Kůň v pohodě Díl 17.: Udidlo a další komunikace s koněm
Třetí slovo:
„Jdi hlavou tam, kam jde udidlo“
Ono to vlastně má ještě jeden význam: „jdi hlavou tam, kam jdou ruce jezdce“. To znamená, že díky působením rukama skrze otěže a udidlo dokážete přesně sestavit koni hlavu – a to jak horizontálně, tak vertikálně – do různé míry mu ji sestavit doprava či doleva nebo zvednout. Jediný směr, kam mu tímto způsobem nemůžete hlavu sestavit, je dopředu a dolů, to byste museli mít místo otěží tyčky. Ale to taky zvládnete – až koně naučíte čtvrté slovo „napínej otěže“.
Tato schopnost ovlivnit pozici hlavy a s ní i celkové napětí hlavových a krčních svalů je velmi důležitá pro korektní a uvolněné ježdění a pro gymnastické procvičení koně. Nejedná se o zbytečnost! Gymnastické procvičení, to je vlastně přiježďování, drezura, kterou by měl mít za sebou každý jezdecký kůň. Učí ho to nosit jezdce a správně a pohotově reagovat na jeho lehké signály; zajišťuje to snadnou ovladatelnost koně, pohodlí (jezdce na koni i koně pod jezdcem) a především jeho zdraví! Základní výcvik koně, nazývaný také remontním výcvikem a trvající většinou dva roky, byl – a měl by opět být – nepostradatelným předpokladem dalšího ježdění na jakémkoli koni. Ale k tomu se dostaneme v jiném dílu.
Kůň už umí:
– na lehký pohyb udidla uvolnit hubu, čili přežvýknout, pohnout jazykem, polknout apod.;
– chvíli vydržet s hlavou nehnutou, pouze uvolněnou hubou, když člověk udidlo přidržuje. Nemusí se jednat o minuty, ale stačí několik sekund, déle už by to bylo opravdu zbytečná buzerace koně.
Jednou–dvakrát proto procvičte první dvě slova s udidlem, koně pochvalte a nyní se opět postavte před koně čelem k jeho hlavě, uchopte kroužky udidla, povytáhněte lehce do koutků, uvolněte koni hubu a tak, jak jste kdysi na side–pulu po koni chtěli ohnout krk, zkuste mu opatrně vést hlavu na stranu. Neměl by to být problém, protože kůň už to zná z bezudidlovky. Když ohne krk, vydržte chvíli v této pozici, popřípadě znovu pohněte udidlem, aby kůň zase uvolnit zatnutou hubu, a udidlo pomalu pusťte, koně pochvalte. Uvolněný kůň, který neměl hlavu „staženou“ na stranu, ale dal ji tam dobrovolně, pouze na váš signál udidlem, většinou v této pozici chvíli zůstane sám, až pak krk narovná. Často u toho začne více přežvykovat udidlo. Procvičujte toto následování udidla na obě strany, postupně stále více ohýbejte krk koně, klidně až do pravého úhlu. Toto ohýbání má totiž i gymnastický účinek – protahuje svaly na vnější straně krku a tím je uvolňuje.
Ještě bych zmínila pár slov k používanému udidlu: Ideální je roubíkové udidlo, protože při tomto cvičení se snadno stane, že udidlo protáhnete hubou koně. Tomu roubík zabrání. Lze použít i déčko, i když to je právě pro tyto účely výrazně méně komunikativní; jeho udítko se vůči kroužkům nepohybuje, je příliš „mrtvé“. Pokud si dáte pozor, můžete použít obyčejné kroužkové stihlo – zde platí, čím větší kroužky, tím lépe, protože méně pravděpodobně projdou hubou koně a při ohýbání hlavy vnější kroužek větší plochou tlačí z boku na tváře a říká tím koně, že má uhnout od tlaku (stejně jako roubík).
Druhým krokem v ohýbání krku a sestavování hlavy je požádat o to koně z jiné pozice – vedle krku koně, šikmo čelem k jeho hlavě. Už jste tak uvolňovali hubu koně: vnější otěž přehozená kousek za týlem, vy ji držíte rukou blíže koni ve výšce asi poloviny krku, druhou rukou uchopíte kroužek udidla nebo otěž kousek za kroužkem. Vytáhněte udidlo mírně do koutků, aby kůň uvolnil hubu, a začnete otáčet hlavu koně od vás. Od vás proto, že je to s udidlem jednodušší. Vnější otěž stahujete dolů, vnitřním kroužkem udidla případně trochu přitlačíte na tvář koně, a jak kůň ohýbá hlavu do vás, jdete trochu s ní, abyste po celou dobu stáli šikmo čelem k jeho žuchvě. Koně chvíli v této pozici nechejte, když tak pohybem udidla oživte hubu, pak otěže pusťte a koně pochvalte. Zopakujte několikrát z obou stran.
Stává se, že na jednu stranu se kůň ohýbá hůř – vnější svaly krku jsou tužší. Pokud ho necháte otáčet hlavu tímto směrem, dojde to stádia, kdy to pro něho bude obtížné, a ukročí zádí k vám. Netrestejte ho. V klidu ho nechejte ukračovat a držte hlavu v požadované pozici, až se zastaví, otěže pusťte a koně pochvalte. Příště ho budete na tuto stranu ohýbat opatrněji a méně, ale o to častěji, aby si svaly protáhl a naučil se tak ohýbat stejně dobře na obě strany.
Když kůň chápe a umí jít hlavou od vás, zkuste to stejné, ale tentokrát směrem k vám. Je to trochu složitější, protože odpadá možnost hlavu koně přitlačit, člověk také má tendenci ji vyloženě táhnout k sobě, což není žádoucí ani dobré. Nastavte a uchopte otěže tak, jako v předchozím případě, čili vnější otěž jde přes krk koně kousek za týlem. Uvolněte jako obvykle hubu koně a nyní vnitřní otěží působte více do koutku a směrem k sobě, což je signál pro koně, aby šel za tímto živým tahem s živou hubou. Přitom musíte povolovat vnější otěže, ale nesmíte ji zahodit – musí zůstat stále lehce napnutá. Jednak tím bráníte protažení udidla hubou, pokud nepoužíváte roubík, jednak koně učíte na vnější vydržující otěže, která se časem stane pro ježdění velmi důležitou. Vy sami budete muset trochu couvnout, jak k vám bude kůň hlavu otáčet.
Časem, když toto ohýbání krku zvládnete na obě strany stejně dobře, můžete dát vnější otěž níž, blíže kohoutku. V této pozici začíná mít výrazně vydržující působení a výsledkem bude tendence koně při ohýbání krku také přiblížit nos ke kolmici. Je to proto, že vnější otěž už začíná působit pasivním tahem dozadu na jazyk a dásně koně. I přesto – právě proto – ji musíte citlivě povolovat a udržovat jen velmi lehké napětí, především u mladého koně. Snadno se přitom stane, že koně bude tento tlak bolet nebo mu bude nepříjemný, pokud nebudete dost citliví – a často se u toho koně začnou rolovat, což je velmi nežádoucí jev! Protože koně nesmí před působením udidla utíkat dozadu, naopak – musí mít neustále tendenci napínat otěže, vytahovat se dopředu a dolů (viz dále).
Kůň má ale následovat udidlo i směrem nahoru. K tomu bude sloužit vytažení udidla do koutků jeho huby. První pohyb udidla tímto směrem oživí jeho hubu, další zvedání udidla koně přiměje a naučí s živou hubou začít zvedat hlavu nahoru. Povolení tlaku udidla do koutků zase koni dovolí klesnout hlavou níž.
A můžete cvičit: doprava, doleva, nahoru, lehce níž, nahoru a doprava, nahoru a doleva – plynule měnit strany, plynule měnit výšku hlavy. Přitom stále udržovat hubu uvolněnou (ne nutně aktivní a žvýkající), jakmile huba zatuhne, pohnutím udidla ji zase uvolníte.
A po zvládnutí všeho jdeme dál:
Čtvrté slovo: „Napni otěže“
Je to asi nejtěžší a nejsložitější část komunikace člověka s koněm prostřednictvím otěží (a udidla). Nejsnáze se dá pokazit a nejhůře se opravuje, protože se na ní kůň vždy musí sám aktivně a vědomě podílet. Stáhnout mu hlavu do strany, dolů, dozadu i nahoru může hrubý či neznalý člověk i silou a pomoci různých mechanických uděláte (pomocných otěží, ostrých udidel, silovým působením rukama …), ale vystrčit dopředu nos, napnout otěže, to ho prostě nedonutíte, dokud on sám nebude chtít. Musíte ho to naučit, musíte ho pak o to požádat – a pokud on vyhoví, víte, že s ním skutečně komunikujete, ne že ho nutíte. Pokud kůň napíná otěže, je to známka toho, že vám věří, že s vámi spolupracuje, ale i toho, že ho nic nebolí, že je uvolněný - a že ví, co má dělat, dobře zná svoji roli jezdeckého koně. Pokud chcete mít koně v pohodě a pokud chcete mít s koněm pohodový vztah, musíte na toto vždy myslet a ochotu koně napínat otěže si doslova hýčkat jako jeden z největších pokladů. (Koně můžete dokonce donutit, aby vás následoval – známé „join up“ či „follow up“ z takzvané přirozené komunikace je něco, co si lze vynutit. Napínání otěží nikoli.)
Koně je třeba naučit, aby se vždy snažil udržovat otěže lehce napnuté. Jednak tím zjemní a zpřesní oboustrannou komunikaci prostřednictvím udidla, jednak zvedne a vyklene hřbet a uvolní svaly, které bude potřebovat k pružnému a snadnému pohybu pod jezdcem. Někteří koně, většinou ti, kteří mají níže nesený krk (čili typ anglických plnokrevníků, moderních teplokrevníků apod.), budou sami od sebe natahovat hlavu dopředu a dolů, jakmile se trochu uvolní, a velmi rychle a snadno pochopí princip napínání otěží. Horší to bude u koní s krkem neseným vysoko, což jsou například koně barokní či v typu araba. Ti se to budou muset doslova „nabiflovat“.
Nejjednodušším způsob, jak se koně učí napínat otěže, je ohýbáním krku. Začněte opět z pozice před koněm: uvolněte koni hubu, ohněte doprava, doleva, podržte chvíli v ohnutí. Když máte pocit, že už by kůň rád z této pozice odešel, povolte působení udidla, ale nezahazujte, jen mu dovolte, aby se hlavou vrátil do výchozí pozice – většinou ji i sníží. Vy přitom stále udržujte lehký, pasivní tlak udidla, čili lehký kontakt skrze udidlo s jeho hubou. Kůň se učí, že výchozím stavem nejsou zahozené otěže a nulové působení udidla na hubu, ale právě ono lehké rovnoměrné přilnutí. Do situace, kdy kůň následuje hubou vaše ruce, vy vnesete nový prvek: následujte rukama hubu koně. Je to taková hra „s vařenou nudlí“: výsledkem toho bude, že budete otěže napínat každým svým směrem - vy dozadu, kůň dopředu, vy lehce nahoru, kůň zase dolů. Ne přetahování se, kdo z koho!
Výchozí stav je otěž napnutá tím, že kůň lehce vytahuje hlavu dopředu a dolů – hubu má zhruba na úrovni svého ramene. Až na signál hlavu z této pozice přesune do strany či výš, popřípadě níž. A tím signálem je právě ohnutí krku do strany a následně „nabídnutí otěže“, které se časem změní na pouhý pohyb jedné poloviny udidla do strany (lehce pohnete rukou do strany a dopředu do „nabídnutí“), na který kůň ani neohne krk, jen žvýkne a pokusí se jít za nabídnutou otěží, čili se vytáhnout. Pokud by se chtěl vytáhnout moc, vy prostě ruku podržíte nebo udidlo opět vytáhnete ke koutkům, což pro koně je signálem pro to, aby vydržel v dané pozici či zvedl hlavu. Toto procvičujte ohýbáním krku, nejdříve z pozice před koněm, po zvládnutí z pozice vedle krku. Ohnout, nabídnout. Ohnout, nabídnout. A hlavně nezahazovat! Pokud kůň přestane napínat otěže, opět ho můžete ohnout, vydržet, nabídnout.
Každé vytažení hlavy, každé napnutí otěže ze strany koně ihned odměňte pochvalou, pamlskem, pohlazením. Zpočátku chvalte velmi výrazně, aby kůň vůbec pochopil, že má otěže napínat.
U koní, kteří nemají sami tendenci se do otěží natahovat po ohnutí krku, je třeba postupovat trochu jinak. Vše bude výrazně složitější a náročnější na vaši trpělivost, cit i správné načasování signálů:
Princip vašeho vysvětlení koni, že má napínat otěže a tedy snížit hlavu a natáhnout krk, je ten, že působíte udidlem do koutků huby, takže mu zvedáte hlavu (působíte opačným směrem, než kam chcete dostat hlavu koně). Tlak postupně zesilujete, ale přitom vnímáte, kdy má kůň snahu tomuto tlaku uhnout. Všechny snahy uhnout do stran anulujete tím, že ho tam nepustíte, snahu uhnout nahoru anulujete tím, že vy sami půjdete ještě výš a tlak ještě zesílíte. Jedině snahu vymanit se tomuto tlaku dopředu a dolů odměníte tím, že na náznak tohoto vytažení ihned tlak povolíte a koni dovolíte se tímto směrem vytáhnout – aniž byste zahodili kontakt! Koně velmi pochválíte a toto důsledně opakujete. Nejdříve, samozřejmě, z pozice před koněm, pak z pozice vedle krku koně, jako vše ostatní.
Tip:
Pomožte si něčím, co už byste měli umět – uhýbání od tlaku na týl, čili sklonění hlavy na tlak na týl. Ze země máte velkou výhodu v tom, že můžete potáhnout udidlo dopředu, tím potáhnout za lícnice a nátylník – a „říct“ tím koni, že tu hlavu skutečně má dát dolů.
Kůň díky vašemu důslednému jednání pochopí, že tlak do koutků huby znamená snížení hlavy. Díky tomu bude stačit působit stále méně – čili už na menší tlak zareaguje snížením hlavy, aby se vyhnul nepříjemnému tlaku velkému. Časem bude stačit lehký pohyb udidla směrem ke koutkům huby a kůň na to začne snižovat hlavu a napínat otěže. Už to nebude působení talku, už to bude skutečně signál – slovíčko. Všimněte si, že vy koně učíte rozumět udidlu – na rozdíl od těch, kteří koni poprvé nasadí uzdečku, začnou mu někam táhnout hlavu a pak se diví, že jim kůň nechce zastavit či odbočit doprava nebo doleva – a říkají, že má „tvrdou hubu“ …
Když to bude umět s narovnaným krkem, budete to cvičit s ohnutým krkem – to bude působit hlavně vnitřní polovina udidla. Tímto způsobem naučíte koně, že si stačí „říct“ a on sám natáhne krk a vyklene se dopředu a dolů. Mimochodem – na tomto principu působí i chambon! Čím více kůň zvedá hlavu, tím větší tlak do koutků huby cítí – a uhne mu tím, že hlavu sníží, za což ho chambon odmění tím, že přestane působit.
Pokud jste schopni u stojícího koně zepředu i z boku uvolnit prostřednictvím udidla hubu, dostat mu hlavu doprava, doleva, nahoru a dolů, aniž by přitom pohnul nohama, a udržet mu hlavu v této pozici určitou chvíli, pak jste připraveni toto vše zkoušet v kroku – při vodění na udidle. O tom zase příště.
