulovaný povel. Jen tak je možné zvládnout vystrašeného velkého psa.
K desenzitizaci bych nejprve využila domácích pomůcek. Stačí dvě malá dřevěná prkénka, se kterými bude panička stále chodit po domě i po zahradě a občas s nimi klepne o sebe. Samovi není třeba nic říkat, prostě panička si hraje s prkénky, kudy chodí. Klepnutí by mělo být zpočátku tiché a z větší vzdálenosti od psa, a podle Samovy reakce (tedy vlastně žádné reakce) se může pomaličku zesilovat razance klepnutí a přiblížení prkének ke psu. Až bude moci panička práskat prkénky ostošest, měli by to zkusit (zase postupně) také ostatní členové rodiny. Když zůstane Sam k prkénkům lhostejný, dá se začít s kontrapodmiňováním. To znamená, že třesknutí bude předzvěstí něčeho obzvlášť dobrého. To už by mělo jít rychle.
Jenže prkénka jsou vidět, je to něco konkrétního, s čím se Sam může zblízka seznámit a přesvědčit se, že mu od této hlučné pomůcky nehrozí žádné nebezpečí. Se střelbou a s ohňostrojem je to složitější – pes neví, kde se ten rámus bere, z jakého zdroje pochází a jak se mu účinně bránit. Proto bych přidala tentýž postup s pomocí nahrávky ohňostroje, popřípadě i bouřky. Jestli Sam projevuje obavu už před příchodem bouřky, kdy se zvedá vítr, hodilo by se desenzitizovat jej i na pohyb záclon (například s pomocí větráku).
Po celou dobu cvičení by však Samík neměl přijít s bouřkou ani střelbou vůbec do styku, aby se jeho stav opět nezhoršil. A to bývá kámen úrazu. Pokud je stále někdo doma, dá se to řešit tak, že Sam půjde do domu pokaždé, když hrozí „nebezpečí“, to znamená ještě předtím, než začne projevovat strach. Doma se zatáhnou závěsy, pustí se nahlas televize a Sam dostane nějakou okusovací nebo plnicí hračku – prostě venkovní svět se ho netýká. A když je přece jen strach příliš velký, je možné podat některý z přírodních preparátů, například homeopatický lék Aconitum nebo krizovou esenci Bachových květů ve formě kapek či sladkých psích bonbonů.
Jestli je však rodina převážnou část dne mimo dům a pes je na svůj strach sám, bude lepší mu podávat léky tišící strach a úzkost po celou dobu nácviku. Z těch přírodních je to třeba doplněk stravy s tryptofanem nebo přípravky s alfa-kasozepinem. V takhle těžkých případech však obvykle přírodní preparáty samotné nestačí a je třeba je doplnit o chemické léky, které předepíše veterinární lékař.
Pusťte mne pod stůl!
Objekt naší firmy hlídá šestiletý Německý ovčák Nero. Žije celoročně venku v kotci, kde má boudu. Jednou za den ho vodí na vycházku jeden ze zaměstnanců, kteří mají psa na starost. Nero má dobráckou povahu a všichni ve firmě ho mají rádi. Bojí se střelby a většího hluku, ale také bouřky. To se vždy běží schovat na vrátnici, kde mu vrátný dovolí zalézt pod stůl. V zimních měsících naše firma omezuje provoz a zaměstnanci si vybírají dovolenou. Od prosince do března tedy v objektu nikdo nezůstává přes noc a Nero je tam sám. V té době pravidelně v časných ranních hodinách (obvykle mezi čtvrtou a šestou) nepřetržitě štěká a ruší okolí. Po příjezdu pracovníků na firmu a přes den je vše v pořádku.
Konzultoval jsem tento problém s naším veterinářem i s místními kynology, ale bez úspěchu. Zkusil jsem také jezdit na firmu dříve, to znamená kolem páté hodiny, ale moc platné to nebylo a pro mne je to vyčerpávající. Dá se Nerovo štěkání nějak ovlivnit?
Chtělo by to důkladně vyšetřit, jaký má Nero ke štěkání důvod. Pokud štěká jen občas a v souvislosti s bouřkou, střelbou nebo jinými zvuky, mohlo by jeho štěkání vyjadřovat strach z těchto podnětů. Může jít také o strach a úzkost ze samoty, která už je k ránu nesnesitelná. Je také možné, že je Nerovi prostě zima a nedokáže se v boudě dost zahřát, popřípadě se spojí dvě posledně jmenované příčiny: Nero se vzbudí zimou a chce přivolat někoho, kdo mu poskytne teplo a společnost. Může však jít také o výraz nudy - Nerovi už se nechce spát, a tak si zkouší popovídat s ostatními psy v okolí.
V každém případě doporučuji Nerovi důkladně zateplit boudu a denně kontrolovat, zda je v ní sucho. Přes zimu by měl dostávat kvalitní vysokoenergetické krmivo, aby se dokázal s chladem snáze vypořádat. Odpolední procházku bych doplnila o hry a „práci“, aby byl Nero správně unavený a odpočinek v boudě si užíval. Je-li to možné, zpřístupnila bych mu vrátnici, kterou považuje za bezpečné místo a kam se schovává ve chvílích, kdy se cítí být ohrožen.
Z uklidňujících přípravků se dají použít jen ty na přírodní bázi, které nemají žádný vliv na ostražitost psa. Zvolila bych například obojek napuštěný pohodovými feromony, popřípadě alfa–kasozepin.
Kdyby Nero štěkal v jiném ročním období a prokázalo by se, že štěká opravdu z nudy, dal by se eventuálně použít protištěkací sprejový obojek, který při zaštěkání vystříkne malou spršku vodního spreje psovi pod bradu a odvede tak jeho pozornost od objektu, na který štěká. Ale v zimních měsících jeho použití nedoporučuji. Ne snad, že by stlačená náplň zamrzla, měla by být odolná vůči mrazu, ale vodní sprška by psovi na tváři mohla způsobit omrzliny, což by k jeho pohodě rozhodně nepřispělo.
Kam se jen schovám!?
Potřebuji nějakou radu, co mám dělat s mým pejskem. Mám maltezáčka, je mu šest let a poslední dobou se strašně bojí bouřky. Je to až k nevydržení. Lítá z místa na místo a neví, kde by se schoval. Strašně mu buší srdce a dýchá jak z posledního, mám strach, že dostane infarkt! Nikdy se toho nebál, minulý rok ještě nic, a najednou tohle! A teď jsou ty bouřky skoro týden v kuse a my nevíme, co s ním. Dokonce v noci, jak začne hodně pršet a bouřka ani není, stejně má strach a schovává se. Ráno musíme do práce a s ním se teď poslední týden nedá vyspat! Paní doktorka mi poradila se s ním zavřít do koupelny a přečkat to tam. Tak to děláme, ale i tak dýchá jak urvanej. Potom mi poradila homeopatika Argentum nitricum, tak jsem to vyzkoušela, ale žádný výrazný efekt nevidím.
Nevíte nějaký fígl, co zabírá na pejsky při takovém strachu? Nechceme do něj valit nějaké oblbováky, co se dávají na silvestra. Myslím si, že to tomu pejskovi neprospívá. Jednou jsme mu to dali a nebyl na něj pěknej pohled. Tak fakt nevím, co ještě vyzkoušet.
Fígl bohužel žádný neznám, takhle jednoduché to není, zvlášť u šestiletého psa s rozvinutou fobií. Bude to chtít především následující tři opatření:
1. Hned jak se začne zvedat vítr, zavřít pejska do měkce vystlané přepravky, tak akorát velké na to, aby si tam pohodlně lehl. Zatáhnout závěsy, rozsvítit světlo, rádio nebo televizi pustit o něco hlasitěji než obvykle, a dělat, jako by o nic nešlo.
2. Z homeopatických léků bych doplnila Aconitum. Dále je vhodná krizová esence Bachových květů a přípravky s alfa-kasozepinem nebo tryptofanem. Jestli i přes tato opatření bude pejsek příliš vyděšený, bude vhodné podat mu i nějaký chemický lék, aby příliš netrpěl a jeho fobie se nezhoršovala. Nikoli „oblbovák“, ale lék ze skupiny anxiolytik (tedy přípravků tlumících strach). V případě, že jsou bouřky na denním pořádku, jsou vhodnější méně návykové léky ze skupiny antidepresiv (tlumí nejen depresi, ale také úzkost). Tyto léky však může předepsat pouze veterinární lékař, a to jen tehdy, když to zdravotní stav psa dovoluje.
3. Mimo bouřkovou sezónu by bylo dobré provádět desenzitizaci s pomocí nahrávky zvuků doprovázejících bouřku. Je to těžší než v případě střelby a ohňostroje, protože při bouřce se navíc zvedá vítr, prší, setmí se… Někteří psi proto na nahrávky bouřky nereagují a desenzitizace se nedaří. Ale za pokus to rozhodně stojí.
(Z knížky MVDr. Hany Žertové Babo raď! – Když se pes třese strachy.)
