Britská kočka

Každé plemeno má nějaký zajímavý příběh, který se váže k jeho vzniku. U britských krátkosrstých tomu není jinak. Jak již víme, kočky zde byly snad od počátku. Plnily především funkci chytačů myší, a později domácích společníků. Mezi zásadní plemena, která ovlivnila pozdější vývoj a plemenitbu u koček, byla kočka perská. Perské kočky se přikřižovaly k mnoha plemenům, a mnoho dalších křížením s perskými kočkami vzniklo. Ke konci 19. století, kolem roku 1880, lze datovat promyšlenou plemenitbu plemene britská krátkosrstá.

Historie vzniku plemene

Jak již napovídá název plemene britská kočka, jedná se opravdu o plemeno, které se začalo formovat ve Velké Británii. Většina krajin či oblastí má své národní plemeno. Britové se rozhodli vyšlechtit plemeno mohutné, s krátkou plyšovou srstí. Vybírali silné, statné domácí kočky, chcete-li evropské, a aby se dosáhlo rozmanitosti barevných variet, ale také lepší stavby těla britské kočky, přikřížila se zde také kočka perská. Podle vytvořeného standardu, který popisoval kočku mohutného perského typu, se Britové snažili dosáhnout dokonalé hloubky a tónu barvy srsti i očí. Preferovanou barvou srsti byla zpočátku modrá, později se barevná paleta britských koček rozšířila o dnes již známé barevné variety. Dodnes je modrá barva u britek tou nejoblíbenější. Až do roku 1976 se mohla ve Velké Británii každá domácí kočka stát britskou krátkosrstou kočkou, musela jen splnit stanovený plemenný standard. V roce 1981 došlo k oddělení britských koček od evropských a byl vypracován samostatný standard plemene.

Cesta plemene z Británie do Evropy

Koncem 19. století začali majetní Angličané s vystavováním a chovem koček. Jak již víme, na přelomu století byla nejvýraznější obliba perských koček, což nepřálo britským kočkám v získávání cen na výstavách. Aby se povedlo na toto plemeno upozornit, vznikl v roce 1901 první klub domácích krátkosrstých koček, který funguje dodnes. Short Haired Cat Society and Mansclub se účastnil různých výstav koček a udílel ceny nejkrásnějším domácím kočkám, čímž se anglická domácí kočka dostala více do popředí zájmu zdejších obyvatel. Bohužel i u britek nastal určitý ústup v zájmu chovatelů, ke kterému došlo v polovině 20. století, a toto nové plemeno téměř zaniklo. Naštěstí se našli zapálení chovatelé, kteří se postarali o jeho opětovné vzkříšení. Po roce 1970 byla britská krátkosrstá dovezena také do USA, kde díky klidné, vyrovnané povaze okamžitě získala obdivovatele. U Evropanů se také projevila touha po ušlechtilých kočkách, a britky začaly získávat na popularitě. Evropské selské kočky byly typově velice podobné britským kočkám, načež došlo k jejich selekci, a překřížením importovaných britských koček se prolnul typ britské kočky. Rozdíly v typu britských koček v Británii a u nás byly minimální. Na severu Evropy, ve Skandinávii, se chovatelé zaměřili spíše na selekci silných evropských koček, s menším počtem importů a bez přikřížení perské kočky, čímž vznikla kočka odlišná od britské, přestože měla splňovat stejný standard i jméno. A jelikož se v kontinentální Evropě přistoupilo i k meziplemennému křížení s modrými kočkami kartouzskými, evropskými i britskými, začala se tato plemena vzájemně prolínat. Mezinárodní chovatelská organizace FIFe na tuto skutečnost zareagovala v roce 1973 zákazem páření těchto plemen mezi sebou. V roce 1977 došlo k oddělení koček kartouzských od britských modrých, a v roce 1981 k oddělení britských od evropských. FIFe začala postupně uznávat jednotlivé barevné variety, v roce 1982 to byly červené a krémové, v roce 1983 stříbřitě stínované a kouřové, v roce 1984 tabby variety, v roce 1986 pak dvoubarevné ve varietě harlekýn, kouřové želvovinové a camea. Celkem bylo tedy uznáváno na 75 barevných variet. Po roce 1989 došlo k velkému vzestupu v chovu britských krátkosrstých, otevření hranic umožnilo nové a nové importy, čímž se plemeno začalo doopravdy zkvalitňovat. V současnosti je uznáno 230 barevných variet, ne-li víc.

Od první vlaštovky v Česku, až po současnost

I u nás byla cesta k typovým britkám mnohdy více než úsměvná. V Československu se do roku 1980 chovaly pouze kočky kartouzské východoněmeckých linií, oživené jedním západoněmeckým kocourem. Jen úsměv na tváři vyloudí vzpomínka na elegantního kocoura Gladiola Felicitas, který ještě na lednové mezinárodní výstavě v Brně v roce 1980 obdržel hodnocení CACIB jako kartouzák, a na konci téhož roku se prezentoval na národní výstavě v Gottwaldově jako šampión v britských modrých.

Teprve importy přinesly svěží vánek do českého chovu. Západoněmecký Komet patřil v první polovině devadesátých let k nejlepším zvířatům České republiky. Dosáhl na nejvyšší výstavní titul FIFe, Evropský champion, stal se několikrát vítězem mezinárodních výstav a byl vyhlášen i Kočkou roku 1994. Největšího úspěchu dosáhly britské kočky z českého chovu na FIFe World Show v Poznani v roce 1998. Světovou vítězkou v kategorii III, ve třídě mladých 3 až 6 měsíců, se stala Cinema Ciampi Tummy z chovu i v držení Jindry Bláhové z Prahy. Na WS'99 v Miláně dosáhl na nominaci do BIS lilový import IC Benedikt Bezil Big Ben Radomila Křepelky z Teplic, na WS 2002 ve finských Helsinkách stejného úspěchu dosáhla barevně zajímavá, stříbřitě želvovinová tečkovaná, Rhea Zodiac Renaty Jägrové Prahy. Svůj první titul světového vítěze získali i Slováci na světovce v Bratislavě v roce 2007 u českého odchovu britské modré GIC Princess Lovely Panther*CZ z chovu manželů Škopových z Kvasin.

V současnosti je britská kočka jedním z nejoblíbenějších plemen v řadě zemí světa. V České republice se každým rokem jejich počet zvyšuje a plemenná kniha registruje mnoho odchovů. Každoroční přírůstek koťat hovoří sám za sebe. Pro příklad: v roce 2008 bylo vydáno celkem 1 535 rodokmenů, v roce 2009 1 721 rodokmenů a v roce 2010 neuvěřitelných 1 838. Britská kočka dokonce předčila v oblibě své perské předky, v roce 2010 bylo vydáno 420 rodokmenů perským kočkám, a tak se britky řadí na první příčku odchovaných jedinců za jeden rok.

Vzhled britské kočky podle standardu FIFe

Velikost: velká až středně velká.
Hlava
Tvar: kulatá a masivní se širokou lebkou.
Nos: krátký, silný a rovný s lehkým prohnutím, ale beze stopu jako u exotické kočky.
Brada: silná.
Uši: malé s lehce zakulacenými špičkami daleko od sebe posazené.
Oči
Tvar: velké, kulaté, široce otevřené a daleko od sebe posazené.
Barva: v závislosti na barevné varietě.
Krk: krátký, velmi silný a dobře vyvinutý.
Tělo: svalnaté a zavalité, široký hrudník, plece a záda silná a široká.
Nohy: krátké, silné.
Tlapky: kulaté.
Ocas: krátký a tlustý, lehce zakulacená špička.
Srst: struktura krátká a hustá, s dobře vyvinutou podsadou, nepřiléhající k tělu. Srst je jemná, na pohmat má být „křupavá“.
Barva: každý chlup má být probarven až ke kořínkům s výjimkou barev s kresbou.

Barvy

Nejoblíbenější jsou modré britské kočky, barevných variet je v současnosti uznaných přes 230. Dnes se britské krátkosrsté kočky chovají stejně jako kočky perské a exotické v obrovském množství barevných variet. Ty se dají rozdělit do několika základních skupin:

a) Plnobarevné (Solid) – zde řadíme černé, modré, čokoládové, lilové, červené, krémové a nově uznané skořicové a plavé britky. Všechny tyto barevné variety mají měděné nebo oranžové oči. Výjimkou jsou bílé kočky, které mohou mít oči jak oranžové, tak i modré nebo jedno oko modré a druhé oranžové.

b) Želvovinové (Tortie, Totoiseshell) – kočky tohoto vybarvení mají v srsti menší či větší skvrny, které mohou být ohraničené nebo promísené a vytvářet tak melírový efekt. Základní barva je buď černá, modrá, čokoládová, lilová, doplňující pak červená nebo krémová. Kočky tohoto zbarvení jsou z 99 % samice. Zcela ojediněle se může objevit i samec.

c) Kresbové (Tabby) – rozeznáváme různé kresby v srsti. Mramorovaná (Classic), tygrovaná (Macckerel), tečkovaná (Spotted). Kresbové britské kočky mají na základní pískové až meruňkové barvě zřetelnou a výraznou kresbu černou, modrou, čokoládovou nebo lilovou.

d) Stříbřité (Silver) – dnes velmi módní variety. K těmto barvám patří kouřové (Smoke), stínované (Shaded), závojové (Shell). V kombinaci s červenou nebo krémovou barvou se nazývají camea. Efektní barevné variety vznikají, když se ke stříbřité přidá ještě kresba. Některé tyto britky mohou mít oči oranžové, jiné i smaragdově zelené.

e) S bílou skvrnitostí (Parti colours) – bílé skvrny v srsti mohou mít rozdílné kvantitativní zastoupení od klasických bikolorů – bílá pokrývá 1/4 až 1/2 těla, přes harlekýny – bílá pokrývá více než 1/2 těla, až ke zbarvení van – bílá pokrývá celé tělo, s výjimkou ocasu a skvrn na hlavě. Bílá skvrnitost se také může kombinovat s již zmiňovanými skupinami: solid + white, tortie + white, tabby + white, silver + white. Kombinací barev je opravdu dost.

f) S akromelanickými odznaky (Colour points, Pointed) – jsou britské kočky s odznaky a s odznaky s kresbou. Všechny tyto kočky mají modré oči.

Povaha

• mají rády svůj klid, ale rády se mazlí, nejsou nikdy vlezlé
• jsou vyrovnané a přátelské
• jsou chytré, snášenlivé 
• udržují si odstup, především od neznámých, jsou rezervované
• nemají rády změny
• milují děti
• mají rády vodu, rády ji pozorují a hrají si s kapkami vody
• jsou méně aktivní, spíše klidnější
• snáší se dobře i s jinými zvířaty

Péče

Krátkosrsté britky nevyžadují speciální péči. Nepotřebují koupat, ani často kartáčovat. Častěji se kartáčují v období línání. Jako u všech koček se čas od času zastřihávají drápky a čistí uši.

Co se týče potravy, nejsou vybíravé a nemají specifické požadavky.

Zdraví

Britské kočky jsou poměrně dlouhověké plemeno. Mezi britkami nejsou výjimkou kočky nad 15 let věku. Velmi důležité je chovat na zdravých kočkách nezatížených nemocemi, z nichž řada se dá různými způsoby testovat. Chovatelé testují své kočky na některé nemoci, které se u britských krátkosrstých mohou objevit.

Základními testy, kterými by každá chovná kočka bez výjimky plemene měla projít, jsou testy na FIV – kočičí virus HIV a FeLV – virovou leukémii koček. Konkrétně u britských koček se pak provádějí testy na HCM a PKD, k čemuž mají britské kočky náchylnost. Jedná se o geneticky podmíněné choroby srdce a ledvin.

PKD – ledvinové onemocnění ledvin se dá zjistit pomocí DNA testů. Onemocnění srdce (HCM – hypertrofická kardiomyopatie) se zjišťuje pomocí každoročního kardiologického vyšetření u specializovaných veterinářů. Těmito metodami lze odhalit nemocné zvíře, které dále nesmí být použito do chovu.

Dlouhosrsté britky

Čas od času se ve vrzích dvou krátkosrstých rodičů objeví dlouhosrsté kotě. Je to pozůstatek z křížení s perskými kočkami. V rámci felinologické organizace FIFe nesmějí být dlouhosrstá koťata použita do chovu krátkosrstých britských koček. Tato dlouhosrstá koťata se objevují hlavně v holandských liniích. Mohou se vystavovat, ovšem ne jako britská krátkosrstá kočka. Mezi některými chovateli FIFe se šíří snaha o uznání dlouhosrstých britek jako samostatného plemene. Ve FIFe britská dlouhosrstá kočka stále není uznaným plemenem, dlouhosrsté britky jsou označeny XLH – dlouhosrsté neuznané plemeno. V dalších světových spolcích TICA, WCF a CFA je jejich rodokmen veden a standard je popsán. Tyto kočky bývají nazývány také lowlander, highlander či britannica.

Zajímavosti u britek

Srst
Srst britek má četné silně odstávající pesíky, které budí dojem, že srst je na omak hrubá a hustá. Podsada chrání kočku v mrazivých dnech.

Krevní skupiny
Na rozdíl od ostatních krátkosrstých koček má 40 až 50 procent britských krátkosrstých velmi vzácnou krevní skupinu B. Ostatní kočky mají krevní skupinu A. U britských koček se tedy setkáváme s oběma skupinami A i B. Hrozí zde však velké nebezpečí u plemenitby zvířat a také u koťat, a proto chovatelé své kočky testují, aby zjistili, kterou krevní skupinu mají. Víme, že krevní skupina A je dominantní a B je recesivní. Krevní plazma koček obsahuje protilátky proti druhé krevní skupině. To se stává životu nebezpečné pro koťata narozená ze spojení kočky s B–krví a kocoura s A–krví.

Koťata totiž po napití se matčina mléka umírají na syndrom FNI – odbourávání červených krvinek. Většina koťat zemře, a ta, která přežijí, jsou celoživotně slabá a chudokrevná. Pokud chovatel zjistil příliš pozdě, že k takovému krytí bohužel došlo, jedinou pomocí je zabránit koťatům prvních minimálně 24 hodin po porodu pít matčino mléko. Střevní stěna koťátek totiž zpravidla po 24 hodinách po porodu již nepropouští žádné protilátky z matčina mléka. V praxi je to však velmi těžko proveditelné. Proto se u britských chovných koček s krevní skupinou B musí pečlivě hlídat, aby nebyly kryty kocourem, kterému koluje v žilách A krev.

Zajímavostí je, že tohle je nebezpečné v případě, kdy kočka má vysoký titr protilátek. Pokud je nízký, může mít i s kocourem s krví A koťata bez nutnosti umělého krmení. Existuje ještě jedna možnost, krevní skupina Ab – kočka je A, ale nese B, takže při spojení těchto dvou rodičů se může narodit kotě se skupinou B. Toto se nedá zjistit z krevního testu, ale pouze geneticky. Vzácně mohou mít kočky skupinu AB.

Zkušenosti s chovem britských krátkosrstých koček

O svých zkušenostech nám napsala dlouholetá chovatelka Monika Mulková, která má chovatelskou stanici Silver Rain, a chovu se věnuje od roku 2003.

„Už v dětství byla součástí mého života zvířata, a tak bylo jen otázkou času, kdy se objeví zvířecí společník i v mém dalším životě. A jak to všechno začalo? Na úplném začátku jsme se rozhodli pořídit si jako našeho čtyřnohého společníka kočičku. Britskou kočku jsem poprvé viděla u kamarádky. Zaujala mě nejen svým milým výrazem a krásným medvídkovitým vzhledem, ale rovněž svou přátelskou povahou, a tak bylo rozhodnuto, že novým členem naší domácnosti bude právě britská kočka. Stejně, jako snad většina, jsme původně uvažovali o kočce bez rodokmenu, protože jsme hledali mazlíka, a ,papíry‘ jsme považovali za zbytečné. Mylně jsme se domnívali, že rodokmen je nutně podmínkou k chovu a účasti na výstavách. Dnes jsme rádi, že jsme si nakonec před téměř deseti lety přivezli britskou modrou kočičku Beauty s rodokmen. Protože většinu všedního dne byla Beauty sama doma, začali jsme přemýšlet o druhé kočičí kamarádce. Zanedlouho jsme si jeli pro modrou mramorovanou Lucky. Přišly první výstavy, rozhodnutí věnovat se chovu koček a první koťátka. Naše původně dvoučlenná kočičí smečka se s postupem času rozrostla na osmičlennou. Všechny naše kočky jsou plnohodnotnými členy rodiny. Věnujeme jim s láskou většinu našeho volného času. Mají k dispozici celý byt, kde najdou dostatek místa pro hry, zběsilé honičky a odpočinek, a kde nechybí lidská náruč a pohlazení. Za osm let existence naší chovatelské stanice Silver Rain*CZ jsme získali mnoho poznatků o samotném chovu koček, jejich povaze a způsobech komunikace, zdravotních otázkách a potřebách. Co tedy můžeme očekávat od britské kočky a jaká jsou její očekávání?

Britská kočka patří k větším a méně aktivním plemenům, ale i přesto musíme pamatovat na dostatečně velké a stabilní škrabadlo, na kterém může škrábat drápky, šplhat a odpočívat. Britky jsou společenské, nemají problém si zvyknout i na jiná zvířata, ale potřebují mít své soukromí, kde se mohou oddávat ničím nerušenému lenošení. Pro většinu britek je typické, že nejsou extrémně mazlivé, nevysedávají dlouze na lidském klíně a nevtírají se do přízně, ale přesto preferují lidskou společnost a chtějí být v kontaktu s člověkem. Rády sledují, co páneček tvoří na počítači, a po provedení nezbytné kontroly, včetně pravidelně sledovaného kurzoru myši na monitoru, spokojeně usnou na pracovním stole. Příjemnou relaxací je i lenošení na sedačce při společném sledování televize, a oblíbeným pelíškem je postel. Britky se rády účastní rovněž dalšího dění v domácnosti, takže jim neunikne žádná nákupní taška, každá papírová krabice se musí řádně prozkoumat a obsadit. Stejně jako ostatní kočky rády sledují dění venku, takže nesmíme zapomínat na zabezpečení oken nebo balkonů.

Aby nový majitel měl doma spokojeného kočičího mazlíčka s vyrovnanou povahou, je nezbytná správná socializace kotěte, která je zpravidla ukončena ve třech měsících jeho věku. Po celou dobu je kotě vychováváno svou kočičí matkou, mnohému se učí ve společnosti ostatních koček a sourozenců. Neméně důležitý je rovněž každodenní kontakt kotěte s člověkem a s běžným chodem domácnosti.

V naší stanici jsme odchovali už několik vrhů koťátek, a pokaždé je každé koťátko svým charakterem naprosto jedinečné a neopakovatelné. Některé britky se dokonce vymykají svou povahou obecně známému popisu chování britské kočky. Takovou výjimkou jsou často britské kočky v želvovinovém zbarvení, které se svou aktivitou a kočičí hlavičkou plnou různých ztřeštěných nápadů vyrovnají jiným, aktivnějším plemenům koček. Tato jejich povaha jim vydrží i ve vyšším věku, i když většina britek začíná být od třetího roku života klidnější a méně aktivní. Přesto téměř každá britka se bez ohledu na věk ráda proběhne a nechá se vyprovokovat ke hrám.

Kromě kvalitní stravy a dalších chovatelských potřeb nesmíme zapomínat na správnou péči o zdraví, která vedle pravidelného odčervení a vakcinace zahrnuje rovněž testování nemocí. Naše kočky a koťata jsou řádně očkované na základní kočičí infekční nemoci, chlamydie a FeLV. Protože chceme odchovávat zdravá koťátka, rozhodli jsme se otestovat všechny naše chovné kočky na dědičné onemocnění ledvin (PKD – polycistická choroba ledvin) a dědičné onemocnění srdce (HCM – hypertrofická kardiomyopatie), se kterými se u britské kočky můžeme setkat. Test na HCM provádí kardiolog pomocí speciálního ultrazvuku. Test se opakuje zpravidla jednou za rok, anebo jednou za dva roky dle doporučení kardiologa, po celou dobu chovnosti kočky.

Britky patří v současnosti k nejvíce oblíbeným plemenům u nás. Není divu, že si svou nevtíravou a jemnou povahou, společenským založením a sympatickým vzhledem získaly řadu příznivců. Jsme rádi, že britské kočky se staly součástí a obohacením i našeho každodenního života.“

Zdroj: Esther Verhoef–Verhallen: Britská kočka,
zdroj: www.moje-kocka.cz, www.britky.estranky.cz.