Pokud čtete tento článek, asi vás kočky alespoň trochu zajímají. Někteří již zcela propadli kočičímu světu. Vždyť pozorovat kočku se někdy rovná sledování televize, jen oči z toho nebolí … V tomto článku představím skvělé kočičí smysly a schopnosti koček. Šelmy vzbuzují obdiv, ztělesňují krásu, zároveň vzbuzují respekt. Kočky, jejich nejbližší příbuzné, jsou vším tím obdivovaným, ale v menším „vydání“.
To jsou vlastnosti, které kočku předurčovaly ke kariéře lovce myší. Pomocníka ve stodolách či na lodích mořeplavců. Rozšířily se rychle i do našich končin a staly se žádoucími pomocníky v boji proti hlodavcům. Nejen radost z pohybu kočku předurčuje ke skvělým loveckým výkonům. Její tělo je jaksi uzpůsobeno k dokonalé obratnosti. Souvisí to se stavbou kočičího těla. Kostra kočky je naprogramovaná jako dokonalý stroj. V páteři je každý obratel zaklouben volně do dalšího, díky tomu je kočka pružná, a dovede se otáčet o 180°. To je ideální také pro mytí. Přední nohy jsou volně připojeny k plecím, kočka nemá klíční kost. Tato „plovoucí plec“ slouží k dobrým doskokům kočky i z větších výšek. Méně praktické to je pro delší a vytrvalejší běh. Kočka dovede vyvinout spíš promyšlený a rychlý skok. Měkké polštářky, úzký hrudník, hmatové vousy, ocas, vytahovací drápy i kočičí zrak jsou atributy dokonalé lovkyně.
Kočičí oči bychom mohli opravdu my, lidé, kočkám závidět. Kočky mají totiž oči, které se přizpůsobují světlu. Taková kočičí zornice se může rozšířit až na 90 procent plochy oka, to tehdy, když se pohybuje v šeru anebo ve tmě, a potřebuje dostatek světla. Když se kočka poleká, také má zvětšené zornice. Pokud se kočka sluní v poledne na parapetu, můžete zpozorovat zornici zúženou do tenké svislé čárky, kočka má dostatek světla a zornice působí jako žádoucí clona, takové kočičí sluneční brýle.
Tak tu obdivujeme u koček neustále. Nechápeme, jak se kočka dokáže skvěle pohybovat po parapetu či balkoně, a udrží se i na malé ploše. Orgán, který pomáhá kočce udržet rovnováhu, se nachází ve vnitřním uchu, a jmenuje se vestibulární aparát. Neustále zaznamenává změny směru nebo rychlosti kočky, a tím umožňuje kočce měnit orientaci.
Když kočka loví, hraje si anebo utíká, využívá místo metru své vlastní vousy. Ale proč potřebuje nějaký metr? No přeci, pokud se potřebuje někam schovat, prolézt nebo zalézt, musí se procpat třeba malou skulinkou, ale aby neriskovala svou vlastní kůži, použije své vousy. Je totiž známé, že kočka má vousy tak široké, jako je ona sama, a pokud se s vousy nedostane do díry, celá tam taky nevleze a musí si hledat jiné místečko. Kočka má šest řad hmatových vousů a nacházejí se také na zadní straně předních nohou. Vousy jsou pro kočku důležitým čidlem již od narození a vyvíjejí se již v děloze. Různé hmatové vousky má kočka také na bradě a na horním pysku, tam jich je opravdu nejvíc. Pomáhají také koťatům v orientaci kolem matčiných cecíků. Vousy mají kočky různě zahnuté, podle toho, zda slouží k boji anebo k vyhledávání potravy. Proto nikdy kočce vousy nestříhejte, to by ji mohlo doslova ohrozit. Další hmatové receptory má kočka po celém těle, nejvíce na polštářcích tlapek a kolem vousů.
Malé kotě má po narození 26 zoubků, které se během šesti měsíců postupně vymění za trvalých 30 zubů. Kočky mají horní a dolní řezáky, malinkaté zoubky, které slouží k oškrabávání potravy z kořisti, kdežto špičáky slouží k přidržování a zabíjení kořisti. Třenové zuby kočce pomáhají maso trhat a společně s dolními stoličkami jsou nevyhnutné pro kočku při žvýkání.
Kočka se neustále čistí a i při pobytu venku vypadá neustále upraveně a učesaně. K úpravě srsti jí slouží drsný jazyk, s dlouhými bradavkami, okem viditelnými, které jsou ideální na úpravu srsti, odumřelé chlupy se na jazyk nalepí. Kočka tyto chlupy spolyká a v žaludku se vytvoří kulička chlupů, kterou posléze vyvrátí. U dlouhosrstých plemen se mohou vytvářet tzv. bezoáry, které mohou způsobit kočce nemalé problémy. Proto se doporučuje kočce dávat k dispozici kočičí trávu, vyklíčený ječmen anebo šáchor, který jí pomáhá v trávení.
K čemu ještě slouží jazyk? Kočka také umí rozeznávat chutě. Cítí například kyselou, hořkou a slanou chuť. Sladkou ne, tudíž podávání sladkého kočce není vhodné. Jednak kočka tuto chuť nezná, ale také kočce sladké ubližuje a působí jako jed.
I v této oblasti jsou kočky dokonalejší než lidé, mají dvakrát více čichových buněk, ale naopak mají o něco horší čich než psi. Čich kočky využívají k vyhledávání kořisti nebo potravy. Slouží také k dedukci značek močí jiných koček. Zajímavou schopností koček je dedukce pachů pomocí pootevřené tlamičky, nasává tak pachy z okolí. Na patře tlamy je totiž tzv. Jacobsonův orgán, kterým chytá pachy, a vysílá je do hypotamalu, a tam se analyzují odděleně od pachů zachycených nosem, říká se tomu také flémování.
Také sluch má kočka vynikající a uzpůsobený na chytání myší. My lidé jemný pískot myší uchem jen tak nezachytíme, kdežto kočka je citlivá i na vysokofrekvenční zapištění. Ucho kočky vnímá zvuky o frekvenci do 65 kHz, my jen 20 kHz. S přibývajícím věkem se schopnost dobře slyšet u koček i u lidí snižuje.
Ušní boltec kočky ovládá na tucet svalů a ty ovládají jeho pohyby. Kočka tak dokáže s uchem pohybovat do různých stran, což jí také napomáhá lépe slyšet. V ohrožení, strachu či agresivitě kočky umějí uši dokonce klopit téměř do vodorovné polohy.
Kočičí packy jsou na pohled měkké, kulaté a něžné. Polštářky ze spodní strany packy slouží jako tlumítko seskoků kočky, pomáhají tlumit zvuky, které by kočka mohla vydávat při lovu kořisti. Když je kočka spokojená, má zatáhnuté drápky, ale když potřebuje, vytáhne je, a stávají se základní zbraní a uchopovačem při chytání kořisti. Kočka si takto spokojeně může vysunovat své drápy, protože jsou ovládány šlachou, kterou dovede ovládat. Vy si to můžete také vyzkoušet. Jemným zmáčknutím packy se drápy vysunou. Kočky si mimořádně rády se svou kořistí hrají, což může působit až krutě. Rády také svou kořist donesou majiteli, čímž se chlubí, nikoliv straší. Pokud kočku chováte výhradně v bytě, nezapomeňte kočce nabídnout škrabadlo na broušení drápků, aby si drápky nebrousila na vašem rustikálním dřevěném stolku. Pokud chcete, můžete drápy také zastřihávat, buď sami, nebo u veterináře. Zastřihávají se pouze konce drápů, když dráp vytáhnete, uvidíte, kam sahá živá tkáň, a dál už pokračuje jen dráp.
Říká se, že kočka má sedm životů. Bohužel toto rčení někdy až tak nesedí. Jak to ale vzniklo? Kočka je velice schopná koordinovat své pohyby. Čas od času se stalo, že kočka seskočila z velké výšky a přežila to, a odtud se vynořila utkvělá představa, že kočka si pádem neublíží. Je pravda, že kočka umí velice dobře padat. Při letu z výšky se ve vzduchu přetočí ze zad, tváří dolů a všechny čtyři tlapky si připraví k seskoku. Je pravdou, že kočka lépe zvládne seskok z druhého patra než z prvního, ale bohužel mrtvých a zraněných koček z nedbalosti majitele je také mnoho. Proto nenechávejte vaši kočku volně chodit po nezasíťovaném okně či balkóně.
Když projde černá kočka přes cestu, říká se, že budete mít smůlu. Někdo ale věří, že štěstí. Černé kočky to podle posledních zjištění nemají vůbec jednoduché, pověry způsobují, že právě o černé kočky je menší zájem. Černá kočka byla kdysi spojována s magií, čarodějnicemi a kouzly. Nevěřte všemu, co o kočkách slyšíte. Například v Japonsku se rozšířil malý talisman kočky, který nosí štěstí, obchodníkům dokonce výdělek, a tak je můžete vidět na každém kroku. Říká se jim Maneki Neko. Tato bílá kočička má zvednutou přední packu, tváří se usměvavě a na krku má malou rolničku. Jde vlastně o mávající kočku. Maneki znamená vábit, vítat, a proto tato kočka má pomáhat obchodníkům.
Když je kočka syta, cítí se bezpečně, a když je v teple a suchu, dokáže prospat téměř všechen čas. Kočka tráví spánkem dvakrát více času než ostatní savci. Spánek tvoří až dvě třetiny kočičího života. Většinou spí lehce, a dáte-li jí podnět ke hře, probudí se a ráda s vámi tráví čas. Pokud ji nebudete rozptylovat, bude pospávat téměř pořád. Jenom asi 25 procent spánku kočky je hluboké spaní. Kočce se dokonce zdají sny. Ale jaké? To ví jen ona.