Dvě panenky z Indonésie
Chovatelé se začali více snažit o odchovy a asi se sem tam něco dovezlo do Evropy nějakou oklikou. U skalních milovníků těchto druhů ptáků se začali objevovat i takoví ptáci, o které nebyl dříve téměř zájem. Bývali to ptáci málo chovaní, tudíž vzácní, ale laciní, protože se běžně dováželi. V současnosti se mnoho nezměnilo. Jsou stále málo chovaní, tudíž vzácní, ale jejich cena šla pěkně nahoru, neboť pocházejí převážně z odchovů. Nemělo by na tom být nic překvapivého, ekonomové tyhle základní poučky hlásají dávno. Protože u nás bývaly panenky, až na několik výjimek, jen málo známí ptáci, také jsme o nich i málo věděli. Protože se u nás začínají zase objevovat, měli bychom se na ně blíže podívat a trochu se poučit. Na jedné nedávné výstavě jsem se o tom přesvědčil sám, a proto jsem se rozhodl, že se na věc podívám blíže. A když tedy jsem se tomu již trochu věnoval, proč o tom také nenapsat?
Panenka hnědohřbetá
Lonchura leucogastroides
(Horstfield et Moore, 1856)
Tohoto drobného ptáka popsali autoři v katalogu ptáků muzea holandské Východoindické společnosti. Vzorek pocházel z Jávy. Jenom ten poznatek, kde a kým to bylo zaneseno do povědomí, stojí za povšimnutí. Helemese, o co všechno se tihle kolonizátoři nezasloužili, vypadá to skoro jako kultura. No tak dál. Téměř všechny knížky i články o ptácích uvádějí jejich popis, slovní popis jejich vnějšího vzhledu. Na jednu stranu důležitá pasáž, na stranu druhou i nejkontroverznější. Pro pisatele dobrá, nakyne mu text. Ale zkuste si podle takového popisu ptáka nakreslit. To se tedy nejspíš netrefíte. A potom. Tyhle texty se do nekonečna opisují, aniž by se někdo pokusil o jejich revizi. Takže více než často se v nich objevují holé nesmysly. Takové nesmysly se sice objevují i v jiných pasážích, jsou problémem, ale jen výjimečně se je daří napravovat. Popisy ptáků obvykle nečtu, jen výjimečně se jimi nakonec musím zaobírat. Jsem přesvědčen, že daleko nejlepší je ptáky představit na dobrých fotografiích a zaobírat se jen detaily, které jsou důležité pro určení druhu, případně zeměpisné formy. Nakonec při dnešním vývoji zobrazovacích prostředků máte i dobrou možnost vložit přímo do obrázku nějakou tu šipku nebo dokonce text. Takže tohle hodlám udělat i v dnešním případě. Objevila se na jedné z posledních výstav otázka, jak bezpečně odlišit panenku hnědohřbetou od panenky molucké. Proč? Zdá se totiž, že chovatelé si v důsledku nedostatku ptáků pomohli křížením, aniž by to přiznávali. Nemyslete si, že na burzách na západ od nás se potkáváte se samými čirými charaktery. Je tam stejný počet šizunků, či nevědomých, právě tak jako u nás. Co se pak týká zeměpisných forem, je křížení naprosto běžnou praxí. V Evropě málokdy seženete ptáky skutečně čisté formy. Třeba u Panenky muškátové se nějaké zeměpisné formy vůbec neodlišují. Důležité je mít jenom samce a samici, tím to končí. V podstatě tak k výpočtům různých forem můžeme přičíst ještě formu evropskou, která je směskou kdysi dovážených forem. V Evropě je jen hrstka specialistů, která si tohle hlídá. Proto i v chovatelském názvosloví se přikláním k systémům, které uvažují o samostatných druzích v konkrétních případech, ne o zeměpisných formách, protože dochází méně ke křížení. Pokud chovatelé čtou o dvou druzích, vědí, že křížení není „košer“, pokud čtou jen o formách, ani si neuvědomují, že jde o křížení. V některých případech je přece jenom správný slovní popis důležitý. To je třeba popis ve standardu. I tady lze však použít zobrazení, nejlépe na fotografii, a zdůraznit důležité partie těla.
U panenky hnědohřbeté to není zas až tolik těžké. V žádném prameni nikdo neuvádí u tohoto druhu nějakou zeměpisnou formu! Čili ptáci by měli být v podstatě stejní. A musí mít čistě světlou až bílou spodinu těla. Pozor, podsada je tmavá, takže někdy se může zdát, třeba při pelichání, že mají i slabou kresbu. Opravdu mírné kreslení, vlnkování, zvláště na bocích, ukazuje spíše na křížence. Důležité je zbarvení kostřece, horních krovek ocasních a také spodních krovek ocasních. Ty jsou u panenky hnědohřbeté vždy čistě černé! Jakýkoliv náznak zesvětlení ukazuje na křížence!
Tyto panenky byly u nás a vůbec i v Evropě jen málo k vidění. Jde přitom o ptáky, kteří jsou ve své domovině považovaní za škůdce, když napadají dozrávající rýži. Jsou proto hubeni a plašení všemi dostupnými prostředky. Jenže se to děje dobře po 5 000 generací ptáků a oni tohle všechno již mají započítáno ve svém chování. Žijí v Indonésii na jižní Sumatře, Jávě, Bali a na ostrově Lombok. Právě tady se mohou v přírodě potkat s dalším, příbuzným druhem, kterým je
Panenka molucká
Lonchura molucca
(Linnaeus, 1766)
Tuto panenku popsal již Linné. Popis se týká ptáků z ostrova Ambon. U panenky molucké je docela zajímavě zamotaná situace. Některé prameny totiž uvažují o existenci tří zeměpisných forem, další pak rozdíly nepovažují za natolik významné, a uvažují o tom, že žádné formy neexistují. Avšak dobře se ví, že tyto panenky vykazují značnou variabilitu v kresbě na spodní části těla, ve vlnkování. Podle této kresby pak popisují i rozdíly mezi jednotlivými zeměpisnými formami. V Evropě, tisíce kilometrů od domoviny těchto ptáků, se to těžko studuje. Máme sice nějaké fotografie, většinou však bývají z tohoto hlediska bezcenné, protože nevíme, odkud na nich zobrazení ptáci pocházejí. A také ty ptáky vídáte jenom občas. Když třeba někdy na přelomu tisíciletí, ještě před panikou s ptačí chřipkou, byly k nám dovezeny nějaké panenky molucké, vůbec se nevědělo, odkud ti ptáci skutečně pocházejí. Když v současnosti, tedy po deseti letech, vidím další, mám jen takový pocit, že ti ptáci jsou malinko typově jiní. Je to jen takový pocit, mám však dojem, že správný. Ve všech větších knihách o astrildovitých z posledních let byly tyto panenky na fotografiích. Avšak buď bez popisu formy, anebo se uvažovalo o tom, že druh je monotypický. Nalezl jsem však na internetu jednu fotografii chyceného ptáka a ta fotografie byla skutečně taková, že je možné ji považovat za opravdu pořízenou na konkrétním místě v Indonésii. Samozřejmě u ní nebylo popsáno, kde se tak stalo. Ukázalo se, že však byla na internet umístěna ve společnosti celé série dalších fotografií a jedna z těch fotografií nesla název místa, kde to bylo. Bylo to na ostrově Celebes, dnes také Sulawesi, někde u města, či vesnice Wuaba. To místo leží v centrální části ostrova, spíše směrem k severu. To je důležité, protože v tomto případě by na obrázku měla být forma nominátní, vědecky L. molucca molucca. Pták není na fotografii zobrazen celý, protože ornitolog jej při fotografování držel v ruce. Rozdíl ve velikosti a tvaru zobáku je nápadný. Dále je pták na zádech tmavšího odstínu než jiné tyto panenky. Abych ten rozdíl zdůraznil, fotografii jsem upravil a přidal další fotografii hlavy viditelně jiné panenky molucké. Vypustil jsem barevné informace a pomocí filtru obrysy zdůraznil. Pro informaci jsem přidal ještě fotografii panenky hnědohřbeté upravenou tímtéž způsobem. Výsledek si porovnejte sami. Zcela vlevo je zobák panenky molucké formy propinqua, tedy pravděpodobně, uprostřed pak nominátní formy a zcela vpravo zobák panenky hnědohřbeté. Změřit skutečnou velikost zobáku z fotografie sice nejde, ale jeho tvar zůstává stejný. Vždy můžete použít poměr délky zobáku k jeho výšce. Ten poměr zůstane vždy stejný!
Rozšíření jednotlivých forem v Indonésii je však také trochu oříškem. Ještě jsme si vlastně ani neřekli, jaké že formy jsou popsány, v případě, že se o nich uvažuje. Je to nejprve forma Lonchura molucca molucca (panenka molucká severní) popsaná Linném. Další formou je pak forma L. molucca propinqua (Sharpe, 1890) (panenka molucká jižní). Formou třetí je forma L. molucca vagans (Meise, 1929) (panenka molucká východní). O rozšíření jednotlivých forem neshledáme však jednotný názor. Nejspíše najdeme shodu o jejím rozšíření u formy propinqua, která má být rozšířena na jihu Indonésie v pásmu souostroví na západě od ostrova Lombok a souostroví Kangean až po ostrov Tanimbar a k němu přilehlá souostroví na východě. Shoda nepanuje na severní hranici rozšíření, u souostroví Kalao, kde autoři uvažují o této formě, avšak Robin Restall říká, že zdejší populace vykazuje znaky nominátní formy. Zásadní neshoda panuje u rozšíření nominátní formy a formy vagans. Zatímco Paynter (1968) zakresluje hranici obou forem do poloviny Sulawesi a odtud na sever a východ umisťuje nominátní formu, Restall to kreslí zcela jinak. Celé Sulawesi od severu k jihu až po Kalao obsazuje formou nominátní, formu vagans usazuje na východě od ostrova Seram až po souostroví Kai na jihovýchodě. Problém je v tom, že ostrov Ambon, odkud má pocházet vzorek popsaný Linném, tedy forma nominátní, leží na území formy vagans. Vidíme tedy, že ornitologie je věda stále živá, že jsou stále záležitosti dosud neobjasněné a kdo chce, může ještě pořád s úspěchem bádat.
Co se týká jednotlivých zeměpisných forem, zakreslil R. Restall rozdíly ve zbarvení spodní části těla tak, že nominátní forma je na spodní části těla výrazně a tmavě kreslená od tmavé masky až po spodní krovky ocasní. Forma vagans je podle těchto nákresů jasně odlišitelná. Tmavá kresba začíná hned pod tmavou maskou, ale střed břicha mezi nohama a odtud do špičky směrem vzhůru je bez kresby. Forma propinqua je v kresbě na břiše značně variabilní. Nejslabší a řídkou kresbu mají mít ptáci z ostrova Kangean. Hustší kresbu pak ptáci z ostrovů Lombok, Sumbawa, Sumba. Nejhustší a nejtmavší kresbu u této formy mají ptáci z ostrovů Flores až Tanimbar. Od západu k východu kresba tmavne a houstne. Všechny tyto variace mají však pod černou maskou bílý límeček, kresba začíná o trochu níže.
Důležitým znakem pro odlišení druhu, třeba od panenky hnědohřbeté, je zbarvení horních i spodních krovek ocasních a kostřece. Tyto části opeření jsou u panenky molucké vždy světlé, s tmavou kresbou, tak jako je tomu na spodině těla. Pokud v těchto partiích ptáci vykazují nějaké anomálie, právě tak, když jsou jen lehce kreslení na bocích, jde s největší pravděpodobností o křížence. A to nejspíše s panenkou hnědohřbetou. Takoví Kříženci pro chov nejsou vhodní! Mohou být ovšem zajímaví pro ornitologii, kdyby se ukázalo, že jsou nadále plodní, což není vůbec vyloučeno.
Chtěl bych ovšem upozornit, že v této oblasti existují další podobné druhy panenek. Jde třeba o panenku bronzovou – – Lonchura striata, která má největší území svého rozšíření, a jde o ptáky, z nichž některé formy jsou jen málo odlišitelné od tmavých chůviček japonských. Nebo o málo známou panenku bělobřichou – Lonchura leucogastra, která je však docela dobře k rozpoznání. O existenci panenky kaštanové – – Lonchura pallidiventer, popsané Restallem v roce 1996, mám silné pochybnosti. Některé systémy tento druh rovněž neuvádějí, ladí s mými pochybnostmi.
Doufám, že některým milovníkům drobných exotů, kteří tak rádi utrácejí svoje peníze na zahraničních burzách, tyto moje poznámky mohou pomoci. Viděl jsem již několik kříženců, v podstatě chovatelsky bezcenných ptáků, kteří byli zakoupeni, když kupující byl uveden v omyl. V podstatě podveden. Těžko posoudit, jestli úmyslně, anebo hrála roli jazyková bariéra. To je však jedno. Důležité je snažit se o odchovy jen čistokrevných druhů, ale i forem. Nakonec, máte-li partnery stejné formy, máte i větší naději na odchov. Tak proč si nedat tu práci při výběru?
