Měkkožraví chovanci našich voliér: Pěvci
Tyranovití
(Tyrannidae)
Tyranovití jsou obrovskou čeledí pěvců. Zahrnují asi 97 rodů a 400 druhů. Jsou tak dokonce největší ptačí čeledí vůbec. Jejich výskyt je omezen pouze na Nový svět. Jak se dá u čeledi této velikosti očekávat, mají její zástupci širokou škálu tvarů, velikostí a barev. Nejmenšími druhy jsou tyránek krátkoocasý (Myiornis ecaudatus) a tyránek černočapkový (Myiornis atricapillus). Oba měří 6,5 až 6,8 cm a váží 4 až 5 gramů, jsou tak i nejmenšími pěvci vůbec. Naopak největším tyranem je tyranovec velký (Agriornis lividus) s délkou 29 cm a váhou 99,2 gramů. Některé druhy, např. tyran vidloocasý (Tyrannus forficatus), mají extrémně dlouhé ocasy, až 41 cm. No a někteří nápadné, vztyčitelné chocholky, např. tyranovec veracruzský (Onychorhynchus mexicanus).
Některé druhy jsou plaché a obývají husté lesy, zatímco jiné druhy najdeme v otevřených oblastech i v okolí lidských sídel. Velká většina z nich se živí hmyzem, ale mohou přijímat i plody nebo malé obratlovce (např. malé žáby).
Některé rody, dříve řazené do této čeledi, jsou nyní řazeny do čeledi Tityridae. Tato čeleď však v současné české systematice ještě není zcela uznávána, a proto ani nemá své české jméno. Dnes do ní řadíme rody tyranů Tityra, Schiffornis, Laniocera, Iodopleura, Laniisoma, Xenopsaris a Pachyramphus.
Ovšem v chovech jsou prakticky nezastoupeni, a to i v Americe. Z celé škály rodů a druhů je v zoologických zahradách chováno pouze 6 rodů a 8 druhů. Počty chovaných ptáků jsou pak taktéž nízké, a šance na rozšíření prakticky nulové, protože u většiny zoologických zahrad mají téměř u všech druhů jen po jednom kusu. V Evropě tak chová tyrany asi 13 zoologických institucí, v USA 8, v Jižní Americe 2 a v Asii taktéž 2. Jediným druhem, u kterého je chov „stabilizován“ a je chován i v České republice, je tyran bentevi.
Tyran bentevi
(Pitangus sulphuratus)
Jedná se o velký druh tyrana dorůstající délky 22 cm a váhy asi 63 gramů. Hlava je velice nápadně černobíle zbarvena. Hrdlo je bílé, a bílý proužek se táhne téměř až na zátylek. Od zobáku se přes oko táhne dozadu černý pruh. Nad ním je opět bílý pruh. Temeno hlavy je pak zase černé, jsou však v něm i žlutá pírka, která tvoří vztyčitelnou chocholku. Žlutá pak je i celá spodní část těla, svrchní je naopak hnědá. Krátký silný zobák je černý stejně jako nohy.
Dle literatury se jedná o běžného, hlučného a nápadného ptáka.
Co se týče potravy, je téměř všežravý. Loví podobně jako ťuhýci (Lannidae) nebo lejsci (Muscicapidae). To znamená, že čeká na holé větvi s dobrým výhledem vysoko na stromě, odkud vyletí, aby ulovil hmyz za letu, nebo se vrhá na hlodavce či jiné drobné obratlovce. Živí se však také plody, příležitostně se „potápí“ pro malé ryby nebo pulce v mělké vodě, což z něj dělá jednoho z mála pěvců, kteří se živí rybami. Většinou loví kořist sami nebo v páru.
Zřejmě to, že je to potravní oportunista, mu umožnilo stát se jedním z nejběžnějších ptáků urbanistických oblastí latinské Ameriky. Celkově je rozšířen od jižního Texasu a Mexika jižně po Uruguay a Argentinu a na Trinidad. Také byl introdukován v roce 1957 na Bermudy a v roce 1970 na Tobago. V těchto zemích jej najdeme v otevřených lesnatých oblastech s vysokými stromy a kulturní krajině, i v úplné blízkosti lidských sídel.
Hnízdo, budované oběma partnery, si často staví na stromě či telefonním sloupu. Je to kruhovitá stavba z větviček s postranním vchodem. Typickou snůškou jsou dvě nebo tři krémová vejce lehce červenohnědě skvrnitá. Inkubována jsou pouze samicí.
Díky tomu, že je to poměrně agresivní pták, se dokáže ubránit i mnohem větším ptákům a jiným predátorům. Ti se mu většinou i vyhýbají. Tyran bentevi také svým silným hlasovým projevem varuje všechny ostatní živočichy před přítomností predátora, takže lov tohoto ptáka se opravdu neoplatí. Napadán tak může být především savci nebo plazy, kteří se k němu připlíží ve spánku nebo do jeho hnízda. Během období sucha tak např. jeho hnízda vybírá kosman bělovousý (Callithrix jacchus).
Co se sice netýká chovu, ale je velice zajímavé, je jeho nápadné zbarvení. Podobné výrazné a snadno rozpoznatelné zbarvení sdílí i někteří další tyrani. Zde je nejzajímavější to, že se někteří dravci ptákům s tímto zbarvením vyhýbají a nepožírají je. Patrně to souvisí s tím, že někteří tyrani jsou údajně špatné chuti, a tak tyto barvy mohou být aposematickým varováním o obsahu nechutných látek v jejich mase. Přímo do očí bijící je pak fakt, že prakticky stejné seskupení barev (žluté tělo, černobílá hlava) se vyvinulo u korálové ryby králíčkovce liščího (Siganus vulpinus) a jemu příbuzných druhů. U těch je pak tato barva zcela jistě aposematickým znakem, jelikož varuje před jedovým bodcem, kterým se ryby brání.
V přírodě prozatím není ohrožen.
V České republice je chován ve třech zoologických zahradách – Zoo Lešná, Plzeň a Dvůr Králové nad Labem. V poslední jmenované byl v uplynulém roce i odchován. Poprvé zde byl odchován již před rokem 2003 a poslední odchovy se zde zdařily v letech 2006 a 2007. V plzeňské zoo je pak chován od roku 2009, kdy se zde zdařil prvoodchov, odchován zde byl i v loňském roce.
