Děti mrazu – část 16

„Je to jakýsi osobní boj, trochu se týkající vašeho ega. Buduje to v člověku sebedůvěru. Když jsem schopen se psím spřežením ujet 1 000 mil, dokážu udělat cokoliv.“ (Jeff King, mnohonásobný vítěz Iditarodu a Zákon Questu)

Péče o čtyřnohé ultramaratonce
Při nejtěžších vytrvalostních závodech psích spřežení světa (Iditarod, Zákon Quest atd.) je starostlivost musherů o jejich psy maximální. Tato podmínka platí o péči o zvířata obecně, při těchto nejtěžších podnicích však stonásobně. John Balzar ve své knize Hrdinové Zákonu píše: „Musherovi mnoho času na odpočinek nezbývá. Během čtyř hodin Aliy (rozuměj Aliy Zirkleová – vynikající aljašská musherka, pozn. aut.) nejdříve nakrmí dvanáct psů. Potom stáhne botičky ze čtyřiceti osmi nohou. Z vaku na saních vybalí lihový vařič z hliníku a sestaví ho. Do nádoby s lihem nejdřív zasune kus izolačního materiálu, aby sloužil jako knot (kdysi pro tento účel používal toaletní papír). Připraví si kupu sněhu, který bude tát v hrnci na vaření s objemem kolem dvaceti litrů. Zatímco se voda ohřívá, Aliy každému psu potře každou tlapu mastí a zkontroluje, jestli někde nemá otoky, bolavá místa nebo odřeniny. Choulostivé klouby končetin potřebují namasírovat balzámem působícím do hloubky a pak zabalit do neoprenu, aby se předešlo otokům. Aliy každého pochválí; každý dostane svůj díl času. Všichni potřebují poškrábat na břiše nebo podrbat na zádech: Flood a Kronk a Rubia a Twister a Price a Stasha a Roger a Martin a Plink a Missy i Chip a Cisto.“

Úzkostlivá péče o tlapky je v těžkém terénu a za děsivých mrazů nesmírně důležitá. Psy je třeba chránit před odřeninami, říznutím, před puchýřky i prasklinkami, které by mohly přerůst v závažnější zranění a psa ze závodu vyřadit. Nejlepším řešením ochrany jsou speciální botičky v kombinaci s hojivým krémem. Tlapku je třeba pokud možno uchovat v teple a suchu. „Průměrný tým v Yukonském questu,“ píše John Firth v knize Qukon Quest, „opotřebuje, ztratí, pohřbí nebo sežere zhruba 1 000 botiček, což činí kolem 80 kusů na jednoho psa. Oblíbenou činností diváků po startu pak je sbírání ztracených botiček.“ Někteří psi ovšem botičky nesnášejí a ihned po nasazení si je zuby strhnou. Takovým psům se na bříška prstů lepí sekundovým lepidlem kousek látky, aby je alespoň částečně chránil (sekundovým lepidlem se psům zacelují i drobné prasklinky a říznutí na tlapkách).

Psí botičky nejen chrání tlapky, ale zabraňují i sněhu, aby se nabaloval na chloupky mezi prsty. Vyrábějí se z rozličných materiálů; připevňují se zpravidla suchým zipem. Botičky (v patřičném množství) patří do povinné výbavy musherů při extrémních vytrvalostních závodech.

Krmení psích vytrvalců
Dříve musheři krmili své svěřence výhradně rybami, masem a lojem. S nástupem „suchého“ krmiva přešli ke granulím, které jsou snadněji stravitelné a mají vyváženou nutriční hodnotu. Brzy však přišli na to, že pes – jako typický masožravec – při náročném fyzickém výkonu nevyhnutelně potřebuje proteiny v přirozeném stavu. Proto je v současnosti nejobvyklejší kombinace tradičního krmení (masem) a suchého (granulemi). Veterináři zjistili, že průměrný pes během mimořádně obtížného vytrvalostního závodu spotřebuje každý den potravu o hmotnosti odpovídající téměř 30 % jeho tělesné váhy.

Jako suchého krmiva užívají musheři granulí špičkových značek. Jako masitá potrava se nejčastěji užívají ryby, vepřové maso, hovězí a drůbež (někteří závodníci používají pro psy i koňské maso). Ze zvěřiny se používá pouze bobří maso, které (prý) jako jediné neobsahuje škodlivé parazity. Musheři dodávají do krmiva svých svěřenců samozřejmě i tuk: používají olej z tuleňů, drůbeží lůj, vepřové i hovězí sádlo a kukuřičný olej.

Nebezpečná dehydratace
Nedostatek tekutin je pro psy, stejně jako pro většinu savců, velmi nebezpečný. Nejenže způsobuje nechutenství, ale zásadně ohrožuje zdraví zvířete, snižuje jeho výkon a zvyšuje nároky i čas na regeneraci sil. Je třeba si uvědomit, že závodní pes může ztratit veškerý tuk a polovinu proteinů ve svém těle, a navzdory tomu v podstatě dobře funguje. Pokud však ztratí 20 % vody obsažené v jeho těle – umírá! Voda tvoří přibližně 60 % celkové tělesné hmotnosti psa. Veterinární lékaři Yukon Questu uvádějí, že pes musí při enormní zátěži vypít alespoň jeden galon denně (1 galon = 3,78 litru). (Jak je na tom pes s hydratací svého organismu, zjistíme laicky lehce dvěma způsoby: zmáčkneme kůži psa na zadní straně krku - pokud se vrátí nazpět okamžitě, je vše v pořádku; pokud zvolna – je pes dehydratován. Druhým způsobem je sledování moči – pokud je čirá, je vše OK; pokud je rezavě žlutá – je pes dehydratován.)

„Čím nižší teploty a větší vítr,“ poznamenává John Firth, „tím je větší pravděpodobnost dehydratace. Velice studený vzduch působí jako houba, která ze psů vlhkost vysává. Nakonec psi mohou přestat pít, protože nemají vůli polknout.“ Jinými slovy – psi nemusejí mít „chuť“ pít. Proto je nutné jim dodávat tekutiny v krmivu; nejlepší jsou jednoznačně masové vývary, které jim většinou velmi chutnají.

Tým
Psi ve spřežení mají různé úlohy. Těsně před saněmi jsou tzv. wheel dogs (zadáci). Jsou to siláci – často musí trhnutím dát do pohybu přimrzlé sáně. Přestože v týmu vykonávají velmi těžkou a občas nebezpečnou práci (sáně do nich mohou narazit, i když jsou opatřeny ochranným obloukem), nemusejí být tělesně největší. Musheři jako zadáky většinou preferují klidné psy na poměrně nižších nohou s nižším těžištěm.

Před zadáky jsou tzv. team dogs (týmoví psi); těch je ve spřežení nejvíce.

Za lídry, kteří mají postavení vpředu spřežení, je dvojice psů, kterou Američané nazývají swing nebo point dogs = jejich úkolem je udržet psy za sebou v řadě a nechat lídry, aby se soustředili na svou náročnou práci.

Vepředu spřežení je dvojice psů, která se nazývá leaders (vůdčí psi = lídři). Jsou to nejinteligentnější, skvěle ovladatelní psi, kteří mají dokonalý kontakt s musherem. Nesmí jim chybět samostatné rozhodování. „Tato zvířata nesou na svých nevelkých bedrech břímě úspěchu či porážky celého spřežení,“ tvrdí John Firth. „Lídři motivují ostatní,“ říká musher Gerald Riley. „Bez nich by byl tým ztracený.“

Američané schopnosti svých lídrů označují speciálními termíny: např. pace leader (tempař, který pohání tým k vyšší rychlosti), storm leader (lídr, který se dokonale orientuje za špatných povětrnostních podmínek, např. při sněhových bouřích), passing leader (lídr, který dokonale a bez problémů předjíždí soupeřící týmy) nebo trail leader (lídr, který dokonale najde cestu, respektive trail pod čerstvě napadanou vysokou sněhovou pokrývkou). To jsou však již detaily - dobrý lídr zvládne takřka vše a je svým pánem velmi vysoce ceněn. Musher Stan Bearup tvrdí: „Pokud tam ta stezka je, i když ji zrovna nevidíte, najdou ji. Oni ji vyčmuchají.“

Vztah: člověk a pes
John Firth v knize Yukon Quest napsal: „Úkolem mushera je vytvořit vztah s každým psem dle jeho role ve spřežení. Musí psům rozumět a umět s nimi komunikovat tak, aby pochopili, co mají dělat. Každý pes je individuální atlet a každý je osobností. Ovšemže se najdou jedinci, kteří s druhými nevycházejí. Jsou mezi nimi samotáři a najdou se i ti zlomyslní. Při závodu vystupuje musher jako trenér. Povzbuzuje každého svěřence tak, aby uvěřil, že může udělat nejen vše, co chce, ale že udělá vše, co může. Role mushera je nejen ta trenérská, ale vztah mezi psem a musherem by se dal označit za rodičovský. Vždyť musher svého psa vychovává již od narození. Postupem času se musher učí znát nedostatky i přednosti svého psa a ten naopak se učí znát chyby a přednosti svého pána. Pes, který se během svého života dostal k jinému pánovi, si může vytvořit stejně rovnocenný vztah, jako byl ten předchozí. Oba dva se učí spoléhat jeden na druhého a bezmezně si důvěřovat. Není obvyklé, že ve chvíli, kdy se musher potýká s problémem, jeho tým zastaví nebo se otočí, aby zjistil, co se děje. Jon Rudolph jednou usnul na saních. Když se probudil, ještě pořád na těch saních stál, ale jeho spřežení zastavilo. Oba lídři se vrátili k saním a bedlivě jej pozorovali, aby se ujistili, že je v pořádku. Musherská historie je plná příběhů o jezdcích zachráněných svými psy, kteří učinili správné rozhodnutí ve správný čas, když jejich páni toho nebyli schopni.“

Plemena nejsou důležitá
Je třeba mít na zřeteli, že plemena psů, uznaná FCI, jak je známe z výstavních kruhů, nehrají ve světě mushingových ultramaratonů vůbec žádnou roli. Musherům nezáleží na exteriéru jejich svěřenců, nýbrž na jejich výkonnosti a odolnosti. Klasická plemena tažných severských psů na startu Iditarodu a Yukon Questu prakticky, až na vzácné výjimky, nenajdeme. Musheři se usilovně věnují šlechtění svých vlastních krevních linií psů. Ke zlepšení výkonu, ovladatelnosti a schopností přírodních severských plemen používají i příměsi jiné krve. Sibiřský husky dal jejich psům skvělé tlapky, Malamut vytrvalost a odolnost, belgický ovčák ovladatelnost a mimořádně pozitivní vztah k člověku, gordon setr usnadnil trénink, chrti (zejména greyhoundi) zvýšili rychlost a přinesli do chovu dlouhé nohy … „Kde se ten pokrok zastaví?“ zeptal by se blahé paměti můj dědeček …

Počet psů ve spřežení
V nejtěžších a nejdelších závodech psích spřežení používají musheři zápřahy s vysokým počtem psů. V Yukon Questu povolují pravidla použít maximálně čtrnáct psů (trail vede i lesy, kde by vyšší počet psů, který ovlivňuje délku spřežení, nebyl možný), v Iditarodu závodí s osmnácti a někdy dokonce s dvaceti psy (trasa vede oproti Yukon Questu více zamrzlými pláněmi). Vyšší počet psů zvyšuje větší výkon a akceschopnost spřežení, na druhé straně však rovněž zvyšuje nároky na péči o vyšší počet zvířat. (V závodech není možné psy vyměňovat. Zraněné nebo nemocné psy je ovšem možné ponechat na určených kontrolních bodech – check pointech.)

„Věčně nedosažitelným ideálem je dát dohromady psy stejně rychlé a vytrvalé, charakterově vyzrálé a zapálené pro jízdu,“ tvrdí John Balzar, „spolehlivé psy s odolnýma nohama a chutí k jídlu, psy, kteří vědí, že zastávky na oddech jsou kvůli odpočinku, ne na tropení hloupostí, psy, kteří se neperou a nemusejí být proto vykastrováni, takže později mohou majiteli přinést peníze za krytí. Stejně důležitý význam má další, těžko postižitelná vlastnost – kombinace odvahy a elánu: síla ducha, díky níž jsou schopni běžet dvanáct nebo čtrnáct hodin z každých čtyřiadvaceti hodin po celé dva týdny, skálopevné odhodlání zdolávat horské průsmyky, když oči nedokážou proniknout hustou sněhovou vánicí a uši neslyší nic než ječení větru. Na úžasné psy, kteří to dovedou, se lze spolehnout, že i za nejhorších podmínek povzbudí celé spřežení, a především samotného mushera. Ať mají psi jakékoliv vlastnosti, udělat z nich výborné spřežení vyžaduje u mushera vrozený talent a dovednosti, jejichž získání trvá léta. Někteří nováčci si až po měsících učení uvědomí, co vše je třeba pochopit. Vybudovat absolutní důvěru mezi živočišnými druhy, být schopen se podílet na vztahu, kdy vedoucí postavení někdy musí mít člověk, jindy zase jeho psi, aby společně dokázali přežít, už ve vyspělých civilizacích není běžné.“

Nezdolný duch
Nejlepší a nejzkušenější musheři dokážou ve svých vynikajících psech posilovat nezdolný duch smečky a týmové spolupráce. „Udržovat ve psech takového ducha patří mezi kouzla musherů,“ tvrdí John Balzar. „Většinou ani nic nepostřehneme, ani nezaslechneme. V dětství nás učili, že se máme chovat, jako bychom ze psů neměli strach, ale takám vždycky říkali, že psi nás dokážou prokouknout a vycítí, jestli k nim jsme upřímní, nebo se jich ve skutečnosti přece jen bojíme. Jak může potvrdit každý majitel domácího mazlíčka, psi to skutečně dovedou. Neexistují slova, která by lidé mohli provést, a přinutit psy, i ty poslušné, aby se zvedli a běželi dál a táhli saně a přitom do toho celé dny vkládali srdce. Takže jak to vlastně musher dokáže? Určitě to částečně souvisí s tónem jeho hlasu a způsobem, jakým se pohybuje. Také musí dobře rozumět psům, jejich vztahům a postavení ve spřežení a musí vědět, co tým očekává. Zkrátka je to otázka vůdcovství. Kterýkoli velitel vojska dokáže vyskočit z úkrytu a zvolat: Do útoku!, ale jen za některými jejich lidé jdou. Konec konců je vůdcovství stejně záhadné jako barva na křídlech motýla nebo krystalický tvar sněhové vločky. Nejslabší mezera v přístupu dovede postupně ovlivnit celé psí spřežení a zničit jeho vůli táhnout, stejně jako prasklina může zničit vinnou sklenku. A naopak, jediný geniální pes dokáže strhnout všechny ostatní. Obratní musheři jsou v tomto ohledu přirovnáváni ke psům.“