Nejprve experiment
Na zkoušku měl být vytvořen v Praze jízdní oddíl s deseti koni a dvaceti jezdci. Kvalitních sportovních jezdců mělo tehdejší Československo dost, ale těm chyběla zkušenost při přípravě a využívání koní v bezpečnostních složkách. Hledali se tedy pamětníci jezdectva, mnohé se zjišťovalo v zahraničí. Na místa u jezdectva se hlásilo 67 uchazečů, takže si policisté mohli vybírat. Výcvik byl odstartován 7. ledna 1991 ve středisku EQUI Svinčice na Mostecku a už 15. května se počítalo se zahájením služby slavnostním defilé v rámci zahájení oslav sta let od Jubilejní Československé všeobecné výstavy v Praze. Snad nejvíce vzpomínají účastníci prvního kurzu na nejpřísnějšího instruktora, kapitána v. v. Michálka, který ani ve svých sedmdesáti letech neztratil nic ze své jezdecké kondice a učebnicového sezení a ovládání koně. Proslul přísnou subordinací a vojenskou disciplínou a v každém detailu spatřoval záruku kvality policejních jezdců. Nikdo z frekventantů nechtěl zůstat pozadu za starým pánem, který veškerý výcvik na koni absolvoval v čele jednotky, a tak se výsledky výcviku brzy dostavily. Nejprve při zkouškách, pak při slavnostním květnovém průjezdu centrem Prahy. A další den už začala pravidelná služba. Obyvatelům a návštěvníkům Prahy se hlídky jízdní policie nejen líbily, ale především se v místech jejich působení cítili bezpečněji. I to přesvědčilo ministra vnitra Tomáše Sokola, aby 26. června 1991 svým rozkazem číslo 48 oficiálně zřídil Oddíl jízdní policie PČR Správy hlavního města Prahy.
Velký zájem žen
První pražskou sestavu jezdců tvořili výhradně muži, ale už v červnu roku 1992 k nim přibyla první žena, Radka Sitová. Za léta služby si zvykla na úskalí i hezké chvíle v sedle. Přesto připouští, že občas mívá ve službě strach. „Ne o sebe, ale o koně,“ říká. Podle velitele pražského oddílu podporučíka Vladimíra Šperla ženy vynikají v péči o koně. Z laického pohledu občana jsou elegantní ženy na služebních koních nepochybnou okrasou policejního sboru. Jsou však i respektované, neboť místům, kde hlídkují, se pochybná individua raději vyhýbají. I přes náročnost policejní práce se o službu u jezdectva ročně uchází 10 až 15 zájemců, z toho jsou dvě třetiny žen. Kritéria pro výběr jsou však stejná pro muže i ženy. Zájemci musí zvládnout přezkoušení na koni, být plnoletí, bezúhonní, úspěšní při psychotestech a tělesné prověrce, mít maturitu a dobrý zdravotní stav.
Síto pro koně
Policisté mají husté síto výběru i pro koně. Vybírají si především české teplokrevníky ve věku od 3 do 6 let s kohoutkovou výškou nejméně 165 centimetrů, barvy hnědák, ryzák nebo vraník, s dobrou fyzickou kondicí a charakterovými vlastnostmi, bez stájových zlozvyků a samozřejmě s dobrým zdravotním stavem. Vybíraný kůň musí mít po základním jezdeckém výcviku, který pak prohlubují a doplňují o speciální policejní přípravu. A co vše musí zvládnout? Nebát se střelby, výbušek, různých světelných efektů, překonávání neobvyklých překážek, dýmu, létajících předmětů, městského provozu, davu, křiku a podobně. Postupně je také zatěžován stále delší službou, která s přestávkami může trvat až dvanáct hodin. Velmi náročná je jízda na dlažbě nebo asfaltových silnicích, kterým se nelze vyhnout, stejně jako nepříznivému počasí. I přes kompenzaci této náročnosti v podobě pravidelného odpočinku, výživy, kvalitního ustájení a veterinární péče, počítá policie s odchodem koní do „výslužby“ ve 14 až 15 letech.
Všední služba
Po dvaceti letech už lidé vnímají policisty na koních jako běžnou součást bezpečnostních opatření. V Praze jsou často nasazovaní na hlídkovou službu v parcích, lesoparcích, na perifériích města, ale také ke kontrole chatových oblastí ve Středočeském kraji. Vidět je můžeme poblíž fotbalových stadionů nebo v místech, kde se očekávají rizika střetů početnějších davů. Úkolem jezdectva je čelit davu a odradit ho od protiprávního jednání, přičemž se využívá výhod koní, kterými jsou dobrá pohyblivost a vysoká hmotnost. Koně jsou cvičení tak, aby dokázali rozdělit agresivní dav či oddělit znepřátelené skupiny, na které pak působí pěší policisté a antikonfliktní týmy. Koně se stali nepostradatelnými a efektivními pomocníky při ochraně pořádku, a tak ačkoliv se v poslední době u policie šetří na všem možném a ruší se kdeco, koně v době škrtů obstáli. Jeden kůň totiž v konfliktních situacích nahradí hned několik policistů a přitom se ještě nestalo, že by někomu ublížil. I to patří k důvodům, proč mají zelenou do dalších let.