Kůň v pohodě Díl 22.: Tlustý nebo hubený
Tuhle otázku si pokládají mnozí rozumní majitelé koní žijících nonstop venku nebo pobývajících velkou část dne ve výběhu. Především pak před zimou, protože právě v období dlouhodobějších mrazů musí koně zapínat termoregulaci, což je stojí energii navíc. Ve volné přírodě je normální, že koně jsou jednou tlustější a jednou hubenější. Většinou přiberou na podzim, aby měli do chudé a studené zimy zásoby tuku, z nichž si pak „topí“. Naopak do jara vcházejí lehce pohublí, ale překotně vyrostlá, na cukry i bílkoviny bohatá jarní tráva jim vše vynahradí. V podmínkách stájí je podobná změna hmotnosti vzácná. Koně mají po celý rok stejný přísun potravy a často v extrémně chladném počasí pobývají v uzavřené stáji, která je přece jen teplejší a chrání je i před ostatní nepřízni počasí.
Trochu jiné je to ale u koní žijících v režimu 24/7 nebo pobývajících velkou část dne i v zimě ve výběhu. Ti totiž musí při teplotách přibližně pod –10 °C začít „topit“, pokud fouká vítr a/nebo prší či je sychravo, musí se zahřívat dokonce i při teplotách vyšších. Tepelnou energii si vyrobí tak, že začnou „spalovat“ zásoby tuku, které se jim podařilo nastřádat v teplejším období roku. Nebo spalují energii, kterou získávají z průběžného příjmu potravy, především ze sena. Proto se takovým koním doporučuje přidávat sena – nebo jim ho poskytnout neomezeně. Jsou však koně, kterým to nestačí. Většinou se jedná o pracující velké teplokrevníky, kterým je nutné přidávat i jádro jako zdroj energie, nebo olej. Pokud je totiž spotřeba energie vyšší než její příjem potravou, kůň naprosto logicky hubne. S tím příroda počítala, proto koním nadělila na podzim „větší apetit“, aby měli z čeho hubnout.
Lehké přibrání na podzim a mírné pohubnutí po zimě strávené ve venkovním ustájení není nic špatného. Problém může nastat, pokud je hubnutí nadměrné nebo pokud má majitel se svým koněm záměr na jaře aktivně fyzicky pracovat, účastnit se výstav či jiných akcí, kde musí kůň být v dobré kondici, nebo koně čekají jiné zvýšené nároky, například porod. Pak je třeba mít po celou zimu pod kontrolou výživný stav koně. Bude-li mu majitel přidávat krmení málo, kůň zhubne; bude-li ho naopak překrmovat, vejde do jara s nadměrnou zásobou tuku a první jarní tráva mu může výrazně více ublížit, než koním v optimálním výživném stavu!
Výživný stav koně
Jak ale poznat, zda je kůň i v zimním období na své krmné dávce v pohodě a kdy potřebuje přidat? Nebo naopak kdy už hrozí nebezpečí ztloustnutí? Můžete koně vážit, pokud máte k dispozici odpovídající váhu, můžete jeho hmotnost stanovit na základě páskové míry. Přestože je tento údaj velmi dobré znát, neřekne o stavu koně vše. K tomu je dobré dokázat posoudit i jeho výživný stav.
V první řadě chci upozornit, že výživný stav se musí zjišťovat nejen očima, ale především rukou – na koně se musí sáhnout. Vzhled je velmi matoucí, například zimní srst může koni opticky „přidat“ klidně jeden až dva stupně! Pak se člověk bude na jaře divit, že jeho kůň po přelínání „najednou zhubl“. Už vůbec nelze soudit výživný stav podle fotek; je například známo, že bílí koně vypadají „kulatěji“. Někdy stačí změnit úhel či intenzitu světla a kůň najednou vypadá výrazně hubeněji nebo naopak tlustěji.
Výživný stav si nelze ani zaměnit s „kondičkou koně“, tedy s tím, jak má správným tréninkem vypracované svaly. Koně pracující intenzivně, silově, například parkuroví či drezurní, budou mít větší svaly než například koně vytrvalostní, proto vypadají, že jsou „tlustější“ – což ve skutečnosti není pravda. Stejně tak může mást typ koně či plemeno; chladnokrevní koně mívají louplou záď a nevýrazný kohoutek i v horším výživném stavu než například koně plnokrevní.
Výživný stav nelze posuzovat ani podle toho, jak má kůň velké břicho. Často se stává, že hubení jedinci mají břicha skutečně ohromná, třeba proto, že je nemají posílená správným tréninkem nebo že právě mají pod sebou hříbě. Velikost břicha je dána silou či „vypracovaností“ břišních svalů a objemem střev – koně, kteří hodně cválají, skáčou a intenzivně pracují v členitém terénu, budou mít břicho štíhlejší než koně poflakující se na jízdárně či vyjížďkách; naopak i koně v dobré fyzické kondici, ale žijící 24/7 na pastvině, budou mít břicho o něco větší než stejně pracující jedinci zavření na 23 hodin ve stáji bez stébla sena.
Při zjišťování výživného stavu se očima a rukou zjišťuje, zda a jaké má kůň tukové rezervy pod kůží na typických místech, popřípadě zda už nedošlo následkem hladovění a nadměrných výdajů energie k vyčerpání tukových zásob a „trávení“ svaloviny.
Stupnice výživného stavu
K posouzení výživného stavu – aby bylo co nejobjektivnější, čili aby se mohlo sledovat, jak se kůň mění, nebo aby se mohlo porovnat více koní navzájem – slouží různé stupnice, v nichž patří ke každému stupni určitý jasně popsaný stav koně. Rozdělení výživného stavu na hubený /akorát/ tlustý je příliš zjednodušené. V Británii proto rozdělují výživný stav na 5 stupňů (přibližně odpovídají stavům podvyživený – hubený – optimální – nadváha – obezita), nejznámější stupnice (sestavená dr. Hennekem) má stupňů dokonce 9. Protože tato stupnice je hodně využívaná po celém světě, podívejme se na ni podrobněji; zkuste si pak podle ní stanovit výživný stav svého koně nyní a průběžně ho můžete kontrolovat (a zapisovat) po celou zimu.
Prohlédněte a protahejte si důkladně celého koně, především sledujte jeho krk, kohoutek a páteř až ke kořeni ocasu. Prohlédněte si pánev a její výběžky, prohmatejte žebra a plec. Pak můžete zařazovat:
První tři stupně popisují různě hubeného koně; jedinci v tomto stavu budou hůře zvládat náročnější životní podmínky (například zimu v režimu 24/7), hůř zabřeznou, nebudou schopni podávat dobré výkony, snáze je srazí stres a podlehnou infekcím. Každý další výdaj energie půjde na účet svaloviny, protože už není příliš z čeho čerpat. Je třeba se snažit zjistit, proč je kůň takto hubený, a jeho stav napravit.
1. Podvýživa = kůň nemá žádný podkožní tuk. Koni velmi výrazně vystupují kosti pánve, páteře, žebra, lopatka i krční obratle, jako by nebyly skoro ničím pokryté.
2. Výrazná vyhublost = malá vrstva podkožního tuku zaobluje vystouplé příční výběžky bederní páteře a žebra, přesto stále výrazně vystupují kosti pánve, kořene ocasu, páteře, lopatky, krku i žebra.
3. Vyhublost = podkožní tuk zaobluje většinu kostních výčnělků, které však jsou stále dobře vidět. Už nejsou vidět jednotlivé ocasní obratle a páteř sice stále vyčnívá, je ale kulatější.
Následující tři stupně popisují koně v dobrém výživném stavu. Některé oblasti činnosti či sportovní disciplíny vyžadují koně štíhlejší, protože to zlepšuje jeho vytrvalost, jiná odvětví či disciplíny zase snesou koně více obaleného tukem, protože je často podložen vyvinutými svaly. Do zimy by kůň měl jít ve výživném stavu odpovídajícím stupni 5 nebo 6, k jaru může klesnout na stupeň 4 a ničemu to nebude vadit, naopak. Dá se říct, že koně odpovídající jednomu z těchto tří stupňů, jsou v nejlepší pohodě.
4. Lehká kondice = celkové tvary koně jsou už zaoblené. Krk již má pěkný tvar, není vyloženě „hubený“, plec je zakrytá a žebra se jen lehce rýsují pod kůží. Páteř sice ještě vyčnívá nad hřbetními svaly, ale je oblá. Kosti pánve nejsou vidět a první tukový polštář se objevuje u kořene ocasu.
5. Střední kondice = kůň má optimální množství podkožního tuku, který propůjčuje jeho tělu hladké tvary a plynulé křivky. Kohoutek je kulatý, páteř je zarovnaná s okolními hřbetními svaly, žebra už nejsou vidět, ale lze je dobře nahmatat. Tuk u kořene ocasu je na pohmat pružný, záď je kulatá.
6. Mírná nadváha = začínají se pod kůži ukládat tukové zásoby, což lze posoudit především pohmatem. U kořene ocasu je tuk už měkký, na žebrech je pružný a objevuje se v malé míře i u kohoutku, na pleci a na hřebeni krku. Na hřbetě může být v místě páteře vidět mírná prohlubeň.
Poslední tři stupně vyjadřují koně tlustého, čili s nadměrným nahromaděním tuku. Přestože krátkodobě (například před zimou nebo během kojení) nemusejí mírnější stavy nadváhy nijak vadit, obezita s sebou nese celou řadu zdravotních rizik; na jaře například větší náchylnost na schvácení kopyt na čerstvé trávě plné fruktanů či různé hormonální poruchy. Takovým koním je vhodné zavést „redukční dietu“ – samozřejmě přizpůsobenou jejich potřebám: je třeba jim odebrat veškeré jádro či jiná energetická krmiva, ponechat je na seně, které pak musí být v extrémních případech poctivě dávkováno. Samozřejmě je třeba koním zajistit dostatek potřebných minerálů. Navíc je vhodné zvýšit tělesnou aktivitu obézních koní, což podpoří nejen jeho zhubnutí, ale posílí i jejich kondici a s ní zdravotní stav.
7. Nadváha = tuk už začíná být dobře hmatný i podél páteře, na žebrech a plecích. Krk má viditelný tukový hřeben a žebra jsou sice zakrytá tukem, přesto ještě stále hmatná. Na hřbetě bývá podél páteře mírná prohlubeň.
8. Obezita = tukové zásoby už jsou i vidět na pohled: hřeben krku, tukové polštáře u kohoutku, na pleci a dokonce i na vnitřních plochách stehen. Žebra už nejsou skoro hmatná a na hřbetě je výrazná prohlubeň podél páteře, především v oblasti beder. Tuk u kořene ocasu je velmi měkký.
9. Extrémní obezita = tuk na určitých místech viditelně vystpuje. Jedná se především o kořen ocasu, kohoutek, ale i o žebra a plece. Stehna se třou o sebe a slabina je vyplněná.
Samozřejmě se může stát, že váš kůň nezapadne přesně do některé z uvedených škatulek, že bude někde mezi dvěma stupni. Není problém si sám pro sebe zapsat, že například před zimou odhadujete jeho výživný stav na 5–6; důležité je mít zaznamenaný výchozí stav, s nímž můžete srovnávat další kontroly během zimy či zjara. A pokud budete pečlivě zaznamenávat jeho výživný stav, budete velmi dobře vědět, zda momentální krmná dávka a množství práci či podmínky ustájení vyhovují jeho metabolismu, temperamentu i rozpoložení a v případě potřeby budete schopni vše upravit. Protože kůň je živý tvor, který se neustále mění a neustále reaguje i na změny svého okolí. Buďte i vy pružní, čtěte svého koně a nebojte se upravovat podle toho svoji péči i přístup. Pouze tak ho udržíte kdykoli v co největší pohodě!
