Puli

Historie plemene Puli

Země původu puli je sice Maďarsko, ale díky zachovaným písemnostem se dovídáme, že do Maďarska byl přivezen pravděpodobně již v 10.století, ne-li dříve. Pochází z Asie, pravděpodobně z oblasti Tibetu a severní Indie. Téměř s jistotou můžeme konstatovat, že jeho prapředkem je obdoba dnešního pudla (svědčí o tom nejen podobnost těchto jedinců ve štěněčím věku, ale také analogie s holandským ovčáckým pudlem…). Až do konce 19. století nebyl patrný rozdíl mezi puli a pumi. Chovu puli se ujal prof.Emil Raitsits. První standart puli byl vytvořen v r.1915. Jeho srst mohla být libovolného zbarvení, o bílých skvrnách nemluvě. Poměrně záhy - v r.1924, byl oficiálně uznán plemenem FCI a chovatelé tíhli pouze k barvě čistě černé. Za nejbližšího příbuzného je označován komondor. A právě s komondorem nebo s kuvaszem puli spolupracoval při pasení a ochraně stáda ovcí, skotu, či koní. V dnešní době práce se stádem není tak aktuální jako kdysi, přesto tyto vlastnosti v něm přetrvávají a někteří chovatelé puli jich plně využívají.

Pro změnu mezi léty 1960-1966 bylo povoleno zbarvení pouze čistě černé. Naštěstí se chovatelé brzy vrátili k větší paletě barev a nyní uznávají nejen černé zbarvení, ale také bílé a její odstíny. Nejsou však povoleny fleky. Ještě v sedmdesátých létech byla jejich srst středně dlouhá, tedy nepřesahovala 20 cm. Avšak postupným šlechtěním se puli vypracoval do dnešní atraktivní podoby psa, jehož srst sahá až k zemi. Chov puli je velmi rozšířen především v zemi původu, tedy v Maďarsku, dále pak v Holandsku, Rakousku, Skandinávských zemích a v neposlední řadě i v Německu, Austrálii a Severní Americe. Maďaři exportovali nejlepší psy, přičemž českým chovatelům velmi pomohl PhDr.Mojžíš. Chov puli je od samého začátku brán velmi vážně a v ČR je na vysoké úrovni. Přesto v r.1991 byl v naši republice registrován pouze jeden jediný chovný pár! Naproti tomu největší počet narozených puli v ČR, a to 15, byl v roce 1995. Poté bohužel jeho popularita opět klesla. Ze záznamů z listopadu 1998 zjistíme, že k tomuto datu bylo v ČR 33 chovných jedinců. Přesto se dnes chovu věnují pouze 2-3 chovatelské stanice.

Klub PULI-PUMI-Mudi vznikl počátkem roku 1991 poté, co se majitelé puli a pumi oddělili a osamostatnili ze společné práce v Klubu málopočetných plemen. Chovu pumi se věnuje 1 chovatelská stanice, jeden vrh mudi byl zaznamenán v roce 1997. V ČR jsou puli v barvě černé s červeno hnědým nádechem a asi jen 2 importovaní jedinci v barvě bílé.

Popis

Tito psi střední velikosti jsou velmi dobře ovladatelní. Je však důležité věnovat se v období socializace zvykání na hluk - ruch velkoměsta, pískání vlaků, nárazové zvuky…. Zkrátka velký lomoz jim může činit v dospělosti problémy. K cizím je poněkud nedůvěřivý a rád štěká. Proto pokud má být společníkem v domě plném nájemníků, je vhodné jej hned od štěněcího věku ve štěkání značně omezovat. Ale v žádném případě nejsou agresivní. Ba ani nemívají problémy s jinými psy. Jsou k nim nevšímaví a nevyhledávají rvačky. Dokonce bez problémů mohou žít pohromadě s jinými psy, přičemž striktně lpí na přesně určené hierarchii. Tato smečková bezproblémovost jim zůstává po celý život. (Samozřejmě hodně záleží na socializaci a výchově).

Jsou velmi chápaví, a proto jsou schopni naučit se jakýkoliv cvik poslušnosti. Může jej cvičit jak důchodce, tak desetiletá dívka. Puli je vděčný za pozornost, která je mu věnována a plný nadšení udělá skoro cokoliv. Správný puli nesmí být lenivý, pomalý, o těžkopádnosti nemluvě. Jistě by se pro svůj vysloveně velký temperament, mrštnost a rychlost výborně hodil pro agility a další podobné hry. Velmi vhodné je i využití jeho vrozeného pasteveckého instinktu. Nutno však upozornit, že tuto práci bere opravdu vážně. Dnes je držen především jako pes společenský, který je milý, hodný, vzbuzující obdiv a svým extravagantním vzhledem upoutává pohledy kolemjdoucích. Avšak v Maďarsku je považován za typického pracovního psa a zkouška "v pasení" je zde doslova nezbytná. Dokonce školy pro výuku pasení zde nejsou žádnou zvláštností.

Tančící a smějící se pes

Je to doslova tančící a smějící se pes. Je veselé povahy, značně temperamentní a velmi často je možné jej spatřit, jak se v radosti, nebo naopak při štěkání na potencionálního vetřelce točí na místě dokolečka. Hlídají výborně, ale nejsou agresivní. Mají totiž sklony ke štípání (ostatně jako většina malých ovčáckých plemen), nikoliv k opravdovému kousnutí. Nemá vysloveně vyvinutý lovecký pud, proto majitel nemusí mít strach, že se pustí za divokou zvěří a nenechá se odvolat. Pastevecký pud jim velí "sehnat veškeré zvířectvo dohromady a dohnat je k pánovi", ať zvířata patří komukoliv. Proto, má-li být apatický k domácím zvířatům, je zapotřebí ho tomuto zvykat a učit. Má tendence "prohánět" a shlukovat především drůbež a ovce, ale v žádném případě se k nim nechová agresivně.

Malé děti v kočárku či v postýlce miluje a svědomitě hlídá, ale jakmile se dítě začne batolit a věšet se na jeho chlupy, jeho nadšení rázem opadá. Proto dokud se malému človíčkovi nedá vysvětlit, že psího kamaráda nemůže tahat za chlupy jak se mu zlíbí, je vhodnější vyrůstají-li zčásti odděleně. Avšak školáky i předškoláky, kteří již vědí, jak se mají ke zvířátkům chovat, opět uznává a dokonce sdílí i jejich hry. Mají velmi rádi vodu, což však je pro puliho velmi zrádné. Srst, která je sama o sobě těžká pomalu nasákne vodou a záhy táhne psa pod vodu. V jídle si nevybírají a to také může velmi snadno způsobit jejich rychlé přibývání na váze, tedy obezitu.

Výstavy

Na výstavách jsou hodnoceni především v pohybu, kdy ladně cupitají. Právě tak vynikne jejich krása. Při posuzování ve statice musí mít položen ocas na hřbetě, čímž se podtrhne jeho kvadratický formát. Výborným prvkem je mírně vyplazený jazyk. Jedná se o detail, přesto každý chovatel puliho ví, jak je tento aspekt důležitý. Typickým představitelem je fena Cora Mordor (na fotografiích).

Standard

Puli má ve štěněčím věku krátkou, později rozcuchanou a otevřenou srst. Až mezi 9-12 měsícem se začne vytvářet srst požadované struktury - tedy dlouhé, jako tužka silné provázky. Srst se neupravuje ani nerozčesává, ať se jedná o štěně, mladého psa či dospělého jedince. Ve dvou letech má již mít ideální srst, jaká je pro puliho specifická. Ještě však nedosahuje délky, na jakou se dnešní chov zaměřil. Srst je označována jako "srst uherské stepi". Ideální délky a struktury srsti dosahuje okolo 3 let. Mýlil by se ten, kdo by tvrdil, že je péče o takovou srst těžká. Není ji zapotřebí ani kartáčovat ani denodenně pročesávat. Udržování srsti v provázkách je založeno na prohrabávání srsti prsty po celé délce a jejím prohlížení (bohatě postačí jednou týdně), zda se nevytvořili zplstnatělé plotny. Pokud ano, jednoduše je roztáhnutím od sebe rozdělíme na 2, 3 provázky. Zplstnatělé plotny je někdy zapotřebí rozstřihnout, výjimečně i úplně odstranit. Srst je složena z podsady a pesíků nestejně objemné srsti a tvoří se v jednotlivé šňůrky - copánky - provázky. Formuje se sama (je to geneticky dáno), my jen musíme hledět na to, aby neplstnatěla do ploten a byla prosta nečistot (větvičky, suché lisí, jehličí…). A právě s vybíráním nečistot ze srsti bývá nejvíce práce. Má-li být však příliš dlouhá srst překážkou ke koupi tohoto výborného společníka a hlídače, není žádný problém zčásti srst zkrátit. Chovatel Vám jistě rád poradí, nakolik je zkrácení srsti možné, aniž by došlo k horšímu známkování na výstavě, než by si daný jedinec s dlouhou srstí zasloužil. Kdo by však nechtěl puliho v bytě, může jej celoročně ubytovat na zahradě. Tedy za předpokladu, že se mu budete dostatečně věnovat. Samozřejmě je nejlepší, má-li volný přístup do domu, ale podmínkou to není. Nemá rád samotu. Je krajně nevhodná srst lesklá. Tedy pulimu se sama o sobě srst neleskne, proto není vhodné ji před výstavou záměrně používat různé kosmetické prostředky. Každopádně by srst měla působit zdravě a čistě, ale koupání šamponem více jak 2x ročně se v žádném případě nedoporučuje. Srst se tím nejen zbytečně vysušuje, ale šňůrky se mohou snadno rozpadat. Samozřejmě osprchování tlapek a srsti na břichu, je-li pes držen v bytě, je možné. Díky zplstnatělým provázkům srst nelíná a není zapotřebí věčně srst v koberce vysávat. Čas od času se uvolní chomáček srsti, který se však velmi jednoduše z koberce odstraní. Přestože do cca 8 měsíců se provázková srst nevytváří, je velmi vhodné psa od štěněčího věku zvykat na prohrnování srsti rukou (stejně jako na česání u dlouhosrstých plemen). Je vhodné zaměřit se především na oblast okolo uší, slabin a na ocásku. Zde jsou psi nejvíce citliví a později rozhrnování a rozpojování srsti by mohlo být mírně problematické.

Je kvadratického formátu, a právě delší trup je občas se vyskytujícím problémem v chovu puli v ČR. Hlava je poměrně malá, nosní hřbet rovný a tupě zakulacený, čenichová partie tvoří 30% celkové délky hlavy. Nosní houba musí být stejně jako oční víčka a pysky dobře pigmentována, tedy černá (výjimku lze připustit pouze u bíle zbarvených jedinců, kteří mohou mít tzv"proměnlivý nos"- to znamená, že přes zimu vybledne a v létě za pomocí slunečních paprsků opět zčerná). Oči jsou kulaté, velmi tmavé barvy, uši ve tvaru "V", zavěšené a při rozrušení se jen nepatrně natáčejí vpřed. Přípustný je pouze nůžkový skus a plnochrupost. Hrudní koš je prostorný, kohoutek oproti většiny plemenům téměř neznatelný, záď kratší a mírně spáditá. Přípustné barvy: černá s rezavě hnědým nádechem a všechny odstíny šedé až po bílou. U puliho není barva bílá vždy čistě bílá. Rodí se i jedinci mírně plavě nažloutlí. Postupně sice "vybělí", avšak nažloutlý nádech na uších, eventuelně i podsada u odrostlé srsti zůstane jemně plavá. Černě zbarvení puli věkem více či méně dostanou šedivý nádech. Přestože černá barva je dominantní, mohou se narodit v jednom vrhu po rodičích černě zbarvených i štěňata s jinou barvou srsti. Kdežto ze dvou bíle zbarvených rodičů (kteří se narodí bez nažloutlého nádechu srsti) se mohou narodit pouze bíle zbarvená štěňata. Bílé znaky nejsou přípustné, ale ojedinělé chlupy v jednotlivých provázcích za chybu považovány nejsou.

Výška psa: 40 - 44 cm Váha: 13 - 15 kg - feny: 37 - 41 cm Váha: 10 - 13 kg

Odchov

Feny jsou zpočátku vynikající matky, ale asi po 14-ti dnech jejich nadšení opadá a starat se o štěňata berou jako nutnost - povinnost. Je velmi vhodné vystříhat fenám před porodem chlupy na břiše tak, aby se štěňata nejen dobře nakrmila, ale také aby se do šňůrek nezamotala. Přesto vystříhání chlupů na břiše by nemělo být tak razantní, aby při pohledu na stojící fenu byl tento zásah nůžkami zřetelný. Exteriérové ani povahové vady se takřka nevyskytují. V průměru se rodí 4-5 štěňat a asi také díky velmi nízké ceně se neobjevují psi bez průkazu původu. Naštěstí. Dožívají se poměrně vysokého věku - cca 14-15 let. Někdy jej v atlasech naleznete pod názvem "maďarský puli".

Informace ochotně poskytla dlouholetá chovatelka puli Martina Sálusová, za což ji touto cestou velmi děkuji.