Fell pony
Původ a historie
Společně s daleským ponym, který je jen o něco větší a těžší, žijí fellové na svazích Penin. Jméno fell pochází z norského výrazu pro kopec. Žili zde již za dob Říma před 2 000 lety, a to na území, které je dnes hranicí Anglie se Skotskem. Pravděpodobně jsou potomky původních keltských poníků, později silně ovlivněných gallowayem. U něj je třeba se chvíli zastavit – galloway byl chován mezi údolím řeky Nith a mysem Galloway a sloužil zejména skotským honákům. Byl velice rychlý a vytrvalý, využíval se pod sedlem i v zápřeži, ale od 19. století je považován za vyhynulého, respektive splynul s ostatními plemeny. Podle vědců však zřejmě galloway tvořil kmenové stádo, které bylo zušlechťováno orientálními plemeníky a stálo u zrodu anglického plnokrevníka. Dnes je za jeho následníka považován právě fellský pony. Mezi slavné hřebce – zakladatele náleží galloway Lingcropper. Našli ho po jedné z bitev během Jakobitského povstání v roce 1745, jak se ještě osedlaný poklidně pase na vřesu (cropping the ling), proto dostal toto jméno. Ve své vlasti bývají fellové označováni někdy jako Brough Hill Pony, protože v tomto místě se konaly trhy, kde bylo možné je zakoupit. Fellský pony zůstal díky přírodním podmínkám izolován, proto mu zůstaly zachovány charakteristické znaky. Od 4. do 18. století, kdy byly silnice neudržované, měl nezastupitelnou roli při přepravě nákladů a putoval po cestách jako soumar. S nástupem mechanizace začal být vytlačován, ale našlo se pro něj jiné uplatnění – v uhelných dolech.
Dnes je na světě registrováno pouze 6 000 jedinců, z nichž většina žije v Anglii, kde je i vedena hlavní plemenná kniha (FPS – Fell Pony Society) založená roku 1916, patronkou chovu je sama britská královna Alžběta II., jež i na fellovi ráda jezdí. Nádherné felly prezentuje na závodech také vévoda Duke z Edinburgu a jeho královská výsost princ Philip se účastní vozatajských soutěží s černým čtyřspřežím. Fellové si získali obdivovatele i jinde ve světě, menší plemenné knihy (dále jen PK) najdeme např. v Holandsku a v Německu, ročně přibývá přibližně 500 hříbat. Ta jsou zapisována do PK na základě připouštěcího lístku, popisu a označení mikročipem. Řádně registrované klisny je pak možné bez omezení využít k chovu. U hřebců je udělení licence podmíněno DNA testem, standardní kohoutkovou výškou, veterinárním potvrzením exteriérových kvalit a klinickým vyšetřením na vrozené vady.
Charakteristika plemene
Standard plemene říká, že fell má být „pevný jako skála“, střední velikosti s příjemným temperamentem. Hlava je malá, ušlechtilá s typicky širokým čelem, které se zužuje směrem k velkým, otevřeným nozdrám, uši jsou malé, úhledné. Jasné oči prozrazují živou a zároveň vyrovnanou povahu a inteligenci, žuchvy nesmí být hrubé. Lopatka musí být šikmo položená a umožňovat energický a prostorný krok. Trup je hluboký s klenutými žebry, bedra jsou dobře vázaná, záď a bérce mohutně osvaleny. Ploché holeně nesmí mít menší obvod než 20 cm, hlezna jsou silná a korektní a umožňují mohutný odraz zadních nohou. Kopyta jsou kulatá z tvrdé rohoviny. Typickým znakem fellů je bujná dlouhá hříva, ocas a hedvábné rousy. KVH nesmí překročit 143 cm, obvykle se pohybuje v rozmezí 132 až 142 cm. Barva těchto koní je převážně černá nebo tmavohnědá, vzácní jsou světlí hnědáci a bělouši s pigmentovanou kůží, nevyskytují se ryzáci a strakoši. Bělouši se rodí tmaví a časem vybělí, což trvá řadu let, proto jsou k vidění i šedí fellové. Toto zbarvení je typické a podle legend tuto barvu vyšlechtili cisterciáčtí mniši, kteří nosili šat této barvy. Bílé odznaky jsou povoleny na čele a na zadních končetinách maximálně po spěnky. (Pokud jsou odznaky větší, jsou nežádoucí a takoví jedinci se zapisují do pomocné plemenné knihy. Bílé odznaky se mohou objevit u hříbat, jejichž rodiče jsou bez odznaků a naopak. Proto může být na klisnách z pomocné PK dále normálně chováno. Hřebci s nepovolenými znaky však nemohou získat licenci.) Fellové jsou dlouhověcí, dospívají však pomalu. Ve své domovině žijí polodivoce, ve dvou až třech letech bývají lehce obsednuti a vracejí se znovu na pastvinu, kde žijí do čtyř až pěti let. Pak teprve začnou skutečně pracovat, ale je to již v době, kdy je jejich páteř dostatečné pevná a snese větší zátěž.
Dospívají až v sedmi letech, tudíž jejich majitelé nemusejí nikam spěchat, poníci jim budou pak dělat radost i ve dvaceti letech. Skalnatý terén a drsné podnebí jejich domoviny způsobily, že tito poníci vynikají velkou skromností. Jsou velmi odolní a nenároční, proto mohou být celoročně chováni venku, avšak v našich klimatických podmínkách s přístřeškem. V zimě je nutné dokrmování senem, majitel by neměl zapomenout na dostatečný přísun vody a také na minerální liz. Jádra stačí minimálně či se nemusí dávat vůbec. Díky pevné kopytní rohovině se nemusejí kovat, při sportovním či větším jezdeckém vytížení je to však možné. Klisny by měly být k chovu využívány nejdříve ve třech letech.
Využití a povaha
Fell se dříve ve své domovině používal více jako soumar a jezdecký kůň než v zápřeži. Na farmách na severu země je používali k těžké zemědělské práci nebo při shánění stád ovcí. Ve dnech volna se farmáři poměřovali při závodech poníků a pořádali místní klusácké dostihy. Klus fella je charakterizován jako rázný a přesný, s vysokou akcí končetin a dobrou prostorností chodu. Dnes je to ideální rodinný kůň, zvládne jej malé dítě a zároveň unese i dospělého, můžete na něm jezdit nebo ho zapřahat. Můžete s ním absolvovat menší parkury či základní drezuru nebo si prostě jen užívat vyjížděk do přírody. Má inteligentní povahu a je neobyčejně zvídavý. Pokud nemá dostatek impulzů v jednotvárném tréninku, začne se nudit a sám vymýšlí, jak se zabavit. Fell se rychle učí a pamatuje si požadované cviky, což někdy svádí k přetěžování mladých koní. Pokud se mu dostane správného výcviku, je z něj spolehlivý pony, kterému můžete věřit ve všech situacích. Má příjemný temperament a chuť do práce, po dobrém dosáhnete všeho, ale po zlém ničeho.
Chov manželů Jašurkových
Ačkoli je toto plemeno poměrně vzácné, u nás ho chovají od roku 2003 manželé Jašurkovi. Původně si chtěli pořídit fríského koně (na ty časem také došlo, např. právě u nich působí jediný servisní fríský hřebec v ČR Baron van Odingastate), ale protože je jedinci v ČR neoslovili, začali pátrat na internetu. Dílem náhody a dílem štěstí objevila paní Gabriela mezi zahraničními inzeráty bílého fellského hřebce jménem Lunesdale Mountain Mist (podomácku Joe). Byla to láska na první pohled, a tak vynikající a výstavami prověřený hřebec putoval do ČR. Získali s ním mnoho výstavních úspěchů doma i v zahraničí a patří mezi světovou špičku. Má špičkový exteriér a vynikající mechaniku pohybu, je velmi inteligentní a tyto vlastnosti předává i svým potomkům. Dnes je tento nádherný a svým zbarvením vzácný bělouš rodinným zlatem a ve svých 21 letech je stále ve skvělé kondici a jezdecky využíván. Jašurkovi jsou v současnosti největšími chovateli ve střední a východní Evropě, jejich stádo čítá 35 poníků. Celkem je v ČR asi 50 fellů, z toho 6 licencovaných hřebců a 15 chovných klisen. Koně z chovu Jašurkových sklízejí úspěchy na výstavách, většímu rozšíření těchto atraktivních koní však brání vyšší pořizovací cena. Ten, kdo fellského ponyho opravdu chce, může si pořídit cenově dostupnější hříbě nebo mladého koně. Díky spolupráci s chovateli shetlandských poníků je v České republice každý rok organizována minimálně jedna oblastní a jedna národní výstava, kam se mohou přihlásit i fellští ponyové a jejich majitelé tak mohou získat představu o kvalitě svých koní.
Autorka děkuje MVDr. G. Jašurkové-Mikutové za korekturu a doplnění článku.
