Kočka domácí
Jsou to všechny kočky, které nevykazují charakteristické znaky žádného plemene. Většina těchto koček má rodiče neznámého původu. Kočky domácí existují ve všech možných barevných varietách.
Původ kočky domácí
Kočky domácí jsou našimi společnicemi již celá tisíciletí. Odkud se ale vzaly? Kam sahá jejich původ? To je otázka, kterou doposud nikdo přesně nezodpověděl. Je velice pravděpodobné, že domácí kočky jsou potomky několika druhů koček. Velmi pravděpodobné je, že jsou potomky kočky plavé, kočky divoké, kočky bažinné, kočky písečné a karakalů. Kdy a jak došlo k jejich zkřížení či následné domestikaci, je však pořád jedna velká nezodpovězená otázka.
Většina z nás se domnívá, že nejstarší zmínka o kočce domácí, čili kočce již domestikované, pochází ze starého Egypta. Všichni víme, že v Egyptě byly kočky božstvem a jejich přítomnost byla vysoce vážená. Hovoříme o třech tisících letech př. n. l. Podle posledních výzkumů však kočky zdomácněly daleko dříve, dle vykopávek v údolí řeky Jordán a na Kypru se kočky se znaky domestikace objevily již kolem roku 7 000 př. n. l. Není to nic překvapivé, uvážíme-li, že právě v této době začali lidé s pěstováním obilí. A jak víme, kočka je výborná lovkyně myší a je zcela logické, že již tehdy byla chytrou pomocnicí člověka.
Kočka bohyní i suvenýrem aneb každá mince má dvě strany
Možná bychom se to nikdy nedověděli, kdyby nebylo egyptské vášně v mumifikování zesnulých. Z nalezišť se zjistilo, že nebyli mumifikováni pouze panovníci a významné osobnosti, ale také kočky. Zejména ty kočky, které žily v chrámech, byly po smrti mumifikované a vkládané do společného hrobu. Hovoříme o období kolem 900 př. n. l. Z nálezů sošek koček, vyobrazení a kreseb koček, z rytin, maleb i popisů dnes již víme, že Egypťané uctívali bohyni Bastet. Této bohyni byly postaveny a zasvěceny chrámy, z nichž nejznámější se nacházel ve městě Búbastis. Usmrcení kočky, ať již úmyslné, či neúmyslné, se trestalo smrtí. Milým a úsměvným gestem Egypťanů pak bylo, že po smrti kočky, kterou mumifikovali, přidali i několik mumií myší, které měly sloužit jako jídlo na dlouhou cestu na onen kočičí svět.
Bohužel i v každé pohádce vystupují negativní postavy, v Egyptě to byli kněží coby obchodníci s mumifikovanými kočkami. Kolem roku 330 př. n. l, kdy byl Egypt dobyt Alexandrem Velikým, nakupovali mumie koček poutníci, aby je obětovali bohům. A jelikož poptávka byla vyšší než nabídka, přivydělávali si takto kněží v chrámech, kteří se o ně starali. Jaké pak bylo překvapení vědců, když zjistili, že některé mumifikované kočky nezemřely přirozenou smrtí.
Kočka domácí se objevila také v Číně kolem roku 1000 př. n. l. a také v Indii byla uctívána obdobně jako v Egyptě.
Ztělesnění démona
O temné době středověku jsme se všichni zajisté učili v hodinách dějepisu. Víme, že se děly takové věci jako honba na čaroděje, inkvizice, ikonoklasmus a podobně. Probíhal jakýsi boj mezi světem církevním a tím světským. A dotklo se to také koček. Období středověku souviselo s jakousi krizí církve, která nedovedla vysvětlit morové epidemie, a lidé začali praktikovat různé pohanské rituály, které je měly ochránit před vším zlým. Tyto rituály připomínaly kouzla, a proto byl zahájen boj na čarodějnice. Čarodějnice byly vždy ženy a symbolem ženy byla právě kočka. Rituály i čarodějnictví se církvi, která je doménou mužů, nelíbily a začalo období nesmyslného usmrcování všeho, co by mohlo být prostředníkem mezi nebem a zemí. Usmrcování čarodějnic a koček trvalo dlouho, ukončeno bylo až kolem roku 1700.
Kočka projev luxusu
Kočky domácí byly oblíbené i různými panovníky v pozdější době. Oblíbené byly kočky hlavně v baroku, ale také daleko později. Kočky milovala královna Sisi, kočky byly oblíbené i na dvoře Ludvíka XIV.
U nás samozřejmě kočky sloužily především jako chytači myší, ale na přelomu 19. a 20. století vzrostla záliba jak v chovu šlechtěných koček, tak i těch domácích. V domácnostech se kočky objevovaly nejen jako lovkyně, ale také jako domácí mazlíčci. Lidé zjistili, že kočka je magické zvíře, které dokáže člověka svým předením zklidnit a vnést mu do života pohodu a radost.
Kočka domácí a jaká je
Kočka domácí je kočka neznámého původu. Každá je tedy svým originálem. Kočky se mohou lišit svým vzhledem i povahou. Kočka domácí nezapře svůj dávný původ, který sahá až ke kočkám divokým. Proto jsou kočky domácí osobnosti se vším všudy. Co se týče vzhledu, obecně lze říci, že jsou to kočky krátkosrsté, s delším tělem a kratšími končetinami. Mají kratší krk, větší hlavu, krásné kočičí oči a středně dlouhý ocásek. Jsou středně velké, váží kolem 2,5 až 7 kg, podle pohlaví. Kočky domácí mohou být různých barev, hlavními představiteli jsou však naši vesničtí mourkové mourovatí.
Svým temperamentem připomínají své divoké předky. Jsou to kočky temperamentní, chytré a bystré. Jsou výbornými mazlíky, většinou si vyberou jednoho svého oblíbeného majitele, kterému svou lásku prokazují nadevše. Jsou to lovkyně, milují pohyb, dobrodružství, hry a rozhodně ne stereotyp. Kočky jsou výbornými matkami, mají skvělé mateřské instinkty.
Kočka obecně je zvíře se svou jedinečnou osobností. Kočka je vždy svobodomyslné zvíře, její pozornost a láska se nedá vynutit. Pozornost kočky se musí zasloužit a něha, kterou kočka svému milovanému člověku projeví, je darem. Lidé, kteří mají rádi řád, poslušnost a zajeté koleje, by se zřejmě s kočkou zbláznili. Ke kočkám většinou inklinují lidé, kteří jsou svou povahou podobní právě povaze kočičí.
Kočky slavných
Kočkám neodolala ani řada slavných osobností. Ze spisovatelů bych zmínila Charlotte a Emily Brontëovy, měly kocourka Tigera, lord Byron měl kočku Samanthu a Théophille Gautier měl kočku jménem Zizi. Victor Hugo kočky miloval, měl tři, Chanoine, Gavroche a Mouche a často se o nich zmiňoval ve svých deníkových zápiscích. Mark Twain vybíral pro své kočky víceslabičná slova, aby se je jeho děti naučily vyslovovat. Charles Dickens měl kocourka jménem Wiliam, do té doby, než Wiliam porodil koťátka a byla z něj rázem Wiliamina. Zlatým hřebíčkem v milovnících koček byl dozajista Ernest Hemingway, který měl dokonce třicet koček! Ještě dnes v Hemingwayově domě a muzeu Key West na Floridě žije asi 60 koček chráněných spisovatelovou závětí.
Ze zpěváků bych zmínila Whitney Houston a její kočku Marilyn Miste a Johna Lennona a kocoura Elvise. Paul McCartney má kočku Marthu. Dozajista by vás zajímalo, že Frédéric Chopin převzal do Kočičího valčíku od své kočky několik tónů, které zahrála, když vyskočila na jeho piano. Snad největší pocty se dožila kočka od Freddieho Mercuryho, které složil píseň Delilah. Ze svých koncertů pravidelně volával domů a hodiny si povídal s Oscarem, Tiffany, Delilah, Goliášem, Miko, Romeem a Lily.
Z hereckých star měla kočku například Marylin Monroe, kočka se jmenovala Mitsou. Elizabeth Taylor měla Jeepers Creepers.
Kočky se samozřejmě dostaly až na sám vrchol. V Bílém domě u Billa Clintona řádila kočka jménem Socks. U Buschů pobíhala kočka India. U Stalinů vládl kocour Samson, u královny Victorie kočka White Heather.
Vystavování domácích koček
Napadla vás někdy myšlenka, že byste se rádi pochlubili svou obyčejnou Micinkou třeba na výstavě koček? Pokud si myslíte, že vaše kočička je klidná, hodná a výstavu zvládne, neváhejte a můžete ji přihlásit. I pro tyto kočky existuje na výstavách ušlechtilých koček osobitá kategorie 14. Pravidlem zůstává, že kočka vystavovaná v této třídě nesmí být podobná žádnému uznanému plemeni. Kočka musí mít také platná očkování a majitel kočky musí být registrován v některé z organizací koček. Vše potřebné se dozvíte v chovatelském řádu na oficiálních stránkách Sdružení chovatelů koček.
Zdroj:
Velká encyklopedie koček, Ester Verhoef-Verhallen
Život s kočkou není pro kočku, Deborah Robertsonová
