Chov dvouzoborožců hnědavých v České republice
Popis
Dvouzoborožec hnědavý – Buceros hydrocorax, Lineatus 1766 – dorůstá do délky asi 70 cm. Samci i samice jsou zbarveni stejně. Mají červenohnědé peří na krku a hrudi, svítivě žlutý límec pod karmínově zbarveným zobákem s přilbicí, který vystupuje z černé tváře. Břicho, křídla a záď jsou zbarveny tmavohnědě až břidlicově šedě, dlouhá ocasní pera jsou jasně bílá. Zbarvení mláďat je zcela odlišné a v ničem se nepodobá rodičům. Peří hlavy, těla a ocasu je bílé s místy nažloutlým nádechem. Střídání černé a bílé barvy na křídlech, zádi a části ocasu připomíná šachovnici. Zobák mláďat je černý s červenou špičkou a dlouho bez náznaku přilbice. Výměna peří mláďat do barev peří rodičů začíná velmi pozdě, kolem jednoho roku stáří, a je ukončena až druhým rokem. Oči mláďat obou pohlaví jsou bledě modro-šedé. Zbarvení duhovky očí je hlavním znakem pohlavního dimorfismu dospělců. Oči samců jsou červenohnědé, oči samic modré. Odlišnost zbarvení mláďat a rodičů je mezi zoborožci výjimečná. Tento fakt a zjištění určitých odlišností ve způsobu hnízdění vyvolávají pochyby zoologů o správném systematickém zařazení tohoto druhu. Podle posledních výzkumů bude dvouzoborožec hnědavý zařazen patrně do samostatného rodu.
Výskyt
Dvouzoborožec hnědavý je endemitním druhem filipínských ostrovů, a v anglické literatuře je proto označován jako velký zoborožec filipínský. Jsou popsány ještě dva jeho poddruhy – Buceros h. mindanensis a Buceros h. semigaleatus – vyskytující se na přilehlých ostrovech. Stejné červenohnědé zbarvení očí samců i samic těchto poddruhů je hlavním odlišovacím znakem od nominátního druhu – Buceros h. hydrocorax. V důsledku rozsáhlých zásahů do životního prostředí zoborožců, kdy na některých ostrovech ubylo za několik posledních let až 30 % lesních ploch, zde dochází k trvajícímu poklesu stavů těchto ptáků.
Potrava
Potravu dvouzoborožců hnědavých tvoří hlavně cukernaté ovoce, zejména plody mnoha druhů fíkovníků, dále pak semena a hmyz. Rostlinná složka potravy je velmi vysoká, uvádí se, že tvoří až 90 %, přičemž 80 % je ovoce. Živočišná složka tedy tvoří pouhých 10 %. Potřeba živočišné potravy ale výrazně stoupá při hnízdění a krmení mláďat. Hmyz tito zoborožci sbírají hlavně na zemi, kde rozhrabávají půdu v okolí kořenů stromů a hledají larvy, kukly a brouky. Dokážou však chytat i létající hmyz.
Rozmnožování
Dvouzoborožci hnědaví hnízdí v dutinách zdravých i suchých stromů ve výškách až několik desítek metrů nad zemí. Na společných hnízdištích je možné pozorovat až několik desítek hnízdících párů. Páry velmi často využívají hnízdní dutiny opakovaně. Hnízdní cyklus trvá asi 130 až 140 dní a mláďata jsou po vylétnutí ještě několik měsíců rodiči přikrmována. V blízkosti rodičů se pak většinou zdržují do dalšího hnízdění a často i déle. Rodičovský pár využívá při hnízdění pomocníků, kteří se podílejí na krmení samice a mláďat na hnízdě. Málokdy se však podaří odchovat více než jedno mládě z každého hnízdění.
Chov a odchov v České republice
V roce 2000 byly z Filipín do České republiky přivezeny čtyři páry dvouzoborožců hnědavých. Dva byly umístěny v zoologických zahradách v Liberci a ve Dvoře Králové nad Labem a dva u soukromých chovatelů. Zoo Liberec chová tento pár dodnes, bohužel však zatím nezahnízdil. Pár v Zoo ve Dvoře králové nad Labem se o hnízdění pokusil, avšak příliš agresivní samec zabil samici. Pár umístěný u zkušeného chovatele Václava Vestfála zahnízdil a již v roce 2001 odchoval dvě mláďata. Jedno z mláďat se však brzy po vylétnutí zabilo. Odchovaná samička se tak stala prvním v zajetí odchovaným mládětem v Evropě a s největší pravděpodobností i na světě (odchovy mláďat v zařízeních na Filipínách jsou zpochybnitelné). V roce 2007 byly oba páry od soukromých chovatelů včetně odchované, dnes již desetileté samičky umístěny do chovatelského zařízení jednoho z největších soukromých chovatelů zoborožců v Evropě Čestmíra Drozdka. Tomu se záhy podařilo získat také samce ze Zoo ve Dvoře Králové nad Labem. Tři sestavené páry jsou tak dnes drženy ve stále se rozrůstajícím ptačím parku na jihu Čech společně s dvanácti dalšími druhy zoborožců a mnoha dalšími druhy ptáků.
Dvouzoborožci hnědaví jsou zde chovaní po párech v prostorných zarostlých voliérách s celoročním přístupem do vyhřívaného zimoviště. Ptáci jsou denně krmeni velkým množstvím krájeného našeho i tropického ovoce všech dostupných druhů, komerčně vyráběnými granulemi pro zoborožce a mimo hnízdní sezónu jen nepravidelně hmyzem (sarančata, cvrčci, švábi, zophobasi) a příležitostně myšími holaty.
Letos na konci zimy týž pár, který již před deseti lety odchoval mládě, začal projevovat hnízdní aktivitu. Začátkem března snesla samice dvě vajíčka do dutiny přírodního kmene. Po 31 dnech inkubace se z dutiny začalo ozývat mládě, které za dalších 74 dní opustilo hnízdo. Téměř na den bylo toto hnízdění stejné jako u předchozího chovatele. Stejně tak dva další poznatky obou chovatelů. Samice se ani v jednom případě v hnízdní dutině nezazdila a ani ne dvouměsíční mláďata na různou dobu opouštěla. Tyto dva poznatky přírodovědce také utvrzují v nutnosti zařadit zoborožce hnědavé do samostatného rodu.
U obou chovatelů začala mláďata samostatně přijímat potravu kolem stého dne stáří. Potřeba živé živočišné složky potravy v průběhu hnízdění je až neuvěřitelně vysoká a odchovávat velké zoborožce bez vlastního chovu hmyzu a myší není prakticky možné. Stejně tak není možné zoborožce krmit jednou nebo dvakrát denně, jak je zvyklá většina chovatelů ptáků. Hnízdícímu páru je třeba živou potravu předkládat v přiměřených dávkách a vhodných intervalech v průběhu celého dne. Během tříměsíčního hnízdění se navíc tato dávka i intervaly stále mění. Hnízdící pár vyžaduje trvalou péči a hlavně už opravdu velkou zkušenost chovatele.
Mládě odchované v Ptačím parku Čestmíra Drozdka bylo na konci října ve stáří téměř osmi měsíců přemístěno do Zoo Praha. Tam mají v blízké době dorazit také další dva dvouzoborožci hnědaví z Filipín.
