Aratinga guarouba (Guarouba guarouba)
Chování
Velice zajímavé je jejich chování. Je to dokonalý pár, co se týká harmonizace. Jsou na sobě závislí, kam se pohne jeden, tam jde druhý. Samec samici stále brání, převážně křikem, sedí vedle ní, čepýří se a dává najevo, že je jeho a patří mu a nikdo si na ni nemůže dělat nároky. Po dobu, co žijí v Zoo Ostrava, jsem nezaznamenala jiné chování.
Tím, že je chováme již delší dobu, mohu napsat, že mě stále udivuje jejich věrnost a stálost. Nikdy jsem je neviděla „hádat se“ ve smyslu, že by se mírně napadali, vyřizovali si účty tak, jak je to známo u druhů arů nebo amazoňanů, kakaduů … Nádherné a obdivuhodné chování, kdy uznává jeden druhého. Asi dost romantiky a snů a pro někoho možná i zbytečného psaní. Vrátím se zpět k chovatelským problémům.
Hnízdění
Letošní hnízdění našeho páru začalo 13. ledna, tedy o měsíc později než v loňském roce. Pár snesl čtyři vejce, dvě oplozená, dvě čistá, jedno oplozené vejce během inkubace odumřelo, druhé se vylíhlo 7. února 2011 – v líhni při teplotě 37,1 °C.
Proč v líhni? Po zjištění, že zbylo jen jedno oplozené zdravé vejce, jsem jej dala do líhně a pokusila jsem se o další snůšku, v domnění, že oplozených vajec a tudíž i mláďat bude více ve druhé snůšce a já mohu zopakovat loňský neúspěšný pokus – naučit rodiče mládě odchovávat. Bohužel bylo oplozeno jen jedno vejce a mládě po vyklubání uhynulo.
Takže tento projekt musím odložit na další snůškové období. Mým záměrem bude ponechat rodičům jedno mládě a další mláďata z téže snůšky odebrat, krmit a střídat je u rodičů, opět dokrmovat a vracet je k rodičům tak, aby nestrádala a aby se rodiče naučili mládě krmit a nejen je opečovávat a zahřívat. Přirozený odchov je pro nás cennější a jednodušší. Nemám důvod rodičům guarouby nedůvěřovat, možná jsou jen mladí a nevyspělí a já opravdu věřím, že když bude mládě silnější a průbojnější a bude více žadonit, rodiče se budou snažit mládě i krmit. Již jsem takové snahy zaznamenala, ovšem netrvalo to dlouho. Zatím jim chybí důslednost. Je samozřejmě možné, že je to tím, že do chovu zasahuji a poměrně často mládě kontroluji a vážím, ale asi to jinak nejde, pokud chci mít neustále kontrolu a požaduji, aby mládě přežilo. Samozřejmě je to spousta práce a času, ale myslím si, že tento druh papouška stojí za pozornost.
Mládě z líhně
A jak to bylo s vylíhnutým mládětem z líhně? Mládě jsem krmila co dvě hodiny Nutribirdem A 19 v poměru 1 : 6, druhý týden při krmení Nutribirdem 1 : 5, začalo mít zažívací potíže, nemohlo se vyprázdnit, takže jsem použila dětský olejíček, který jsem vpravila injekční stříkačkou opatrně do kloakálního otvoru, přidala jsem masáž okolí kloaky a nahřívání teplým hadříkem okolí kloaky. Asi po pěti minutách následovalo vyprázdnění. Začala jsem úplně od začátku, krmení co dvě hodiny, Nutribirdem v poměru 1 : 6, postupně jsem se vracela k poměru 1 : 4. Vše se vracelo do normálu a mládě se zotavovalo …
Vysvětluji si ten problém tím, že teplota v líhni poklesla na nižší stupeň, než guarouba potřebovala. Mé zkušenosti s odchovem těchto arating vycházejí ze skutečnosti potřeby vyšší teploty než u jiných druhů papoušků.
To znamená, že snižování teploty v líhni, jak uvádí literatura – jeden stupeň každý týden – jim skutečně nevyhovuje. Snižování po půl stupni, možná po čtyřech desetinách, vidím jako optimální. Teplota je velice důležitá, myslím si, že důležitější než pravidelné nakrmení. Pokud je optimální teplota, vůbec se mláděti nic nestane, i když krmení opozdíme o půl hodiny či hodinu.
Dnes je guarouba samostatná, velice přítulná a důvěřivá ke všem lidem, kteří ji ošetřují.
V číslech
Proč se vlastně guaroubami stále zabývám? Závěr je jednoduchý. Dle Evropské plemenné knihy tento druh papouška eviduje 116 kusů chovaných v 15 evropských zoologických zahradách a třech institucích mimo zoo. (Nevím, kolik privátních chovatelů v České republice tento druh chová.) Populace je však relativně mladá.
Rok 2009:
60,4 % ptáci, kteří mají pod 10 let
37,6 % ptáci staří 10 až 24 let
2,0 % ptáci starší 25 let, žádný pták nedosahuje 30 let
Důležité reproduktivní periody během roku: leden, červen až srpen.
Samice snáší jedno až pět vajec:
45 % 1 vejce,
34 % 2 vejce,
14 % 3 vejce,
1 až 6 % 4 až 5 vajec.
Reprodukce:
Nejmladší pták – první hnízdění, samec 3 roky 8 měsíců, samice 2 roky.
Nejstarší pták – první hnízdění, samec 22 let 6 měsíců, samice 21 let.
Průměrný věk poprvé se rozmnožujících – samec 9 let 7 měsíců, samice 8 let 3 měsíce.
Nejstarší rozmnožený pták – samec 24 let, samice 25 let.
Vývoj populace od roku 2005:
Během pěti let populace v podstatě stagnuje.
2005 103 ptáků (57, 54, 2)
2006 98 ptáků (53, 42, 3)
2007 103 ptáků (52, 46, 5)
2008 98 ptáků (46, 48, 4)
2009 102 ptáků (51, 48, 3)
Z toho vyplývá, že tento druh není mezi chovateli ani zoologickými zahradami běžně rozšířený a chovaný.
Pro zachování genetického materiálu je proto nutno populaci rozšířit, přepárovat dlouhodobě nehnízdící páry, zlepšit reprodukci u stabilních párů v zajetí.
Použitá literatura: Evropská plemenná kniha pro aratingy žluté z roku 2009.
