Dříve se všechny bílé nažloutlé kresby korel považovaly za jedinou mutaci - bílou, a dokonce se nerozlišovalo, zda má oči červené nebo černé, protože to byla první a jediná mutace tohoto druhu.
Korely červenooké, tedy lutino, přenášejí bílé až nažloutlé zbarvení na potomstvo podle genetického schématu vázaného na pohlaví, korely černooké recesivně. To ovšem nebylo zpočátku známo. Bílé korely s černýma očima byly poprvé odchovány na Floridě v roce 1958. O deset let později se chovaly také v Německu, Belgii a ve Švýcarsku. K nám se dostaly na počátku 70. let a v roce 1972 se již poprvé objevily na celostátní výstavě v Olomouci.
Že „bílá“ a „bílá“ korela není jedno a totéž, zjistil chovatel H. Offermann, který si zakoupil v roce 1973 pár bílých korel a po zahnízdění zjistil, že nejsou všechna mláďata bílá, jak předpokládal, ale dvě jsou bílá a dvě přírodně zbarvená. To se opakovalo ještě dvakrát a celkem odchoval tři bílá a deset šedých mláďat. Pozorným sledováním zjistil, že tři mláďata měla červené oči jako jejich otec. Matka měla oči naopak černé. Podrobným studiem došel k názoru, že vlastní pár 1,0 lutino×0,1 bílá černooká. K tomu je nutno dodat, že v tomto případě došlo ke spojení dědičnosti vázané na pohlaví a dědičnosti recesivní, proto se odchovali i přírodně zbarvení ptáci.
Párujeme-li 1,0 lutino×0,1 lutino, získáme 100 % lutino.
Další kombinace s lutino:
1,0 lutino×0,1 šedá
= 50 % samců šedých/lutino
50 % samic lutino.
1,0 šedý×0,1 lutino
= 50 % samců šedých/lutino
50 % samic šedých.
1,0 šedý/lutino×0,1 lutino
= 25 % lutino samců,
25 % samců šedých/lutino,
25 % samic šedých,
25 % samic lutino.
1,0 šedý/lutino×0,1 šedá
= 25 % samců šedých,
25 % samců šedých/lutino,
25 % samic lutino,
25 % samic šedých.
Z tohoto přehledu je evidentní, že 1,0 šedý/lutino, tj. přírodně zbarvený pták štěpitelný na lutino, se nedá podle zbarvení odlišit od šedého. Štěpitelná samice u šedých neexistuje, proto nemůže být nikdy šedá/lutino, ale jen šedá nebo lutino.
Protože ale bílé korely černooké jsou dědičně recesivní, pak u nich mohou být samice štěpitelné jako samci, příkladem může být několik kombinací spojení:
Černooká×černooká
= 100 % samců i samic černookých.
Šedý/černooký×černooká nebo naopak
černookýךedá/černooká
= 50 % černookých,
50 % šedých/černookých.
Šedý×černooká nebo naopak černookýךedá
= 100 % šedých štěpitelných na černooké.
(Poznámka: černooký = bílá korela s černýma očima.)
Když už mluvíme o lutino korelách, je jen kousek ke korelám albino. A proto jedna z nejzajímavějších kombinací je také lutino×bělohlavá. Dědičnost faktoru lutino je pohlavně vázaná, dědičnost faktoru bělohlavý je recesivní, proto mohou být samice štěpitelné i na bělohlavé a albino.
Sestavíme-li základní kombinaci:
1,0 lutino×0,1 bělohlavá
= 50 % samců šedých/bělohlavých/lutino/albino,
50 % samic lutino/bělohlavých/albino.
V chovném páru samice označená jako bělohlavá se rozumí šedá bělohlavá.
Lutino + albino se označuje také jako INO.
1,0 bělohlavý×0,1 lutino
= 50 % samců šedých/bělohlavých/INO, 50 % samic šedých/bělohlavých.
Sestavíme-li pak další kombinaci z odchovaného potomstva, bude mít pár následující odchov:
1,0 šedý/bělohlavý/INO×0,1 lutino/bělohlavá/albino
= 6,25 % samců šedých/lutino,
12,5 % samců šedých/bělohlavých/INO,
6,25 % samců bělohlavých/INO,
6,25 % samců lutino,
12,5 % samců lutino/bělohlavých/albino,
6,25 % samců albino
6,25 % samic šedých,
12,5 % samic šedých/bělohlavých,
6,25 % samic bělohlavých,
6,25 % samic lutino,
12,5 % samic lutino/bělohlavých/albino,
6,25 % samic albino.
Nakonec nesmíme zapomenout ani na čtvrtou mutaci „bílé“ korely, a to bělohlavou bílou černookou, která dědí recesivně.
Použitá literatura:
M. Vašíček, Papoušci Austrálie II.