Příprava drůbeže na výstavy
Načasování líhnutí
Začínáme už na jaře. Pokud je to možné, načasujeme líhnutí podle termínu vybraných výstav tak, aby zvířata, která chcete vystavit, byla v termínu konání výstavy ve výstavní kondici, to znamená:
• Aby byla „hotová“, tzn. dopeřená a dorostlá. Nehotová zvířata (např. nedospělá s nižší hmotností, nedopeřená, s kuřecím okem, kohouti s dosud nevyvinutými ostruhami) se hodnotí predikátem (slovním hodnocením bez přidělení známek v jednotlivých pozicích oceňovacího lístku) a nemohou získat více než třídu „VD“. Ale i predikátem se hodnotí jen do určitého data, u většiny plemen do 31. 10., pouze u velkých plemen hus (emdenské, tuluské), pižmovek, krůt, těžkých (orpingtonky, německé langšanky, kočinky, brahmánky) a typických bojových plemen kura (asilky, bojovnice tuzo, šamo, staroanglické, novoanglické, madraské, jamato, indické, malajky) do 31. 1. následujícího roku. U pozdních líhnutí riskujeme, že „nevyspělá“ zvířata utrpí bodovou srážku nebo budou neoceněna.
• Aby nebyla přestárlá – především dříve líhnutá zdrobnělá a zakrslá plemena mají tendenci přerůstat. Také, pokud se slepičky dostanou do plné snášky, zdaleka pak nevypadají jako „mladí krasavci“, ale jako starší drůbež s vybledlými běháky a peřím ne zrovna nejhezčího vzhledu.
V průběhu odchovu
• Kondice – výživná kondice by neměla být ani vyhublá ani ztučnělá. Vhodnou krmnou dávkou je možné ovlivnit např. i zbarvení běháků žlutonohých plemen, částečně délku trupu, tělesný rámec, u plemen s krahujcovým a žíhaným zbarvením kresbu apod.
• Kvalita a barva peří – peří vystavovaných zvířat by mělo být lesklé, toho dosáhneme přidáním olejnatých semen, např. slunečnice nebo vařeného lněného semene do krmné dávky. Pozor: ne ve velkém množství, aby nám zvířata neztučněla. Mám ale zkušenosti, že po přidání máku či konopného semínka se objevila fialka. Co se barvy týče např. u modře zbarvených plemen, pokud jsou vystavena slunci, hrozí objevení se rzi v opeření. Pomůžeme si zastíněním výběhu. U bílých hrozí zažloutnutí peří – chováme je proto v čistotě, zažloutnutí může způsobit i větší množství kukuřice nebo mrkve v krmné dávce.
Větší nároky na péči a prostředí mají zejména plemena s pernatými ozdobami. U chocholatých plemen musíme dbát na to, aby chocholka nebyla zakrmená a smáčená (takto poškozený chochol jednak přímo vybízí k ozobávání, jednak se pak těžko dává do odpovídajícího stavu). Také udržování rousů je mnohdy problematické. Hřady pro rousná plemena by měly být širší, výběhy ne tvrdé. Pokud jsou rousy zalámané, můžeme je alespoň šest týdnů před výstavou vytrhat, aby narostly nové. Pozor: u barevných rousů se může stát, že nově narostlé peří bude mít záběly.
• Označení – vystavují se jen zvířata řádně okroužkovaná platnými registračními kroužky. Jen připomenu: kroužek navlékáme na pravý běhák, základnou čísel k tělu, u většiny plemen kroužkujeme mezi 10. a 12. týdnem, u vodní drůbeže už od pátého týdne.
• Drezura – ne, nespletla jsem se a nezabrousila ke koním. Jsme ještě pořád u drůbeže. Často se stává, že zejména temperamentní zvířata chovaná ve velkých výbězích, pokud se dostanou do malé výstavní klece, nevědí kudy kam. Skáčou do pletiva nebo se krčí v koutě. Je problém, aby ukázala, jak vlastně vypadají. Proto je dobré zvykat zvířata na přítomnost člověka, chodit mezi ně, hovořit s nimi. Osvědčilo se mi také nechat v kurníku zapnuté rádio – slepice jsou zvyklé na lidské hlasy a nejsou tak plaché. Dobré je mít doma i výstavní klec a zvířata, která chceme vystavit, na ni zvykat – neznamená to zavírat je tu natrvalo, četnost a délka „navykání“ je individuální. Drezura ve výstavní kleci je žádoucí taky u plemen, která by měla zaujmout specifický postoj pro předvedení ideálního typu. Jde především o původní zakrslá plemena (sebritky, bantamky, rousné zakrslé a další).
• Zdravotní stav – průběžně kontrolujeme, zda jsou všechna zvířata vitální a také zda se u drůbeže nevyskytují vnější paraziti (pokud jsou, pak zejména v okolí kloaky a pod křídly, u chocholatých plemen v chocholu). V tom případě použijeme vhodný přípravek, a to nejen na zvířata, vyčistit a ošetřit je třeba i chovatelské zařízení.
Výběr pro výstavy
• Proto, abychom zvířata mohli pro výstavu (ale i do dalšího chovu) vybrat, musíme znát dobře standard. Přednost mají zvířata odpovídajícího plemenného typu a rámce, i pokud zjistíme drobné nedostatky. Preferujeme dospělá zvířata. Pokud sestavujeme kolekci, snažíme se vybrat co nejpodobnější zvířata ve velikosti, zbarvení apod.
Než vyplníme přihlášku
• Při sestavování svého výstavního kalendáře pamatujme na jedno – pokud zvíře dáme na výstavu, znamená to pro něj zátěž (změna prostředí, výživy, kolem chodící lidé), zkrátka způsobujeme mu stres. Proto bychom mu po každé výstavě měli dát možnost si odpočinout, regenerovat se. I nejhezčí slepice bude po několika po sobě následujících výstavách vypadat nehezky, její hodnocení může klesnout i o několik tříd, a můžeme o ni i dokonce přijít.
• Pro výstavy vybíráme zvířata bez zjevných vad – měli bychom znát standard plemene i všechny obecně platné vady. Drůbež se většinou vystavuje ve voliérách. Do jedné voliéry se počítá s vystavením 1,2 (1 kohout a 2 slepice) u hrabavé drůbeže a 1,1 nebo 1,2 u drůbeže vodní. Na celostátních výstavách a některých speciálkách se drůbež vystavuje i v klecích – jednotlivě.
• Každá výstava něco stojí – kromě času, který věnujeme přípravě zvířat, také finanční prostředky spojené se zasláním přihlášky, klecné, katalog, u větších výstav správní poplatky, náklady na dopravu.
• Ke všem vystaveným zvířatům musí být předloženo platné veterinární osvědčení. Veterinární podmínky se mohou lišit podle krajů a jsou vždy uvedeny ve výstavních podmínkách každé výstavy. Většinou se u hrabavé drůbeže a bažantů vyžaduje u zvířat starších 18 týdnů potvrzení, že v období 6 měsíců před konáním svodu byli vakcinováni proti Newcastelské chorobě dle vakcinačního schématu udávaného výrobcem vakcíny (v potvrzení musí být uvedeno – datum poslední vakcinace, název a operační číslo vakcíny). Vodní drůbež (mimo hus) starší 18 týdnů musí být doprovázena potvrzením, že v období 6 měsíců před konáním svodu byla vyšetřena s negativním výsledkem na pulorovou nákazu – – sérologickým vyšetřením (rychlou aglutinací). Mláďata hrabavé i vodní drůbeže, která ještě nedosahují věku pro provedení vyšetření, musí být doprovázena potvrzením o provedení vyšetření v rodičovském hejnu. Zvířata, která se zúčastní svodu v rámci kraje, musí být doprovázena potvrzením nebo doklady, ze kterých bude patrno, že u zvířat byly provedeny požadované zdravotní zkoušky (např. laboratorní protokol). Ve všech případech, kdy se hovoří o „potvrzení“, musí být tento doklad vystaven nebo potvrzen soukromým veterinárním lékařem.
• Doprava je, alespoň pro mne, největším problémem a taky důvodem, proč na mnoha výstavách nemohu vystavovat – cesta většinou ve čtvrtek nebo v pátek se zvířaty tam a v neděli zase zpátky je časově hodně náročná. Pravda, nejlepší je, pokud se domluví více chovatelů a dovoz zorganizují společně. Některé výstavy – a mezi ně patří i ta naše bohdalovská – dokonce organizují svoz zvířat. Jak pohodlné – kdyby takové byly všechny, myslím, že by jejich pořadatelé neměli problémy s malým počtem vystavených zvířat.
Do vlaku si vzít s sebou i drobná domácí a jiná malá zvířata, pokud jsou zcela uzavřena ve snadno přenosných klecích, koších nebo jiných schránkách s nepropustným dnem umístěných na klíně nebo pod sedadlem. Takto přepravovaná malá zvířata jedou zdarma jako ruční zavazadlo. Pokud schránka překročí rozměry pro ruční zavazadla (90×60×40 cm) nebo je pro ni vyžadováno zvláštní místo ve vlaku, je třeba zaplatit jako za přepravu spoluzavazadla. Přepravu zvířat nabízí např. ZOO – kurýr, více na http://www.zoo-kuryr.cz/.
Před výstavou
• U vybraných zvířat zhodnotíme výstavní kondici, zejména stav opeření (zvířata, která silně pelichají, se neoceňují), hmotnost, zdravotní stav, přítomnost vnějších parazitů.
• Před převozem na výstavu zvířata očistíme – především kroužky a běháky, pokud je znečištěné peří, tak i to (na peří je lepší pamatovat, a pokud je to nutné, čistit je několik dní před výstavou). Nesmíme používat žádné agresivní čisticí prostředky, ideální je vlažná voda, popř. dětské neparfémované mýdlo. Stalo se, že jeden kolega chovatel vykoupal rodajlendky v roztoku prostředku na nádobí a ony pak měly barvu podobnou spíše hempšírkám. Špinavé zvíře tedy vykoupeme v mýdlové vodě a pak pořádně opláchneme a necháme je oschnout (použít lze i fén – studený vzduch). Po oschnutí přetřeme běháky i zobák, laloky a hřeben tenkou vrstvou tuku (stolním olejem, vazelínou, indulonou), aby se hezky leskly. Pozor, aby se tuk nedostal do peří a neslepil je!
• Povoleny jsou úpravy, které zvyšují estetický dojem zvířat, aniž by předstíraly vyšší kvalitu upravených znaků. Jde o vytrhání jednotlivých jinobarevných per z krycího opeření, např. ojedinělých černých pírek z opeření žíhaně a krahujcově zbarvených slepic. Pokud jsou zobák nebo drápy přerostlé, můžeme je zastřihnout. Povoleny jsou i drobné tvarové úpravy chocholů a rousů vytržením nebo zastřižením per, vytrhání jemných per v meziprstí.
U krůt mažeme holé části kůže hlavy, nejlépe olejem, který zvýrazní jak červenou, tak modrou barvu. Namažeme také běháky, které zvláště u tmavších lépe vyniknou. Je někdy třeba protrhat peří na čele a temeni lebky z důvodů lepšího vyniknutí bradavičnatosti.
• Nepovolené úpravy jsou proviněním proti výstavnímu řádu a zvířata jsou pak hodnocena výlukou. Vystavovaná zvířata nesmí mít zastřižené, zalámané či vytržené letky ani rejdováky a nesmějí chybět srpy (důvod k neocenění). K nedovoleným úpravám uvedeným ve Vzorníku patří také barvení peří, vytrhávání podušek, vytrhávání peří na bocích běháků, vytrhávání jinobarevných per v rozsahu narušujícím celistvost opeření, odstranění nežádoucích prvků kresby. Dále chirurgické úpravy hřebene, prstů a ostruh, barvení běháků a ušnic, změny na registračních kroužcích.
• Připravená zvířata (nakrmená a napojená) umístíme do vhodných přepravek – nesmí se v nich tísnit a musí mít dostatek vzduchu. Např. pro kohouta a slepici středně těžkého plemene počítáme podlahovou plochu 50×60 cm, výšku 60 cm. Krůty by měly mít možnost se v přepravce postavit. J. Kalaš doporučuje přepravu na volno v zaplachtovaném vozíku, který je vystlaný pilinami a slámou. Ideální je, pokud jsou zvířata oddělena, usnadní nám to i manipulaci na výstavě. Do přepravky dáme vhodnou podestýlku (hobliny, řezanou slámu nebo seno). Přepravku bychom si měli označit, obzvlášť pokud ji z výstavy nepovezeme osobně.
Mnozí z vás, milí čtenáři, si položí otázku „Proč vlastně vystavovat?“. Chcete předvést svůj chov veřejnosti, pomoct ukázat pestrost chovaných plemen? Zvláštní kapitolou jsou speciální výstavy, kde se naskýtá jedinečná možnost porovnat stav značné části chované populace. Ocenění na výstavě může pomoct s výběrem zvířat pro další chov. Nedílnou součástí všech výstav jsou také soutěže. Je přirozenou lidskou vlastností (a tedy i dobrou motivací, pokud jde o zdravou soutěž) pyšnit se dosaženými výsledky a získanou trofejí. Všechny chovatelské akce by měly sloužit k setkávání se, k diskusím a povídání mezi námi chovateli. Vždyť je to náš společný koníček. Těším se na viděnou na některé z výstav.
Nezbývá než vám, vystavovatelům, popřát hodně úspěchů.
