Dospívání a začátek snášky
Jen připomenu, že od 11. týdne podáváme krmiva s větším podílem balastu. Pokud využíváme výběhy, kuřice si část krmiva nasbírají. Využít můžeme i kuchyňské zbytky, pozor ale musíme dát zejména na obsah soli. Nevhodné je také krmivo s vysokým obsahem tuku. Potřebný je doplněk minerálních a vitamínových přípravků. V průběhu odchovu sledujeme vyrovnanost, růst a výživný stav hejna. Pokud zvířata překračují požadovanou hmotnost, krmení omezíme.
Od 16. týdne (u nosných plemen) roste nejvíc vejcovod a vaječník kuřic, proto, pokud jsme krmení omezovali, nyní krmíme opět ad libitum. Nejpozději od 18. týdne potřebuje organismus opět více bílkovin, proto přecházíme na směs pro nosnice.
Koncentrovaná krmiva by měla v krmné dávce nosnic tvořit 2/3, doplňková, převážně objemná krmiva 1/3. V době snášky je vhodné, aby směs pro nosnice tvořila alespoň 50 % KD. I zde je mimo jiné důležitý dostatek minerálních látek.
Krmná dávka by měla být co nejkoncentrovanější do vrcholu snášky. V tomto období se podávají i tukované krmné směsi, popř. se nosnicím krátce rozsvítí uprostřed noci. Také granulovaného krmiva přijmou nosnice víc než sypkého. Příjem krmiva ovlivňuje i napájení. Teplé vody zvířata vypijí méně a sníží se i příjem krmiva. Voda k napájení by měla mít 10–15 °C, denní spotřeba je 0,3–0,5 litru na kus. U příliš lehkých nosnic se při nedostatečném příjmu živin organismus po čase vyčerpá a snáška se přeruší.
Podporování přijímání krmiva není vhodné po překročení vrcholu snáškové křivky, tj. asi od 30. týdne. Příjem krmiva v této době je třeba naopak kontrolovat, popř. omezit, protože nosnice mají tendenci tučnět. Nevhodné je tu také překrmování bílkovinami, které je zbytečně nákladné a může způsobit onemocnění dnou.
Po celou dobu chovu je potřebný grit nebo písek, zejména pokud chováme zvířata bez výběhu.
Pokud chceme mít ve vejcích krásně žlutooranžové žloutky, směs nestačí. Krmnou dávku je třeba obohatit o krmiva bohatá na flavonoidy a karotenoidy, např. kukuřici, zelenou píci – jetel, vojtěšku, kopřivy – čerstvé i sušené, mrkev nebo červenou salátovou řepu.
Kromě genetického založení a výživy je důležitý zdravotní stav hejna, svou roli hraje i prostředí. Optimální teplota v kurníku je 15–25 °C, relativní vlhkost 50–70 %. Určitě by teplota neměla klesnout k nule, aby vejce nenamrzla. Velmi důležité je hygienické prostředí.
Snášku ovlivňuje délka světelného dne. Zejména v krátkých zimních dnech je dobré slepicím prodloužit den – budou tak déle přijímat potravu a stimulují se jejich pohlavní orgány, což vede ke zvýšení snášky. Ve velkochovech se uvádí již od 18. týdne v odchovu a dále ve snášce stimulovat reprodukční orgány slepic postupným prodlužováním světelného dne z 8–10 hodin až na 15 hodin.
Snášku údajně ovlivňuje i hudba. Stránky http://sos-pro-zvirata.blog.cz/0710/ klasicka-hudba-zvysuje-snasku-u-slepic uvádí, že britský farmář zjistil, že mnohem více vajíček mu dávají slepice, kterým pouští klasickou hudbu. Vědci z Univerzity KwaZulu Natal v jihoafrickém Scottsville zase tvrdí, že kuřice, které poslouchají v noci rádio, rychleji dospívají – snášku zahájily o 2 týdny dříve. Výkonností se při snášce ale nelišily od později snášejících nosnic z kontrolní skupiny – snášely stejné počty vajec se stejnou hmotností.
Zimní snáška
Zimní snáška je zajímavá při produkci konzumních vajec, ovlivní i líhnutí. Pozdní odchovy – ty, kde pohlavní dospívání začíná až pozdě na podzim nebo v zimě – mohou začít snášet později, začátek snášky ovlivňuje zkracující se den a snižující se teplota. Slepice, které začaly snášet před zimou, nesou za dobrých podmínek i v zimě. U většiny plemen podpoříme zimní snášku vytvořením vhodných podmínek. U jiných je problematická. Ze zkušenosti u zdrobnělých holokrček, šumavanek a českých slepic jsem nikdy neměla problém nasadit první vejce do líhně v lednu nebo v únoru, ale u zdrobnělých vyandotek bílých s kolumbijskou kresbou a zdrobnělých paduánek chovaných ve stejných podmínkách jsem měla první kuřata až koncem dubna.
Problémy při snášce
Zanášení vajec bývá následkem buď špatného zařízení, nebo nepořádku v kurníku. Důležité je, aby slepice ve snáškových hnízdech nenocovaly a aby v nich nebyli paraziti. Při zanášení si taky můžeme pomoct vložením podkladků do hnízd. Někdy způsobí zanášení kvočny, které obsadí snášková hnízda, a ostatní slepice nemají kam snášet. U plachých zvířat může být zanášení způsobeno častým vyrušováním. Uvádí se, že zanášení zabráníme také časným ranním krmením.
Jedním ze zlozvyků, který se velmi špatně odstraňuje, je požírání vajec. Způsobit jej může podávání skořápek z čerstvě rozbitých vajec se zbytky nezaschlého bílku, vejce s tenkou skořápkou, které slepice „rozsednou“. Důležité je častěji vybírat vejce z hnízd, dát do hnízd podkladky. Nejúčinnější je však zvířata se zlozvykem vyřadit. Lehce se jej naučí i ostatní kusy v hejnu.
Snášku snižuje kvokavost. Během kvokání slepice nesnášejí vejce, obsazují hnízda a ostatní vejce zahřívají. Nežádoucí kvočny proto umístíme zvlášť od ostatních slepic, použít můžeme odkvokávací klece (ze spodu je pletivo, a tak se prostor pod kvočnou nemůže zahřát). Kvočně podáváme vodu a krmiva bohatá na bílkoviny. Zásah je úspěšný u čerstvě rozkvokaných kvočen. Kvokavost se poměrně dobře dá odstranit selekcí (po kvokajících slepicích vejce nenasazujeme).
Dalším problémem je pak zašpinění vajec. Mytí zašpiněných vajec není vhodné, spolu se špínou setřeme i horní mucínový povlak a otevřou se póry ve skořápce. Do pórů se tak mohou dostat bakterie nebo zárodky plísní. Vejce s narušenou skořápkou se kazí velmi rychle, musíme je proto co nejdříve spotřebovat, pro líhnutí se nehodí. Sesbíraná vejce ukládáme do čistých proložek tupým koncem nahoru (je na něm vzduchová bublina), skladujeme při teplotě kolem 10 °C.
