Zdokonalovaná plemena a barevné rázy králíků u nás
Plemeno: angora
Regenerovaný kresebný ráz: ruská černá
Zkratka: ARč
Historii existence a chovu angory u nás bych věnoval jen několik málo řádků, protože byla detailněji popsána v avizovaném čísle o angoře saténové. Angora se řadí k nejstarším plemenům králíka vůbec. O jejím vzniku není příliš mnoho informací, uvažuje se spíše o mutaci, která způsobila změnu srsti. A to především v procentuálním zastoupení poměru pesíky: polopesíky: vlníky. Právě angorská srst je charakteristická dlouhými a zmnoženými podsadovými vlníky. Ty silně převládají nad ostatními typy chlupů a mají podstatný vliv na celkový dojem srsti. Na našem území je angora známá již velmi dlouho – o prvním výskytu se hovoří asi koncem 18. století. Svého rozmachu dosáhla v prvních dvou třetinách 20. století, kdy byla její vlna vysoce ceněna z poměrně jednoduchého důvodu – byl to „lehce uživatelný“ králík, který poskytoval produkt i za svého života a z vlny se dala upříst řada potřebného oblečení. Později také produkce vlny tvořila malý, ale stálý vedlejší rodinný příjem. Pokud otevřeme staré výstavní katalogy, tak právě tam zjistíme, jaké oblibě se angora tehdy těšila – tvořila mnohdy velmi početnou expozici celé králičí sekce výstavy. Stejně rychlý byl však, bohužel, i angoří propad, který se začal projevovat od osmdesátých let. V současné době se angora již chová jen sporadicky a pro výstavy.
Existuje hned několik barevných rázů – např. červené (Ačerv), černé (Ač), modré (Am) anebo havanovité (Ahav), ale bílá červenooká forma (Abčo) nad nimi vždy početně převažuje. Za vyšlechtěním angory s ruskou kresbou stojí pan MVDr. Poláček z Chomutova. Ten v 80. letech minulého století spolu křížil bílé červenooké angory a (zvláště tehdy vysoce populární) kalifornské černé (Kalč). Kalifornský je typickým zástupcem tzv. akromelanistických plemen – – tedy skupiny plemen, která má koncové (tzv. akrální) části těla tmavěji (případně sytěji) zbarvené než zbytek těla. Tyto koncové části těla se nazývají extremitami. Patří mezi ně nosní maska, pigmentace uší, spodních částí končetin a ocasu (pírka). V případě kalifornského králíka je zbytek těla čistě bílý, duhovka očí červená (resp. bezbarvá) a drápy tmavě rohovité. Tento typ akromelanismu se nazývá ruskou kresbou.
Obě dvě výchozí plemena byla střední velikosti, a tudíž nenastal výraznější velikostní problém (nepoměr) u jejich potomků. I z hlediska králíkářské genetiky nebylo dosažení ruské kresby příliš zdlouhavé. Výsledkem byl králík, který měl čistě bílou vlnu, ale přesto nebyl jen bílý jako rozšířené angory bílé červenooké. Z užitkového hlediska totiž nemá vlna na extremitách žádný produkční význam, ale esteticky je zvíře podstatně přitažlivější, než kdyby bylo klasicky celobílé. Právě to několika chovatelům angor velmi učarovalo, a mají je proto také v oblibě.
Angora s ruskou kresbou (nebo ruská černá) – ARč – je tedy králík střední velikosti, který se sice po stránce typu srsti řadí k plemenům dlouhosrstým, ale po primárně velikostní stránce je to plemeno střední. Hmotnost angor se pohybuje v rozmezí 3,50 až 5,0 kg. Je zde velmi široký tolerovatelný interval – 1,5 kilogramu – což není mezi plemeny králíků běžné. Základní myšlenkou je fakt, že u každého jedince je produkce vlny poněkud odlišná a tvoří jiný podíl celkové hmotnosti zvířete. Z hlediska tvaru nemají být patrny vystouplé kosti, zejména na zádi zvířete. Z pohledu posuzování je to někdy možná poněkud obtížné, protože rouno může zakrývat tvarové exteriérové znaky, a proto jejich hodnocení vyžaduje určitý cit. Trup má být kompaktní, široký se silnými končetinami. Uši jsou vzpřímené, o délce 11,0 až 12,0 cm. Tzv. plemennými znaky angor je delší srst na určitých tělesných celcích, a to: a) čelenka (na čele a temeni), b) praporky (delší srst na koncích ušních boltců), c) licousy (delší srst na lících a skráních) a za d) bačkory (delší srst na spodních částech končetin). Tyto znaky mají být výrazné a tvoří angoří „parádu“. Srst má být dlouhá 6 cm – zvířata s kratší srstí jsou na výstavě neklasifikována (jsou po střiži a srst jim zatím příliš nedorostla). Srst samotná je hustá, vyrovnaná a jemná. Podíl podsadových vlníků je opravdu znatelný na první dotyk. Barva je u ARč tedy čistě bílá, extremity jsou černé, duhovka očí bezbarvá a drápy tmavě rohovité.
Regenerační křížení mají v současnosti uznáno dva chovatelé, a to od roku 2006. V minulém roce jim byl status prodloužen. Regenerace probíhá pomocí angor bílých červenookých a dále kalifornských černých, a to většinou z chovu z ČR. Výsledky šlechtění jsou pravidelně předváděny na celostátních nebo evropských akcích. V současné době je snaha zdokonalit kvalitu srsti (eliminovat plstnatění) a zvýraznit plemenné znaky, a to zejména na hlavě. Angora s ruskou kresbou je plemeno velmi vzhledné a jistě zaujme i další příznivce dlouhosrstých plemen králíků. Většina chovatelů angor u nás je sdružena v Klubu chovatelů angor (www.angora.cz), který byl založen již v roce 1933. S angorami se lze potkat u nás především na akcích republikového charakteru.
Angorou s ruskou kresbou končí tento seriál o nových a zdokonalovaných plemenech a rázech králíků u nás. Věřím, že svůj účel jednotlivé díly splnily a osvětlily danou situaci. Rád bych zde poděkoval všem chovatelům, které jsem e-mailem na začátku tohoto roku kontaktoval a kteří mi poskytli cenné informace a pomohli tak propagaci českého králíkářství. Věřím, že to nebylo zbytečné a že jsme společně vytvořili dobrý náhled na současnou problematiku. V dalších číslech Fauny se budeme věnovat kresebným plemenům králíků.
