Dělalo se to proto, že takoví Kříženci bývají neplodní, jsou tudíž v klecích mnohem klidnější, ale přitom pilně zpívají. Zatímco stehlík má období, kdy v kleci zpívá méně, nejpilněji samozřejmě zpívá v době toku, kříženec jako by byl zrozen pro zpěv. To bývalo v dobách, kdy v domácnostech nebylo žádné rádio či televize. Původně se také posuzovali spíše podle svého zpěvu, v současné době však jenom podle vzhledu. Kříženci po samci stehlíka nebývají obvykle tak atraktivního vzhledu jako kříženci po samici. Proto se také posuzují zvlášť, samozřejmě v případě, když je dostatek soutěžících. Na snímku máme křížence zcela obvyklého vzhledu. Červená maska stehlíka nechybí, jinak vzhled naznačuje, že samice Kanára byla tmavého, asi achátového rázu.
Kříženec stehlíka s kanárem – straka
Na snímku je opět kříženec po otci stehlíkovi a samici kanára. Snímek je názorným příkladem toho, že i tito kříženci mohou být rozdílného vzhledu. Tento kříženec je straka. Nelze bohužel říci, jak tito strakatí kříženci vznikají. Mohou být po samici světlé řady, ale spíše po samici, která byla rovněž strakatá. V případě křížence na snímku byla kanářice asi s červeným faktorem, proto lze usuzovat, že nešlo o kanára zpěvného, ale barevného. Jenže u barevných kanárů jsou straky nežádoucí, kromě takzvaných pravidelných strak, které se však posuzují zcela odděleně. Protože tedy samice nebyla pro chov barevných kanárů vhodná, byla křížena se stehlíkem. Bohužel při křížení nelze strakatost nijak předvídat, kříženci straky jsou zcela náhodným výsledkem. Jsou také poměrně vzácní. Protože náhodná strakatost se obvykle vyžaduje asi 50 %, zvyšuje to jejich vzácnost. Drobné světlé skvrny někde v melaninovém opeření se za strakatost ani nepovažují. Pro svoji vzácnost se strakatí kříženci obvykle dočkají vyššího ohodnocení při posuzování.