V našich novějších ornitologických tabulkách jej sice nenajdete, jde skutečně jen o případného vzácného zatoulance ze severní Evropy, nicméně si vůbec nejsem jist, jestli na něj nepotřebujete nějaké to povolení. Samice našeho hýla obecného je sice menší, ovšem jak dokazuje fotografie, samec hýla křivčího ji dokáže s úspěchem odpářit. Kříženec sice nevznikl v našich chovech, byl zahraničního původu a já jsem tu fotografii pořídil na světovém šampionátu v Olomouci. Domnívám se, že takový kříženec by byl ze všech malých ptáků asi nejvhodnější ke skutečnému ochočení. Hýl křivčí a nakonec i náš hýl mají oba klidné, avšak nebojácné povahy. Nebojí se přijít si pro jeřabinu podávanou z ruky.
Kříženec čížka černého s kanárem
Tento kříženec se také objevil na světovém šampionátu v Olomouci. Jeho téměř černé zbarvení vyvolalo velký ohlas. Ovšem hodně odpudivá postava neladných křivek mu nemohla přinést nějaké vyšší ocenění. Černý kanár je dávným snem chovatelů kanárů. Právě tak jako jím byl kanár červený. Červený sen se podařilo naplnit, ale usilovná práce trvala více než sto let. Teoreticky by bylo možné dosáhnout i na černého kanára pomocí křížení, nesmíme však zapomínat na tu dlouhou řadu pokusů, které bylo zapotřebí vykonat. V současnosti, kdy se již samotné kanáry podařilo hodně ztmavit, se asi takový sen o nějakou tu píď přiblížil, když bude zapotřebí najít plodného Křížence po nějakém černém ptáku. Jihoamerický čížek černý se jeví jako nadějný výběr, když stojí příbuzensky blíže, tedy podle našich představ, než stál kdysi samotný Čížek ohnivý při vzniku červených kanárů. Na druhou stranu černí čížci jsou dnes mnohem méně k dosažení jak svou skutečnou vzácností, tak i cenou.