Kůň v pohodě Díl 18.: První kroky na udidle
Teoretický princip vodění koně na udidle je nesmírně jednoduchý: skloubíte pár věcí, které už kůň zná, a to
– určování rychlosti koně hlasem či lépe doteky bičíkem,
– uvolnění huby, sestavení hlavy a ohnutí krku otěžemi prostřednictvím udidla,
– určování směru pohybu zatím stále ještě pozicí vašeho těla a směrem vaší chůze,
– později k tomu přidáte i požadavek na snížení hlavy – vytažení krku dopředu a dolů, a to taky otěžemi prostřednictvím udidla.
V praxi už to tak jednoduché nebude. Začínáte totiž kombinovat různé signály, skládat jednotlivá slova do vět. Jakkoli se vám během prvních chvil nácviku budou tyto věty zdát složité, vězte, že jsou velmi jednoduché! Až budete časem koně učit chodit na dvou stopách, pak už to bude skutečně „pomůcková“ symfonie!
Z praktického hlediska počítejte se dvěma komplikacemi, které vám najednou budou ztěžovat celé vodění:
– správná koordinace působení otěží a bičíku (každá pomůcka musí přijít včas, nezávisle na druhé, a nesmí zapůsobit bezděčně - například klepnutí bičíkem, který jste si při pohybu otěží neuhlídali);
– správné ovládání vašich vlastních paží, abyste šli rukama skutečně s hubou koně, a tedy udržovali stálý a lehký kontakt - přilnutí.
Opravdu, bez cvičení to nejde! Lepší je procvičit vše na koni starším a zkušenějším, ale pokud budete dávat pozor a budete přemýšlet hlavou, nezkazíte ani koně mladého.
Nanečisto na side–pullu
Prvních několik lekcí vodění si určitě vyzkoušejte bez udidla. Vraťte se k bezudidlovému uzdění, na kterém jste koně učili ohýbat krk, ideálně k side–pullu. Zopakujte si ohýbání na obě strany, před koněm i vedle koně. Všechny postupy (samozřejmě kromě uvolňování huby) budete na bezudidlovce dělat stejně jako s udidlem, proto je popíšu pouze jednou pro udidlo. I na bezudidlovce udržujte lehce napnuté otěže, především vnější, která se má stát „vodicí“, udržujte lehký kontakt s hlavou koně, čili mějte své paže uvolněné a pohyblivé. Až dokážete pěkně vodit koně bez udidla, přejdete k uzdečce. Díky této přípravě „nanečisto“ ho nebudete mást či zraňovat neumělým nebo nešetrným působením na udidlo.
Dvě pozice při vodění koně na udidle
Při vodění (ať už nejdříve na bezudidlovce nebo později s udidlem) budete koně vodit ze dvou pozic; ta první je jednodušší na držení otěží a koordinaci vašich pomůcek, ta druhá se více podobá působení jezdce ze sedla a je předstupněm pro práci na dvou lonžích či dlouhých otěžích.
1. Pozice vedle krku koně
Je to stejná pozice, jako když jste koně učili odžvýknout na pohyb udidla nebo ohnout krk. Vnější otěž je přehozená přes krk, kus před kohoutkem, a vy ji držíte mezi ukazovákem a palcem přibližně v polovině výšky krku koně – abyste měli prostor jít rukou dolů, tedy tuto otěž napínat, ale i nahoru, tedy ji povolovat. Touto otěží – a rukou – udržujete napnutí otěže a stálý kontakt s vnějším koutkem huby. Později bude tato otěž koně ohraničovat zvenčí, čili bránit mu vypadávat plecí z obratu, a udržovat přiuzdění, čili hlavu na kolmici. Ale na to je ještě čas. Už nyní však pomáhá ovlivňovat míru ohnutí krku – čím více krk ohýbáte vnitřní otěží k sobě, tím více musí vnější ruka jít nahoru a nabízet vnější otěž. Naopak při narovnávání krku jde ruka dolů a otěž udržuje stále napnutou.
Ve stejné ruce držíte tentokrát i dlouhou drezurní tušírku, která nesmí být příliš měkká, aby se příliš nehoupala a koně zbytečně nedotýkala. Dobré je držet ji napříč v dlani a podložit si ji malíčkem, budete s ní přesněji manipulovat, nezávisle na působení otěží. Díky tomu můžete tušírku zvednout a klepnout koně shora na záď pro rozejití, z boku na stehno pro ustoupení zádí, nebo si ji přetočíte trochu dopředu pro klepnutí zepředu na prsa při couvání. Klidová poloha tušírky bude zpočátku šikmo dozadu–dolů a koně se nebudete dotýkat, pokud po něm nebudete něco konkrétního chtít. Tušírka se stará se o dopředný pohyb koně – dá signál, kůň se rozejde a tím její úloha končí, protože kůň má udržovat své tempo podle tempa člověka. Časem ji použijete pro stranové chody, ale nyní se bude chodit pouze „vpřed“.
Vnitřní otěž držíte mezi prsty druhé ruky kousek od udidla. Tato otěž – a ruka – bude mít za úkol pohnout udidlem, čili uvolnit koni hubu a s ní i žuchvy, týl a celý krk. Poté může sestavit jeho hlavu a/nebo rovnou ohnout krk, a to známým působením udidla od koně a/nebo nahoru do koutků.
Nezapomeňte, že než koně ohnete, musíte mu uvolnit hubu – jinak to bude jen tahání za vnitřní otěž! Kůň se za vnitřní otěží ohne „na signál“ – nikoli proto, že jste ho dovnitř „vtáhli“!
2. Pozice vedle plece koně
Nyní se postavíte trochu více dozadu, vedle plece či kohoutku koně. Vnější paži dáte přes jeho hřbet (samozřejmě záleží na výšce koně!) a otěže budete držet, jako byste jezdili. Do vnější ruky uchopíte navíc tušírku. Princip ohýbání krku koně na bezudidlovce doprava a doleva už jsme si popisovali – pokud pak budete pracovat s udidlem, nezapomeňte opět nejdříve oživit koni hubu a až pak ho ohnout.
A jdeme na to!
Než vykročíte, procvičte si v zastavení všechny cviky na ohýbání krku koně a – pokud pracujete s udidlem – i na odžvýknutí a uvolnění huby. Ideálně i na vytažení dopředu a dolů, pokud už to s koněm umíte (a pokud ne, můžete to v rámci první části výukové hodiny koně učit). Pak s koněm choďte v první pozici (vedle krku), dělejte na rovné stopě přechody krok – zastavení a dávejte u toho pozor, abyste koni nedrželi hlavu stále lehce sestavenou dovnitř! Pak si udělejte pár kroužků či obloučků dovnitř – ostatně každý rok jízdárny byste měli koně ohnout jako na čtvrtkruh. Z tohoto důvodu rozhodně nedoporučuji cvičit s koněm v kruhové ohradě, ale na řádné obdélníkové jízdárně. Pak přejdete do druhé pozice (vedle plece) a znovu uděláte pár přechodů, oblouků a kroužků, tentokrát na obě ruce. Samozřejmě vždy při vodění měňte často strany – měli byste koně vést zprava i zleva. Jakmile zjistíte, že z jedné strany vám to jde hůř, více tuto stranu procvičujte.
Před každým ohnutím koně a před každým přechodem nejdříve koni uvolněte pohybem udidla hubu (při práci na bezudidlovce toto odpadá), později, až se kůň bude umět vytahovat dopředu a dolů, chtějte po koni i toto vytažení, a aby v něm vydržel v kroku co nejdéle. Ideální je pozice, kdy má kůň krk vodorovně nebo týl lehce výš než kohoutek. Nenuťte ho držet hlavu níž, nemá to smysl a jen to koni kazí rovnováhu.
Couvání s udidlem
Do přechodů můžete po nějaké době začlenit i couvání. Při něm zvedněte koni hlavu tím, že povytáhnete udidlo do koutků, dejte slovní povel pro couvání, zaujměte postoj, na jaký je váš kůň při couvání zvyklý, a případně si pomozte dotykem tušírky zepředu na prsa koně. Signály dávejte právě v tomto pořadí – kůň se tak učí couvat na působení udidla.
A nyní už nezbývá nic jiného než důkladně cvičit. Udržovat lehké přilnutí a používat jemné signály, aby se kůň na ně stále více zcitlivoval.
Příště si řekneme, jak postoupit ještě o schůdek výš a naučit se pracovat „na dvou stopách“ – aspoň trochu.
