Imprinting (vtištění)
Když odchováme štěně od narození izolovaně od příslušníků vlastního druhu, bude považovat za příslušníky svého druhu lidi. Když nikdy nespatří jiného psa, bude celkem spokojen a bude se snažit s člověkem i pářit. Ale když potká jiného psa, pozná v něm obvykle příslušníka svého druhu. Vtištění je zde tedy zvráceno, neodpovídá striktní definici o jeho ireverzibilitě (nevratnosti).
Konrád Lorenz (Významný rakouský zoolog /1903–1989/ vystudoval humánní medicínu, věnoval se lékařství, proslul i svými filozofickými díly. Byl navržen na Nobelovu cenu za lékařskou fyziologii, ale nakonec Nobelovu cenu získal spolu s Karlem von Frischem a Nikolaasem Tinbergenem právě za studium chování zvířat, za etologii.) našel jednou vysvětlení v podobě kresleného vtipu v novinách. Byl na něm jezevčík, jak obchází strom a přitom „potká“ svůj zadní konec. Očichá ho a zklamaně odchází, protože pozná, že je to on sám. A je zde řešení: Savci jsou na rozdíl od ptáků zvířata, která se orientují převážně čichem. Dovedou očichávat i sami sebe. Podle pachu pak snadno poznají příslušníka svého druhu. Čich je pro psy rozhodujícím smyslem. První pes, kterého potká, má důvěrně známý pach, podobný, jako má on sám. A proto ho to k jedinci s důvěrně známým pachem hned táhne. I plemena psů, která vypadají velmi odlišně, okamžitě poznají, že jsou příslušníci téhož druhu – psi.
Kritická fáze pro vtištění u psů začíná 18. den života a končí někdy okolo sedmi až osmi týdnů. Třetí až sedmý týden života štěněte je proto z tohoto hlediska nejdůležitější.
I u psů však existuje extrémní případ vtištění, které je nezvratné. Pokud u štěňat nedojde k vtištění člověka do sedmi týdnů věku, nikdy nebudou člověka považovat za sociálního partnera. Potom jsme sice schopní je ochočit (podobně jako divoké zvíře), ale nikdy nedosáhneme silné sociální vazby psa na člověka, který je pro správný vztah psa a pána charakteristický. Trumler provedl pokus s vrhem štěňat dingů, která ve věku mezi třetím a sedmým týdnem věku neměla žádný kontakt s člověkem. Štěňata sice lidi viděla, ale nikdo si s nimi nehrál a nebral je do rukou, nikdo je nehladil a nesahal na ně. Výsledkem pokusu bylo, že z těchto štěňat vyrostli naprosto plaší psi, kteří se před člověkem schovávali, i když se jen přiblížil k jejich ohradě na vzdálenost 10 až 15 metrů. Přitom oba rodiče těchto štěňat byli nesmírně přítulní psi, kteří si před očima svých štěňat s člověkem často hráli. To samé, co zjistil Trumler u dingů, však platí obecně a to i pro kulturní plemena čistokrevných psů. Ve Spojených státech v Bar Harboru (stát Maine) je vědecký ústav R. B. Jackson Memorial Laboratory a vědci se tam zabývají psychickými výkony psa. Mají tam mimo jiné i několik velkých výběhů, v nichž žijí čistokrevní psi bez zásahu člověka a vychovávají tam svá štěňata. Jsou to foxteriéři, bíglové, kolie a Basenži. Všechna štěňata, která vyrůstají v těchto výbězích, se chovají přesně jako Trumlerovi dingové. Proto je třeba si vždy dobře rozmyslet a uvažovat, než si koupíme štěně odchované ve „velkokapacitní“ chovatelské stanici. Je potřeba se zamyslet nad tím, zda chovatel, vlastnící až několik desítek fen, má na kontakt se štěňaty vůbec čas, zda se s nimi mazlil, jednotlivá štěňata hladil a každému z nich věnoval svůj čas. Předejdete tak trpkému zklamání z koupě celoživotně plachého a bázlivého štěněte.
Štěňata si rovněž do sedmi týdnů věku musí vtisknout „archetyp“, pravzor správného psího chování. Tj. vztahy k ostatním příslušníkům smečky, musejí se naučit rozumět řeči psího těla, projevům podřízenosti, nadřazenosti, fenky si vtiskávají vzor mateřského chování své matky. Musí si udělat jasno, kam patří, že jsou představiteli druhu pes. V této době se formuje i archetyp jejich budoucího sexuálního partnera (spousta štěňat je odebrána ze smečky příliš brzo a právě v této oblasti pak nemá v dospělosti příliš jasno). Nejdůležitějším činitelem pro vytvoření si správných vzorců psího chování je v té době pro štěňata fena. Je proto nesmírně důležité chovat jen na fenách vyrovnaných a bez poruch chování (jako je např. nadměrná agresivita nebo bázlivost). Štěňata přejímají a napodobují podle matky vše. Je-li fena bázlivá, budou s vysokou pravděpodobností plachá a bojácná i její štěňata. Pomocí vtištění se pro nás z chovatelského hlediska nevhodné chování přenáší negenetickou cestou z generace na generaci.
Podle etologických studií (BARTOŠ, 2001) probíhá odstav štěňat u chovatelů příliš brzy. Štěňata se běžně prodávají mezi druhým až třetím měsícem věku, ale z etologického hlediska je nejvhodnější doba pro odstav štěňat od feny mezi čtvrtým až pátým měsícem.
V případě úhynu feny (pokud neseženeme jinou náhradní fenu) je pro štěně nejlepším náhradním prostředím smečka stejně starých štěňat (sourozenců). Štěňata stará 8 až 10 týdnů, která zůstanou bez rodičů, si dovedou rodičovské role mezi sebou již perfektně rozdělit, a vychovají se sama v naprosto normální příslušníky psího druhu.
