Setkání první
Na historicky druhé Black Horse Show byl Baron nesporně hvězdou a předpokládám, že neokouzlil jenom mě. A přesto nechybělo mnoho a nemusel se do České republiky vůbec dostat. Narodil se v roce 2000 přímo v nizozemské provincii Friesland, která je domovem fríských koní (odtud tedy jejich pojmenování). Jeho původ je špičkový, otcem je Tsjerk 328 Sport Preferent a matkou Berber fan’e Sjongedyk, jež náleží k nejlepším chovným fríským klisnám v Nizozemsku. Baron se ucházel o udělení povolení do plemenitby a prošel celou testací mezi nejlepších patnáct hřebců. Ale výběry hřebců jsou však velice přísné a konkurence obrovská, a tak bohužel (či pro nás bohudík) po závěrečných zkouškách zůstal „pod čarou“. (Kdyby totiž byl do chovu v Holandsku zařazen, určitě by se nikdy neocitnul zde.) A tak se z něj stal hobby drezurní kůň. Protože má velmi bezkonfliktní a milou povahu, nebyl ani nabízen k prodeji. Až do roku 2008 … Tehdy se objevili hned dva vážní zájemci o Barona. Prvním byli velmi bohatí Američané, kteří toužili po fríském hřebci s luxusním exteriérem pro reprezentaci. Druhým zájemcem byli manželé Jašurkovi, kteří zcela náhodou stejnou stáj v tutéž dobu oslovili. Jejich žádost byla jasná – najít hřebce, který by splňoval požadavky KFPS (fríské plemenné knihy) a který by mohl působit u nás jako servisní hřebec pro české majitele fríských klisen. Jeho tehdejší majitelka se rozhodla rychle – než by ho poslala za moře, raději ho za rozumných podmínek nabídla Jašurkovým, aby mohl předávat své geny dalším generacím fríských koní. A tak od roku 2009 působí u nás v chovu jako servisní hřebec pro fríské klisny. Toto povolení však musí každoročně obhájit, což se mu povedlo i v roce 2010 a 2011. Nově může připouštět i jiné než fríské klisny, a to v rámci plemenné knihy Barokní pinto. Příští rok by se s trochou štěstí měla narodit první strakatá „Baroňátka“.
Setkání druhé
Samozřejmě jsem toužila po fotografování Barona, ale vzhledem k pracovní vytíženosti jsem nebyla schopná tento další sen zrealizovat. Až letos v létě se mi to podařilo. Domlouvala jsem si s Jašurkovými fotografování fellů (o kterých jste se mohli dočíst v předchozím čísle Fauny) a samozřejmě jsem poprosila i o možnost vyfotit Barona. Po příjezdu jsem se po něm ptala, a tak mě zavedli do stáje, kde ve velkém boxu stál ON. Otočil se k nám, prostrčil hebké nozdry mezi mříže boxu a nechal se pohladit. Pokud byste však v boxu hledali onoho elegantního krasavce s hřívou pomalu až na zem, spletli byste se. Aby si ji nevytrhal a nepošlapal, musí ji mít zapletenou v několika copech, které jsou uschovány v podkolenkách! Vždyť délka hřívy 160 cm je opravdu úctyhodná a je potřeba se o takovou parádu náležitě starat! Běžně má hřívu zapletenou čtrnáct dní až tři týdny, pak nastane mytí a ošetřování olejem a kondicionérem, umytá se opět zaplete a šup zpět do podkolenek! Když byl Baron vyveden ven – nyní již s rozpletenou a čerstvě umytou hřívou – a začal pózovat, bylo jasné, že to je Pan kůň, který naprosto přesně ví, co se po něm chce. Vzorně stál a trpělivě čekal, až si dokonale dojatá fotografka utře podezřele zvlhlé oči a brýle a začne mačkat spoušť! Měla jsem intenzivní pocit, že spolupracuji s modelkou, která se vám sama natáčí z těch nejlepších úhlů. Ze zahrady jsme se přesunuli na louku, na dohled od stáda fellských klisen. Baron však o ně ani očkem nezavadil, ani nezařehtal! Vznesla jsem proto další dotaz a bylo mi řečeno, že není hloupý, že přeci rozezná fríské klisny od fellských, a v tom případě se ani neobtěžuje řehtat! Pak ho pan Jašurek začal lonžovat, protože kvůli nešťastnému úrazu spěnkového kloubu letos na jaře není možné jej pustit ve volnosti. A opět jsem byla okouzlená, protože následky úrazu se naštěstí podařily eliminovat a Baron předváděl příslovečný elegantní fríský klus, za ním vlála dlouhá hříva, já chvílemi zapomínala fotit a jen se kochala. Toto focení patří k mým nejsilnějším zážitkům, Baron byl opravdu jedinečný a fantastický. Tento názor se mnou sdílí i „koněmilná“ veřejnost, která Barona letos zvolila jako nejkrásnějšího koně. Z tohoto hřebce totiž charisma doslova čiší a své jistě dělá i jeho elegantní vzhled.
Baron z pohledu Jašurkových
Baron je samozřejmě miláček Jašurkových, sami říkají: „Jsme šťastní, že ho máme, a stále tomu nemůžeme tak trochu uvěřit. Takto nádherného, charakterního koně, a navíc s neuvěřitelně dlouhou hřívou není lehké najít ani v Holandsku. Dokonce jsme měli již minimálně dvakrát možnost ho tam prodat zpět.“ (A věřte, že Holanďany běžně ani ve snu nenapadne, aby si v Česku koupili fríského koně!)
Jak jste přemluvili majitelku k prodeji a byla se na něj někdy podívat?
Jsme v neustálém kontaktu jak s majitelkou, tak s chovatelkou, obě jsou na něj moc pyšné a byly se na něj u nás i podívat. Při tehdejším jednání o zakoupení si nás majitelka vybrala, ani jsme ji nemuseli přemlouvat. Líbila se jí myšlenka, že Baron bude mít možnost působit jako chovný hřebec, a držela nám ho rezervovaného asi šest týdnů, dokud nebylo jasné, že dostaneme od KFPS povolení k chovu. V opačném případě by letěl do Ameriky …
Co dokazuje jeho neuvěřitelně milou a vyrovnanou povahu?
Ve stáji je i během připouštěcí sezóny ustájen mezi klisnami a je velmi spokojený, že má „harém“ pod kontrolou. Na jízdárně také pracuje spolehlivě, i mezi klisnami se chová naprosto vzorně. Můžeme na něm vozit i naše děti, které k němu mohou bez obav také do boxu. Samozřejmě se ozve, když některá z klisen přichází nebo odchází ze stáje, a také velmi dobře pozná, když se jde připouštět. Díky jeho úžasnému charakteru můžeme připouštět pouze ve dvou. Já držím klisnu u připouštěcí stěny a manžel vede hřebce pouze na ohlávce. Nepoužíváme žádné vyvazování klisen, a ani nepotřebujeme další pomocníky, říká paní Jašurková–Mikutová.
Je něco, co opravdu nemá rád?
V boxu nesnáší ohlávku, tu si během několika sekund dokáže sundat. Nelze ho nechat uvázaného, protože ačkoli má ohlávku utaženou, vždy ji nenápadně sundá přes jedno ucho, pak se jakoby nic rozhlédne, zda ho někdo neviděl, a stáhne ji rychle úplně! Když ho potřebujeme uvázat, tak u něj někdo musí dělat „dozor“, nebo používáme obojek kolem krku.
Jakou budoucnost mu plánujete?
Chceme ho ještě využívat v chovu, a snad se nám konečně podaří dokoupit vybavení pro odběr a zasílání inseminačních dávek. Rádi bychom ještě získali titul Sport v drezuře. Baron již získal dva body z potřebných pěti, ale bohužel se připouštěcí sezóna kryje s drezurním kalendářem ČJF, a to je dost problém, protože Baronova jezdkyně a trenérka jsou z jiné stáje.
Jak se jeví jeho potomci, necháte si některého?
Baron má zatím velmi vyrovnané potomstvo s líbivým exteriérem, a to i z průměrných klisen. Zdá se, že by mohl předávat i bohatší hřívu. Zatím však těžko soudit, viděli jsme pouze roční hříbata, takže na konečné hodnocení si musíme ještě pár let počkat. Máme připuštěno několik vlastních klisen a určitě si některé z jeho potomků necháme a předvedeme je na svodech.
Čeho si na něm ceníte?
Je to charismatický kůň, kterých bohužel není mnoho. Ve fríské plemenné knize je v současné době kladen maximální důraz na pohyb a sportovní využití, a tak se pohádková krása a jedinečná povaha fríského koně začíná trochu vytrácet. Opravdu luxusních koní je mezi moderními typy vidět čím dál tím méně, dlouhé hřívy u klisen jsou téměř výjimkou, a navíc ty nejkrásnější z nich ne vždy dostanou tituly, protože nerozhoduje exteriér, ale hlavně pohyb … Jsme hrdí, že Baron fan Odingastate prezentuje fríské koně tak, jak si je představuje asi většina jejich obdivovatelů. Byl vysněným koněm a jsme rádi, že se náš sen stal skutečností, když vstoupil v roce 2008 do našich životů před vánočními svátky jako předčasný, nádherný dárek!
Děkuji za rozhovor.