Kůň v pohodě Díl 20.: Základní cviky pro uvolnění, protažení a posílení
Jakmile začne tělo fyzicky pracovat, především nervová soustava a tkáně pohybové soustavy, výrazně se zvýší jeho požadavky na přísun energie, ale se zrychlením a zesílením pohybů se musí zlepšit i koordinace a síla plus pružnost jednotlivých tkání. Tak jako vše na světě nic nelze chtít hned; koordinace (rozuměj lepší komunikace mezi nervy a svaly i mezi jednotlivými svaly navzájem), pružnost nejen svalů, ale i kloubů, šlach a kostí, a síla svalů nutných pro práci se musí zvyšovat postupně. Mezi stavem „nic nedělám“ a stavem „makám“ musí být dostatečně dlouhá doba stavu „postupně začínám pracovat“. Díky tomu se do všech tkání, které se budou na pohybu aktivně či pasivně podílet, nalije dostatek krve, která s sebou přinese důležité živiny, ale i látky zlepšující pružnost a výkonnost pracujících tkání.
Pokud bychom pravidla rozcvičení nedodrželi, velmi snadno se stane, že tělo při práci „selže“ – nepodá takový výkon, jaký bychom chtěli. Ale může dojít dokonce k jeho poškození. Natažené šlachy, zvrtnuté klouby, namožené svaly, předčasné vyčerpání zásob energie, nahromadění kyseliny mléčné a z toho všeho i špatná nálada, to jsou jen příklady nepříjemných a bolestivých stavů způsobených nepřipraveností těla na práci. V horším případě může dojít až k závažnému poškození kostí, šlach, vazů, svalů i kloubů.
Protože ve chvíli, kdy začnete něco „nacvičovat“ se svým koněm, se stáváte i jeho trenérem, musíte velmi dbát na základní požadavek řádného rozcvičení svého svěřence. A to platí i pro činnosti, kterým mnozí říkají „hraní si s koněm“! Ať se vám to zdá nebo ne, takové poklonky, sedání, „laterální lonžování“ a podobně jsou situace, kdy můžete nepřipraveného koně poškodit jakbysmet. O to více budou tato pravidla platit ve chvíli, kdy na koně sednete! Kůň, kterého se chystáte obsednout, už má být řádně rozcvičen.
Rozcvičení
Nejdříve je třeba tkáně koně zahřát, aby byly koordinované a pružné. Pak je možné cíleným protahováním zlepšit rozsah pohybu svalů a kloubů a tak vlastně koně uvolnit. Podle situace počítejte s tím, že rozcvičení trvá 10-30 minut podle plánované práce, počasí, stavu koně. Pokud je kůň celý den na pastvině a popochází po ní, pokud je venku teplo, pokud se jedná o koně mladého, pokud plánujeme jen lehkou práci, pak bude rozcvičení kratší. Dlouhé rozcvičení musí mít koně pobývající celý den v boxu či stojící ve výběhu u balíku sena, koně starší, po nemoci nebo třeba v chladném počasí.
Nejdříve tedy zahřejeme, pak budeme protahovat:
1. Zahřátí
Tělo se musí dostat na „provozní teplotu“, musí se dobře prokrvit. K tomu slouží pomalý pohyb, zpočátku krok, později třeba i klus.
V případě našeho mladého koně je proto vhodné začít jeho voděním v kroku, kdy se na obě ruce budou střídat rovné linie s velkými kruhy a oblouky (mírné ohýbání), později se může přidat i vyklusání a znovu přechody do kroku, klus na rovných liniích a velkých kruzích a obloucích. Toto by mělo trvat cca 5–10 minut.
2. Protahování
Jakmile se kůň zahřeje, můžete ho začít protahovat. Protahování nemá sloužit k prodlužování svalů, šlach či vazů, ale k jejich uvolnění. To znamená, že svaly nebudou v křeči, nebudou zkrácené a nebudou omezovat pohyblivost jeho kloubů. Zároveň pak budou protažené svaly lépe prokrvené, budou se moct posilovat, aby lépe stabilizovaly například hřbet nosící jezdce, šlachy, podporující končetiny nebo aby „vyrobily“ pro jezdce i koně pohodlnější a vhodnější pohyb.
Protahovat koně můžeme dvojím způsobem: pasivně a aktivně. Pasivní protahování znamená, že kůň stojí (výjimečně se může i pohybovat) a člověk mu pohybuje určitou částí těla, kterou chce protáhnout. Většinou se jedná o různé natahování končetin a ohýbání krku do různých stran. Pasivní protahování má výhodu v tom, že člověk protáhne i ty svaly a takovým způsobem, jak to kůň (zatím) neumí. Nese to s sebou ale i vážná rizika: pasivním protahováním můžeme koně poškodit, obvykle tím, že ho „přetáhnete“! Proto je třeba velmi pečlivě dbát na reakce koně a vždy dělat méně, než více.
Aktivní protahování už vyžaduje účast samotného koně. Znamená to, že kůň sám dělá pohyby, člověk mu pouze „řekne“ jak je má dělat. Většinou je tedy kůň v pohybu (není to ale nutné) a přitom natahuje krk nebo končetiny do různých stran. Nevýhodou aktivního protahování je, že kůň musí vědět, jak má daný pohyb provést, a že musí mít motivaci to tak udělat. Jinými slovy, už musí něco umět a my musíme umět si o to říct. Tuto nevýhodu však vyváží veliká výhoda: při tomto protahování si kůň neublíží, protože nepůjde přes bolest či nepohodlí. Zároveň je díky pohybu zajištěno dobré prokrvování protahovaných tkání a kůň se navíc učí nové koordinaci, protože když protahuje určitou svalovou skupinu, ostatní svaly musí pracovat jinak, aby kůň udržel zvolený pohyb dopředu. Co patří k aktivnímu protahování:
– vytahování krku dopředu a dolů (např. za pamlskem, na signál udidlem),
– ohýbání krku do stran,
– protahování končetin dopředu a dozadu (např. aktivní pohyb vpřed, prodloužení chodu, kavalety),
– protahování končetin do stran (křížení končetin při obratech okolo předku / zádě a při práci na dvou stopách),
– protahování hřbetu (např. prací břišních svalů při cvalu, skákání, kavaletách, přechodech, ale i křížením končetin, především zadních, kdy dochází k protahování svalů zádě a beder),
– kombinace výše uvedených bodů.
Jak protahovat mladého koně
Možností protahování je skutečně mnoho, ale protože my mluvíme o koni, který je teprve na začátku výcviku, umí toho poměrně málo a nemá fyzicky náročnou práci, zmíním se o protahovacích cvicích, které jsou vhodné právě pro něho. Jednak ho připraví na práci na ruce a lonži, ale především ho budou postupně připravovat i na nošení jezdce na hřbetě. Zastávám názor, že správné a bezpečné pasivní protahování se laici mají naučit přímo „naživo“ a nikoli z knížek či časopisů, proto zde zmíním pouze jediný cvik, který patři do jisté míry k pasivním. U ostatních cviků si svoji bezpečnost bude hlídat samotný kůň.
Upozornění:
Důležité je, aby kůň ještě před protahováním svaly uvolnil. Proto musíme nejdříve rozhýbat jeho tělo (při aktivním protahování), navodit příjemné pocity vedení k uvolnění určitých svalů či pracovat nesmírně pomalu a opatrně, aby kůň svaly nezatnul ze strachu z neznámého či kvůli nepohodlí (nebezpečí pasivního protahování).
1. Vertikální ohýbání krku – klenutí
Při tomto cviku postupně protahujeme svaly týlu, horní krční svaly až svaly v okolí kohoutku a částečně i nejdelší hřbetní sval. Všechny tyto svaly jsou důležité pro správné nesení krku a hlavy během ježdění – pro pěkné vyklenutí, uvolnění, snížení a později i pro shromáždění a přiuzdění. Abychom protahované svaly nejdříve uvolnili, musíme uvolnit hubu a jazyk koně, protože tato část těla s nimi velmi souvisí. Proto volím jednu ze dvou metod: „na mrkvičku“ nebo „podle Philippe Karla“. V tomto případě je nejlepší metoda „mrkvička“:
Přitom nabízíme koni chutný pamlsek (ideálně mrkev podélně rozříznutou na čtvrtiny). Kůň musí stát rovnoměrně na všech 4 končetinách (přední a zadní vedle sebe), postavíme se vedle plece koně a lákáme ho mrkvičkou k tomu, aby snižoval a hlavu a přitom ohýbal krk postupně:
– nosem k hrudi,
– nosem mezi karpy,
– nosem mezi přední kopyta,
– nakonec až nosem mezi předními kopyty pod tělo (jako by chtěl dělat kotrmelec).
Nutné je, aby kůň nestáčel hlavu na stranu. Klenout krk má postupně, pomalu, a pokud dosáhne požadovaného vyklenutí, může se zaměstnat chroupáním mrkve z ruky a v této pozici pár sekund vydržet.
Kůň, který nerozumí požadavku nebo je ohnutí pro něho už příliš namáhavé, jednoduše couvne. Proto mu v couvání nebraňte a berte to tak, že vám říká, že je třeba postupovat pomaleji.
Pro všechny protahovací cviky platí, že v protažené pozici má kůň nakonec vydržet pár sekund, mezi cviky mu dejte vždy asi 20–30 sekund pauzu. Každý cvik opakujte zpočátku maximálně 3×, později až 5×.
2. Horizontální ohýbání krku – do stran
Tento cvik protahuje vždy svaly na jedné straně krku, dále svaly stejnostranného pletence ramenního a částečně i svaly hřbetní a břišní.
Postavíme se s mrkví v ruce zády k boku koně stojícího rovnoměrně na všech 4 končetinách a vedeme jeho nos k sobě, tedy do strany. Postupně po koni chceme, aby dosáhl hubou více dozadu a zároveň i více dolů – jakoby k zadnímu kopytu. Samozřejmě čím více se má kůň ohnout dozadu, tím i vy musíte stát blíže jeho zádi. Cvik má tři úrovně, které se mají cvičit postupně:
– kůň jde nosem / hubou směrem ke stehnu (čili krk je trochu níž, než vodorovně),
– kůň jde nosem / hubou ke hleznu,
– kůň jde nosem k zadnímu kopytu.
Přitom musí mít kůň vždy hlavu bradou dolů, jinak cvičení ztrácí smysl.
Tento cvik snadno provedete i metodou „podle Philippe Karla“, kdy kůň má v hubě udidlo, kterým mu nejdříve uvolníte hubu a pak ho vedete do strany a dolů. Je dobré naučit koně i tuto metodu, protože ji pak využijete i ze sedla.
Pokud kůň nerozumí požadavku nebo už se tolik nedokáže ohnout, jednoduše ustoupí zádí pryč nebo couvne. Proto ho v klidu vraťte zpět do výchozí polohy a cvik pomalu zopakujte, ale chtějte po něm jen menší ohnutí. Myslete na to, že koně jsou křiví a na jednu stranu se budou ohýbat hůř. Tuto stranu pak procvičte častěji.
3. Vytažení krku dopředu a dolů
Nyní protáhnete koni všechny krční svaly a také svaly v okolí plecí a kohoutku. Postavte se před koně stojícího rovnoměrně na všech 4 končetinách čelem k němu a ať už „za mrkvičkou“ nebo „za udidlem“ ho přimějte, aby vytáhl krk a hlavu co nejvíce dopředu a až k zemi.
Pokud už to na něho bude příliš, udělá jednoduše krok dopředu, proto se naučte odhadnout, jak velké natažení po něm můžete chtít.
Do tohoto bodu vlastně patří i vodění koně s krkem aktivně nataženým dopředu dolů. Protože se k natažení vepředu přidává i pohyb zadních končetin, dochází zároveň k natahování hřbetních, bederních a hýžďových svalů, čili celé horní linie koně, což je nesmírně důležité.
4. Protahování hřbetních svalů + posilování břišních svalů
Jak je vidět z nadpisu, tento cvik zabije dvě mouchy jednou ranou. Navíc je to vynikající způsob, jak koně připravit bez zbytečného honění na nošení jezdce: naučíte ho totiž základu aktivního klenutí hřbetu.
Zde se pracuje s obranným reflexem koně. Ten má opět stát rovnoměrně na všech 4 končetinách, vy si vezmete nějaký tvrdý předmět, například tupý kopyťák, tužku, kamínek apod. a zatlačíte („píchnete“) jím do středové linie mezi jeho předníma nohama. Tlak se bude po středové linii přesouvat dozadu až do místa, kde končí hrudní kost (začíná tam pak malá prohlubeň vedoucí až k pupku). Kůň má reagovat tak, že se nahrbí, a to nejdříve u kohoutku a postupně více k bedrům. Nejdříve stačí, když na tlak správně zareaguje (velmi ho pochvalte), později má ve vyhrbení opět vydržet pár sekund (vy stále držíte tlak).
Pokud se to koni nebude líbit, ustoupí nebo vám to dá najevo méně příjemně, proto dobře sledujte jeho reakce! Jsou koně, kteří nejsou naučeni snášet dotyky po celém těle, a u nich možná tento užitečný cvik nebudete moct vůbec dělat.
5. Protahování bederních a hýžďových svalů + posilování bedrovců a břišních svalů
Jedná se vlastně o jakési pokračování cviku č. 4, kdy se kůň bude klenout v bederní oblasti a přitom podsazovat záď. Nyní se přesunete za záď rovnoměrně stojícího koně a nehty nebo tvrdými předměty jedete shora dolů po stranách kořene ocasu a zatlačíte. Kůň reflexně podsadí záď. I zde za správnou reakci koně velmi chvalte a postupně dobu podsazení prodlužte na několik sekund. Přitom opět dávejte velký pozor na reakce svého koně, aby vám v krajním případě neublížil!
6. Protahování předních a zadních končetin
Svaly plece (vepředu) a svaly stehen, hýždí i beder (vzadu) se výborně protáhnou při pomalu a korektně provedených obratech okolo zádě, předku, při ustupování na holeň a veškeré práci na dvou stopách, kterou již umíte.
Vhodné je, abyste nyní již vyžadovali od koně uvolnění (nejlépe se pozná a dosáhne prostřednictvím udidla uvolněnou hubou), protažení krku, a výrazné křížení končetin, čili pěkné dlouhé kroky, plynulý pohyb (čili ne krok-sun-krok či krok-zastav-krok). Nezáleží, zda budete pracovat na kruhu, obvodu jízdárny či diagonále, důležité je korektní provedení požadovaného pohybu na obě ruce. I zde myslete na to, že horší stranu budete muset častěji procvičovat.
7. Protahování plecí – španělský krok
Vynikajícím způsobem, jak uvolnit a rozhýbat plec koně, je naučit ho na dotyk tušírkou vysoko zvedat přední končetiny. Ideální je naučit ho přímo španělský krok, kdy kůň „salutuje“ vysoce zvednutou nataženou přední končetinou. Tento cvik je naprosto závislý na vůli koně a na rozdíl od pasivního natahování předních končetin člověkem mu nemůže nijak uškodit – pouze mu může prospět.
Všimli jste si, že už nepracujete pouze na komunikaci s koněm (a tedy na onom zprofanovaném „budování vztahu“), ale že už začínáte formovat jeho tělo a pohyb? Mezi oběma požadavky není ostrá hranice. Komunikace a gymnastika, vztah a drezura – ono je to stále jedno a to stejné: manipulace s koněm neboli výcvik. Někdo tomu může říkat hra, někdo zase práce. Vždy je však třeba myslet na to, že kůň se přitom učí a fyzicky pracuje, vy zase působíte v roli učitele, který musí být trpělivý, srozumitelný, musí mít jasno ve svých požadavcích a postupech a musí mít dostatečnou fantazii k tomu, jak koně motivovat k co největší „dobrovolnosti“. Protože pouze tak bude váš kůň při vší té práci či hraní skutečně v pohodě!
