Kůň v pohodě Díl 19.: První práce na dvou stopách
Pamatujete? Ohlávka, jedno vodítko a tušírka a zvládnuté signály pro ustoupení předkem, zádí a pro pohyb dopředu. To byly nezbytné pomůcky pro první stranové pohyby „zeleného“ koně. Naučili jste ho:
– ustupovat předkem a současně zádí, čili celý překrok (pohyb pouze do strany), nebo hodně strmý „poloviční překrok“ či vlastně ustupování na holeň (hodně do strany a trochu dopředu);
– na kruhu dát záď ven, a jít tedy trochu zešikma, což se vám osvědčilo při zvětšování a zmenšování kruhu na vodítku;
– z obou těchto dovedností jste koně naučili ustupovat na holeň (= jít dopředu a trochu do strany) na stěně (záď šla ke stěně) i na diagonále.
Kůň rozumí vašim pomůckám, dokážete kromě tempa (volný pravidelný krok) a směru pohybu ovlivnit i pozici jeho zádě a předku a také to, jak moc kůň bude křížit své nohy. To je velmi důležitý výchozí stav. Nebojte se tyto cviky zařadit do běžné každodenní práce s koněm na ruce, zjemníte své pomůcky a vyladíte plynulý a prostorný pohyb svého koně.
Stranové pohyby a jejich nadstavba
Ale jdeme dál, protože stranové pohyby, aby skutečně plnily své účely, se musí skládat ze dvou, vlastně tří částí:
1. kůň musí křížit končetiny, čili jít dopředu a do strany,
2. kůň musí být ohnutý a při kombinaci obojího,
3. kůň musí být schopen ohýbat se nezávisle na směru pohybu a směru či míře křížení nohou.
My už umíme na základní úrovni splnit bod č. 1 díky práci na ohlávce a vodítku a bod č. 2 díky vodění na dvou otěžích na kruzích a obloucích. Abychom koně skutečně učili postupně a od jednoduššího ke složitějšímu, bod č. 3 si rozdělíme na dvě části a pustíme se zatím do té první:
1. kůň je ohnutý od směru pohybu, čili jde „po pleci“, což je pro něho přirozenější a jednodušeji při tom bude křížit nohy i se ohýbat; klasickým cvikem je ustupování na holeň a jeho právoplatná velmi potřebná podoba dovnitř plec či její mírnější forma dopředu plec;
2. kůň je ohnutý do směru pohybu, což je pro něho nepřirozené, a navíc musí výrazně natahovat vnější stranu těla i vnější končetiny při křížení; tyto cviky jsou už těžší a kůň se je učí až po zvládnutí bodu 1; patří sem cviky typu dovnitř záď a řádné poloviční překroky.
Pro začátek uvedu dvě jednodušší varianty práce na dvou stopách s koněm vedeným na uzdečce (samozřejmě lze i na bezudidlovém uždění, ideálně side–pullu, ale na něm se hůř upravuje ohnutí a uvolnění koně během cviku, udidlo a komunikace s koněm prostřednictvím udidla zde výrazně pomáhají). V obou případech budeme po koni chtít, aby šel dopředu volným krokem, aby se ohnul proti směru pohybu, tedy aby šel „po pleci“, a aby křížil přední i zadní končetiny. Než však přistoupíte k nácviku nebo provádění těchto stranových pohybů, doporučuji na ně koně připravit:
Určitě si – kromě jiné práce, kterou si chcete s koněm procvičit – zopakujte ustupování okolo předku a zádě na obě strany s tím, že budete po něm požadovat opravdu pěkné křížení nohou zepředu a zřetelně oddělené jednotlivé kroky, žádné zbrklé „honem točím zádí“. Procvičte si i již známé celé překroky či záď ven z kruhu. Samozřejmě vše zatím pouze na vodítku nebo na otěžích přehozených přes hlavu, čili bez požadavku na ohnutí a přilnutí. Pak si dejte otěže řádně přes krk koně, procvičte uvolnění huby, ohnutí krku v zastavení, vytažení, pak se rozejděte v pozici vedle krku koně a projděte si na obě ruce chůzi rovně i oblouky a kroužky. Dbejte nyní na pěkné ohnutí, přilnutí, napnutou „vedoucí“ vnější otěž a uvolňující otěž vnitřní.
S takto předpřipraveným koněm můžete plynule navázat na stranové pohyby. Pořadí si zvolte sami, zda nejdříve půjdete v ustupování (dovnitř pleci) po stěně nebo uděláte ustupování na holeň na diagonále. Začněte tím, co váš kůň dělá snáze na ohlávce a vodítku, stejně tak začněte tou stranou, na kterou se mu tyto cviky dělají lépe. Později, až kůň pochopí, co má dělat, budete začínat a končit horší stranou, aby si ji více procvičil, ale nyní začněte tou lepší, abyste ho pozitivně motivovali k další práci. Kůň bude ochotněji plnit vaše požadavky, které jsou pro něho nové, když mu začátek „vyjde“.
Ustupování na holeň a dovnitř plec na stěně
Veďte koně po obvodu jízdárny, a až projedete prvním rohem dlouhé stěny, odstupte trochu od hrazení. Bičíkem se dotýkejte nebo klepejte koni na stehno z boku – což je pro něho naučený signál pro ustoupení zádí – vždy ve chvíli, kdy právě zvedl vnitřní zadní nohu. Měl by na to zareagovat tak, že uhne zádí více ke stěně, a bude tedy mírně šikmo ke směru pohybu. Vy si hlídáte napnutou, ale ne táhnoucí (!) vnější otěž, která mu nyní bude omezovat pohyb vnější plece. Vnitřní otěží si pomůžete, a to tím, že jejími lehkými tahy uvolníte koni hubu a trochu mu sestavíte hlavu dovnitř. Toto vám pomůže i ve chvíli, kdy kůň nechce na bičík ustoupit zádí ven a křížit nohy.
Udělejte takto pár kroků, vždy ve chvíli zvedání vnitřní zadní nohy se koně dotkněte tušírkou, otěžemi udržujte ohraničenou vnější plec a sestavenou hlavu s uvolněnou hubou. Po pár krocích dejte koni signál tušírkou pro pohyb dopředu (například shora na záď, pokud jste ho takto naučili) a z tohoto šikmého sestavení u stěny plynule přejděte na malý kruh, kde budete udržovat stálé ohnutí. Vidíte sami, že pro tento cvik už musíte skutečně dobře ovládat všechny své pomůcky, dávat signály jasně a správně koordinované! Poctivá příprava z minulých týdnů či měsíců se vám nyní opravdu vyplatí. Velmi koně pochvalte a po návratu na stěnu můžete cvik zopakovat znovu, opět na pár kroků. Pak vše udělejte na druhou ruku a radujte se aspoň z malého náznaku vyhovění.
Toto byla jednodušší verze cviku, protože říci koni, aby dal záď ven, je snadnější; odpovídala ustupování na holeň. Můžete ho procvičovat tak, že projdete prvním rohem dlouhé stěny, uděláte malý kruh, z něho ustupování na holeň do poloviny dlouhé stěny, opět malý kruh a opět ustupování na holeň až na konec dlouhé stěny. Až tento cvik zvládnete na jedničku na obě ruce, můžete si hrát dále: pokračujte s tímto ustupováním i v rohu a plynule tak přejděte na krátkou stěnu. Ale můžete přejít k „vyššímu levelu“: učte koně skutečnou dovnitř plec!
Při dovnitř pleci se pracuje – s plecí. Přestože kůň se vlastně pohybuje stejně jako u ustupování na holeň, nyní cvik neuvedeme tak, že necháme koně uhnout zádí ven, ale přimějeme ho, aby šel plecí dovnitř. Dovnitř plec se skládá ze dvou důležitých komponent: vnější otěže „vytlačí“ předek koně trochu do jízdárny, bičík v pozici více vzadu (později u jezdce holeň) říká koni, že má pokračovat po stěně a křížit nohy. Zkuste to: Projděte prvním rohem dlouhé stěny, udělejte pěkný ohnutý malý kruh, a když se dostanete na stěnu, jako byste chtěli udělat ještě jeden kruh. Jen co kůň předkem půjde krok do jízdárny, přidržte mu vnější otěž a dejte tušírkou pokyn zvedající se vnitřní zadní noze, aby udělala krok ne dopředu, ale dopředu a do strany, čili pod tělo, jako u ustupování na holeň. Další postup je už stejný jako u minulého cviku. Zde je důležité právě to, že koně vlastně jako pingpongový míček „pinkáte“ mezi vnější otěží a vnitřní holení (zatím tušírkou). Z tohoto důvodu je až dovnitř plec prvním cvikem, který učí koně skutečně brát vnější otěž jako vedoucí, čili jako tu, která řídí pohyb jeho plecí. Pokud se vám vyvedení plece nepodaří napoprvé, zkuste si pomoct lehkým tahem dovnitř za vnitřní otěž, přičemž vnější bude stále napnutá, aby to neskončilo jen výraznějším ohnutím krku či jeho zalomením u kohoutku. Kůň musí jít šikmo i plecí, ne jen krkem! Přední kopyta šlapou po „dvojčáře“, která je trochu více do středu jízdárny než „dvojčára“ zadních kopyt. Proto tomu říkáme cviky na dvou stopách.
Ustupování na holeň na diagonále
Tato podoba pohybu na dvou stopách může být pro někoho snadnější, a může jí proto začít. Víceméně zde není rozdíl od toho, jak jste tento cvik učili koně na vodítku, pouze nyní půjdete vedle krku koně, budete ho držet měkce ohnutého a vlastně ho přimějete jít dopředu a zároveň křížením nohou od vás „po pleci“. Měňte stupeň ohnutí, míru pohybu do strany (čili více nebo méně šikmo s větším či menším křížením nohou), provádějte cvik na diagonále nebo uprostřed krátké stěny odbočte krásným obloučkem do jízdárny, zachovejte ohnutí a koně veďte v ustupování šikmo k následující dlouhé stěně – k jednomu konkrétnímu bodu, který si předem vyberete.
Později si zkuste vyrobit vlastní „figury“, vymyslete si na ohrazené jízdárně označené drezurními písmeny nebo kužely trasu, která se bude skládat z chození rovně, z oblouků, kruhů, změn směru, ze zastavení či naklusání i z ustupování na holeň nebo dovnitř plece. Snažte se, aby kůň dělal změny plynule, na stálém přilnutí, aby chodil se sníženou hlavou (krk zhruba vodorovně), aby se pěkně ohýbal a udržoval stálé volné tempo s čistým nohosledem.
Když toto vše zvládnete, položili jste velmi pevné a velmi korektní základy dobrému ježdění, protože jste „zabili hned tři mouchy jednou ranou“:
– vybudovali jste dobrou komunikaci se širokou „slovní zásobou“, takže kůň není frustrován, že vám nerozumí;
– upevnili jste základní poslušnost koně a motivovali ho pracovat pro člověka, aniž by se tím přetěžoval;
– začali jste zlepšovat jeho pohyby, práci jeho svalů a nervů, zlepšili jste jeho koordinaci, naučili ho používat své vlastní tělo, uvolnit se a už ho začínáte naprosto regulérně vytahovat a učit přilnutí – vytažení krku do lehkého „napínání otěží“.
A já bych v příštím díle odbočila od výcviku a soustředila se na něco, co kůň, který má být v pohodě, také využije – a často také potřebuje: na různé uvolňování, protahování a základní posilování svalů potřebných pro nošení jezdce.
